Nabízíme našim čtenářům k zamyšlení scénář Davida DeBatto. Co by mohlo nastat, jestliže se uskuteční jeden z několika možných plánů napadení Íránu s účastí Izraele a NATO? Jakkoli nemusíme všichni souhlasit s některými detailními prvky autorova textu, údernost této analýzy musíme brát vážně. (Pozn. redakce Global Research)
„Izrael oznámil, že úder na Írán bude nevyhnutelný, jestliže jeho islámský režim bude pokračovat v prosazování jeho domnělých plánů na výrobu atomové bomby.“
(London Daily Telegraph, 11.6. 2008)
„Německá kancléřka Angela Merkelová se připojila k presidentu Bushovi v požadavku na další sankce proti Íránu, pokud nezastaví svůj program obohacování uranu. Bush opět zdůraznil, že všechny varianty jsou na stole, včetně použití vojenské síly.“
(New York Times, 11.6. 2008)
Rychle se blížíme do posledních šesti měsíců Bushovy vlády. Bažina v Iráku má za sebou šest bolestných let a žádné rozumné východisko není na dohled. Zapomenutá válka v Afghánistánu trvá sedm let a je to pořád stejné. „Mučedníci“ a ostatní ozbrojené skupiny jsou stále naživu a v Iráku se jim vede dobře. Talibán v Afghánistánu opět kontroluje většinu této země. Ceny benzínu právě dosáhly hodnoty 4 dolarů za galon a různí analytici předpovídají, že vzrostou na 5 – 6 dolarů za galon u benzinových pump do 1. září. Navzdory ujištěním některých hlavních podporovatelů invaze do Iráku, že irácká válka „se zaplatí sama“ (Paul Wolfowitz) nebo že budeme platit „20 dolarů za barel ropy“, když provedeme invazi do Iráku (Rupert Murdoch). (Ropa nyní stojí 147 USD za barel – pozn. překl.)
Jedna z věcí, které Pentagon soustavně dělá (a to velmi dobře) je vedení válečných her. Hlavní důraz je kladen na nepřetržité rozvíjení strategií pro vedení určitého počtu teoretických vojenských akcí založených na skutečných nebo domnělých hrozbách naší národní bezpečnosti nebo životním zájmům. Tak tomu byo dříve i u invaze do Iráku, ale Bushova vláda se rozhodla v tomto případě neposlechnout nejen naléhavá varování před uskutečněním tohoto plánu od vedení Pentagonu, ale dokonce ani od vedení zpravodajských služeb. Přesto jsou válečné hry opět v plných otáčkách a v jejich středu naše příští oběť – Írán.
Není tajemstvím, že Spojené státy dokončují různé operační plány pro napadení íránských jaderných a vojenských zařízení. S našimi pozemními vojsky vázanými na kritická místa v Iráku a Afghánistánu nemůže žádný z těch nejvíce předpokládaných plánů obsahovat pozemní útok. Ne že by tato vláda nemohla vážně uvažovat o vyslání tankových divizí do sídla šítského islámu a následném prohlášení této země za demokracii. Skutečností je, že i když prezident ví, že tak nemůže nikdy zvítězit, tak on a jeho neocons jej budou muset obsadit se Šokující a hrůznou lehkostí. (Název Rumsfeldovy strategie při invazi do Iráku – pozn. překl.)
Pokud letos napadneme Írán, stane se tak pomocí bojových letů stovek letadel z letadlových lodí umístěných v Perském zálivu a také z letadel umístěných na pozemních základnách v Iráku a Kataru. Udeří na známá jaderná zařízení, která jsou umístěna přímo v Teheránu, jeho okolí i zbytku země, a také na základny hlavních sil íránské armády, letecká zařízení a jednotky Revolučních gard.
Zastaví tato vojenská operace íránské úsilí vedoucí k získání jaderných zbraní? Pravděpodobně ne. Útok pravděpodobně nezničí všechna jejich jaderná výzkumná zařízení, z nichž ta nejcitlivější jsou podle všech informací pod zemí, chráněna tunami země, armovaného betonu a oceli, jejichž konstrukce je odolná proti takřka všem možnostem útoku s použitím konvenční munice. Íránská armáda a Revoluční gardy zřemě přežijí také, i když utrpí významné ztráty a zničeny nepochybně budou největší základny i velitelská centra. Dokud však bude mít Írán funkční letectvo, námořnictvo (včetně ponorek) a moderní protiletadlové zbraně, potom američtí bombardovací letci utrpí také ztráty. To nebude žádný čajový dýchánek, jako když Spojené státy vedly invazi do Iráku v roce 2003, kdy se irácká armáda jednoduše rozpustila a irácké letectvo nebylo schopno zvednout do vzduchu jediné letadlo.
A to není vše.
