Svět ruskýma očima 121

Reklama


Americká registrace ruského revolučního přízraku

Jelena Pustovojtová


Březen 08, 2012


Americká občanka s americkým pasem Ljudmila Alexejeva stojí v čele Moskevské helsinské skupiny. Její aktivitu v Moskvě platí všemožné americké organizace, jako je Fordova nadace, MacArthurova nadace, NED, USAID, OSI (nadace založená Sorosem) a vedle nich i EU. V minulém roce obdržela dva granty a celkovou částku 105 tisíc dolarů.


NED (National Endowment for Democracy) vznikl v roce 1977 po aféře Watergate, kdy byly odhaleny tajné operace CIA a FBI a kdy musel odstoupit prezident Nixon. Další prezident Carter zakázal svým tajným službám financování osob, politických stran a nevládních organizací (NVO), které zajišťují zájmy USA v zahraničí. Prezident Reagan vrátil činnost americké rozvědky v zahraničí do zahraničí zpět. Ze všech opatření bylo hlavním nové zavedení tajné politické aktivity NVO, která neměla viditelné vazby na CIA. Na to se v souhlase se zákonem z roku 1983 objevil NED. Oficiálně byl neziskovou, nevládní a nestranickou organizací, která měla v pracovní náplni poskytovat granty "pro pomoc a upevnění demokratických institucí po celém světě". Peníze přicházejí k NED z rozpočtu USIA, třetina jde přímo a zbytek prostřednictvím dalších organizací (IRI, NDI, CIPE, FTUI)


Výkonné memorandum č. 461 objasňuje, k čemu je NED potřeba: "USA si nemohou dovolit zrušit tak efektivní nástroj zahraniční politiky v době, kdy jsou americké zájmy a hodnoty podrobeny stálým ideologickým útokům ze strany velkého počtu protidemokratických sil celého světa. … Ruští političtí aktivisté napojení na NED sehrály počátkem tohoto roku (1996 – J. P.) hlavní úlohu v druhé volební kampani Borise Jelcina (Jelcin prohrál, ale zůstal u vlády – J.P.). … NED je nejlevnější cesta k osvobození nesvobodných národů bez zatažení USA do riskantních a drahých vojenských kampaní. …"


Američané nepovažují za nutné skrývat, že "NED v řadě případů využil přednosti svého statutu soukromé organizace, aby ovlivňoval volby v zahraničí a vykonával akce, které byly nad možnosti USAID nebo USIA a v jiném případě umožněny jen prostřednictvím tajných operací CIA" (Brífing o zahraniční politice č. 27, 8. listopadu 1993).


Washington má dostatek politické vůle k rozdrcení těch, kteří se neztotožňují s USA. Dokazuje to jednotná linie už od konce 20. století (zničení Jugoslávie, vyhlášení Kosova a umístění Bondsteelu na jeho území, válka v Afghánistánu, vpád do Iráku a Libye, příprava vpádu do Sýrie a Íránu a intervence "měkké síly" v Gruzii, Kyrgyzii a na Ukrajině). Vztahy k Rusku byly stejné.


Demokracie zaváděná ideologickým strojem USA do masového povědomí (doma i venku) je velmi prostá:


– není jiná demokracie než americká,


– upřednostnění národních zájmů v jakékoliv zemi krom USA je protipólem demokracie,


– národní zájmy USA jsou totožné s hodnotami "demokratického civilizovaného světa" a odpor k nim je příznak autoritářství, despotismu a totality,


– člověka důstojný je jediný životní styl – ten, který je šířený západními proamerickými médii a nevládními organizacemi.


Své chápání demokracie Washington geniálně změnil na zákonný způsob vměšování se do života jiných zemí.


V roce 2006 nová ministryně zahraničí USA Riceová dávala svému ministerstvu nové politické úkoly. Podle samotné Riceové bylo povinností každého amerického diplomata "lákat zahraniční poddané a prostředky masové informace k podpoře zájmů USA za hranicemi." Dále měli diplomaté dokázat reorganizovat ekonomiku a vojenské operace.


Ještě v roce 2006 měli američtí diplomaté za úkol se přímo vměšovat do záležitostí státu v němž působili. Kromě rozborů politiky a určování jejích výsledků to byla pomoc v rozvíjení demokracie, boj s korupcí, byznys, zdravotnictví a vzdělání. To dělají stále.


