Svět ruskýma očima 172

Reklama


"Fiscal cliff" a krize eurozóny – hlavní problémy ekonomiky – Fitch

 

Prosinec 19, 2012

 

Podle dokumentu mezinárodní ratingové agentury Fitch je v krátkodobé perspektivě hlavním problémem ekonomiky možnost automatického ořezání rozpočtových výdajů USA a dluhová krize Eurozóny. (2013 Outlook: Global Sovereign Review).

 

Podle nezávislých žebříčků úvěrů je prognóza na příští rok taková, že sedm z deseti největších světových ekonomik, včetně tří států s ratingem AAA (USA, Velká Britanie, Francie) zůstane v příštím roce v červených číslech. V dokumentu se praví, že "Eurozóna pokračuje v recesi a obnovení v USA se neočekává dříve než na konci roku 2013".

 

Fitch zároveň předpokládá pevný růst ekonomik rozvojových zemí – Číny, Indie a Brazílie. Ty v příštím roce dosáhnou zvýšení v odpovídajícím pořadí 8 %, 7 % a 4 %. Hlavním tahounem globálního růstu zůstává Čína. Její podíl příspěvku do světového hospodářství je větší než podíl všech vyspělých zemí dohromady. Ani přes pozitivní vývoj v rozvojových zemích, očekávaný v příštích dvou letech, nehodlá Fitch vyhlásit jejich lepší hodnocení.

 

V USA očekává Fitch dosažení kompromisu mezi demokraty a republikány ještě před Novým rokem, což podmíní automatickou sekvestraci rozpočtu. V opačném případě by došlo ke snížení nezávislého ratingu USA a poklesu HDP.

 

Podle Fitche poroste světová ekonomika v příštím roce o 2,4%. Růst HDP USA bude 2,3%, snížení ekonomiky Eurozóny  – 0,1%. Celkový hospodářský růst vyspělých zemí bude 1,2%, rozvojových zemí pak 4,8%. Skupina BRICS zvýší svůj společný HDP o 6,3%.

 

Převzato z News.mail.ru

 

***

  

Zbigniew Brzeziński jako zrcadlo americké devoluce (I)

Dmitrij Minin

 

Prosinec 29, 2012

 

Brzeziński předkládá publikaci Strategic vision: America and the crisis of global power (1) Tento muž je známý svým krajně napjatým vztahem k Rusku. Názory na jeho vliv na politiku USA se rozcházejí. Podle dokumentů obsahujících doktríny typu "Strategie národní bezpečnosti USA" lze říci, že jeho vliv byl častý a přímý. Rozdíly byly ve stylizaci a v tom, že později už nebyl vázám oficiálním postavením a své názory mohl formulovat otevřeněji a cyničtěji.

 

Kniha je předznamenáním dokumentu později vydaného Národní výzkumnou radou USA "Globální směry 2030". Bývá přirovnáván k Fultonskému projevu Churchilla. Možný další kandidát na křeslo ministra zahraničí USA řekl, že s touto knihou Brzezińského se musí seznámit každý, koho zajímá politika.

 

Kniha Strategická vize se objevila za 15 let po jiné jeho knize Velká šachovnice (The Grand Chessboard. American Primacy and Its Geostrategic Imperatives). V mezidobí těchto publikací prošlo v USA něco co lze nazvat devoluce, přechod od globální všemocnosti  k rychlé ztrátě takového postavení. V angličtině to také znamená předání moci a pravomocí. Hlavní myšlenkou jeho knihy není přehled systematických chyb, vedoucích ke stále většímu oslabení pozice USA ve světě, ale návody na předání vlády "někomu" nebo "něčemu" kdo má vystřídat vedoucí postavení Ameriky. Tak jako byl Lev Tolstoj nazván "zrcadlem ruské revoluce", mohl by být Brzeziński nazván "zrcadlem americké devoluce". Jeho myšlenky jsou ve skutečnosti celých 15 roků stejné. Je to delegování vedoucí pozice "komusi", a to se nejčastěji odůvodňuje nutností zachování pravomocí pro Ameriku, ovšem bez vzletných slov a s jinou omáčkou.

