Jako vysvětlení se často uvádí, že tito lidé si připadají jako úspěšní, mají pocit, že nějaké sociální zabezpečení od státu nepotřebují, a že na koncept „sociálního státu“ doplácejí. Zvláště paradoxní mi to připadá u badatelů a vysokoškolských pedagogů, kteří jsou na státní podpoře zásadním způsobem závislí.
Je zajímavé, že většina mých kolegů jaksi vytěsnila ze svého vědomí fakt, že ke skutečně výraznému nárůstu státní podpory výzkumu a vysokým školám došlo teprve poté, co se vlády ujala v roce 1998 ČSSD. Do té doby jsme od předchozích vlád vedených ODS mohli slyšet slova o tom, že věda vlastně žádný ekonomický efekt nepřináší, že je to „třešnička na dortu“, že podle zákona komparativní výhody je v našich podmínkách výhodnější investovat do těžby dřeva a vápence (toto jsem slyšel v roce 1996 na vlastní uši od tehdejšího šéfa Klausových poradců, Roberta Holmana). Stížnosti na skutečně ubohé podmínky ve výzkumných ústavech a na universitách, podobně jako stížnosti učitelů a lékařů bývaly komentovány slovy „Když se vám to nelíbí, běžte podnikat!“.
Když krátce po příchodu k moci zvýšila vláda ČSSD poměrně výrazně (po 5 letech stagnace) platy učitelům, lékařům a vědcům, a opravdu významně přidala peněz na výzkum (zvláště vysokým školám), zprava se ozval křik o rozhazování (výrazně se takto projevovala např. Unie svobody, jmenovitě Jan Ruml). Kupodivu právě v této situaci se jeden z mých známých (vynikající mladý vědec) vyjádřil v jakési diskusi o tehdejší vládě jako o „socialistických dinosaurech“…
Mnoho mých známých je upřímně přesvědčeno, že v letech vlád vedených ČSSD došlo ke katastrofálnímu zadlužení země. Odmítají vidět, že v roce 2006 bylo Česko jednou z nejméně zadlužených vyspělých zemí, že nebýt mimořádných výdajů na nápravu škod po povodních v roce 2002 a započtení „utajených“ pasiv Konsolidační banky v roce 2003 by téměř ve všech letech onoho období bylo plněno maastrichtské kritérium deficitu státního rozpočtu pod 3% HDP, a že odborníci vesměs potvrzovali, že obsluha tohoto dluhu není žádným vážným problémem. Nějak jim ani nevadí to, že míra zadlužení v minulých třech letech, kdy ČSSD nevládla, byla přinejmenším stejná jako předtím, a že „skvělý“ výsledek za rok 2008 byl dosažen „vyluxováním“ 70, či snad ještě více miliard rezerv ministerstev naspořených v předchozích letech.
Mnozí vzdělanci si (pod vlivem mnohaleté masivní propagandy v nejvlivnějších médiích?) spojují „levici“ s komunisty a z jakéhosi důvodu věří, že ČSSD je vlastně jen jakousi odrůdou komunistů.
Já jsem ze své práce zvyklý vidět hlavně fakta a kriticky je hodnotit. Musím prostě říci, že v letech 1998-2006 začala naše věda dostávat od státu konečně celkem slušnou podporu (i když ani zdaleka nebyl splněn dávný cíl věnovat na výzkum a vývoj 0,7% či snad dokonce 1% HDP) a že v těch letech se celé zemi dařilo nejlépe.
Zdá se mi, že po událostech posledního roku, vyvolaných nezodpovědnými kroky vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), se snad aspoň některým otvírají oči. Bylo přece evidentní, kdo nebezpečné závěry RVVI směřující m.j. k likvidaci Akademie věd podpořil, kdo se zasazoval o masivní přelití peněz do sféry Ministerstva průmyslu a obchodu a tedy „aplikovaného výzkumu“ – ve skutečnosti zastřené státní podpory často podivných podnikatelských subjektů (některé opravdu křiklavé případy viz zde, a zde).
Ačkoli jsem si dobře vědom, že dnešní ČSSD má k ideálu opravdu daleko (řekl bych, že její personální politika se někdy jeví jako naprosto katastrofální), přesto doufám, že po volbách vytvoří vládu, která dokáže ekonomické problémy zvládnout a bude pokračovat i ve slušné podpoře české vědy a výzkumu jak na vysokých školách, tak na ústavech Akademie věd. Byl bych velice rád, kdyby součástí této podpory byly nejen peníze, ale také opatření zaměřená na výrazné zkvalitnění našich výzkumných pracovišť. Toho rozhodně nelze dosáhnout jen nějakými tržně-kafemlejnkovými mechanismy…
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Foto: zdroj
