Svět ruskýma očima 177

Reklama


Sýrie jakožto rukojmí šarvátek mezi všemi

Ljubov Ljulko


Únor 5, 2013

 

Ani Izrael, ani Washington oficiálně nepotvrdil nálet na syrské vědecké centrum. Nedošlo ani k odsouzení této teroristické akce Radou bezpečnosti OSN. Sýrie se stala svého druhu fackovacím panákem, na němž si Írán s Izraelem navzájem ukazují svaly a Turecko se snaží upevnit si svůj panturkismus.

 

Nálet 20. ledna byl údajně odsouhlasen USA, prý aby se předešlo předání zbraní ze Sýrie Libanonu a dále šiítské organizaci Hizballáh, kontrolující Gazu. To, že nálet byl s vědomím USA, nepřímo potvrzují slova ministra obrany USA: "Musíme udělat všechno možné, abychom nepřipustili zasahování takovými zbraněmi jako jsou rakety SA-17, chemické a biologické zbraně v rukou teroristů."

 

V akci měl být údajně i konvoj ruských protiletadlových raket SA-17. V Sýrii tuto informaci vyvrátili s tím, že účelem teroristického útoku bylo diskreditovat úspěchy syrské armády. Kvůli nim přispěchal Izrael na pomoc opozici. Ta totiž po dlouhou dobu bezúspěšně útočila na vědecké centrum. Zprávy o konvoji jsou směšné, nebyl a není jej možno nijak dokázat, když není.

 

Na izraelsko-syrské hranici byl v posledních čtyřiceti letech klid. Jaký by mělo smysl provokovat? Je tedy nasnadě závěr, že nálet nemá na svědomí Asad s jeho sekulárním režimem, s nímž se Izrael vždy dohovořil a jehož svržení by mohlo Izraeli přinést nebezpečí salafistů. Ještě horší důsledky by byly pro Írán, který je podporovatelem Hizballáhu. Existují domněnky, že Izrael chtěl takto varovat Ahmadinežáda, že další útok bude na tábor Hizballáhu v Libanonu nebo v Íránu.

 

Írán také hned reagoval. Ministerstvo zahraničí Íránu prohlásilo, že se bombardování může obrátit ve "vážné následky" pro Izrael. Íránský poslanec a člen Nejvyšší rady národní bezpečnosti řekl: "Sýrie má plné právo na odvetnou akci proti Izraeli, který uskutečňuje nezákonnou akci proti bezpečnosti této země." Írán hovoří i o mstě, jakožto odpovídající reakci ze strany Sýrie. Oficiální Damašek nic o mstě neříká, naopak odpovídat nechce.

 

Západ se okamžitě vytasil s možností syrského teroristického útoku. Jenže k čemu by to Sýrii bylo, když by to provokovalo Západ k intervenci? Vypadá to tak, že se Sýrie stala, k dovršení všech neštěstí, ještě rukojmím šarvátek mezi Izrarelem a Íránem, kteří se navzájem "varují" šermujíce přitom Sýrií. Izrael se rozhodl nepřipustit v Íránu jaderné zbraně a soustavně vyhrožuje preventivním úderem. Írán hrozí, že odpoví přímým útokem i nepřímo prostřednictvím libanonského Hizballáhu.

 

Izraelští voliči zvolili v posledních parlamentních volbách Netanjahua a tím hlasovali pro přímý střet s Íránem a zřejmě věřili, že k němu dojde. Věřili v pomoc Obamy, ale tato víra se vytrácí. Obama zřejmě o útoku věděl předem, ač to dosud Bílý dům nepotvrdil. Patrně jej nepovažoval za významný.

 

Nálet využilo Turecko pro řešení svých věcí. Je to především pokoření syrské armády. Ministr Davutoglu k tomu řekl: "Proč se prezident Asad nesnaží něco proti Izraeli podniknout? Letadla sionistů létají přímo nad prezidentovým palácem v Damašku. Snad proto se armáda vytvořila, aby hájila svobodu a nezávislost Sýrie?" Poté ministr uvedl, že útok může být mezi Izraelem a Asadovým režimem domluvený. Tím chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou. Za hlavní nepřátele muslimů označit jak Sýrii, tak Izrael. Turecko podle něho nestrpí izraelské napadení nikoho, ani nemuslimské země. S členstvím v NATO a raketami Patriot cítí jistotu.