Jak by to asi vypadalo, kdyby jiná země páchala v USA to, co dělají USA jinde. Soudy, obvinění z podvodu, organizace spiknutí a zrady a následné odsouzení na desítky let, případně trest smrti. Nakonec i vojenské akce. To vše uvádí novinář Tony Cartalucci.


Tentýž Tony Cartalucci si také všiml situace okolo Ruska a zemí SNS. Nevládní organizace v Bělorusku se snažily vyvolat "běloruské jaro" s cílem svrhnout prezidenta. Spřátelené Rusko je nyní rozhodnuto odstranit spiknutí nevládních organizací, obkružujících ruské státní instituce a snažících se je ohrozit a změnit.


Cartalucci dále hovoří o tom, že po pádu SSSR se v postsovětském prostoru uhnízdila nezákonnost a začali se tam cpát cizinci, kteří se tam snažili zavádět svůj "pořádek z chaosu". Vedl to Chodorkovskij, který zorganizoval fond "Otevřené Rusko", radu ředitelů v čele s Kissingerem, jedním z členů byl Jacob Rothschild. Scénář je dnes už známý: snaha soustředit v nadějných rukách ruské bohatství, včetně ruské vlády a osud ruského národa vložit do rukou Wall Streetu a globální londýnské "korporatokracie". Rusko však nepostrádalo obranu a jak to dopadlo, je známo. Chodorkovskij je v sibiřském vězení a další oligarchové se rozprchli jak švábi po Londýně a New Yorku.


Americká administrativa se rmoutí nad tím, že je její pátá kolona odhalena. Americký novinář, který žije v Německu, William Engdahl, v článku "Proč si Washington přeje konec Putina" píše například o Navalném, že tento bloger patří k těm, které vybrala Yaleská univerzita (Yale World Fellow) a který zároveň dostal peníze od NED. NED je nástrojem destabilizace režimu. Ten také Navalného financoval již v letech 2007 až 2008. Šéf Navalného je Frank Conatser z NED.


V poslední době se ukazuje, že vláda Ruska dospěla k závěru o nezbytnosti zákonného ukončení snadného přístupu do ruského společenského života osob i organizací, které pracující jako agenti cizích vlád. "Teritorium nezákonnosti" už nebude. Jinak by země mohla být zavlečena do revolučních bludů za americké peníze.


Převzato z Fondsk.ru



***

Latinská Amerika: zákony proti barevným revolucím

Nil Nikandrov


Březen 11, 2012


Latinskoamerické země, které nejsou podle mínění Washingtonu k němu přátelské, jsou soustavně vystaveny podvracení. Pro tento účel se radikalizují opoziční strany, vytvářejí se nové a formují se nevládní organizace (NVO). Národy Ekvádoru, Bolívie, Nikaragui a Venezuely jsou neustále přesvědčovány, že jejich vůdci jsou populisté neschopní řešit korupci a drogovou kriminalitu a že nejsou schopni modernizovat hospodářství.


Politologové uvádějí, že v zemích ALBA (Bolívarská aliance národů Latinské Ameriky) nejméně 80 % sdělovadel vede proti prezidentům informační válku a provádí proamerickou a prosionistickou propagandu NVO. Jsou tam pátou kolonou USA. Prezidenti republik ALBA jednají podle zákonů, kdežto jejich protivníci zcela volně a nemají omezení, dokonce ani v tak specifické oblasti jako je příprava barevných revolucí. Spiklenci si přejí, aby barevné revoluce přerostly v občanské války a tak připravily půdu pro vměšování se do vnitřních záležitostí postižených zemí.


Ekvádorský prezident Correa zažaloval noviny Universo, které jej nazvaly diktátorem a osočily jej, že dal příkaz ostřelovat nemocnici, plně obsazenou lidmi. Tato nepravdivá zpráva se týkala 30. září 2010, když se v době CIA organizované vzpoury policie musel Correa několik hodin ukrývat v nemocniční budově. Correa to charakterizoval jako úmyslné šíření nepravdivé informace o své osobě. V této záležitosti proběhly 3 soudní procesy. Prezident nebyl i přes velkou snahu NVO a dalších organizací, aby svou žalobu stáhl, zviklán. Verdikt soudu byl pro majitele novin nepříjemný. Zaplatit 40 milionů dolarů a pobýt 3 roky za mřížemi pro majitele novin a autora lživých komentářů. Odsouzení ovšem "za pravdu" nechtěli trpět a tak raděli prchli do USA, konkretně do Miami a tam požádali o politický asyl.


