Slušnost v politice je asi nejvíce zprofanovaná floskule poslední doby a nejudatněji se s ní ohánějí právě ti, kvůli kterým je její nedostatek tak palčivě pociťován – politici.
Pro každého může být slušnost v politice něco jiného, pro někoho může znamenat, že politici nemluví sprostě (ovšem ty největší ohavnosti lze říct velmi vybranými slovy), že nepřevlékají kabáty, že drží slovo, že nezneužívají své postavení, že neberou ani nedávají úplatky etc. etc. Mně v takovém výčtu ovšem chybí jedna zásadní věc, na kterou se zapomíná: že politici nejsou arogantní a nejednají z pozice síly. Jinými slovy že neprosazují nic proti vůli občanů, bez ohledu na to, jak moc jsou přesvědčeni o správnosti svých plánů. Je neslušné nutit někomu něco, co dotyčný nechce.
Pokud by byl premiér Nečas slušný politik, nehrál by si na mesiáše a nenutil by lidem reformy, o které lidi nemají zájem, bez ohledu na to, jak moc je osobně přesvědčen o tom, že jsou nutné a správné (přičemž rozhodně neplatí nepřímá úměra, že čím je nějaké opatření méně populární, tím je moudřejší a kvalitnější). A neplatí to jen o panu Nečasovi, ale o celé vládní garnituře, která se chová neslušně snad ze všech myslitelných pohledů, odpovědností počínaje a pokryteckým vztahem ke korupci konče.
Převzato z blogu Tribun
