Turecká expanze do Gruzie a stabilita jižního Kavkazu
Guram Šaríja
Březen 02, 2012
Mezi Gruzií a Tureckem byly vztahy zdánlivě dokonalé. Turecko se stalo hlavním ekonomickým partnerem Gruzie, země mají mezi sebou bezvízový styk. Občané mají snadný přístup do druhé země. Jenže v poslední době se situace mění. Určité sporné záležitosti byly i dříve, ale nepublikovaly se. Je to například kaskáda vodních elektráren na řece Čoroch v Turecku, jejíž výstavba dělá vrásky na čele Gruzínců kvůli pobřeží Adžarie. Není také dosud vyřešen návrat Turků z kmene Mescheti do Gruzie.
V poslední době vyvstalo několik otázek:
-
Stavba mešity Azizi. Ta byla Turky postavena v 19.století v Batumi a zničena za sovětské epochy ve 20. století. Naproti tomu stojí otázka obnovy dvou či čtyř starobylých gruzínských kostelů v Turecku.
-
Návrat meschetinských Turků do Gruzie.
-
Výstavba přehrad na řekách Čoroch a Kura
-
Omezení pobytu občanů Gruzie v Turecku na tři měsíce.
Záležitosti se zamotaly a nabyly na významu. Obzvláště se to týká stavby mešity v Batumi. Vlády by to dokázaly řešit, ale gruzínský patriarcha je proti a blokuje závěrečný podpis. Předvolební období v Gruzii není vhodné ke znepřátelení si jak církve, tak občanů, kterým silně vadí i pojmenování mešity po osmanském sultánovi. Příznivci kompromisu poukazují na to, že zablokování podpisu dohody může mít za následek zničení starobylých gruzínských chrámů.
Jak se věci mají kolem Adžárie
Po "revoluci růží" byl vyhnán dlouholetý vůdce regionu Abašidze a Adžárie definitivně přešla pod správu Tbilisi. Saakašvili se usilovně o toto území zajímal, do Batumi převedl někerá zařízení, například ústavní soud. Zbavil ji mnoha autonomních pravomocí. Batumi se stalo výkladní skříní Gruzie. Ve stavebnictví se tam angažovali turečtí investoři. Mezi nimi byli i ti, kteří měli gruzínský původ. Ve městě údajně žije dvacet tisíc Turků. Skoupili tam obchody i jiné objekty.
Statut Adžárie je dán Karskou dohodou z roku 1921 mezi zakavkazskými republikami SSSR a Tureckem za zprostředkování RSFSR. Podle ní je přístav v Batumi volnou zónou Gruzie, Ruska, Ázerbajdžánu, Arménie a Turecka. Rusko i Turecko měly právo dopravit tam vojsko v případě napadení. V sovětském období byla dohoda zapomenuta, ale nyní se oprašuje. V srpnové válce v roce 2008 dalo Turecko Rusku najevo, že je Adžárie pod jeho ochranou. Ruské letectvo tam prakticky nebombardovalo žádné objekty, ani vojenské.
Adžarské obyvatelstvo je povětšinou gruzínské národnosti. Je to jediné území s množstvím Gruzínců – muslimů. Po vyhlášení samostatné Gruzie se náboženské rozpory zostřily. Z Turecka přichází muslimská literatura a rovněž peníze na propagaci islámu. Lze se domnívat, že je v Adžárii několik malých mešit a nyní je navíc v dohledu ta velká v Batumi.
Turecko a Gruzie jsou země s rozdílným geopolitickým statutem a nesrovnatelné co do velikosti. Mnozí Gruzínci spoléhají, že podpora Západu a zejména USA jim pomůže vyrovnat se s mnohem silnějším sousedem a že k tomu přispěje i to, že Gruzie je tranzitní zemí pro dodávky ropy a plynu z Ázerbajdžánu do Turecka a dále na západ. Jenže Turci mají na Gruzii dosti pák. Jsou to zmiňované přehrady na severovýchodě Turecka, které se mají vybudovat a které jsou Damoklovým mečem pro pobřeží Adžárie, pro níž budou zhoubou. Další je velká pracovní migrace Gruzínců do Turecka. V neposlední řadě pak pro Gruzínce těžko přijatelná perspektiva návratu Turků z kmene Mescheti do míst, ze kterých byli v roce 1944 vystěhováni. Při vstupu do Rady Evropy se Gruzie zavázala, že během dvanácti let umožní návrat Meschetinců deportovaných za Stalina. Termín se blíží a v Turecku se aktivizují organizace adžárských Turků. Ty jsou zapojeny do Mezinárodní federace adžárských Turků, kterou Turecko podporuje. Turecko si přeje, aby se Turci vrátili do míst, ze kterých byli vysídleni, kdežto Gruzie by měla zájem na jejich rozmístění po celé zemi.
Adžárským organizacím a jejich speciálnímu koordinačnímu výboru přislíbil podporu prezident Abdullah Gül, který nedávno přijal zástupce jejich diaspory.
Při návratu tureckých obyvatel mohou nastat vážné konflikty mezi nimi a Armény, kteří tam žijí, už jenom proto, že Turci budou potřebovat nové školy, mešity a dokonce tureckou univerzitu v Achalciche. Turecké vedení má velký zájem na navrácení Turků na jih Gruzie. V Achalciche má být otevřena speciální kancelář, aby pomáhala turecké agentuře TIKA při repatriaci.
Jižní Gruzie je strategické území, přes které vedou transporty ropy a plynu z Ázerbajdžánu do Turecka a dále do Evropy. V příštím roce se začne stavět železnice. Ankara získá mohutné páky k tlakům na Gruzii i Arménii, bude-li zde mít své turecké muslimy. Předpokládá se přesídlení čtyřiceti tisíc lidí v první etapě. To samo už značně pozmění demografické poměry v jižní Gruzii. Přitom se tam snižuje počet Arménů. Ti odcházejí z Gruzie buď do Ruska, nebo do dalších zemí. Odcházejí i samotní Gruzínci, buď do Tbilisi, anebo emigrují mimo Gruzii v naději na lepší výdělek.
Ankara bude chtít přesvědčit Gruzii k přijetí tureckých muslimů všemi možnými způsoby. Využije závazky Gruzie dané Radě Evropy a další páky. Sama však omezila počet občanů Gruzie na svém území a nehodlá uspoupit od stavby přehrad na řece Čoroch. Erdogan to Saakašvilimu řekl na tiskové konferenci letoš 13. ledna natvrdo. Je nyní otázka, jak se zachová Tbilisi, zda bude schopno odolávat svému velkému jižnímu sousedu. Zatím mělo navrch vždycky Turecko, které pochopitelně sledovalo své cíle a za ně se stavělo.
Převzato z Fondsk.ru
***
V dubnu začnou pokrývat černobylskou JE druhým sarkofágem
Březen 03, 2012
Ukrajinci začali s přípravou k instalování nového sarkofágu na JEZ v Černobylu. Informoval o tom ministr pro mimořádné situace Baloga prezidenta Janukoviče. V dubnu začne montáž jeho klenby na prostranství havarované JE. Podle Balogy bude nutno pečlivě sledovat termíny prací, které byly projednány s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj a musejí být ukončeny do roku 2015.
Shromažďování prostředků na akci se konalo na konferenci v Kyjevě, na níž bylo pro Ukrajinu uvolněno přibližně 550 milionů eur.
Důsledky havarie byly mimořádné. V období tří měsíců po ní zahynulo 30 lidí, později na následky ozáření ještě několik desítek. Podle odhadu OSN bylo k roku 1995 přímo či nepřímo poškozeno přes 9 milionů osob
První sarkofág byl nad havarovaným čtvrtým blokem postaven ihned po havarii. V průběhu času chátral. V případě jeho poškození hrozí nebezpečí od dosud přítomných radionuklidů. Jejich reziduum se odhaduje na 95 % přítomných čerstvě po havarii.
Převzato z Pravda.ru
***
Komu vadila Anna Politkovská
Anna Moskusenková
Únor 29, 2012
Jeden z vrahů Anny Politkovské, bývalý náčelník oddělení vyšetřování hlavní správy MV v Moskvě Pavljučenkov sdělil při vyšetřování jména těch, kteří si ji objednali. Byli to jeden z vůdců bojovníků Zakajev a oligarcha byznysmen v nemilosti Berezovskij.
Organizátorem vraždy byl Čečenec Lom-Ali Gajtukajev a ten prý Pavljučenkovovi prozradil, že mezi A. P. a jmenovanými osobami došlo ke konfliktu. Vyšetřovací výbor RF tuto iformaci nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. Nepřímo ji potvrdil Pavljučenkovův obhájce. Od objednavatelů dostal Gajtukajev na organizaci vraždy 150 tisíc dolarů. Část peněz obdržel Pavljučenkov na zorganizování sledování A. P. Na pomoc měl spolupracovníky z vyšetřovacího úřadu MV. Druhou část peněz měl dostat bývalý spolupracovník Úřadu pro boj s organizovaným zločinem Chadžikurbanov. Tento člověk se hned po opuštění svého zaměstnání stal šéfem zločinecké skupiny, jejímž úkolem bylo odstranit A. P. Ve skupině byli tři bratři Machmudovovi. Pavljučenkov jim obstaral adresu novinářky i její denní rozvrh a předal plynovou pistoli upravenou na použití ostrých patron. Jeden z Machmudovových bratří zavraždil Annu Politkovskou ve výtahu domu.
