Potřebuje Rusko "osmičku"?
Dmitrij Minin
Březen 7, 2014
Vyloučení z privilegovaného konzultačního klubu osmi vůdčích zemí světa mý být jedním z nejzávažnějších trestů pro Rusko za Ukrajinu. Byl již ohlášen bojkot červnového shromáždění G8 v Soči vůdci Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a Japonska a prezidenty Rady Evropy a Evropské komise. Ministr zahraničí RF k tomu řekl, že je to nekonstruktivní a že to poškodí celé mezinárodní společenství.
Dejme si ruku na srdce, stojí to za to, pachtit se po tomto fetiši patřit do klubu vyvolených? Dávno se ví o jeho archaičnosti i o tom, že neodpovídá realitě mnohovrstevného světa. Rusko právě tímto krokem dostává znamenitou možnost započít rázný přechod ke konzultacím na vyšší úrovni o nejdůležitějších problémech světa ve "dvacítce", která lépe a spravedlivěji zastupuje vedoucí světové mocnosti.
Účast v G8 sice podporovala mezinárodní prestiž Ruska, ale do jisté míry měla i druhou stránku. Moskva nebyla vpuštěna mezi ty "nejvznešenější", mezi "finanční sedmičku". Navíc účast v G8 vzbuzuje nedůvěru u Číny, Indie, Brazílie a dalších zemí. Například Číňanům bylo opakovaně navrhováno, aby se přidali k "osmičce" za stejných podmínek jaké má Rusko, ale ti to uvážlivě odmítli. Rusko tento klub svou přítomností v něm svým způsobem v očích světa legitimizovalo. Rusko bylo v klubu osamoceno, kdežto v G20 má možnost diskuse s podporou jiných vlivných osobností, kterou potřebuje proti Američanům a jejich spojencům. To, že se "sedmička" může bez Ruska domlouvat na něčem špatném není podstatné. Za prvé mají dost jiných možností, například po linii NATO a za druhé se ve zmenšené sestavě bude skupina setkávat s větší nedůvěrou ohledně skutečných záměrů. To vše leda urychlí přechod k jinému seskupení s rovnoměrnějším zastoupením.
Putin už přestál nepřítomnost partnerů z "osmičky" v Soči a žádný problém. Ovšem země "dvacítky" a další velké země byly přítomny v plné sestavě. I to o něčem hovoří.
Ti prozíraví a nejklidnější západní politici chápou, že pro ně exkomunikace Ruska z celosvětového dialogu není užitečná. Předpovídají, že bez Moskvy ztratí význam práce mnohých důležitých mechanismů světového režimu – RB OSN, diplomatické úsilí v syrské krizi, jednání o íránském jaderném programu, šestistranné rozhovory o jaderném problému v Koreji, atd. Některé mohou skončit,.
Wayne Merry z American Foreign Policy Council předpokládá, že bojkot summitu v Soči nebo dokonce vyloučení Ruska z G8 přinese Moskvě relativně malou újmu. Vytvoření dvacítky, BRICS, ŠOS a dalších organizací totiž odsunulo "osmičku" do pozadí vzhledem k významnosti.
Jonathjan Steele z Guardianu vidí snahu Kerryho potrestat Rusko a rozhodnutí NATO vyhovět Kyjevu a svolat zasedání představitelů NATO do Bruselu jako chybné. Ukrajina není v NATO a žádné závazky o kolektivní bezpečnosti se v jejím případě nemohou uplatnit. Je radno, aby se NATO zdrželo zasahování do ukrajinských záležitostí jakýmkoliv způsobem. Takové zasahování působí neohrabaně.
Není pochyb o tom, že dvacet let trvající snaha NATO o expanzi k ruským hranicím, započatá Clintonem, je mimo jiné snahou dostat Pentagon k Černému moři a usadit se namísto Černomořského námořnictva v Sevastopolu a Balaklavě. Po získání nezávislosti Ukrajiny ukázaly veškeré tam proběhlé průzkumy, že je většina obyvatelstva proti členství země v NATO. Ovšem všechny vlády do roku 2010 i ta současná vůli obyvatel ignorují. Těm, kteří dnes prohlašují, že přesuny ruských vojsk na Krymu není možno označit za zákonné ve smyslu dohody o přátelství mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 1997 je dobré připomenout například agresi USA v Iráku a Afghánistánu. V obou případech potvrdila RB OSN akce až dodatečně po několika týdnech od vpádu.