 

Sýrie  má jediný sekulární režim v arabských zemích. Vadí plánům Západu v  jejich snaze o přebudování světa. Dráždí islám, včetně íránského islámu tím, že byl světský a přitom úspěšný. Dráždí i ruské vedení tím, že se houževnatě brání a znepříjemňuje mu styk se Západem.

 

Převzato z Pravda.ru

 

***

 

Taví Japonsko ledy kolem Jižních Kuril?

Sergej Vasilenkov

 

Únor 6, 2013

 

Japonsko se chystá prosazovat své postoje ve sporech s Ruskem, Jižní Koreou a Čínou. Vytvořilo proto speciální oddělení s patnácti úředníky a nezávislými odborníky. Jejich úkolem je zapojovat výzkum a důkladně analyzovat postoje druhých států k teritoriálním sporům. Tokio vyhlásilo informační válku v prvé řadě Pekingu a Soulu. Co se Ruska týká, řekl generální tajemník kabinetu ministrů Suga na jeho adresu, že by mělo ve světovém společenství aktivně projednávat svůj postoj ke Kurilám.

 

Japonsko má územní spory téměř ke všemi svými sousedy. Ti všichni vedou vážné protijaponské kampaně a Čína s důrazem na to, že Japonsko jakožto válečnická země zabrala ostrovy Senkaku při agresi na mateřskou zemi. Neexistuje tedy ani právní ani historická oprávněnost nároků.

 

S Japonskem vede informační válku na mezinárodní scéně rovněž Jižní Korea. Japonsko se snaží tomu odolávat a propaguje svoje zájmy i v zahraničí tam, kde toho není třeba. Japonští občané jsou pevně přesvědčeni o právoplatnosti svých nároků. Shora zmíněné speciální oddělení bude využívat všechny prostředky pro plnění úkolu a bude tvořit propagandu prostřednictvím medií, diplomatů i "měkké síly". Profesor Univerzity Takušoku v Tokiu Vasilij Moloďjakov se domnívá, že si Japonci vymyslí ještě další nové postupy. Mají totiž tendenci podceňovat a ignorovat postoje jiných zemí, obzvláště v územních sporech. Svůj názor považují za jediný správný a pokud s nimi někdo nesouhlasí, mají snahu vysvětlovat mu stále dokola. Profesor Moloďjakov se domnívá, že sázejí především na mládež. Rusům nyní už po několikáté objasňují, že Jižní Kurily jsou odvěké japonské území. Určitě se s těmito argumety obrátí na prezidenta Putina se žádostí předat toto území Japonsku. To je ovšem na hranici fantazie.

 

Japonská informační válka se táhne nikoliv prvním rokem 

Propaganda začala už koncem osmdesátých let, ale hlavní sílu nabrala v devadesátých letech. Japonci tvrdili, že SSSR zabral Kurily nezákonně a dokonce to protlačili do ruského tisku. Tuto myšlenku začali podporovat i mnozí analytici a japanologové. Navrhovali vrátit ostrovy Japonsku, které slibovalo, že v případě podepsání dohody potečou do Ruska od něho investice. Bylo to aktuální v době, v níž mnohé státy považovaly Rusko za nuznou zem, která pro peníze udělá kde co. Nyní se situace v Rusku změnila. Rusové mají k Japonsku dobrý vztah, jenom v příhraničí je tomu naopak. Tato skupina lidí pro Japonsko nebude perspektivní.

