V roce 2007 publikovala americká NAS (National Academy of Sciences) zprávu o předsudcích a bariérách, kterým mají čelit ženy ve vědě a technice. Zpráva NAS je plodem práce týmu, jejž vedla rektorka University of Miami Donna Shalala, bývalá ministryně zdravotnictví a sociálních služeb v Clintonově vládě. Zpráva tvrdí, že zdokumentovala diskriminační vliv „všudypřítomných nerozeznaných genderových předsudků". Shalala tvrdí, že na správný popis těchto předsudků je třeba velmi intenzivního výzkumu. Text volá po přísné aplikaci IX. dodatku proti „nekooperativním institucím". Třeba i odnětím finančních podpor. Tento směr vychází z předpokladu, že věda a technika jsou vůči ženám hostilní a kladou bariéry uplatnění jejich intelektu a nadání.
Fakta v USA říkají, že převaha mužů nad ženami je ve vědě a technice skutečně zřetelná, zejména v matematice a fyzice. V různých testech matematických schopností většinou výše skórují muži než ženy. Týká se to zejména eukleidovské geometrie a složitějších úsudkových příkladů. Mezi studenty matematiky jsou ženy zastoupeny velmi málo. Od roku 1950 se v USA každoročně uděluje „Fields Medal", jakási matematická Nobelova cena. Žena ji zatím nikdy nezískala. V Mezinárodní matematické olympiádě získalo v letech 1964-2008 jen 34 soutěžících tři a více zlatých medailí. A jen jedna z nich byla dívka. Ve vědeckých institucích a na univerzitách je zjišťována velmi zajímavá oborová dichotomie podle pohlaví. Vysoké zastoupení žen v „empatických" profesích (vzdělávání dětí, sociální práce, veterinární medicína, psychologie) se v posledních letech nijak nesnížilo, a to vzdor mnoha feministickým kampaním. Ženy dnes tvoří 77 % studentů veterinární medicíny, v roce 1960 jich bylo jen 8 %. V USA ženy dnes získávají 57 % bakalářských a 59 % magisterských titulů. Mezi těmi, kteří dosahují titulu PhD., je převaha žen. V matematice a technice se však ženy i nadále uplatňují podstatně méně než muži. Mezi profesory matematiky je 28 % žen, mezi fyziky 18 %, v IT 20 % a v elektrotechnice 14 %. Hillary Clintonová v prezidentské kampani argumentovala pro feministický přístup tím, že americké ženy tvoří 43 % celkové pracovní síly USA, avšak mezi vědci a techniky jsou zastoupeny jen ve 23 %.
Uvedené rozdíly nedávají feministickým aktivistům spát. Nikdo se však nenamáhá negativní hodnocení genderové disproporce náležitě odůvodnit. Nedávná anketa uskutečněná mezi více než 1 400 vysokoškolskými profesory v USA se dotazovala na příčiny popsaného nízkého zastoupení žen ve vědě a technice. Jen 25 % dotázaných soudilo, že je to dáno genderovou diskriminací. Naprostá většina se shodla na tom, že jde o projev různých zájmů a cílů obou pohlaví.
K nápravě nedostatečného zastoupení žen v matematických a technických vědách jsou v USA podnikány zcela konkrétní kroky. Ty vesměs vycházejí ze základního feministického předpokladu, totiž že tento jev souvisí s hluboce zakořeněnými předsudky a všeprostupující hostilitou vědců vůči ženám. Autorky těchto projektů se vůbec nezabývají tím, proč se ona domnělá diskriminace žen neuplatňuje nikde jinde než právě v technických vědách a matematice. Celá školská soustava včetně univerzit dnes spíše ukazuje na diskriminaci mužů než žen. Tím, jak se snižuje zastoupení mužů v celé řadě oborů, od medicíny po právní vědy, nepochybně přicházíme o celou řadu nadprůměrně nadaných mužů, které akademické prostředí nedovede motivovat a zaujmout.