Washington je otráven jednáním jeho evropských spojenců, kteří jeho rétoriku sice podporují, ale nečiní žádné praktické kroky. Německo i přes bojkotování schůzky G8 v Soči se ústy ministra zahraničí kategoricky postavilo proti vyloučení Ruska z tohoto uskupení. Stejně se vyjádřil německý oficiální zástupce kancléřky, který řekl, že německá vláda má na zachování "osmičky" zájem, neboť umožňuje přímý dialog s Ruskem. Je přesvědčen o další možnosti solidního jednání na konci dubna v Lipsku, kde se plánuje řádné zasedání "Petrohradského dialogu" a paralelně mezivládních německo-ruských konzultací na nejvyšší úrovni.
Evropské země nechtějí dosud, přes veškeré snahy USA, zavést tvrdá opatření proti Rusku. Na mimořádném setkání ministrů zahraničí EU vystoupily společně Německo, Itálie, Francie a Španělsko proti obchodním sankcím na RF. Namísto toho se všechny země zaměřily na vízový režim s Ruskem, tj. na pozastavení jednání o jeho zjednodušení a na posouzení zamítnutí krátkodobých víz. Pozoruhodný je únik písemné instrukce z Londýna, kterou britský úředník donesl do sídla ministerského předsedy a v níž stojí, že je Velká Británie veřejně ve všem solidární s USA a že podpoří stanovená omezení vůči Rusku – kromě obchodních.
Je jasné, že hlučně deklarované, avšak málo efektivní programy západní pomoci Ukrajině v jejím panujícím chaosu začnou selhávat a nevyhnutelně přijde chvíle, kdy budou "služby" a "doporučení" Ruska stejně zapotřebí. Potom budou požadovány všechny formy dialogu. Takže vnímat západní změkčení jako laskavost není třeba. Pokud se RF rozhodne k návratu do "osmičky", potom je potřeba udělat to v krajním případě a za podmínek plnoprávného členství.
Převzato z Fondsk.ru
***
Kusturica připomenul USA, že oni neosvobodili Evropu od fašismu
Březen 9, 2014
Srbského režiséra Emira Kusturicu pobouřila slova Clintonové srovnávající Vladimira Putina s Hitlerem. Vždyť zejména Rusko, jak řekl, porazilo fašismus a přitom ztratilo 20 milionů obyvatel. Uvádí In Serbia.
Srbský režisér uvedené prohlášení Clintonové zkritizoval. Podle něho se nejedná o žádnou malichernost. V srbském vydání Blicu napsal: "Nazvat Putina fašistou za vstup na Ukrajinu a ve stejné době být s vojsky v Rumunsku, Iráku, Kosovu a Metohiji, v Afghánistánu, Libyi a Osetii – není to nesmysl?" Řekl také, že Putinovy akce jsou zaměřeny jen na to, aby ochránil ruské obyvatelstvo před banderovci, dědici ukrajinských fašistů a vykonavateli "Druhé ukrajinské revoluce". Podtrhl, že Američané neosvobozovali Evropu od fašismu, naopak při osvobozování padlo 20 milionů obyvatel Ruska. "Ti, které vy obviňujete, ztratili 20 milionů lidí v boji proti Hitlerovi. A vy nazýváte člověka, který je následníkem těchto padlých Hitlerem a zbavujete viny skutečného fašistu."
Řekl k tomu, že pokud je Putin Hitlerem, potom se opice vyvinula z člověka.
Převzato z Politikus.ru
***
Washington nemá sílu bojovat za Ukrajinu
John Kerry pronáší agresivní filipiky na adresu ruského vedení, západní tisk přičítá matnou pozici na Ukrajině Obamovi. Ale je to tak jednoznačné?
Březen 5, 2014
V kompetenci ministra zahraničí USA jsou ostrá prohlášení. Kerry slíbil nové kyjevské vládě všestrannou podporu a Kremlu mezinárodní izolaci, a to až do vyloučení z "osmičky". Moskva ale svými kroky překazila dlouhou a plodnou práci USA na vytvoření poslušného ukrajinského režimu. Američané by měli raději trochu odpustit páru. Obamova reakce zde byla překvapivě mdlá.
V analýzách Obamova vystoupení byla západní media zcela jednotná.
