Svět ruskýma očima 128

Reklama


 

USA touží po Brazílii tak jako nikdy

Ljubov Ljulko

Duben 16, 2012

Dilma Rousseff obvinila USA z organizování finančního tsunami a z bezohledné expanzionistické monetární politiky, vedoucí k měnovým válkám a ničení národního průmyslu. Po takovémto vystoupení přijela v neděli na oficiální reciproční návštěvu do Washingtonu. Západní media ohlašovala, že se jedná jen o formální návštěvu. Obama prý je zaměstnán předvolební kampaní a Dilma si nedělá iluze o podpoře přijetí Brazílie za stálého člena RB OSN ze strany USA. Ovšem podtext návštěvy existoval: nikdy dříve USA Brazílii tolik nepotřebvaly a nikdy dříve na nich Brazílie nebyla tak málo závislá. Zdálo se, že Dilmu mnohem více zajímá uskupení BRICS než vztahy s USA. Podle deníku New York Times si dokonce Dilma s Obamou při setkání v oválné pracovně nevyměnili ani jeden pohled.

Na tiskové konferenci po setkání s Obamou Dilma řekla: "USA tím, že nechaly úvěrové sazby na nule, způsobily příliv spekulativních peněz. To v první řadě postihlo rozvíjející se země, jejichž měny tím byla nadhodnoceny. Mnohé podniky se staly nekonkurenceschopné. Takto americká monetární politika brání hospodářskému růstu v rozvíjejících se zemích."

Prezidentka oznámila, že brazilská centrální banka je nucena skupovat dolary, čímž úvěruje americkou ekonomiku. Dosáhnout snížení kurzu reálu k dolaru (30 % nárůst za poslední 2 roky) a pomoci svým vývozcům se nedaří. Obama s tím částečně souhlasil, ale měl své výhrady. Podle něho Dilma nezmínila umělé podhodnocení jüanu, což vede k nízkým cenám čínského zboží. Jenže prezidentka nesouhlasila s přenesením odpovědnosti za měnové války na Čínu: "Emitentem měny jsou USA a příspěvkem Číny je jen to, že váže svou měnu na dolar", upozornila. Právě země emitující měnu jsou povinny regulovat tarifní politiku ve světě.

Je nabíledni, že brazilské ekonomice nejsou už více třeba americké úvěry. V USA už pochopili, že u jižního sousedu, kde střední třída spotřebovává stále více, mohou najít odbyt pro své výrobky. V tom byla podstata jednání. S Dilmou přijeli podnikatelé, kteří představovali zemi v roli "země nových možností" pro americký byznys. Ovšem Brazílie žádá investice dlouhodobé, nikoliv spekulativní.

Hlavním tématem bylo odolávání krizi, ale probíraly se také záležitosti politické. Americké ministerstvo zahraničí je nespokojeno s brazilskou politickou linií a ochotou této země přátelit se s každým. Obama by si přál podporu jeho zahraničně politického směru. Zejména ospravedlňoval vměšování se do věcí druhé země pod heslem Responsibility to Protect (Povinnost ochraňovat – masové zločiny v jedné zemi jsou věcí všech zemí).

Dilma však předložila svou ideu, nazvanou "Odpovědnost při ochraně" ("Responsibility while Protecting"). Právě z této pozice nepodporuje sankce USA proti Sýrii a Íránu. Podle ní neprokazují USA dostatečnou odpovědnost, když "chrání svět" před íránským jaderným nebezpečím a Sýřany před diktátorem Asadem.


Postoje vůči Kubě se naprosto liší. Prezidentka kategoricky upozornila, že šesty americký summit (34 států) v dubnu v Kolumbii byl poslední bez Kuby. Brazilská média mají zato, že takovéto neshody politické způsobily i nedohody hospodářské.


USA uvažují, zda je Brazílie spojenec, nebo konkurent. Nedávné zrušení kontraktu na dodávku 200 letadel Super Tucano se směšnou omluvou "Chyba v rozpočtu" ukazuje na to, že převažuje druhá verze. Jestliže se Brazílie nestane spojencem (Dilma spojenectví nedopustí), nepodpoří USA snahu Brazílie o členství v RB OSN.