V Ekvádoru se projednává zákon o prostředcích masové informace. Vyvolení už nebudou mít některé sdělovací prostředky v rukách. Podle opozice a proamerických NVO bude tento zákon omezovat svobodu slova a nacházejí i další negativa. Podle nového zákona se musí fungování státních, společenských i soukromých prostředků informace řídit stejnými pravidly. Sporné otázky bude řešit Nezávislá dozorčí rada. Ta také zamezí propagaci násilí, pornografii a textům s diskriminačním charakterem. Redaktoři a vydavatelé médií budou mít trestní odpovědnost za publikování pomlouvačných a znevažujících materiálů. Provinění bude trestáno tříletou basou.


Ekvádorské vedení také posuzuje zvýšení kontroly NVO, jejichž počet už v Ekvádoru přesahuje rozumnou míru. Je opodstatněné se domnívat, že NVO chystají v Ekvádoru státní převrat. Scénář dodaný velvyslanectvím USA je obvyklý: masové protesty, na jejichž zorganizování už dostaly NVO další finanční injekci.


Radikální opatření se chystají i v Bolívii. Stanovena je kontrola soukromého podnikání v podstatné části rozhlasu a TV v zemi. Nový zákon snižuje podíl soukromého sektoru ve vysílání na 33 % ze současných 90 %. Svá media dostávají indiánské komunity, odbory a veřejné hnutí. Morales odmítl tvrzení opozice, že chystá informační dikraturu. Mezi domorodé národy je nutné dostat informace. V zemi se totiž rozmohla propaganda NVO, která se specializuje na Indiány. Ve své snaze podněcovat jejich protesty se na ně přímo zaměřilo velvyslanectví USA.


Celá akce má trvat do roku 2017 (ukončení dříve vydaných licencí). Své dominující postavení ztratí radiostanice katolické církve, kterých je nyní přes 800. Omezeny budou i soukromé TV. Soukromé stanice jsou především v departmentu Santa Cruz, odkud pocházejí spiklenci bojující proti Moralesově vládě. Nový zákon dá této vládě možnost sankcionovat tištěná i elektronická media a operátory internetu, pokud svou činností ohrožují bezpečnost státu, koordinují podvratné akce NVO a propagují rasovou diskriminaci.


V Nikaragui existuje přes 100 soukromých rozhlasových stanic a několik TV. Z nich se ozývá trvalá kritika sandinovské vlády. Prezident Ortega si vzal příklad z doby, kdy sám byl v opozici k politickému systému a kdy mu byl zamezen přístup do medií a nyní udělal to samé. Rozšířil síť sandinovských stanic. Ke dvěma sandinovským TV přibyla další, v jejímž čele stojí syn a dcery Ortegy. Úkolem těchto TV je odhalovat nepřátelské NVO řízené CIA. Ty podvracejí prestiž vlády a kompromitují spojenectví se zeměmi ALBA, Čínou a Ruskem. Nedávno se prostřednictvím NVO dostavil do země ruský lidskoprávník Ilja Jašin.


Ve Venezuele vstoupil v platnost v prosinci 2010 zákon o ochraně politické suverenity a národního sebeurčení. V zemi se uhnízdila hustá síť podvratných NVO, které se snaží o opakování událostí z roku 2002, kdy se západní demokraté (ozbrojení žoldáci USA) snažili svrhnout vládu. Uvedený zákon má zatrhnout financování NVO ze zahraničí. Finanční prostředky pro činnost smějí prokazatelně pocházet jen z Venezuely. Snahy o nezákonné financování budou znemožňovány a viníci budou pokutováni dvojnásobnou částkou, která jim byla poskytována. V preambuli zákona je přímo uvedeno, že zákon bude uplatnován u těch, kteří usilují o ztrátu suverenity země a její destabilizaci.


Venezuelští vedoucí NVO, kteří dostanou peníze ze zahraničí, podle zákona ztratí právo na politickou činnost ve Venezuele na období pěti až osmi let. Ti, kteří by veřejně vystupovali proti vládním institucím a vedoucím státním činitelům, budou citelně pokutováni a vyhošťováni.


Převzato z Fondsk.ru



***

Dost krmení Kábulu

USA si ujasňují na co se v Kábulu ztrácejí jejich peníze

Ivan Jakovina


Březen 12, 2012


Afghánistán není moc bohtaá země. Přesto tato okolnost nebrání některým Afgháncům žít v luxusu. Mnozí z těchto šťastných jsou napojeni na prezienta a jeho rozsáhlé příbuzenstvo.