Komentátor konzervativního TV Fox News řekl: "Všichni jsou šokováni slabostí, která je podle mne ohromující. V podstatě (Obama) řekl, že nic nenaděláme." Připomenul Obamovy dřívější zahraniční nezdary a prohlásil, že dělá příliš málo a příliš pozdě a nakonec je nucen přijmout negativní následky. Islámský převrat v Egyptě, poté malomyslnost v Libyi, kde musel na sebe vzít odpovědnost za bojové operace Sarkozy a naposled prohra s Putinem v Sýrii.
William Cristol píše ve Weekly Standard: "Mám podezření, že ruského prezidenta příliš nezajímají obřadná prohlášení mezinárodního společenství o jakýchsi následcích. Orientuje se v událostech a ne ve slavnostních projevech."
Od Obamy žádají rozhodnost jak konzervativci, tak liberálové. Podle Washington Post je odmítnutí akcí Ruska na Krymu nedostatečné. Západ reagoval jen prostřednictvím telefonátů. Kerry nedokázal Lavrovovi oponovat na jeho sdělení, že Rusko nenarušuje územní celistvost Ukrajiny. Peter Baker z New York Times ve svém článku lituje, že USA mají málo skutečných možností nechat Rusko zaplatit vysoké náklady, jimiž hrozí Obama. V posledních letech Rusko dokazuje, že když se jedná o jeho zájmy, je schopno podstoupit jakékoliv následky.
The Telegraph uvažuje: "Z pohledu na čísla je jasné, že proti Rusku nejsou dostatečné páky – podíl Ruska v americkém obchodu nedosahuje ani 2 % a EU závisí ve značné míře na ruském plynu. Několik předních republikánských senátorů vyzývá Obamu k užití tvrdých opatření proti Moskvě, jenže to vůbec k řešení krize, která ukázala hranice západních možností, nepomůže. Hrozby se opírají o pravděpodobný válečný konflikt, do kterého, a všichni to vědí, NATO nikdy nepůjde."
"Ani USA, ani NATO nemohou nic dělat. Ukázalo se to v Gruzii. S jaderným Ruskem nikdo válku začínat nechce. Rusko bude dělat to, co bude považovat za nutné, ať Washington a Brusel hořekují a ohánějí se suverenitou a diplomacií."
Bývalý zástupce asistenta Bushe mladšího pro národní bezpečnost uzavírá: "V danou chvíli nemůžeme pro záchranu Ukrajiny nic udělat." Pojďme nazývat věci pravými jmény, ve všech těchto hodnoceních nejde o "záchranu" Ukrajiny. Otázka spočívá v tom, jestli budou USA riskovat svou reputaci podporou loutek, které uchvátily vládu ozbrojeným převratem, nebo se stáhnou, aby Rusko mohlo zakončit mírové poslání v bezprostřední blízkosti u svých hranic.
Dobrá polovina zahraničních politiků a žurnalistů je si vědoma skutečné povahy konfliktu a z odpovědnosti přímo obviňuje Západ.
Daily Mail napsal: "V posledních měsících se EU a USA snažily za pomoci agrese odtrhnout Ukrajinu od Ruska a zavléci ji do své sféry, přičemž jsme dobře věděli, že to Moskvu dovede k nepříčetnosti. Namísto, abychom uznali, že studená válka skončila, znovu jsme s ní bez závažné příčiny začali, přičemž jsme podněcovali sousedy Ruska ke vstupu do EU nebo NATO, jako kdyby ještě existoval Sovětský svaz."
Americký Bloomberg vidí Putina rovněž bez viny a připomíná, že se ruský vůdce dlouhá léta snažil objasnit "západním partnerům" nebezpečnost vytlačování Moskvy z Krymu a zahrávání si s ukrajinskými nacionalisty, ale USA, EU i NATO na to umíněně neslyšely.
Obamu nenutí k opatrnosti jen vlastní slabost. Bílý dům dal zřejmě na misky vah Ukrajinu a Rusko a nakonec zvolil správně.
K čemu riskovat vztahy s Moskvou? Nová separatistická vláda během týdne uvrhla zemi do anarchie, došlo k pogromům a čistkám, přijali provokační zákony a nastartovali kulturně jazykovou separaci východu a jihu Ukrajiny. V podstatě USA, EU i MMF nafukují otázku poskytnutí Kyjevu dávno slíbených úvěrů.