 

Když se Strategická vize objevila, mnozí (i v Rusku) v ní viděli naprostý rozchod Brzezińského s předešlými postoji vyjádřenými ve Velké šachovnici, málem zde udělali z Šavla Pavla. Zdánlivě se staví za multilateralitu a za odmítnutí role USA "bohem vyvoleného hegemona ve světové politice", aby tak prý Amerika neopakovala osud SSSR. Už nepovažuje Rusko za "černou díru" a doporučuje jeho začlenění do západních "vymožeností". Jenže obě knihy mají mimikry, obě mají stejný základ. Tehdy i nyní je Brzezińského Amerika "kolos světa" a jelikož  multipolarita je dána,  ani on ji nemůže ignorovat. Jedenácté září s nákladným, nepromyšleným a ztrátovým předváděním síly USA (Irák, Afghánistán) je podle něho div ne hlavní příčinou oslabení americké hegemonie.

 

Protože Brzeziński věří ve výlučné postavení Ameriky, nemůže akceptovat vizionářské tvrzení jiného badatele, Paula Kennedyho, uvedené ve studii Vzestup a úpadek velmocí (2) Ten v ní dokázal, že podle teorie "imperiálního přehřátí", jak ji nazval, nemůže být žádný stát ve světě dlouho hegemonem. Podle něho už dříve USA i SSSR vešly do fáze "imperiálního přehřátí a jejich zánik je neodvratný

 

Brzeziński před patnácti lety napsal: "V průběhu několika nejbližších desetiletí může být vytvořen reálně fungující systém geopolitické globální spolupráce. Může skutečně fungovat, postupně převzít roli správce a může být schopen nést břímě odpovědnosti za stabilitu a mír v celém světě. Geostrategický úspěch v této záležitosti uzákoní příslušným způsobem úlohu Ameriky jakožto první, jediné a poslední světové supervelmoci." (3) Světové prvenství Ameriky bude záviset na tom, jak dlouhá a účinná bude převaha na eurasijském kontinentě. (4)

 

Brzeziński chápe, že éra vedoucí mocnosti světa nemusí trvat do nekonečna. Demokracie nikdy dříve nedosáhla převahy ve světě. Honička za mocí a zvláště ekonomické ztráty a lidské oběti, které často realizace světové vlády vyžaduje, se neslučují s demokratickými společnostmi. Demokracie překáží imperiální mobilizaci. Brzeziński uvažoval, že "úplná a koordinovaná geostrategie v Eurasii by se měla opírat o rozpoznání mezí efektivního vlivu Ameriky a o nezbytné zúžení rámce vlivu v průběhu času". "USA je nejen první a jedinou supervelmocí v globálním měřítku, ale pravděpodobně i poslední."

 

Brzeziński vyzval k aktivnímu zasahování Ameriky  do záležitostí světa "s mimořádnou pozorností upevňování mezinárodní politické stability, která je schopna v západní společnosti vyvolat pocit historického optimismu". Nyní by si kvůli "chybným zásahům" mohl pořádnou část odpovědnosti přičíst na vrub. Všechno probíhalo pod heslem zejména zajištění stability. Jeho snahou je, aby USA byly uznány za nenahraditelnou mocnost, která je garantem světa bez chaosu. Přitom se odvolává na amerického politologa a poradce prezidenta Cartera Samuela Huntingtona, který napsal: "Ve světě, ve kterém nebude existovat prvenství USA, bude více násilí a zmatku a méně demokracie a hospodářského růstu než ve světě, v němž budou Spojené státy pokračovat ve vlivu na rozhodování celosvětových otázek." Prý je trvalé mezinárodní prvenství USA nejdůležitější pro blahobyt a bezpečnost Američanů a pro budoucnost svobody, demokracie, otevřených ekonomik a mezinárodního pořádku na zemi. (5)

 

Dehonestujícím způsobem nazval Rusko černou dírou v centru Eurasie a doporučil, aby se rozdělilo alespoň na tři díly. Dokonce stanovil úkol: V dlouhodobém horizontu vymazat Rusko z mapy. Požaduje nedopustit znovuvzkříšení eurasijského impéria, které je schopno překazit americký geostrategický cíl, jímž je zformování největšího euroatlantického systému, v němž by Rusko bylo pevně a spolehlivě včleněno. (6). K rozšíření NATO o Rusko řekl: "není potřeba dospět ke skutečné změně tak, aby Rusko se stalo členem NATO, tím by se snížil zvláštní eurasijský charakter aliance". Rusko by členstvím v NATO dostalo možnost obnovit své snahy "nejen získat zpět ztracený vliv ve střední Evropě, ale zároveň využít svou účast v NATO k podpoře americko – evropských rozporů na oslabení role USA v Evropě".