Pavljučenkov vypověděl, že podle toho, co ví, mělo dojít ke konfliktu novinářky se Zakajevem a Berezovským v Londýně. O co v konfliktu šlo, neví. Gajtukajev mu prý podrobnosti nesvěřil.
Příbuzní A. P. výpovědi Pavljučenkova nevěří. Před prošetřováním viny ostatních účastníků bude potřeba získat z Londýna odpověď na žádost o poskytnutí právní pomoci ve věci Zakajeva a Berezovského, kteří tam žijí. Musí také být udělána fonografická expertíza. Část telefonátů mezi účastníky vraždy byla v čečenštině.
Kdo si skutečně vraždu objednal, nebylo dosud oficiálně sděleno.
***
Rusko, Čína a USA se perou o Ghanu
Petr Šmelev
Březen 02, 2012
Před padesáti pěti lety se stala nezávislou jedna ze starobylých afrických zemí, Ghana. Nyní je ostrůvkem relativního blahobytu na Černém kontinentě. Má bohaté přírodní zdroje, o které se přetahují přední mocnosti, Rusko, USA a Čína.
Z Ghany pochází bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan. Krom toho má tato země výborný fotbal. I kultura má co říci. Spočívá v bohaté historii a pozoruhodné jsou i vzrušující tance Ašantů. Ghana byla v minulosti v popředí zájmu Portugalců. Ti postavili na pobřeží pevnost a přístavy, které sloužily, krom jiného, rovněž pro transport otroků, jejichž značná část z Ghany pocházela.
Ghana byla bohatá na zalato, Odtud pochází název Zlaté pobřeží. Zlato se v 19. století kupovalo od místních vůdců za pakatel. Přivábilo i další Evropany – Angličany, Holanďany, Francouze, Švédy, Dány i Rusy. V 19. století si tento chutný koutek Západní Afriky postupně podmaňovali Britové. Ašanti se zoufale bouřili, což bylo příčnou sedmi válek. Teprve koncem 19. století byla kolonizace dokončena. Dne 6. 3. 1957 se Ghana osamostatnila. Tento den slaví jako národní svátek.
První prezident Ghany, Kwame Nkrumah, byl zaměřen na SSSR a Čínu. Posílil státní sektor v ekonomice, avšak ve slabě rovinuté zemi to nemělo hospodářský efekt. V roce 1966 byla jeho vláda svržena a budování socialismu se stalo minulostí. Dalších 20 let se u moci střídaly vojenské i civilní vlády. Přechod k demokracii (podle afrických možností) nadešel v roce 1992. Od té doby je v zemi stabilita a vlády se řádně střídají. Stabilita přirozeně láká zahraniční investory.
Donedávna byla základem ghanského hospodářství těžba zlata, stříbra, drahokamů, manganu a pěstování kakaových bobů. Země vyváží vzácná dřeva. Až do krize byl příjem na osobu více než 1400 dolarů za rok jeden z nějvětších v Západní Africe. Přicházeli si sem vydělávat dělníci z okolních zemí – Burkiny Fasso a Toga. Až dosud byli ekonomicky lepší jen Senegal a Pobřeží Slonoviny. V nich však v poslední době dochází k nepokojům a Ghana tak má příležitost dostat se před ně.
I v Ghaně jsou národnostní a náboženské problémy. Vždyť v jejím dvacetičtyřmilionovém obyvatelstvu je několik set kmenů. Nejvlivnější jsou lidé národnosti Akan, což jsou povětšinou Ašanti. To vyvolává u ostatních nelibost. Další příčinou třenic je religiozita. Mezi obyvateli je asi 70% křesťanů a 16% muslimů. Tak velké problémy jako Nigerie nebo Pobřeží Slonoviny ale Ghana nemá.
O Ghanu měly vždycky zájem západní společnosti, ale od roku 2007 boj o ni zesílil. Britská Tullow oil našla u ghanských břehů ložiska ropy. V tu chvíli se zaktivizovali nejen Britové, ale i Američané a Rusové. Zásoby mají představovat více než 3 miliardy barelů ropy. Rusko dosud ostatním ustupuje. Nedávno se v Ghaně objevil náměstek ministryně zahraničí USA Fitzgerald. Jednal v zájmu soukromých společností a podle hesla "když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají".
