Svět ruskýma očima 66

Reklama


Přízrak války mezi Izraelem a Palestinou

Jurij Gavrilečko

Květen 25, 2011


Válka v Libyi ukázala světu, že epocha OSN je završena. Mezinárodní právo je mrtvé. Veškeré snahy o jeho obrození budou bezvýsledné do té doby, dokud se světový systém nezmění na bipolární. Existence USA jako světového hegemona a četníka ovlivňuje chápání mezinárodního práva, neboť není síla, která by se postavila proti nezákonnosti ve světovém měřítku. Ovšem taková situace se dlouho udržet nemůže, zejména v době ekonomické krize, kdy už začaly války o zdroje.

 


Dvojí standardy Haagského tribunálu

Šestnáctého května byl vydán hlavním prokurátorem Mezinárodního trestního soudu (MTS) rozkaz k zadržení libyjského vůdce Kaddáfího pro podezření na zločiny proti lidskosti při útoku na povstalce. Obvinění padlo i na jeho syna a na velitele libyjských bezpečnostních sil. K tomu dochází již dva měsíce po zahájení agresivní války USA a NATO proti Libyi. Hlavní prokurátor MTS v Haagu Moreno-Ocampo vydal serii naprostých a neprokazatelných lží o tom, že Kaddáfí a jeho společníci uskutečnili předem plánované vraždy neozbrojených protestujících, tedy zločin proti lidskosti.


Autor tohoto článku zde dále probírá, jak situace a honba na Kaddáfího v Libyi probíhala, kdo byla opozice, a jak prokurátor nakládal se skutečnými fakty, která nahrazoval lžemi. Připomíná roli NATO a USA v této válce a poukazuje na zavraždění Kaddáfího rodinných příslušníků, včetně dětí, což představitelé Západu oslavovali jako úspěch a vítězství demokracie


Zřejmě i za účelem odvést pozornost medií od vraždění Kaddáfího rodiny oznámil Obama hned druhý den likvidaci teroristy č.1. Ani zde, stejně jako v případě vraždy dětí a vnuků Kaddáfího, neexistoval žádný soudní příkaz nebo jiný dokument, který by vojáky USA a NATO opravňoval k likvidování občana jiného státu, kdy se jim zlíbí. Ovšem na činnosti haagského tribunálu se toto neprojevilo. Po takovýchto událostech by měl ihned následovat příkaz k vazbě generálního tajemníka NATO Rasmussena a prezidenta USA Obamy. Jenže se nic neděje.


Podobná je situace v komedii s demonstativními procesy se srbskými generály, obviněnými jednostranně z genocidy v Kosovu. Hlavní prokurátor MTS se rozhodl obvinit oběť vojenské agrese USA z vymyšlených zločinů, namísto aby se v souhlase se svými povinnostmi zabýval bojem s válečnými zločiny, které mají mnoho svědků a důkazů. Stejně jako v případě Jugoslávie, ani v případě Libye nebyl obviněn žádný zločinný generál NATO nebo prezident agresivní země. Haagský tribunál se změnil na loutku NATO a USA.

 

Cynický Obamův projev

Devatenáctého května Obama přiznal, že USA podporují protivládní akce v severní Africe a na Blízkém východě. Přitom zjevně lhal o Kaddáfího prohlášeních i skutcích, aby zásah v Libyi ospravedlnil. Ve svém projevu uváděl nedokazatelné skutky, které ani nemohly být považovány za zločin a nemohly být důvodem ke vpádu. Není přece možné soudit slib, i pokud by byl dán, anebo záměr, pokud nedošlo k jejich realizaci. Není na Obamovi, aby rozhodoval, zda Kaddáfí opustí Libyi nebo ne.

USA provokují novou válku na Blízkém východě

USA se neomezují ve svých snahách změnit politickou mapu Středozemí v Tunisu, Libyi a v Egyptě. Konec druhé květnové dekády byl ve znamení neuvěřitelného prohlášení Obamy na ministerstvu zahraničí USA, že se Izrael musí vrátit do hranic z roku 1967. Podle něj se Palestina a Izrael musejí vrátit k mírovým rozhovorům a řešit otázku hranic. Palestinci musejí mít jasné hranice s Izraelem, Jordánskem a Egyptem, a využít své právo na sebeurčení. Osvobození zabraných území musí být postupné. Podle Obamy musejí také Palestinci zajišťovat svou bezpečnost na svém území sami. Koncem května se prezident USA obrátil k AIPAC, což je předvoj izraelského vlivu v USA, a opět apeloval na uznání hranic z doby před začátkem šestidenní války v roce 1967. Po ní Izrael okupoval území Jordánska, Sýrie a Egypta. Takovéto prohlášení amerického prezidenta pochopitelně podněcuje nové napětí na Blízkém východě a je příčinou nových válek. Navíc americký establishment podporuje islámské radikály, kteří se snaží svrhnout právoplatné režimy v severní Africe.

