Tentokrát na 6 let (a poté znovu?) bere na sebe Vladimír Vladimirovič Putin více než sovětskou tradici mnohaleté nepřetržité vlády se všemi osobními důsledky. Z dosavadní státnické kariéry má pověst silného jedince, organizátora i politicky obratného a myslícího člověka. Imponuje ruské tradici. Měl dobře vybraného náhradníka na 4 roky – opačně vyhlížejícího a nevýrazně jednajícího.
Kampaň před prezidentskými volbami začala již volbami do Státní dumy, kde Jednotné Rusko zvítězilo, ale ztratilo ústavní většinu. Byla od počátku poznamenána rázným, propagandisticky připraveným vystoupením nové opozice – navenek proti výsledkům parlamentních voleb, ve skutečnosti k prezidentským volbám. V této opozici se znovu objevili reformátoři 90. let (za Jelcina) Čubajs, Němcov, Kasjanov, Sobčak, a oligarchové Prochorov, nový kůň Navalnyj. Rozpoutali velkou veřejnou kampaň, využívali všech prostředků moderní masové komunikace a známého skandalosního stylu. Jsou trvalým nebezpečím – vrátit Rusko zpět do rozvratu „ztraceného desetiletí“, pod nadvládu globálního zahraničního kapitálu. Např. za Jelcina byly programy Ruska faxovány z MMF a strojně překládány do ruštiny – tak bylo řízeno Rusko ze zahraničí. O toto především v kampani šlo, nejen přímo o post prezidenta.
Putin na jedné straně odmítl televizní debaty (např. na výzvu G. Zjuganova), ale na celou kampaň se pečlivě připravil. Uveřejnil 100 stránkový program Putin 2012, kde se podrobně zabýval všemi oblastmi rozvoje Ruska. Kampaň koordinoval ústřední volební štáb o 18 členech – vedoucí režisér a poslanec Stanislav Govoruchin, 83 regionálních volebních štábů a dalších až 600 pomocníků. Zdůrazňují, že na rozdíl od Jelcina v nich není žádný cizinec. Celým programem prolíná patriotismus. V tom je jeho emotivnost. V mnohém připomíná odvážné plány sovětské éry. Budou-li ale splněny, učiní Rusko během desetiletí velký kus cesty kupředu. Tak to také prezentují proputinovská média (Podstatné části publikovala Komsomolskaja Pravda za ruběžom v několika číslech na počátku roku 2012). Čtyřletá funkce předsedy vlády a rozsáhlý aparát mu jistě napomohli takový program vypracovat.
Putin odpověděl na otázku, proč kandidoval. Šlo mu o navázání na minulá pozitiva (od roku 2000), také o korekce chyb a nedostatků, o vybudování nového politického systému a takové struktury sociálních jistot a ochrany obyvatel, o takový model ekonomiky, které dohromady vytvoří jednotný živý, rozvíjející se, zdravý státní organismus zajišťující suverenitu a rozvoj na desetiletí.
Nosnou třídou má být střední třída. Nyní tvoří 20 – 30 % obyvatel, má 2x vyšší příjem než je průměr a má se stát většinou ve společnosti. Má být vytvořeno 25 milionů nových vysoce technologických dobře placených míst a podněcována iniciativa občanů.
Zatím 10 – 11 % občanů žije pod hranicí chudoby. Do konce desetiletí chce Putin vyřešit negativní důsledky tržního hospodářství a jím tvořené sociální nerovnosti. Chce podporovat vzdělání chudých dětí, zajistit sociální bydlení, likvidovat diskriminaci invalidů. Uvedl, že ruská společnost bude úspěšná, pokud nebudou žádné pochybnosti o její sociální spravedlnosti.
Jaká pozitiva vidí v dosavadním desetiletí? Do krize vzrostl objem a konsolidace rozvalené ekonomiky, zbavili se dluhové závislosti, vytvořili rezervy, které umožnily projít krizí s minimálními ztrátami v úrovni života občanů. Ještě za krize naopak zvýšili penze a další sociální dávky. Podařilo se zabránit rozpadu země na přelomu století, kdy hrozila katastrofa a bankrot země. Několik tisíc banditů si dovolilo útočit proti státu s několikamilionovou armádou. Byl změněn systém výběru a řízení gubernátorů. Právě při řešení krize na Kavkaze je všeobecně oceňována role a schopnosti Putina – alespoň v provládní publicistice.
V ekonomice musí její úroveň zajistit suverenitu země, stabilitu a důstojný život občanů. Chce dosáhnout technologického vedení ve světě, rozvíjet prioritní obory – farmaceutický, vysoké chemie, kompozitních a nekovových materiálů, lehký průmysl, nanotechnologie, udržet vedení v atomovém, kosmickém a dalších oborech. V budoucnu se počítá se soukromou iniciativou a zvýšenou přitažlivostí pro investování ruského kapitálu (zatím mnohdy uniká do zahraničí). Má být vyčištěno prostředí obchodu a nastolena čestná konkurence.
Pro tyto úkoly je nutné změnit práci vlády, celého výkonného aparátu i soudů. Rozpočty musí naplňovat povinnosti státu k ochraně zdraví, vzdělání, výstavby a opravy komunikací atd. Problémem je efektivnost nákladů, kvalita kontroly a výběru priorit. Zde je možné ušetřit až 10 % rozpočtových nákladů. To je ovšem problém kapitalistické ekonomiky obecně. O to je závažnější.
Neplnění úkolů modernizace a výkonnosti ruské ekonomiky je stálým tématem a zdrojem kritiky levicových (KSRF) i dalších demokratických opozičních subjektů. V dosavadním volebním období vzal nad tímto problémem osobní záštitu prezident Medvěděv, výsledky ale nejsou nikde konstatovány. Bude to zřejmě prubířský kámen úspěšnosti i další Putinovy činnosti.
Reálně se také uvažuje o vyšším zdanění luxusního zboží, prestižních potřeb a bohatství.
Nezbytné zvýšení produktivity práce má být vázáno na vytvoření vysoce produktivních, ale také dobře placených míst, na zvýšení role malého a středního podnikání – má vytvořit až 50 % nových pracovních míst. Průměrná mzda má vzrůst o 70 % na 40 tisíc rublů.
Rusko je mnohonárodní stát, řešení národnostní otázky pokládá Putin za důležitý stabilizační činitel společnosti. Je nutné, vzhledem k silné migraci (i v důsledku rozpadu SSSR), aby se migranti sžili s historickým obyvatelstvem a rovnocenně byla zajišťována práva menšin. V programu je uvedeno, že „ruská společnost vznikla a rozvíjela se jako mnohonárodnostní stát, sebeurčením ruského národa je mnohonárodnostní civilizace, stmelená ruským kulturním jádrem“. Nikdo nesmí zapomenout na svoji národnost, ale především musí být občanem Ruska a být na to hrdý.
Výchově k vlastenectví má být věnována všestranná a soustavná pozornost ve školách – literatura a ruský jazyk, v kulturních institucích, v TV, na internetu atd.
Národnostní problémy, pokud jsou, mohou být lehko zneužity k narušení celistvosti států (uvědomuje si Putin). Ve vztahu k Rusku o tom již před 20 roky psal Z. Brzezinski (Velká šachovnice).
Putin se rovněž hlásí k realizaci státu sociální spravedlnosti. Má být dosažena vysoká úroveň sociálních garancí, srovnatelná s vyspělými zeměmi. Již dnes Rusové dávají do sociální sféry 50 % všech rozpočtových nákladů.
Je uvažována řada dalších opatření. Heslovitě: budou růst penze, nebude zvyšován věk odchodu do důchodu, ale upravena možnost práce při důchodu. K dosavadním dávkám na podporu 2. dítěte má být v oblastech s nízkou porodností poskytována podpora na 3. a další děti do věku tří let. Znovu je připomínáno vzdělání, jeho silné stránky jako matematicko-fyzikální studium, investice do vzdělání je označována za klíčovou. Na vysokou úroveň má být pozvednuta ochrana zdraví, zejména prevence a formování zdravého stylu života, boj proti alkoholismu, kouření, narkotikům. Patří sem rovněž podpora bydlení – nízké hypotéky, sociální bydlení a pro mladé, byty pro vojáky, modernizace komunálního hospodářství.
Rusko vlastní 40 % přírodních zdrojů planety, ale má jen 2% podíl na počtu obyvatel. Je nutné řešit rozsáhlý projekt demografického rozvoje růstu a umístění lidského potenciálu, přisvojení si vlastních teritorií, jinak riskují, jak je uvedeno, ztrátu, přeměnu v globálním smyslu v pustý prostor, který by mohl být řešen bez Ruska. Má být podporována imigrace Rusů ze zahraničí, zvýhodněno jejich studium a získání občanství.
Je známo, že již začalo přezbrojování armády v rámci reformy ozbrojených sil. Do roku 2020 má být vyčleněno víc než 700 mld. dolarů (doporučuji srovnat s USA). Mají dostat nejen ruskou, ale také zahraniční techniku (v ohraničené míře – přesto je to novum). Kritériem má být špičková úroveň. Z ruské produkce to budou mezikontinentální rakety pozemní i námořní Topol-M, Jars, Bulava, Siněva, stíhač 5. generace T-50, vrtulník Mi-28 H, protiraketové a PV komplexy S-400 a S-500, operativně taktické rakety Iskander, raketové dělostřelectvo atd. Armáda má být reorganizována (ale i další bezpečnostní složky) tak, aby mohla čelit současným lokálním i globálním hrozbám. Po rozvalu armády a jejím technickém zaostávání v 90. letech je to úkol nesmírný, ale v Rusku braný jako součást tradice. Jde o suverenitu a současně o zajištění mezinárodního postavení Ruska. (Ve vztahu k řešení situace okolo Sýrie a postojů Ruska a Číny v RB OSN analytici uvádějí, že končí prioritní dominace USA v globálních záležitostech).
Uvedený krátký přehled jsem napsal proto, že české sdělovací prostředky se o pozitivní zpravodajství z Ruska téměř nezajímají. Mnohé Putinovy záměry jsou jistě mnohým z nás sympatické, zvláště ve srovnání s protinárodním tažením Nečasové vlády v ČR.
Náplň Putinova programu dovoluje konstatovat, že je to program sociálně reformní, vlastenecký, ambiciózní. Jeho obsah a závažnost v předvolebním období vyniká v konfrontaci s tím, že kraválová opozice na Bolotnoj ploščadi či prospektu Sacharova žádnou koncepci po volbách nepředložila. Usilovala pouze o návrat zpět.
Skutečnou, seriozní opoziční silou je v Rusku pouze Komunistická strana RF, jejíž předseda G. Zjuganov rovněž kandidoval (již popáté). V roce 1996 dokonce v 1. kole proti Jelcinovi získal okolo 48 % hlasů. Ve 2. kole jej porazily US dolary, které Jelcin ze zahraničí dostal (a pravděpodobně i manipulace s hlasy – pozn. edit.). KSRF přistupuje k realitě Ruska zodpovědně, soustavně analyzuje situaci, předkládá návrhy řešení. K předvolební kampani k prezidentským volbám zaujal komplexní stanovisko 14. sjezd KSRF v prosinci 2011. Zpráva sjezdu byla nazvána Rusko na prahu velkých změn. Zjuganov zaujal k situaci v Rusku podstatně kritičtější stanovisko než Putin. KSRF jako jediná opoziční síla předložila komplexní program, který by měl být realizován během deseti let. Je připravena převzít zodpovědnost za jeho realizaci.
V programu jsou uvedeny 3 směry nové zahraniční politiky, 7 směrů nové ekonomické politiky a 5 sociálních priorit. KSRF je významnou silou v politice Ruska. Nebudeme přehánět, když řekneme, že i Putin díky její činnosti a vlivu je nucen k jejím názorům přihlížet.
Putin je znovu prezidentem. Nám nezbývá než sledovat, v jakém rozsahu dokáže realizovat sliby z volebního programu. Splnění jeho pozitivních úkolů přejeme především ruskému lidu.