Jestliže USA napadne Írán v létě nebo na podzim, musí se americký národ lépe připravit na šok, který může možná být pro národní psychiku (a hospodářství) mnohem větší než byl ten po 11. září. Za prvé, lze očekávat podstatné americké ztráty v počáteční fázi invaze. Americká letadla budou sestřelována a američtí piloti, kteří nebudou zabiti, budou uvězněni včetně žen – pilotek. Iránské Yakhonty 26, Sunburny 22 a rakety Exocet vyhledají a zasáhnou americké námořní jednotky umístěné v blízkosti vod Perského zálivu s vysoce smrtelnými následky. Američtí námořníci budou zabíjeni a americké lodě budou vážně poškozovány nebo i potápěny. Možná budeme i svědky prvního útoku na americkou letadlovou loď od druhé světové války.
Ale to bude pouze předehra.
Izrael (který dosud stál stranou potyčky a nechával americkou armádu dělat špinavou práci) je organizovaně a masivně napaden Hizballáhem. Všeobecné a děsivé ztráty účinné ochromí celý národ, což je dosud nemyslitelná představa. Íránský nejnovější spojenec v oblasti, Sýrie, potom vypustí více než 200 raket Scud B, C a D naplněných nervovým plynem VX na Izrael. Protože celý Izrael je v dosahu těchto zbraní ruského původu. Haifa, Tel Aviv, Jeruzalém a prakticky všechna velká sídla i některé vojenské základny jsou zasaženy, čehož následkem budou často masivní oběti na životech.
Velení izraelského letectva nařizuje všem třem letkám jejich bombardovacích stíhaček F-16I Sufa vzlétnout s příkazem bombardovat Teherán a tolik vojenských a jaderných cílů, kolik jsou schopni do té doby, než budou sestřeleni nebo jim dojde palivo. Pro některé z těchto letců je to let bez návratu. Jejich vlast leží v ruinách. Mnoho z nich má rodiny, které právě zemřely nebo umírají. Nečekají tedy na povolení z Washingtonu nebo od amerických vojenských velitelů v oblasti. Izraelská letadla nesou většinu jaderného arzenálu jejich země pod svými křídly.
Okamžitě poté, co začnou křižovat americké bombardéry íránským vzdušným prostorem, začne íránské námořnictvo s použitím pobřežních raket a malých, rychle útočících plavidel potápět některé ropné tankery v Hormuzském průlivu, čímž zablokuje Perský záliv a všechnu jeho ropu pro zbytek světa. Potom zaminuje celou oblast, což bude znamenat obtížný a někdy i smrtelně nebezpečný úkol pro americké minolovky, které budou chtít vyčistit cestu. Všechno, co tam íránské námořnictvo a letectvo zanechá, bude ztěžovat pokusy našeho námořnictva o odminování. To bude znamenat další americké ztráty.
Den potéi Wall Street (a v menším rozsahu i Tokio, Londýn a Frankfurt) předstírají, že právě tato invaze dovršila mezinárodní finanční krizi – iracionálně spekulativní a nečisté nákupy ženou nákupní horečku na vrchol a prudce vyhánějí ceny ropy vzhůru. Okamžitým následkem americké invaze do Íránu je zvýšení ceny ropy na volném trhu na 200 až 300 dolarů za barel. Pokud nebude válka rozhodnuta v několika týdnech, ceny porostou ještě výše. To způsobí, že ceny benzínu u pump v USA se zvýší na 8 až 10 dolarů za galon okamžitě a mnohem výše až na dnes nepředstavitelnou úroveň později.
Pokud se to stane, Spojené státy zatáhnou roletu. Většina Američanů není schopna si pořídit benzín, aby se dostala do práce. Řidiči náklaďáků odstaví své kamiony na kraji silnice a jednoduše odejdou. Jídlo, léky a ostatní nezbytné zboží se nedostane do obchodů. Plyn a elektřina (kde budou rychle vyčerpány rezervy) jsou příliš drahé na to, aby si je mohla většina lidí dovolit. Děti, nemocní a přestárlí budou v zimě umírat v důsledku nedostatku tepla. V zemi vzniknou nepokoje kvůli potravinám. Peněžní systém bude nahrazen výměnným systémem s tím, jak se bude hroutit ekonomika a banky zavírat nebo omezovat výplaty peněz a úvěrů. Vznikají občanské nepokoje.
Policie je neschopna potlačit násilí a je sama obětí té stejné krize jako zbytek populace. Občanská práva jsou porušována a je vyhlášeno stanné právo podle ustanovení přijatých v rámci zákona Patriot Act. Pravidelná armáda a námořní pěchota hlídkuje v ulicích. Federální vládní úřady jsou přesunuty na neznámé, ale bezpečné místo. Spojené státy upadají do chaosu a stávají se zemí třetího světa. Jejich čas jediné světové supervelmoci skončil.
A to nejhorší nakonec.
První izraelské bomby s jadernými náložemi dopadají na Teherán.
David DeBatto je bývalý agent americké vojenské kontrarozvědky, veterán irácké války a spoluautor řady knih se špionážní tématikou.
Zdroj: Global Research
Překlad: Stan
