Skryté náklady nadměrného amerického vládního dluhu

Reklama





Listopad 20, 2009


Tento víkend byl na geopolitické frontě vzrušující. President Barack Obama cestoval do Číny, což nám bylo předkládáno jako státnická návštěva nejvyšší důležitosti.


A co bylo její ideou? Pokusit se dosáhnout společného východiska v různých oblastech, včetně omezování šíření jaderných zbraní, otázek životního prostředí, a zvláště pak otázky čínské měny…


Spojené státy, Evropa, a dokonce i někteří z asijských sousedů Číny věří, že Čína uměle snižuje hodnotu své měny, renminbi neboli jüanu. To postupně dává Číně nepřirozenou výhodu v mezinárodním obchodu tím, že se její export stává konkurenceschopnější vůči exportu jiných zemí.


Víte však, co Obama přivezl domů? Nic moc ani z jedné oblasti. Společné prohlášení tuhle. Toporná tisková konference "bez možností dotazů" tamhle. A podstatný pokrok v ničem.


Co je však znepokojivé – a ukazuje to na velmi nepříjemnou skutečnost – rovnováha moci mezi Spojenými státy a Čínou se mohutně posunuje v čínský prospěch, protože naše přílišná závislost na Číně vychází z naší rozmařilosti. Domnívám se, že ve skutečnosti je tento posun tím největším samostatným "skrytým" nákladem našeho masivního vládního zadlužení.


Zadlužování roste – a jeho konec není v dohledu!


Nepotřebujete mne k tomu, abych vám řekl, že náš veřejný dluh je obrovský. Tento týden dosáhl výše 12 031 299 186 290 dolarů. Je to více než 12 bilionů pro případ, že byste měli potíž přečíst si a porozumět tak velkému číslu. Za posledních 10 let se zvýšil o více než 111 procent.


Věci se ovšem ještě dále zhoršují, protože Washington naprosto opustil jakékoliv zdání fiskální disciplíny! Vytváříme rekordní rozpočtový deficit, včetně 1,42 bilonu dolarů v samotném fiskálním roce 2009.


Náklady na úroky našeho dluhu byly v minulém roce 202 miliard dolarů. Je to tolik, že bychom mohli každému muži, ženě i dítěti v naší zemi poslat šek na 656 dolarů. Mějte přitom na zřeteli, že tyto náklady byly uměle drženy na nízké úrovni nejnižšími krátkodobými úrokovými sazbami v historii následkem snižování těchto sazeb FEDem. Navíc zotavení vládních dluhopisů založené na úniku investorů od privátních cenných papírů pomohlo udržet nízko i dlouhodobé úrokové sazby.


Ten, kdo ovládá šňůrky od váčku s penězi, vytváří pravidla…

Ale opět, toto vše jsou pouze VIDITELNÉ náklady. SKRYTÉ náklady jsou mnohem, mnohem horší a dlouhodobější.


Čína v září vlastnila 799 miliard našeho vládního dluhu. Na tuto úroveň to vystoupalo z 618 miliard před rokem a 468 miliard z předloňska. Kolem 61 procent státních dluhopisů, které jsou obchodovány na burzách, bylo v polovině roku v zahraničních rukou. Touto dobou již Čína vystřídala Japonsko jako jejich největší zahraniční vlastník. Znamená to, že kontroluje naše finance.


Čína je bohužel taková osmisetliberní gorila na našem dluhopisovém trhu, která nemusí dokonce ani provést výprodej ohromného množství existujících dluhopisů, aby snížila ceny a zvýšila úrokové míry. Stačí jí jen ustoupit a nakoupit na aukcích méně dluhopisů!


Čína to ví. A navíc jsi jsou sami sebou ve své silné pozici tak jistí, že New York Times informoval o americké návštěvě Číny takto:


"Při šestihodinové schůzce, při obědě, večeři i během pompézní půlhodinové tiskové konference, při níž prezident Chu-Ťin- Tao nepovolil žádné otázky, byl president Obama na své první návštěvě konfrontován s rychle rostoucí Čínou, která je stále odhodlanější říkat ne Spojeným státům.


V tématech, jako je Írán (Chu veřejně nediskutoval o možnosti sankcí), čínská měna (čínský prezident nehnul prstem pro její revalvaci) a lidská práva (společné prohlášení nepokrytě konstatovalo, že tyto dvě země "mají rozdílná stanoviska"), Čína neudělala žádné ústupky vůči většině požadavků Američanů.


S tím, jak Číňané jemně posunuli Obamův mediální obraz, se tato cesta stala spíše ukázkou čínské schopnosti vzepřít se vnějšímu tlaku, než aby tento obraz napomohl hlavním bodům Obamova programu, říkají analytici."


A to není všechno, čínští představitelé často udělovali Spojeným státům lekce o tom, jak mají provádět svoji monetární a fiskální politiku.


Jeden příklad – předseda čínské Komise pro regulaci bank Liu Mingkang varoval, že:


"Neustálé znehodnocování dolaru i naznačování americké vlády, že v zájmu znovuoživení a udržení důvěry veřejnosti, je nezbytné nezvyšovat úrokové sazby příštích 12 až 18 měsíců, vedlo k masivním burzovním spekulacím na dolar."


A dodal, že:


Americká monetární politika závažným způsobem ovlivňovala světové ceny aktiv, poháněla spekulace na burze a trzích s nemovitostmi a vytvářela nová, reálná a nepřekonatelná rizika pro oživení globálního hospodářství."


To nebylo jemné vyjádření. Ale nebylo na něm nic překvapivého ve světle přesunu rovnováhy moci.


Sečteno a podtrženo: Jako národ jsme v takových dluzích jako nikdy předtím. Ani vláda, ani Kongres nemají žádný plán, jak to změnit. A zjevné i skryté náklady tohoto našeho dluhu rostou každým dnem. Měli bychom se o to začít zajímat. Všichni, kdo říkají něco jiného, jsou, dle mého názoru, falešnými proroky.


Převzato z Money and Markets


This investment news is brought to you by Money and Markets. Money and Markets is a free daily investment newsletter from Martin D. Weiss and Weiss Research analysts offering the latest investing news and financial insights for the stock market, including tips and advice on investing in gold, energy and oil. Dr. Weiss is a leader in the fields of investing, interest rates, financial safety and economic forecasting. To view archives or subscribe, visit http://www.moneyandmarkets.com.

Přejít do diskuze k článku