Zdá se, že se Obama rozhodl vzdát se emocí a přejít na reálnou politiku. Rusko je přece hluboce integrované do mezinárodních politicko – ekonomických projektů. Washington se v řadě otázek dostal do závislosti na Kremlu, např. v likvidaci syrských chemických zbraní, evakuaci amerických vojsk z Afghánistánu, ve věci íránského jaderného programu, atd.
Washington bude nakonec muset uznat účast ruských ozbrojených sil na odvrácení konfliktu na Krymu. Sotva znatelné detaily tomu nepřímo nasvědčují: Obama nedávno ignoroval poradu ozbrojených složek k situaci na Ukrajině v Bílém domě. Po několika dnech od zostření situace v Rusku odvolaly Spojené státy svého velvyslance s odůvodněním plánované výměny. Vypadá to, že měl Washington dobrou záminku, aby nepoužil krajní formu diplomatického nátlaku, jíž je "odvolání velvyslance ke konzultacím". Náhoda?
Převzato z Ru.fbii.org
***
Železňjak: pro připojení Krymu k RF nejsou třeba další zákony
Březen 11, 2014
Z pohledu platné ústavy a platného zákonodárství RF nejsou žádné překážky v připojení části území jiných zemí jako nového subjektu Ruska, řekl Železňjak. Platí to pochopitelně i pro připojení Krymu, neboť v zákonech RF je všechno potřebné pro takový akt zakotveno. Sergěj Železňjak je zástupce mluvčího Státní dumy a zástupce tajemníka ústřední rady Jednotného Ruska.
Uvedl také, že návrh zákona eserů ohledně frakce se neposuzoval. Podle něho jakékoliv návrhy na optimalizaci postupů připojování nových subjektů k Rusku, které budou přicházet z jiných frakcí, musejí být pečlivě a profesionálně probrány v příslušných výborech Dumy.
Projednával se rovněž zjednodušený režim pro vstup nových území do RF.
Převzato z News.mail.ru
***
Na ochranu pořádku se na Krymu postavily oddíly domobrany
Březen 6, 2014
Krym je silně znepokojen pohyby vojska na Západní Ukrajině. Přitom se západní media snaží přesvědčit své občany, že ruská vojska už Krym obsadila.
Náčelník služby bezpečnosti oddílu domobrany Leonid Lebeděv říká: "Jsme na svém území. Bráníme svou zemi." Protestující z Majdanu považuje za strůjce nestability v regionu a za situaci, kterou je potřeba dát do pořádku. Dnem i nocí domobrana hlídkuje a prověřuje všechny, kteří na území Krymu vstupují, i ty, kteří z něj odcházejí.
Odhaduje se, že v Simferopolu je na 300 provokatérů z Majdanu.
Do domobrany se hlásí bývalí vojáci i prostí občané. Všechno jsou obyvatelé Krymu a dobrovolníci. Doposud je v oddílech asi 5 tisíc lidí (pozn.: článek je ze 6.3.), kteří odpřisáhli věrnost Krymu. Počet stále roste. Nedávno zadrželi auto se zbraněmi. Situace se vyostřuje, ale lidé podle Lebeděva nechtějí sedět s rukama v klíně.
Převzato z Politikus.ru
***
Turecko a Krym
Nikolaj Bobkin
Březen 13, 2014
Průzkumy ukazují, že převážná většina Krymčanů (75 až 80 %) se už rozhodla zvolit v referendu 16.března příslušnost k RF, své historické vlasti. Před několika dny označil Obama svržení zákonné vlády v Kyjevě triumfem demokracie.
Podporou převratu daly Spojené státy podporu široké přestavbě ukrajinského státu k mnohem volnější konfederaci regionů. Sebeurčení Krymu je zakotveno v mezinárodním právu a pokud by nebyly uznány výsledky projevu vůle lidu, bylo by to dalším svědectvím, že americká vládnoucí "věrchuška" napomáhá projektu "Ukrajinské říše" v hranicích dřívější Ukrajiny. Pozici Washingtonu nepodporují všechny země NATO, jak o tom lžou západní media. Například Turecko, které se o Krym zvláště zajímá, protože tam žijí jemu blízcí Krymští Tataři.
