Změna v Zimbabwe je blízko. V posledním listopadovém týdnu jsme předvídali, že režim Roberta Mugabeho nevydrží do letošního června. Dnes to vypadá, že padne daleko dříve. Po Novém roce zůstaly v Zimbabwe uzavřené školy. Učitelé se ani neobtěžovali s okupační stávkou – jednoduše nepřišli do práce. Ministerstvo školství sice bez prodlení vyhlásilo zvláštní čtyřtýdenní prázdniny, žádný ze zahraničních novinářů se však nenechal ošálit: dle zpráv OSN poklesla jenom za listopad návštěvnost zimbabwských škol z devadesáti na dvacet procent. Měsíční volno si vzal překvapivě i sám prezident – hodlá prý v klidu přemýšlet, jak by šlo nejlépe sestavit vládu národní shody. Je velmi pravděpodobné, že Robert Mugabe stráví vakace v zahraničí. Může se stát, že se již nevrátí. Kromě hyperinflace, která dnes dosahuje dvou set třiceti milionů procent, nedostatku potravin a čisté vody sužuje Mugabeho zemi od podzimu epidemie cholery. Na zhoubnou, v Evropě vymýcenou nemoc již zemřelo sedmnáct set Zimbabwanů.
Očima izraelského vojáka. Jen pár dní před tím, než agentury převzaly svědectví Červeného kříže, jehož pověřenci uzřeli v Gaze děti, které se zmateně motaly u mrtvol vlastních matek, uvedl izraelský režisér Ari Folman do amerických kin snímek Valčík s Bašírem, svoje poslední dílo. Nejedná se o horkou novinku – Valčík byl představen už v květnu 2008 v Cannes a v červenci také v Karlových Varech. Přesto má smysl jej vzpomenout. Jde vskutku o výjimečné dílo – animovaný dokument, který zachycuje atmosféru takzvané první izraelsko- libanonské války v roce 1982, včetně masakru v uprchlických táborech Sabra a Šatila. Režisér osobně, tedy ve své kreslené podobě, filmem provází: Folman se tažení zúčastnil jako devatenáctiletý branec. Válka jej zjevně psychicky poznamenala. Ve snímku se střídají animované dialogy s někdejšími spolubojovníky, autentické vzpomínky, halucinace, erotické sny i noční můry. Dokument nicméně neukazuje výklad konkrétních událostí. Nevysvětluje, nehodnotí. Toliko zobrazuje válku očima obyčejného izraelského vojáka: bez potřeby hrdinství i touhy vraždit, hrůzu zabíjených i hrůzu zabíjejícího. Valčík s Bašírem získal většinu izraelských filmových cen za rok 2008. Nyní je nominován na Oscara za cizojazyčný film. Spolu s článkem Štěpána Kotrby Kdy se z obranné války stane válka útočná v Britských listech by jej autor těchto řádků doporučil každému, kdo nemá na význam izraelsko-palestinského konfliktu předem hotový názor.
Jak pokračuje… tažení „zbytku světa“ proti pirátům? Ke břehům Somálska zde obracíme pozornost už počtvrté. A zřejmě naposledy: ve čtvrtek 8. ledna americké námořnictvo přislíbilo, že do bojů se somálskými piráty zapojí další flotilu. CTF 151 – Combined Task Force 151, tak byla jednotka nazvána – má spojit plavidla z dvaceti dosud nezúčastněných států. Do akce vyrazí koncem ledna, pod vedením kontraadmirála McKnighta. V oblasti Adenského zálivu již operují lodě Kanady, Indie, Íránu, Číny a sedmi zemí Evropské unie. Po připlutí CTF 151 vzroste velikost celkové flotily „zbytku světa“ o třetinu. Vzhledem k tomu, že už ve stávajícím počtu si svedou pacifikátoři s nepřítelem poradit (v prosinci 2008 zaútočili piráti pouze dvakrát), je s bukanýry nadobro konec. A kdyby přeci ne, Keňa slíbila nasadit letectvo. Od OSN získává každý stát, který se do tažení zapojí, široký operační mandát – možnost použít „všechny nezbytně nutné prostředky“, možnost zasahovat v pobřežních vodách i možnost útočit ze vzduchu. Mandát se ovšem týká jen boje s piráty. Rybářské flotily, které načerno plundrují somálské vody, stále nikdo nepostihuje.