Jediným výsledkem jednání byla dohoda o spolupráci v programu "Věda bez hranic" o společném vědeckém bádání a o zvýšení kvóty brazilských studentů na VŠ v USA. (Pozn.př.: Výhodné především pro USA. Čím více si vychovají Brazilců na svých institucích, tím lépe se jim tam bude jejich prostřednictvím pronikat.)


Převzato z Pravda.ru



***

Vedení Tokia kupuje řadu neosídlených ostrovů ve Východočínském moři

Vasilij Golovin


Rozhodnutí Tokijské prefektury koupit ostrovy, které jsou dosud součástí souostroví Senkaku, vyvolá zvýšené napětí mezi Japonskem a Čínou. Peking považuje ostrovy za své území, které bylo nezákonně zabaveno. Tokijský guvernér, který je nacionalista, řekl ve Washingtonu, že dohoda je už hotová věc. Podle něho bude kontrakt uzavřen během tohoto roku. Co za tyto ostrovy Tokyjská prefektura zaplatí, neřekl. Je známo, že kolem ostrovů by mohla být ložiska přírodního plynu. Podle guvernéra si Tokio Senkaku ubrání, i když se to někomu nebude líbit. Japonci si prý ostrovy vzít nedají. Zároveň projevil roztrpčení, že v současnosti nebrání Japonsko práva na Senkaku dostatečně důrazně.


Ostrovy se dostaly pod vládu Tokia v roce 1895 spolu s Tchaj-wanem, po vítězství Japonska nad císařskou Čínou. Po druhé světové válce byly spolu s nejjižnější prefekturou Okinawa dlouhodobě okupované Američany. Ti je v roce 1972 vrátili Japonsku.


Aktivisté občanských hnutí v Číně a na Tchaj-wanu se několikrát snažili vysadit své útvary na Senkaku a jedenkrát se jim to podařilo. V oblasti ostrovů stále křižují čínské hlídky, které přicházejí pravidelně do střetů s japonskými pohraničními loděmi.


Tokio ve snaze, aby nezhoršilo vztahy s Pekingem, nevyhlašuje za svůj majetek celé souostroví, ale jen ostrovy přilehlé k Senkaku. Nezveřejňuje ani jméno vlastníka Senkaku. Také není jasné, zda japonská vláda souhlasí s rozhodnutím tokijského guvernéra ostrovy koupit.


Převzato z News.mail.ru

***

Co sbližuje sionismus s ukrajinským neonacismem

Olga Četverikova

Duben 16, 2012

Dnes probíhá na Ukrajině něco na první pohled nemyslitelného. Je to symbioza sionismu a nacismu.

Na Ukrajině je zjevná mobilizace nacionalistických kruhů tak intenzivní, že se tato země stala vůdčí v propagaci neonacismu (1). Opěrným bodem nacionalistických sil je západní Ukrajina se svým radikálním celoukrajinským sdružením "Svoboda", bývalá Sociálně nacionalistická strana Ukrajiny. Její vůdce Tjagnibok byl vyznamenám zlatým křížem veteránů divize SS Haličina. Heroizace hitlerovských aktivistů jde přes celou Ukrajinu. Před třemi lety se oslavovalo výročí narození Bandery a Nejvyšší Rada nyní odsouhlasila oslavy výročí narození patriarchy Ukrajinské řecko-katolické církve Josipa Slipyje (2). Byl to aktivní kolaborant, duchovní vůdce Ukrajinské povstalecké armády a SS-Haličiny. Katolická církev se chystá k jeho blahořečení.

To by byla jedna strana věci. Na druhou stranu se na Ukrajině rychle šíří sionismus a upevňují se pozice sionistického kapitálu. Je zde jedna z nejkompaktnějších a dobře organizovaných židovských komunit v Evropě. Jejím jádrem je dněpropetrovská židovská obec. Dněpropetrovsk je duchovním centrem sionistů. Toto město a jeho synagogu Zlatá růže navštívil izraelský prezident Peréz. Zlatá růže se nachází v židovském centru Menora, které je největším zařízením toho druhu ve světě. Je v něm umístěno rovněž největší muzeum holocaustu (3). Dněpropetrovský gubernátor prozradil, že všechny domy i obchodní a kulturní centra zde v poslední době postavila židovská obec.

Celkem na Ukrajině žije přes 100 tisíc Židů, mají 482 obcí, které jsou součástí Spojené židovské obce Ukrajiny – OEOU. Avšak právo získat izraelské občanství má 300 tisíc až půl milionu obyvatel Ukrajiny (4). Sjezdem OEOU bylo konstatováno, že se na Ukrajině realizují nejdůležitější směry a aspekty života Židů. Prezidentem a viceprezidentem OEOU jsou dva významní ukrajinští byznysmeni, miliardáři a občané Izraele Kolomojskij a Rabinovič. Jsou těsně napojeni na sektu Chabad. Kolomojskij je nejbohatším Izraelcem s aktivy, jejichž cena se odhaduje na 14 miliard dolarů (5). Vede největší podnikatelskou skupinu Ukrajiny "Privat", která drží 20% celosvětové kapacity výroby ferroslitin a 12 % zásob manganových rud. V roce 2010 byl zvolen vůdcem OEOE (Spojená židovská obec Evropy). Ústřední kancelář této instituce je v Bruselu v budově Evropského parlamentu. Takto může ukrajinské židovstvo představovat lokomotivu, která Ukrajinu dotáhne do Evropského společenství. Kompaktní ukrajinské židovské obce pak musí sloužit za vzor všem evropským Židům. Ti musejí tvořit pospolitost podobnou té, která existuje mezi evropskými národy a spojovacím článkem musí být Izrael (7).

Na pařížském shromáždění OEOE v dubnu 2011 bylo dohodnuto, že bude rozpracována jednotnou koncepci života Židů v Evropě. Patří do ní mládežnické tábory, jednotný vzdělávací systém a posuzovalo se i užívání ruštiny jako jednoho z pracovních jazyků evropských Židů. Poprvé byl v Evropě ve velkém rozsahu ukotven systém rituálních pravidel odpovídajících Talmudu.

V Paříži se také rozhodlo o ustavení Evropského židovského svazu (EEC – EJU) v čele s Kolomojským. Tento svaz sjednocuje všechny evropské židovské struktury. Nejpodstatnější z toho je schválení Perézovy myšlenky o svolání Evropského židovského parlamentu (EEP) která byla přijata i vedením EU. Má to být zákonodárný orgán obhajující zájmy Židů a informující židovské představitele. Zásady má rozpracovat speciální komise vedená Kolomojským.

K ustavujícímu zasedání EEP došlo v Bruselu 12.2.2012 v budově EP. Účastnilo se jej 120 poslanců z 52 zemí, které volilo prostřednictvím internetu 400 tisíc občanů Evropy. Byli vybráni 2 spolupředsedové, Belgičan Rubinfeld pro Západní Evropu a Rabinovič pro Východní Evropu.

EEP je určen k otevření nové kapitoly v historii Židů v Evropě i v celém světě a k uchopení důležitého místa před podstatnými změnami a výzvami, s nimiž se evropští Židé střetávají (8). Musí se stát orgánem vlády židovské diaspory v podmínkách "rostoucího významu evropského židovstva na světové úrovni" (slova jednoho z vůdců EEP). Plán spolupráce byl předložen Izraeli. V dubnu bude generální zasedání, na němž se bude připravovat ústava (!).

Takto prosazují Kolomojskij s Rabinovičem své zájmy a zájmy Izraele v Evropě. Takto mohou bezprostředně jednat s vedoucími EU a koordinovat politiku EU ve vztahu k Ukrajině. Tak mohou zasahovat do ukrajinské diplomacie.