 

Vztah Ruska k územnímu sporu s Japonskem

Ruské vedení uznává existenci územního problému, vždyť od roku 1956 jsou Sovětský svaz a Japonsko bez mírové dohody. Japonsko soustavně předkládá jakési nároky a provádí protiruské akce. Ruští diplomaté se naopak snaží zavést k této záležitosti jednání. Moskva Tokiu navrhuje namísto konfrontace společně rozvíjet region. Japonsko odmítá. Přesto je Rusko ochotno kdykoliv přijít Japonsku na pomoc. Ukázalo to při katastrofálním zemětřesení v roce 2011, kdy do Japonska ihned odeslalo potraviny a čety záchranářů, zavedlo zjednodušený vízový režim a další opatření.

 

Ruské vedení opět projevilo snahu řešit územní spor s Japonskem mírovou cestou, avšak postoj Japonska nebyl konstruktivní. Došlo k mnohonásobným protestům proti návštěvám ruského vedení na ostrovech a pokojné jednání bylo odmítnuto. Zamrznutí řešení územních sporů silně otravuje vztahy mezi Moskvou a Tokiem. Neprospívá to ani jednomu z obou států a brání to hospodářským stykům. Dohoda mezi oběma státy by měla být podepsána a vztahy obou zemí by měly být analogické vztahům rusko-německým.

 

Převzato z Pravda.ru

 

***

 

 

Orientalista Said Gafurov: "Nesmiřitelní" v Sýrii se bojí vlastního lidu

Únor 7, 2013

 

Syrští povstalci utrpěli porážku a jsou blízko celkového pádu. Situaci komentuje vedoucí vědecký pracovník Institutu aplikované orientalistiky a afrikanistiky. Je jasné, že konečné vítězství vládních sil ve válce v Sýrii je otázkou času. Situace se vyvíjí ve prospěch republikových sil.

 

Po událostech v Egyptě, Tunisku a Libyi strašili liberálové nezbytnou "vlnou lidového hněvu", která smete "lidem nenáviděný režim". Nestalo se tak. Bašar Asad se stal stmelující postavou, která sjednotila různorodé vrstvy obyvatelstva a to jej ve většině podpořilo. Přívrženci "demokracie a lidských práv", kteří vykládají cosi o "tyranii", pečlivě zamlčují skutečnost, že v Sýrii existuje koalice vlády národního usmíření, v níž jsou jak strany vládní koalice, tak opozice.

 

Není možno ignorovat, že část obyvatel, představující určité klany, se proti prezidentu Asadovi postavila. Nebyla spokojena s tím, že se mu podařilo zkrotit mafii. Nyní je pod kontrolou republikánských sil Damašek, druhé největší město v zemi Aleppo (kolem něho však ještě pokračují v akcích ozbrojení povstalci) a další velká města a sídliště. Ozbrojené síly dokázaly zvítězit v údolích. Velká část Sýrie se nachází na suchých náhorních planinách mezi horskými pásmy. Platí, že kdo kontroluje hory, vládne Sýrii. Povstalci tam podporu nedostali, obyvatelé podpořili jednoznačně prezidenta.

 

Mohlo by se zdát, že vláda by dokázala přemoci povstalce a ukončit občanskou válku. Ovšem v zemi jsou jak holubičky, tak jestřábi. Proto je jedinou cestou cesta politická. Vláda navrhla komplex opatření, která by měla dopomoci k ukončení válčení. Nikdo se nechystá fyzicky zničit opozici. Naopak se navrhuje jednání, přijetí nové ústavy, nového zákona o volbách a zorganizování volby prezidenta. Ty ukáží, zda si občané přejí změnu na prezidentském stolci, anebo stojí za Bašarem Asadem.

 

Opozici plán nevyhovuje. Nechce si sednout za jednací stůl, nechce se účastnit voleb. Bojí se výběru vlastním národem. Dobře ví, že by volby prohrála. Proč tedy bojovala, ničila národní hospodářství, brala cizí peníze, zvala si do svých oddílů cizí žoldnéře?