O celou záležitost se zajímá americký Kongres. Kongresman Rohrabacher žádá o vyjasnění, kolik bylo z americké pomoci Afghánistánu ukradeno, kolik převedeno na nepatřičné účty, nesprávně použito a přivlastněno si Karzáím a jeho rodinou. Obavy jsou na místě, neboť na rok 2013 se počítá s pomocí ve výši 2,5 miliard dolarů. Jejich osud však není předvídatelný. Kontroloři USA by se mohli zaměřit na práci největší afghánské banky Kábul. Jedním z jejích spolumajitelů je bratr prezidenta Mahmúd.


Historie tohoto finančního zařízení je velmi zvláštní. V roce 2004 jej založili Chalilullah Ferozi a Šerchán Farnúd, dva přátelé,kteří byli účastni na jakémsi pochybném obchodu v Rusku. Farnúd tam pral špinavé peníze. Jejich banka se rychle rozvíjela a rozrostla v největší v zemi. Výhodný pro ni byl i způsob, jakým na ni přispěl stát. Jejím prostřednictvím se platili státní zaměstnanci, vojáci a policie. Tyto platy jdou z velké části na účet americké pomoci. Samotná banka intenzivně pomáhala zemi, tedy přesněji řečeno jejím lepším obyvatelům.


V roce 2009 dostali Mahmúd Karzáí a bratr afghánského viceprezidenta Abdul Hasin Fahim mnohamilionovou bezúročnou pújčku, díky níž si mohli koupit (pozor!) podíl v bance Kábul. Bankéři za takovou výhodu podpořili prezidenta poskytnutím peněz na předvolební kampaň.


Počátkem roku 2011 začala mít banka potíže. Její majitelé a jejich známí a příbuzní nabývali luxusní domy a vily za hranicemi. Samotná banka pak investovala ohromné částky do prvotřídních nemovitostí v zemích Perského zálivu, speciálně ve Spojených arabských emirátech. Poté přišla krize, ceny nemovitostí spadly a banka přišla o 900 milionů dolarů. Přitom má Afghánistán HDP všeho všudy 12 miliard dolarů, takže toto je relativně ohromná čátka. Krach banky Kábul by hrozil masovými nepokoji a podlomením křehkého peněžního systému země. Banku Kábul zachraňovala Centrální banka a zpustošila tak vlastní rezervy. Nyní sama potřebuje pomoc – pochopitelně že od Američanů.


Zakladatelé banky Ferozi a Farnúd sice papírově sedí za mřížemi, avšak ve skutečnosti jsou volní a nijak se neukrývají. Stát obvinil dalšího člověka – bývalého ředitele Centrální banky Fitrata, který zase obvinil prezidentova bratra Mahmúda ze zpronevěry. Fitrat pro jistotu uprchl do USA.


Další zpronevěra: V roce 2010 chytli Američané doslovně za ruku hlavního zdravotníka afghánské armády generála Jaftaliho, který v ohromných množstvích rozkrádal léky dodávané z USA do afghánských nemocnic. Na materiály dodané prezidentovi velením NATO on po celý rok nereagoval. Poté v prosinci 2011 po USA žádal důkazy o vině Jaftaliho. Něco neuvěřitelného, když důkazy už dávno měl od NATO. Jaftali je stále na svobodě.


Mnoho peněz se dostává Talibánu. Figurují v tom dodavatelé a subdodavatalé ochrany aliančních transportů. Američtí vojáci odhadli, že se Talibánu dostalo z amerického rozpočtu prostřednictvím této činnosti asi 360 milionů dolarů. Je to tzv. "podpora transportní infrastruktury", ve skutečnosti podpora Talibánu.


Podle specialisty na Afghánistán je už na boj s korupcí v této zemi pozdě. Pokud se najde člověk, který nemá s korupcí nic společného, je to jen proto, že nemá možnost krást.


Místní vůdcové vědí, že se Talibán chystá v roce 2014 převzít vládu a proto si plní kapsy jak to jen jde. Pro Američany to není dobré. Je jasné, že z 2,5miliardové americké pomoci v roce 2013 bude většina rozkradena. Jenže USA musejí podržet Karzáího vládu za každou cenu až do doby svého odchodu. Jinak jedenáctiletá válka nebyla k ničemu. Obama musí nevidět, neslyšet, jinak by v případě pádu zkorumpované afghánské vlády vešel do historie jako prezident, který prohrál nejdelší válku své země.


Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku