Svět ruskýma očima 170

Reklama


Do Ruska přijel v utajení ugandský prezident

Ljubov Ljulko

 

Prosinec 13, 2012

 

Afričtí vůdci do Moskvy moc často nepřijíždějí a obzvláště zřídka se setkávají s ruským prezidentem. O to je tato návštěva výjimečnější. Až do poslední doby byla Uganda baštou USA ve východní Africe.

 

Yoweri Museveni přijel na pozvání prezidenta Putina dne 10. prosince u příležitosti výročí padesáti let od navázání diplomatických kontaktů mezi oběma zeměmi. Návštěva je mimořádně závažná a svědčí o tom, že se do Afriky Rusko vrací a to i tam kde hospodaří USA. Ještě před rokem vyslal Obama do Ugandy sto vojenských specialistů na "pomoc" v boji s teroristickou organizací The Lord´s Resistance Army. Uganda je hlavním prostředníkm OSN (čti USA) v řešení konfliktu ve východní části Demokratické republiky Kongo, hlavní vojenskou silou mírových sil Afrického svazu (AS) v Somálsku a branou k ropným polím ve slabém Jižním Súdánu. Země má výsady v obchodu s USA, s nimiž má velký obchodní obrat. Získává od nich zařízení, optické a lékařské potřeby, pšenici a letadla.

 

Výborné vztahy s USA se za poslední období značně zhoršily kvůli neustálé snaze Američanů poučovat, jak žít a jakou vyznávat demokracii. Američanům se nelíbilo, že Museveni vyhrál v roce 2011 už po čtvrté volby. Silně kritizoval Západ kvůli bombardování Libye a lhostejnosti k postoji Africké unie, která chtěla urovnat konflikt jednáním s Kaddáfím. Ještě ke všemu přijala Uganda "nedemokratický" zákon o trestním stíhání homosexuálů a trestu smrti za sodomii.

 

Číše trpělivosti ugandskému prezidentovi přetekla po nedávných obviněních, že Kampala pro hájení vlastních zájmů podporuje zákulisně "Hnutí 23. března" a další teroristické skupiny. Museveni pohrozil, že v odvetu odvolá své vojenské oddíly z mírových sil v Africe. Putin dal najevo, že ruské vedení oceňuje objektivní zahraniční politiku ugandského prezidenta a že jí věnuje pozornost. Ten překvapil svojí nejen proruskou, ale dokonce prosovětskou rétorikou. Vyzval Rusko k obnově vztahů s Afrikou, které byly podle něho v období studené války ideální.

 

Řekl: "Přijel jsem, do Ruska, abych vyjádřil svou vděčnost za podporu, kterou dostáváme ještě z období Sovětského svazu – osobité Mekky pro svobodná hnutí …. Moskva je centrem, které motivuje a pomáhá osvobozeneckým hnutím … Velká škoda, že SSSR měl problémy v době, kdy jsme potřebovali více nž co jiného jeden druhého. Rusko se ozdravilo. Vítáme postoje Ruska i Číny v boji proti imperialistické hegemonii a praktikám. Pokrokové síly Afriky ve spolupráci s Ruskem, Čínou, Brazílií a dalšími mohou vnést svůj vklad k míru v celém světě."

 

Uganda už diverzifikuje své vztahy v mnohopolárním světě. Obchodní obrat mezi Ruskem a Ugandou za tři roky vzrostl na dvacetinásobek. V zemi pracuje řada ruských společností. Spolupráce může být v zemědělství, geologickém průzkumu, energetice, telekomunikacích, automobilové technice a v metalurgii.

 

Podle ugandského tisku přijel pezident do Ruska posoudit výstavbu závodu na zpracování ropy, získat ruské společnosti k přípravě nalezených ropných ložisek a ložisek plynu a nakoupit zbraně. Uganda je teprve na počátku prací na nalezištích energetických surovin. Museveni sdělil, že prozkoumané zásoby  představují asi 30 % z celkového množství. Ty se odhadují na 6 až 8 miliard barelů. Země hledá investory a prožívá ekonomický rozmach. V zemi se stavějí cesty, obnovují se domy, hotely, nemocnice a školy. Zde má Rusko přípežitost k získání dobrých kontraktů a k mírové expanzi do Afriky.

 

Možná kvůli nákupu zbraní byla jednání utajovaná. Uganda má jednu z nejsilnějších armád v Africe (UPDF). Současná vláda Somálska se drží jen zásluhou expedičního tělesa Africké unie, jehož kostru tvoří oddíly UPDF. Před dvěma lety koupila Kampala v Rusku 6 letadel Su-30MK2, dále tanky T-72 a T-90. Má se také obnovovat park vrtulníků Mi-24.