V lisopadu 2011 přijel do Ghany jednat ministr obrany Číny. Africký politik, s nímž jednal, řekl, že Čína je příkladem k následování pro všechny rozvíjející se země. Čínský host, jak je zvykem, vyslovil snahu o trvalé upevňování ekonomické, kulturní i vojenské spolupráce. Čínský ministr navštívil i mnohá vojenská zařízení. Čína se v Ghaně prosazuje nejen prostřednictvím peněz.
Ruské zájmy v Ghaně zastupuje jen Lukoil. Jeho pracovníci tam vyvrtali čtyři sondy, použitelná je jen jedna z nich. Smetanu zde slíznou ostatní země, které své projekty podporují politicky.
Převzato z Pravda.ru
***
Íránci zvolili protizápadní směr
Sergej Balmasov
Březen 06, 2012
V Íránu sčítají výsledky parlamentních voleb. Podle západních sdělovacích prostředků zvítězili konzervativci. Ahmadínežádova opozice získala většinu míst v parlamentu – medžlisu. Představitelem této opozice je jednak mluvčí parlamentu Ali Lárídžání a spolu s ním teheránský starosta Mohamed Baher Kalibafu. Ti propojili svá uskupení do Jednotné konzervativní fronty. Prezidenta kritizují za zhoršení hospodářské situace v zemi.
Druhá konzervativní koalice – Fronta pro pokračování islámské revoluce – je mluvčím duchovního vůdce Islámské republiky ajatolláha Chameneího. Ta s výhradami podpořila kurs Ahmadínežáda. Ovšem silně tlačila na Rahima Masha´ie, pravou ruku Ahmadínežáda a kritizovala bezpáteřní politiku Láridžáního a Kalibafa. Masha´i propaguje myšlenku, že Írán by měl být přítelem všech národů, včetně Izraele.
Někteří analytici vidí v současné íránské situaci krizi i s průvodními otřesy, někteří politologové hovoří o konci éry Ahmadínežáda. Co o tom soudí odbornice z Centra studia zemí Blízkého a středního východu Institutu orientálních studií Jelena Dunajeva:
Nelze hovořit o tom, že by v těchto volbách zvítězili konzervativci. V nich účinkovali jen představitelé tří různých proudů. Takový reformátorský tábor, který prosazoval oslabení islámských principů, odešel už při volbách v roce 2009. Konzervativce je možno rozdělit na přibližně tři větve: tradiční, krajně radikální a několik malých skupin s označením pragmatici. Ty vystupují nekompromisně proti Ahmadínežádovi.
Reformátoři byli v posledních volbách zastoupeni dvěma koaličními uskupeními, nikoliv stranami. V těchto volbách se neodvážili vystoupit s odpovídajícími reformními hesly. Dali přednost mlhavým provoláním o "demokracii a spravedlnosti".
Vezmou-li se v úvahu všechna fakta, lze konstatovat, že zvítězili zejména umírnění konzervativci, kteří jsou v zásadní opozici k Ahmadínežádovi. I přes názor některých západních i arabských sdělovacích prostředků, toto není projev vážné krize. Vzpomeňme, že konzervativci byli vidět i v posledním parlamentu. Nadále vystupují pro pokračování jaderného programu i odporu k Západu a dělají to mnohem aktivněji než Ahmadínežád. Nyní mají za svůj úkol jej odvolat a k moci nepřipustit ty, kteří stojí za ním. Pravděpodobně to může nastat, ale až po prezidentských volbách. Do té doby lze očekávat pokračující soupeření mezi výkonnou mocí (prezident) a mocí zákonodárnou v čele s parlamentem. Konzervativci rovněž plánují oslabit výkonnou moc s možným zavedením nepřímých voleb prezidenta. Nevylučují ani prezidentskou funkci zrušit.
To vše jsou ale detaily. Nejdůležitější je to, co ukázaly volby. Že Íránci podporují Islámskou republiku a ajatolláha Chameneího. Nedá se hovořit o nějakých "globálních šocích", o kterých informují západní sdělovadla. Výsledky hlasování dávají vědět, že o žádné protestní hnutí v zemi nejde. Znakem toho je i fakt, že výzvy reformátorů bojkotovat volby nedošly sluchu Íránců. Minulých voleb se účastnilo 56 % voličů, těch současných už 64 %.
Převzato z Pravda.ru
