Pondělní rozhodnutí nejvyššího soudu, že kalifornský přeplněný vězeňský systém je sám o sobě krutým a neobvyklým trestem, vrhlo světlo na třicetiletou historii státní legislativní nesmlouvavosti ke zločinu, na politickou hru, v níž vězňové a daňoví poplatníci prohráli. Kalifornský vězeňský systém má nejvyšší míru recidivity, nejméně efektivní rehabilitační program a nejvyšší náklady pro daňové poplatníky v celých USA. Vysoká míra násilné zločinnosti sice prudce klesla od svého maxima z počátku devadesátých let, ale zůstává tvrdošíjně nad celostátním průměrem.
Každý rok je propuštěno zhruba 70 procent z kalifornských vězňů, což znamená více než 100 000 lidí. Během několika měsíců je však téměř polovina z nich opět za mřížemi, obvykle za to, že poruší podmínky dohledu, který bylo povinný pro každého bývalého vězně až do loňského roku. Těchto téměř 50 000 mužů a žen se vrací zpátky do vězení na dobu od 30 dnů až do jednoho roku, znovu z vězení odejdou, což se i opakuje. Každý vězeň stojí stát 53 000 dolarů ročně. "Je to jak v rychlých otáčivých dveřích – rychlejší než v kterémkoli jiném státě," řekla Joan Petersiliová, dobrovolná spoluředitelka Stanfordského Centra pro trestní spravedlnost.
V roce 1977 kalifornští zákonodárci schválili legislativu, která zrušila výkon trestu na dobu neurčitou, což znamenalo, že propouštěcí komise rozhodla o ukončení doby uvěznění v závislosti na případu a zavedla trest na dobu určitou, což znamená pevný rozsudek. Kalifornie se tak stala druhým státem v zemi, který tuto změnu prosadil jako důsledek vzácného politického spojenectví mezi liberály, kteří tvrdili, že trest na dobu neurčitou byl rasistický, a konzervativci, kteří zastávali názor, že všechny rozsudky by měly dostatečně dlouhé tak, aby od zločinu odrazovaly.
Rozsudky se stanovenou délkou trestu dovolily zákonodárnému sboru státu rozhodovat, jak dlouho si budou zločinci test odpykávat. Doba trestu se tak rychle stala horkým politickým tématem.
"Kalifornští volení politici zvyšují
Během následujících tří desetiletí byly v Kalifornii schváleny stovky zákonů, které navýšily tresty. Jedním z nejvýznamnějších byl zákon z roku 1977 vyžadující, aby každý propuštěný vězeň zůstal pod podmínečným dohledem. V polovině roku 2000 Kalifornie poslala 50 000 až 70 000 bývalých vězňů každým rokem zpátky do vazby pro porušení podmínek dohledu, jako např. kvůli chybějícímu měsíčnímu hlášení, nepodrobení se drogové zkoušce nebo opomenutí informovat svého odpovědného úředníka o změně adresy. Každý návrat do vězení stál daňové poplatníky mezi 4 000 až 50 000 dolarů.
Kontroverzní politika "třikrát a dost", která prošla v roce 1994, vrátila okamžitě zpátky do systému další desítky tisíc bývalých vězňů, někdy za drobné přečiny jako krádež golfové hole z golfového klubu venkovské honorace nebo krádež video nahrávek pro děti z hypermarketu. Desítky států přijaly tuto politiku do poloviny devadesátých let, ale Kalifornia přidala ještě další dvě ustanovení, které poslaly pachatele do vězení , i když by mohly dostat jen podmíněný trest. "Zákon "třikrát a dost" je důvodem pro stávající problém s přeplněnými Kalifornskými věznicemi," říká ředitelka Petersiliová.
Jak rostl počet tvrdých trestních zákonů, tak se také vězňové ukládali až na trojité palandy. Systém, který byl naplánován pro 80 000 vězňů, nabobtnal až na neuvěřitelných 173 000 vězňů. Míra kriminality klesla, ale ne v souladu s nárůstem počtu vězňů. Míra kriminality ve státě i počet vězňů klesl výrazně až v posledních třech letech.
"Lidé říkali, že jsme schválili zákony, že potíráme těžké zločiny a tresty jsou nízké. Ale není tomu tak," řekl Barry Krisberg, ředitel pro výzkum a politiku na Institutu práv a sociální politiky Právnické fakulty v Berkeley. Krisberg poukazuje na opačnou trajektorii systému polepšoven pro mladé v Kalifornii jako důkaz, že i když je zavedena zvýšená tvrdost vůči zločincům, počet zločinů se nezmenšuje. V roce 1996 Kalifornie měla ve státních věznicích až 10 000 mladistvých, dnes je jich pouze 1 000. A poté, co se počet nezletilých vězňů zmenšil, především kvůli politickému tlaku (aby s dětmi bylo zacházeno se soucitem), klesla i míra kriminality mladistvých. "Myslím si, že je jedním z velkých problémů je psychologie: stále věříme, že děti mohou být napraveny, ale náš postoj k dospělých je mnohem krutější," řekl Krisberg, který prohlásil, že mnohé z reforem na straně mladistvých by se osvědčily i pro trestání dospělých.
V poslední době Kalifornie zvažuje mírnější předpisy díky trvalému federálnímu tlaku, což kulminovalo pondělním výše zmíněným rozhodnutím. Loňský posun v zákonech o podmínečném propouštění, které umožní některým nenásilným pachatelům se podmínečnému dohledu a opětnému návratu zpátky do vězení pro drobné přestupky, byl prvním krokem pro zastánce reformy vězení. V současné době prosazuje guvernér Jerry Brown ambicióznější plán podmíněných trestů, který by přesunul desetitisíce pachatelů nenásilných činů ze státních věznic do mírnějších věznic okresních. Očekává se, že o tomto zákonu bude hlasováno na podzim.
Někteří komunální politici soudí, že trestní reforma nebude postačovat na snížení 70% recidivy. Co je zapotřebí, je pomocná síť pro návrat bývalých vězňů do společnosti. To říkají zastánci změny systému, jako je reverend Eugene Williams, ředitel Regionálních kongregací a sousedských sborů, což je křesťanská komunální charitativní organizace.
Převzato z Huffington Post
Překlad: Clair
Redakčně kráceno