 

Brzeziński ve Velké šachovnici uvedl, že těžko kdo bude zpochybňovat postavení USA v roli první mocnosti světa, protože "se nemůže ani jeden stát, žádná národnost srovnávat s Amerikou ve čtyřech hlavních aspektech moci (vojenském, hospodářském, technickém a kulturním), které dohromady určují rozhodující politický vliv ve světovém měřítku."

 

Odkazy uvedeny u originálu

 

Převzato z Fondsk.ru

 

***

 

Zbigniev Brzeziński jako zrcadlo americké devoluce (II)

Dmitrij Minin

 

Prosinec 29, 2012

 

Sláva Gorbačova se jeví jako nakažlivá.

 

Po patnácti letech neomezené nadvlády USA ve světě přišla na světlo boží další Brzezińského kniha Strategická vize. Zde konstatuje, že proces devoluce americké moci byl urychlen. Uznává, že optimismus ohledně všemohoucnosti USA netrval dlouho. Konzumní kultura a rozvrat ekonomiky způsobily prasknutí bubliny nadačního trhu a ohromnou finanční krizi. Zemi zbídačily války Bushe, jr. a ještě před tím Clintonova balkánská dobrodružství. Dokončením je celkový rozpad americké zahraniční politiky. Brzeziński poznamenává: "Mezi Sovětským svazem po jeho pádu a Amerikou počátku jedenadvacátého století je skutečně zneklidňující shoda". (1) Pochybnosti o životaschopnosti amerického systému rostou.

 

Celou knihou se táhnou jeho obavy ze zúžení mezí vlivu Spojených států v mnoha ukazatelích moci. Snaží se poukázat na důsledky toho, bude-li lidstvo zbaveno jejich blahodárného vlivu. Za nejhodnověrnější považuje "potenciální nestabilitu globální hierarchie". Nastupující periodu mezinárodního dění charakterizuje slovy "postamerický zmatek".

 

Zvláště poukazuje na stupňující se "asijské soupeření", kde je podle něho především Čína tím, kdo vnáší neklid. Soupeření asijských zemí přirovnává k tahanicím koloniálních států Evropy o geopolitickou nadvládu, což "vedlo nakonec ke dvěma světovým válkám". (2)

 

Brzeziński varuje, že i když Západ doposud žije, "je jeho světová dominance ta tam". Ten ke své záchraně musí pochopit, že "jeho místo a role v celosvětové souvislosti" bude záviset na pevnosti amerického systému a akcí Ameriky mimo své území. Pád Ameriky by byl nebezpečím pro celý Západ. Evropské unii má za zlé, že si to neuvědomuje a nepomáhá Spojeným státům si toto vedoucí postavení udržet. Podle Brzezińského se EU chová tak, "jakoby její hlavní úkol tkvěl v tom, aby byla nejluxusnějším domem pro přestárlé na světě." (3)

 

Pro začlenění k Západu nevidí v Rusku partnera odpovídajícího jeho cílům. Rusko je pro něho jen jakýmsi územím, které je vhodné pro podmanění, ale kde není místo ani pro samotné ruské příznivce "sblížení". Netají, že jeho snem je slabost Ruska na Dálném východě a obsazení tohoto území lidmi a hospodářskými silami Západu. Vladivostok se prý může stát evropským městem, i když zůstane částí Ruska. (4) Co se týká Arktidy a jejích možností, tvrdí v kapitole Odcizený veřejný majetek, že přisvojení si svého dílu bohatství Ruskem může "vyprovokovat vážný geopolitický nepoměr ve prospěch Ruska".