 

Je nabíledni, že aktivity ugandského prezidenta směrem k Rusku se Spojeným státům, které mají Afriku v centru svých strategických zájmů, zajídají.

 

Převzato z Pravda.ru

 

***

 

Pavlačová kultura v podání Hillary Clintonové

Dmitrij Sedov

 

Prosinec 11, 2012

 

Tak skandální sdělení, jaké poskytuje občas Clintonová, by si muž na jejím místě předem jistě nejméně sedmkrát rozmyslel. Ona totiž předvádí emoce, které patří spíše na pavlač. Tato ministryně zahraničí si asi není vědoma, že diplomat má jazyk na to, aby své myšlenky skrýval.

 

Rozhodnutí Ruska přiřknout neziskovým organizacím v Rusku financovaným ze zahraničí postavení zahraničního agenta a nařídit jim skládat účty o užití získaných prostředků komentovala ona dáma tak, že USA budou hledat nové formy jejich financování. O tom nikdo nepochybuje. Jenže to lze prohlásit za zavřenými dveřmi Bílého domu, případně v Langley. Vždyť takové prohlášení ruskou opozici znevažuje. Navozuje to myšlenku, že Američané s pomocí ruské opozice provádějí konspirační činnost. Dáma si zřejmě neuvědomuje, že se Rusko hodlá chovat ke svým neziskovým organizacím stejně jako se k americkým chovají Spojené státy.

 

Další z mnoha pozoruhodných výroků Clintonové byl opět z okruhu pavlačových klepů. Moskva prý tak houževnatě brání režim Bašara Asada proto, že mezi vládami v Moskvě a Damašku jsou "těsná rodinná pouta". Nic podrobnějšího ale neřekla.

 

Další perla z jejích úst byla vypuštěna ještě za vlády prezidenta Bushe jr., který se vyjádřil, že při pohledu do Putinových očí v nich viděl duši. Clintonová kontrovala, že Putin duši nemá, neboť byl spolupracovníkem KGB. Zřejmě se ještě neosvobodila z myšlení období hvězdných válek, kdy byly americké psychiatrické kliniky hojně zásobovány pacienty s diagnózou "mánie pronásledování ruskými agenty".

 

Letos paní Clintonová obdařila svět uvažováním nejen primitivním, ale zároveň i licoměrným. Při své africké cestě řekla v hlavním městě JAR: "Ti, kteří se snaží využít situaci v Sýrii pro své cíle tím, že tam posílají bojovníky z teroristických organizací z jiných zemí musejí pochopit: nestrpíme to. K těm, kteří posílají teroristy do Sýrie, budeme nemilosrdní." Koho měla na mysli, neupřesnila. Avšak letos v prosinci napsaly britské Sunday Times: "Spojené státy poprvé (?!) nyní realizují ilegální operaci předávání zbraní syrským povstalcům s cílem aktivování snahy o odstranění Bašara Asada. Minomety, přenosné raketové systémy a protitankové rakety bodou přepravovány přes spřátelené blízkovýchodní země, které už opozici zbraně dodávají." Dále: "USA už nakoupily část zbraní v Libyi z arzenálu Muammara Kaddáfího. Je mezi nimi i přenosný systém "Střela-2".

 

Dále Sunday Times uvádí, že od minulého jara dostává syrská opozice se souhlasem USA zbraně z Kataru, Saúdské Arábie a Turecka. Nyní se k dodavatelům rovnou přidružily i USA. Američtí diplomaté vytvořili spolu s CIA komunikační trasu pro přímá jednání s vůdci syrských povstalců. Tak dosává opozice konzultace k vedení války proti vládním vojskům a připravují se společné budoucí akce.

 

Americká ministryně zahraničí věnovala pozornost také Číně. Vyhlásila, že oblast ostrovů Tiao-jü-tchai (Senkaku) se začleňují do pásma působnosti americko-japonské dohody o spolupráci a bezpečnosti z roku 1960. Čína reagovala okamžitě. Takové jednání, kde si cizinci dovolují takto mluvit do čínských státních záležitostí ČLR nestrpí. Představitel čínského ministerstva zahraničí k tomu řekl: "Ostrovy Tiao-jü-tchai jsou pradávným územím Číny, nad nimiž má ČLR nespornou suverenní vládu". Podle něho je americko-japonská dohoda přežitek z období studené války. Týká se jen těchto dvou zemí a zasahovat do zájmů třetí země (Číny) nesmí. Představitel ministerstva zahraničí Číny vyzval USA k opatrnosti v této pro Čínu citlivé otázce a k nutnosti brát v úvahu suverenitu Číny a její teritoriální celistvost.

 

Není známo, zda vzal Peking prohlášení Clintonové s humorem, ale je jasné, že Číňané nepřipustí, aby se politika přizpůsobovala pavlačovým zvykům.