 

Nedá se počítat s tím, že povstalci dokáží souvisle sdělit, co si přejí. Nanejvýš tak dokáží cosi zabručet o odstavení Asada. Promluvit o něčem jiném nejsou schopni. Co se týká těch dalších, je zbytečné ptát se jich na cokoliv. Jsou to jen loutky těch, kteří je platí: katarského emíra a svých podporovatelů z USA a Francie. K jednání je nikdo nedonutí. Hodlají pracovat rukama druhých, platit banditům jejich zločiny na cestě k docílení standardů "lidských práv a svobod" stanovených globalisty.

 

Převzato z File-rf.ru

 

***

 

 

Vědci bádají nad vlivem plastů

Lisa Karpova

 

Únor 4, 2013

 

Biologové zkoumají vliv toxických látek z potravinového řetězce na ryby a ptáky. Tým badatelů natočil z tohoto pohledu dokument o životě v moři a vlivu plastového odpadu vneseného do moře. Výzkumníci zjistili, že plasty v moři putují tisíce mil, až na druhou stranu planety a ty, které sledovali skončily až na severozápad od Havajských ostrovů. Nalezli například želvy usazené v plastovém odpadu a mrtvá či umírající albatrosí mláďata, krmená svými rodiči plasty. Své v žaludku živočichů udělaly i ostré fragmenty plastů.

 

Část plastů se do moře dostává zakázaným vhazováním, část je haraburdí po rybolovu, ale největší část je ze špatných skládek a opuštěného průmyslu. Odpady v oceánech putují v systémech vírů uváděných do pohybu rotací země a větry. Uprostřed jednoho z těchto systémů se nacházejí Havajské ostrovy. Víry ženou odpadky do svého středu, kde se tvoří odpadkové skvrny. Víry potom mohou vytlačit odpadky až k Arktidě nebo Antarktidě a rozptylovat je po mořích celé planety.

 

Plasty se uchovávají dlouho, pomalu se drolí na menší části až na maličké kousky, t.zv. mikroplasty.

 

Hormonální změny

Odborník na znečištění moří z britského Národního oceánografického centra Simon Boxall filtroval 400 tun mořské vody a analyzoval pevné součásti. Pouhým okem viděl bláto, větévky a peří. Pozorováním pod mikroskopem viděl malé částečky plastu. Jednalo se o kousky plastových výrobků (lana, pytle) i s barevnými a špičatými částmi. Některé byly stejně velké jako fyto a zooplankton, menší než 1 mm.

 

V USA zkoumali jak plasty vstupují do potravního řetězce. Prokázali, že je zachycují mlži, měkkýši a ústřice a jsou jimi ovlivňováni. Některé mušle se účinkem plastu stávají hermafrodity. Velmi malé částice mohou působit jako estrogen. Ovšem skutečný výsledek podle výzkumníků dosud není znám.

 

Boxall tvrdí, že plastové částečky vsávají jako houby kontaminaci, například tributylcín, který se používá do lodních barev a je vysoce toxický. Přiznává však, že dosud neví, jak pronikají do potravinového řetězce a jak se v něm projevují.

 

Neznámý efekt

 

Richard Thompson z centra Ekologie a mořské biologie univerzity v Plymouthu uvažuje o dvojím nebezpečí:

1. Plasty jsou známy jako absorbátory chemikálií z mořské vody,

2. V plastech jsou aditiva přidávaná pro získání jejich specifických vlastností (pružnost, odolnost teplotě, odolnost proti mikrobům)

Chemikálie z malých částeček plastů mohou být uvolňovány do okolí. Proto je nutný další výzkum.

 

Byly zkoumány ryby z Anglického kanálu (La Manche) v počtu asi 500 kusů různých druhů. Byly nalezeny mikroskopické částečky plastů v malém množství ve střevech všech druhů, takže možnost určitého rizika pro konzumenty zde je. Ovšem požívání samotné svaloviny je pravděpodobně bez rizika. Jenže se má zato, že je třeba zkoumat jaké představují plasty nebezpečí pro živočichy, kteří se rybami živí, zda jsou plasty přítomny v jejich tělech a zda jsou přenašeči chemických látek. Vliv "skrytého" plastu přítomného v oceánech je dosud nesnadné hodnotit.

 

Převzato z English.pravda.ru

Přejít do diskuze k článku