V důsledku vzniku nových struktur se aktivizovaly i ty starší, které také chtějí mít v Evropě vliv. Evropský židovský kongres a Euroasijský židovský kongres vedou dva miliardáři, občané Izraele. První z nich má ještě i občanství Ruska a Švýcarska a druhý Ukrajiny. Každý z nich má ke společným činnostem ohromné zdroje. V jejich plánech je organizování platforem k jednání o toleranci, holocaustu, boji proti antisemitismu a antisionismu a proti delegitimizaci Izraele. Všechny tři struktury na sebe berou úlohu izraelského ministerstva propagandy. Finanční možnosti jejich vůdců znatelné převyšují možnosti izraelské vlády.

Postavení vůdců ukrajinské židovské obce je silné. O to víc udivuje, že neprotestuje proti oslavování spolupracovníků nacistů a proti propagandě probanderovských organizací. Nevadila jim ani rehabilitace nacionalistů z druhé světové války a dalších podobných, včetně antisemitů (10).

Ještě podivnější je vztah židovského vedení k nacionalistické straně Svoboda. Její vedoucí ideolog označil masové vyhlazování Židů za druhé světové války "světlým obdobím historie" a osobně velel oddílům skinheadů při masových střetech vyprovokovaných vůči veteránům této války ve Lvově. Je to málo uvěřitelné, ale Kolomojskij Svobodu finančně podporuje. Podle něho jsou prý lepší otevření nacionalisté než ti skrytí (11). Ukrajinský nacionalismus už se neomezuje jen na západní část země, ale šíří se i do mnoha měst ve východní Ukrajině.

Sionistické vedení se nestaví proti beztrestné nacionalistické propagandě. Příčina je v tom, že ukrajinští nacionalisté, stejně jako sionisté, nenávidějí všechno ruské, a všechno co s Ruskem souvisí, pokládají za "ruskou okupaci". Banderovští neonacisté se snaží vykořenit z Ukrajiny ruskou kulturu a rozšířit tak pole působnosti sionismu.

Miliardář, poslanec a sionista Feldman nedávno v Izraeli posuzoval možnost převést někeré velké společnosti na Ukrajinu. Přitom označil zemědělství za "druhou ropu" světové ekonomiky a následně pak Ukrajinu za "obilnou Saudskou Arábii". Izraelské společnosti investují do ukrajinského zemědělství a tím si tvoří cesty k posilování svých pozic v této zemi. Značně perspektivní je bezpečnost, stavby silnic, získávání přírodních zdrojů a vývoz i zpracování ropy. Feldman tvrdí, že Ukrajina je velmi stabilní stát s nízkou úrovní přirozeného, sociálního a politického rizika.

Převzato z Fondsk.ru

(1) http://2000.net.ua/2000/derzhava/ekspertiza/71527

(2) http://rusmir.in.ua/pol/2193-v-dele-proslavleniya-fashizma-ukraina.html

(3) http://djc.com.ua/?page=contentl&type=about_menora_building

(4) http://yury-108.livejournal.com/631179.html.

(5) http://kremenchug-kpu.org.ua/Who/Kolomoysk.htm

(6) http://eutg.net/ru/article/2015

(7) http://delo.ua/world/kolomojskij-evrei-privedut-ukr-148633/

(8) http://www.jewish.ru/theme/world/2012/02/news994304868.php

(9) http://izrus.co.il/diasporaIL/article/2011-04-05/13898.html#ixzz1o5atvnQy

(10) http://www.kontinent.org/article_rus_47b4ec252ce72.html

(11) http://news.tochka.net/56004-kolomoyskiy-pokhvalil-tyagniboka-za-otkaz-ot-radikalizma/

(12) http://rusedin.ru/2012/01/10/23304/

(13) http://uainfo.censor.net.ua/news/3079-tyagnibok-uchilsya-v-evreyskoy-specshkole-opiya-do-umenta.html

(14) http://politikym.net/gryppirovka_partii_regionov/pataya_kolonna_partii_regionov.htm

Přejít do diskuze k článku