Byl vypracován program EDGE (Empowerment, Diversity, Growth and Excellence), jenž doporučuje tyto kroky ke zjednání „nápravy": získat pro změny vedoucí pracovníky; hodnotit stejně obě pohlaví; transparentnost hodnocení; zajistit „stejné zastoupení žen"; podporovat programy, které zvyšují potenciál žen; péče o nadané obou pohlaví. NSF (National Science Foundation) investovala mnoho milionů dolarů do programu ADVANCE, který se má snažit změnit kulturu americké vědy ve smyslu „genderové férovosti".
Jistá Virginia Valian je psycholožkou na Hunter College. Ve svých dílech píše o tom, že je třeba změnit mužsky dominantní „genderové schéma" společnosti. Doporučuje začít výchovou dětí. Doslova uvádí: „Nesmíme akceptovat biologii jako osud (…) máme vakcinaci, medicínskou terapii nemocí (…) úplně stejně se musíme postavit k biologickým rozdílům mezi pohlavími." Tato autorka dostala od NFS téměř čtyři miliony dolarů na program genderové rovnosti.
Feministický boj za rovná práva žen v matematice a technických vědách se přesunul i do Evropy. Nevládní italská organizace ASDO vypracovala pro Evropskou komisi soubor návodů, jak zjednat rovnost žen ve vědě. Jde o výsledek mezinárodního výzkumu, na němž se podílelo celkem jedenáct organizací (po jedné z USA a Austrálie). Vychází se z toho, že ženy se potýkají s problémy, pokud se ucházejí o nějakou vedoucí funkci, zejména ve vědě. Jen 8 % držitelů patentů v EU jsou ženy. V Evropské unii tvoří ženy jen 20 % vysokých akademických funkcionářů, ale 55 % univerzitních studentů a 60 % absolventů vysokých škol. Věda, zejména matematika a technika, je stále nahlížena jako mužská doména. Také ve vědě se uplatňuje feministický trumf, platový rozdíl mezi muži a ženami. Rozdíl v platech vědců prý činí 11 % (Dánsko) až 30 % (Austrálie). Předpokládá se existence „nepřátelského prostředí vůči ženám ve vědě". Mezi řádnými vysokoškolskými profesory bylo v EU v roce 2006 13 % žen (v roce 2009 již 19 %). Nejvíce jich kupodivu nebylo mezi vyspělými západoevropskými státy, ale v Rumunsku (32 %) a Bulharsku (24 %). Tyto rozdíly nejsou nijak interpretovány. Přitom v Dánsku a Německu je mezi profesory jen 12 % žen. Bojovnice za rovná práva mají před sebou ještě hodně práce.
Materiál předkládá tyto návody k „nápravě": vytvořit prostředí přátelské k ženám; zvyšovat povědomí o vědeckých přínosech žen; pomoc a podpora začínajícím vědeckým pracovnicím; granty a vědecká stipendia pro ženy. Je prý třeba také zavést „genderově senzitivní, nesexistický jazyk" a podporovat příslušné publikace a učebnice. Je třeba přímých dotací na „genderové výzkumy" i podporu žen ve vedoucích pozicích. Informace o ženách by měly být „vybrané", o zastoupení žen v různých institucích (včetně kvót) by se mělo „pečovat".
Z přírodovědeckého hlediska není pochyb o tom, že biologické dispozice mužů a žen jsou rozdílné. Muži jsou agresivnější a sociálně dominantnější, mají větší prostorovou představivost a také se lépe než ženy dokáží plně koncentrovat na nějaký úkol. Ženy jsou empatičtější, praktičtější, sociálně inteligentnější a disponované k pečovatelským postojům. Tyto vlastnosti jsou výrazné, byť samozřejmě neplatí univerzálně pro všechny muže a ženy. V různých testech se také prokazuje, že výkony skupin mužů a žen se liší zejména relativně vysokým zastoupením mužů v oblasti velmi nízkých a velmi vysokých výsledků. Muži jsou mnohem variabilnější. Najdeme mezi nimi nejen více nadprůměrně nadaných a tvořivých jedinců, ale i těch, kteří disponují v mnoha ohledech vlastnostmi nadprůměrně negativními. Příčin biologických rozdílů v behaviorálních dispozicích mezi pohlavími je mnoho. Od rozdílné reprodukční strategie a zcela rozdílné rodičovské investice až po naprosto odlišné hormonální poměry. Muži například neznají nic, co by se podobalo periodickým hormonálním a fyziologickým změnám v průběhu menstruačních cyklů žen v reprodukčním věku. O skutečných rozdílech mezi pohlavími však někdy není možné ani diskutovat. Někteří advokáti ženských práv odmítají na téma rozdílů mezi muži a ženami hovořit s tím, že taková debata „posiluje odsuzované stereotypy". Solidní vědeckou analýzu rozdílů mezi muži a ženami podává nedávno česky vydaná monografie amerického psychologa R. A. Lippa.
Co se týče matematického a technického nadání, existuje mnoho dokladů o tom, že muži mají k těmto oborům lepší předpoklady a častěji i hlubší vztah. Pokud se vyskytne u ženy, pak jí nikdo nebrání, aby se v těchto „mužských" doménách uplatnila rovněž. Umělé podpory a specifické „genderové" projekty jsou nadbytečné. Sotva na stavu věcí něco změní. Snad jen přibývá mnoho vědeckých expertů na genderové rozdíly. Tito pseudovědci mi tak trochu připomínají lidi, kteří předstírají, že osolili moře. Ony se totiž ženy v nejrůznějších oborech stále více uplatňují i tak. Ne proto, že existuje genderové studie, ale proto, že moderní doba je méně náročná na hrubou sílu a potřebuje stále více empatických profesí. Krom toho moderní ženy rodí minimum dětí, a nejsou tedy tolik zatěžovány reprodukčními činnostmi jako generace před nimi.
Není pochyb o tom, že některé původně dobře míněné feministické úmysly se v poslední době mění v diktaturu politicky korektních dogmat. Pokud se zaměříme na hledání rozdílů mezi muži a ženami v jakémkoli oboru lidské činnosti, nepochybně jich nalezneme mnoho. Je tomu tak proto, že biologické dispozice i sexuální role jsou prostě dichotomní. Právě z této samozřejmosti však dnes některé organizace a feminističtí pseudovědci budují nový, politicky korektní vědecký směr. Ten se zabývá tím, že větší polovině lidstva jaksi automaticky přidělí „status oběti" a hledá doklady její „diskriminace". Podporují se téměř výhradně studie, které zkoumají vzdělávací a zaměstnanecké problémy žen, přestože muži na všech vzdělávacích úrovních dosahují jednoznačně horších výsledků než ženy. Ačkoli muži trpí téměř všemi formami společenského ohrožení více než ženy, do politicky korektních programů se to nehodí. Jeden pozitivní aspekt však nemůžeme „genderové vědě" upřít. Zcela nepochybně podstatně zvýší počet žen-držitelek akademických hodností.
Literatura
1. NAS: Beyond Bias and Barriers: Fulfilling the Potential of Women in Academic Science and Ingeneering, National Academic Press, Washington D. C. 2007
2. Sommers, Ch. H. (ed.): The Science on Women and Science, AEI, Washington 2009.
3. Cacace, M.: Guidelines for Gender Equality Programmes in Science, ASDO, Rome 2009 (www.asdo-info.org).
4. Browne, A.: Úprk rozumu. Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii, Dokořán, Praha 2009.
5. Lippa, R. A.: Pohlaví, příroda a výchova, Academia, Praha 2009.
Převzato z Revue Politika
Foto: zdroj