 

Nedávno se Clintonová věnovala integraci postsovětských republik. V předvečer setkání s ruským ministrem zahraničí Lavrovem v Dublinu prohlásila, že USA budou integračním procesům v postsovětském prostoru klást překážky. Hodnotila je jako snahu o vzkříšení Sovětského svazu se slovy: "Existují hnutí směřující k resovětizaci regionu. Nebude se nazývat stejně, ale bude zván Celní unie, případně Eurasijský svaz, to je všechno jedno. Nebudeme se v tom mýlit. Víme v čem spočívá cíl a snažíme se rozpracovat efektivní způsob jak to zpomalit, nebo tomu zabránit."

 

Je naprosto jasné, že nastartování eurasijské integrace a sbližování postsovětských zemí vyvolává ve Washingtonu stále větší znepokojení. Americké představy o světě nesplňuje vznik nového centra moci v Eurasii nezávislého na USA. Je pochopitelné, že se USA budou snažit všemožně tomu bránit. Vůdcům jednotlivých zemí SNS je vysíláno "varování". Je ovšem podivné, že to, co se děje nyní v postsovětském prostoru a co je v souladu s celosvětovými tendencemi a projevilo se to u zemí EU, rovněž v případě Severoamerické zóny volného obchodu nebo Sdružení národů Jihovýchodní Asie a dalších mezinárodních organizací, vadí Clintonové. Hodlá se tomu vzepřít pod chimérickou vidinou "resovětizace".

 

Možná lze z pohledu diplomatické mluvy nenormální slovní zásobu Clintonové vysvětlit tím, že už brzy předá svůj úřad. Leč všechno to hovoří nejen o vlastním rozpoložení ministryně zahraničí USA, ale také o stavu vědomí amerického establishmentu, který nedrží krok s dobou, probíjí se ideologickou předpojatostí z minulosti a koná soustavné nejen diplomatické, ale i strategické chyby.

(Pozn. edit.: Tady si Rusové dle mého názoru trochu fandí. Zatím vše jede spíše podle plánů Západu.)

 

Převzato z Fondsk.ru

 

***

 

Před kým spadnou závory

Alexandr Bělov

 

Prosinec 14, 2012

 

Poslanci Státní dumy našli účinnou odpověď na Zákon Magnitského.

 

Jako doplněk k seznamu cizinců, kteří jsou vinni špatným zacházením s ruskými dětmi a kteří jsou vinni i jinými zločiny proti Rusům, může Státní duma vypracovat "seznam Targamadze".  Uvažuje se o tom, že v něm budou všichni cizinci, rovněž občané SNS a Pobaltí, kteří jednají proti ruskému státu.

 

Givi Targamadze může seznamu dát jméno, neboť v Rusku financoval protesty a sponzoroval koordinátora "Levé fronty" Sergěje Udalcova. Tedy kromě zločinů proti ruským dětem a konkretním Rusům bude za nežádoucí osoby označovat také ty, které budou páchat podvratnou činnost.

 

Představitel výboru Státní dumy pro mezinárodní záležitosti Babakov řekl: "Uvážíme rozšíření černého seznamu v souvislosti s posledními událostmi a do ministerstva zahraničí předložíme návrh zahrnout do seznamu lidi, kteří rozvracejí náš stát. Bude-li návrh poslanci přijat, potom bude významně posílena naše odpověď na Magnického zákon."

 

Pro mnoho Američanů nemusí být návštěva Ruska nadále v dohledné době aktuální. Jinak je tomu u občanů zemí SNS. Ti mohou být ideálními agenty a prostředníky mezi kancelářemi amerických organizací a jejich ruskými protějšky. Na jednu stranu nepodléhají ruské justici a na druhou stranu mají většinou prakticky bezvízový vstup do Ruska. Mají široké vazby s diasporou, rodinami a velkým byznysem. Tito lidé mohou svého postavení využívat k činnosti proti Rusku a takových osob je v bývalých republikách SSSR dost.

 

Poslanec za Jednotné Rusko Nikonov uvedl, že seznam bude dostatečně působivý a takovým lidem jako je Targamadze bude do Ruska vstup navždy zakázán.

 

Takovouto iniciativu si mohou dovolit jen silné a úctyhodné státy, vážící si vlastní nezávislosti. Rusko je příliš velké a příliš důležité pro miliony lidí včetně těch, kteří žijí v jeho okolí. Ti, kteří přijímali zákon Magnického, se mohou záhy přesvědčit o chybě tohoto kroku.

 

Odpověď z Ruska je ranou pro jakýkoliv způsob negativního vlivu na Ruskou federaci, který je prováděn skrze prostředníky.

 

Převzato z File-rf.ru

Přejít do diskuze k článku