Ankara je znepokojena nebezpečným prohloubením politické krize na Ukrajině. Turecký ministr zahraničí Davutoglu navrhoval zachování územní celistvosti Ukrajiny, ale přitom varoval Kyjev před válečným napětím na Krymu, kde žijí turečtí příbuzní Krymští Tataři. Kdysi dělala Ankara všechno pro to, aby se Krym stal vlastí Tatarů. Kyjev věnoval rozvoji Krymu nepatrnou pozornost. Bral z autonomní republiky až 80 procent příjmů a na oplátku nedával nic. Turistický průmysl na Krymu je oproti tureckému v ubohém stavu. Od sovětských dob byla infrastruktura poloostrova v úpadku, což dokládá pohrdání Krymčany ze strany Kyjeva. Turecký ministr zahraničí má jasno, že Krym musí být nikoliv místem válečného napětí, ale centrem blahobytu, turismu a mezikulturních vzájemných vztahů.
V Turecku jsou síly, které mají jiný názor. V některých částech Turecka organizují krajané Krymských Tatarů demonstrace proti vstupu Krymu do RF. Tatarský zástupce Zafar Karataj požaduje zásah na Krymu a konfrontaci s Ruskem. Jeho oponenti se ptají: "Co je nám po Krymu. proč je tak důležitý?" Kyjevský scénář svržení Janukovyče by mohli Američané použít i pro svržení tureckého vedení. Mnohým tureckým politikům se nelíbila spěšná návštěva Kyjeva ministrem Davutoglu po převratu. Šokovalo je jeho sdělení, že jsou dnes Krymští Tataři hlavní zachránci integrity Ukrajiny. Pár tureckých krajanů ve 46 milionové zemi?
Noví šéfové v Kyjevě nemohou nic k dřívějšímu strategickému partnerství Turecka s Ukrajinou, kromě nenávisti k Rusku, přinést. Skepsi vyvolala i jistota Davutoglu, že nový režim v Kyjevě "přijme všechna nezbytná opatření k zajištění práv Turků na Krymu". Není pravděpodobné, že by se fašizující vláda v Kyjevě zaobírala osudem maličké krymsko-tatarské komunity. Pragmatici v tureckém vedení varovali ministra zahraničí, který v Kyjevě sliboval "politickou, mezinárodní a hospodářskou podporu k zachování teritoriální integrity Ukrajiny" před nepromyšlenými akcemi a dokonce vyhlašováním na adresu Moskvy.
Turecký ministr pro EU Mevlut Cavusoglu komentoval události v Kyjevě a nazval přístup Evropanů k Ukrajině naprosto nesprávným a vnucení výběru mezi Evropou a Ruskem Ukrajině za hrubou politickou chybu. Připomenul: "Rusko je částí evropského kontinentu." V Turecku také nechápou, proč Brusel, který nepovažuje Turecko za odpovídající vysokým demokratickým standardům a dlouhé roky jej odmítá přijmout do EU rozhodl, že je nová Ukrajina demokratičtější, a to přitom po krvavém převratu, uskutečněném západními ochraňovateli. Erdoganově vládě může přijít podpora nového režimu v Kyjevě draho.
Turečtí ekonomové předpovídají kolaps národní ekonomiky, pokud se Turecko připojí k sankcím proti Moskvě. Je závislé na dodávkách ruských uhlovodíků. Považují je za "otázku národní bezpečnosti". Rovněž Evropa, která je podle nich závislá na ruském plynu, si k Moskvě nedovolila otevřené nepřátelství, i přes bezprecedentní nátlak Washingtonu. Trh s Tureckem soustavně roste, odběry plynu se rok co rok zvyšují. Turecko se snaží o diverzifikaci zdrojů, jenže nemá alternativy. Američané mu nabízeli pro případ sankcí proti Rusku nahradit plyn svou břidlicovou náhražkou. U tureckých odborníků to vyvolalo úsměvy. Dodávky kapalného plynu by vyžadovaly infrastrukturu vyšší ceny než je cena ruských dodávek za dobu 5 až 7 let. Turecké hospodářství by ztratilo i v jiném směru. Rusko-turecký obchod představuje přes 33 miliard USD za rok. Turecko navštěvuje ročně asi 4 miliony Rusů a ti tam utratí více než 4 miliardy USD.
Turecký politický pozorovatel Fuat Kozluklu píše, že rozhodnutí Ruska použít v případě nutnosti sílu k ubránění ruského a ruskojazyčného obyvatelstva Ukrajiny je dobré pro zastavení ukrajinských radikálů a jejich opatrovníků – západních politiků. Rozhodnost Putina při hájení zájmů Rusů v sousední zemi má za cíl zabránit ještě větší eskalaci napětí na Ukrajině.
Převzato z Fondsk.ru