 

Brzeziński stejně jako před patnácti lety ve Velké šachovnici nepovažuje Rusko za subjekt, ale za objekt s nímž se musí něco dělat – seznamovat s ním, zapojovat, rozvíjet. Kritizuje ruskou elitu, že odmítla propojení s NATO, ale na druhou stranu zase varuje před jeho plnoprávným členstvím v alianci, což odůvodňuje snahou Ruska o oslabení NATO. (5)

 

Jeho vyjádření jsou občas paradoxní, u takového myslitele udivující. Píše o historické slabosti Ruska, jehož vítězství bylo dosaženo jen v důsledku chyb druhých. Občas se jeho cynismus stupňuje. Seřadil skupinu států, kterou nazval "geopolitickými analogy vymírajících biologických druhů" (7) Tvrdí, že by zanikly, pokud by USA nemohly nebo nechtěly plnit své závazky k nim. Na první místo zařadil Gruzii a Tchaiwan, dále Bělorusko a Ukrajinu. Smysl toho je sugestivní, tyto státy mají být ostražité vůči Rusku.

 

Strategická vize představuje svéráznou inverzi – naoko odmítá dřívější chápání "americké hegemonie" a "globálního vůdcovství", ale podruhé je definuje tak, že mají stejný obsah. Píše, že budoucí dvojitá role Ameriky spočívá v tom, že se musí stát průvodcem a garantem prohloubení jednoty Západu a zároveň mírotvorcem a zprostředkovatelem mezi velmocemi Východu. (8) Tím jasně dokazuje potřebu zachovat vedoucí roli USA, jenom v jiném obalu. Podle něho tedy není ve světě mocnost, která by se mohla postavit na jejich místo. Nechce uznat, že existuje možnost demokratického sytému mezinárodních vztahů bez jasně se vymezujících vedoucích států.

 

Tvrzení, že bez patronace Ameriky se lidstvo zamotá do rozporů a "ztratí se" je nepodložené. V mnoha regionálních konfliktech a celosvětových problémech je role USA destruktivní a nikoliv stabilizující. Příkladem je palestinsko-izraelský konflikt, jehož řešení se nedaří kvůli obstrukcím Washingtonu už desetiletí. Mezinárodní společenství vypracovalo už dávno způsob řešení, ale jeho přijetí vázne na Bílém domě. Krize v afghánsko-pákistánské zóně, která zachvátila celou Střední Asii, je rovněž následek imperiálních ambicí USA. Snaha mnoha států o získání zbraní hromadného ničení je důsledkem obav těchto zemí z naprosto reálného nebezpečí ze strany amerických "civilizátorů". Přezbrojování mnohých  mocností a to i Ruska a Číny je vyvoláno soustavným budováním nových amerických vojenských základen podél jejich hranic a rovněž stálým vytvářením vojenských svazů a budováním všemožných raketových štítů. Pozice USA také brání  realizaci Kjótského protokolu ve věci skleníkových plynů.

 

Mnohé problémy by se bez vměšování USA mohly vyřešit velmi úspěšně. Kde se bere takový nesmysl, že bez Američanů by se veškeré lidstvo vrhlo do války všech proti všem, jak praví Huntingtonova doktrína? Washington na sebe vzal roli zprostředkovatele a policajta a tím nese odpovědnost za trvalé slábnutí své země. Je možno bez rozpaků konstratovat, že Amerika není "černá díra", z mapy nikam nezmizí, ale lidstvo by si mnohem snadněji vyřídilo své staré spory bez dotěrné snahy USA míchat se každému do jeho věcí a na planetě dirigovat kde co. Ukazuje se, že budoucnost chaotická být nemusí. Bylo by na čase, kdyby americká devoluce podle možnosti dokázala přeměnit USA na stát rovný mezi rovnými. Brzeziński je od takové myšlenky rozhodně hodně daleko, stejně jako veškeré americké elity.

 

Recepty, které Brzeziński předkládá k ozdravení samotné Ameriky jsou jakési deja vu. Vypadá to jakoby jedním z jeho konzultantů byl Michail Sergějevič Gorbačov. Mnoha slovy probírá nutnost "perestrojky" a obnovy v Americe, volá po novém myšlení, mobilizaci hluboce zakořeněných duchovních sil společnosti, ač dříve si pochvaloval absenci tohoto znaku, jakožto jedné z příčin budoucího oslabení země. Zatím ještě nemluví o glasnosti. Že by se USA nacházely v postavení pozdního SSSR?

 

Tyto chabé výzvy ukazují na hloubku systémové krize, v níž je jak Amerika, tak její intelektuální elita.

 

Odkazy uvedeny u originálu

 

Převzato z Fondsk.ru

 

Přejít do diskuze k článku