Na první pohled vyhlášení zohledňuje postoj samotných Palestinců. Kdyby přišlo v jiných souvislostech, bylo by jej možno akceptovat. Avšak v situaci, kdy USA zničily islámský svět a podnítily krveprolití, je takové vyhlášení provokativní  propagandistický tah. Takové prohlášení potvrzuje, že mezinárodní právo už je jen prázdný pojem, kdy už platí jen právo silnějšího. Dnes je tím silným USA.

Vyhlášením Obamy je rozpoutáván nový geopolitický konflikt. Vyhlášení podpořila Merkelová s tím, že by bylo třeba zvážit možnost výměny území, což by mohlo uspokojit obě strany. Další představitel SRN navrhl, že by Německo mohlo na sebe vzít odpovědnost za bezpečnost Izraele. S tím souhlasila i Ashtonová.

Stanovisko Izraele zde zůstává pevné. Netanjahu uvedené návrhy při setkání s Obamou zamítl. K dané otázce se dosud nevyjádřil Írán. Dá se očekávat, že se postaví za stanovisko Obamy a začlení se do rozhovorů. Důsledek takového kroku bude pro Blízký východ skličující.

Od doby, kdy se za aktivní účasti NATO rozpadla Jugoslávie, a nebyly dodrženy Jaltské dohody o poválečných hranicích v Evropě, je Evropa vtahována do množství místních válek. Nová válka mezi Izraelem a Palestinou, kterou jsou USA spolu s evropskými spojenci schopni vyprovokovat, hrozí Starému světu konfliktem velkého rozsahu. Z toho nikdo, ani Amerika, nevyjde beze ztrát.


Převzato z Fondsk.ru


***

Mírotvorce Obama a údolí Megiddo

 

Alexandr Levčenko

 

Květen 30, 2011


U Semitů to chodí tak, že čím více se blíží volby v USA, tím více mají uchazači na usídlení se v Bílém domě blízkovýchodního svrbění. Je to nemoc především adeptů z Demokratické strany, která se z pro nás nepochpitelných důvodů počítá k levici a k ochranitelce slabých a utiskovaných. Republikáni se o izraelsko-palestinský konflikt moc nestarají. Ropa není ani v Izraeli ani v Palestině.


Když demokrat Clinton hodlal zůstat v Bílém domě v roce 1996 ještě druhé volební období, naráz se proces blízkovýchdního uspořádání pohnul z mrtvého bodu, Židé i Palestinci sedli k jednacímu stolu a rok před americkými volbami podepsali chybějící dohodu o pásmu Gazy a Západním břehu Jordánu. Když se začaly rýsovat volby v roce 2000, dělal si demokrat Al-Gore ambice na prezidentství. V tu ránu se sešli Izraelci s Palestinci v Šarm el-Šejchu a přátelsky podepsali memorandum o návratu k přerušeným rozhovorům, nyní už údajně na "pevném základě". Všechno toto je podepřeno americkými penězi sypanými do rozpočtů Izraele i Palestinské autonomie. Jedná se o miliardy.


Pokušení neodolal ani Obama. I jemu se blíží volby na druhé prezidentské období. Ovšem on má i další důvody. Je zřejmé, že se Demokratům nedaří v žádné z jejich aktivit, které považují za priority. Ve zbývajícím roce to zřejmě nebude jiné a reformátorský Obama musí se svým týmem něco vymyslet. V zahraniční politice má výhodné možnosti odvést pozornost voličů a médií od propadů domácí politiky. Za chybnou ozačil politiku předchozího prezidenta v Iráku a slíbil vrátit americké vojáky domů. Provádí však pravý opak. Za chybu Bushe označil zhoršení vztahů s evropskými spojenci z NATO a potom sám vyprovokoval Evropany k válce s Libyí a jen lehce se distancoval od horlivého zapojení Francie a Italie. Válku s Talibánem v Afghánistánu vede neúspěšně. Americkým vojákům se ve válce umírat nechce, proto se jejich počet nemá zvyšovat. Jenže pouze nálety ze vzduchu se nad Talibánem nezvítězí.


Pro media by byla zpráva o likvidaci bin Ládina vzhledem k volbám vhodnější v létě či na podzim 2012. Obama zřejmě potřebuje ovlivnit nikoliv ještě vítězství nad Republikány, ale výběr ve své vlastní straně.


Doba se mění a mění se i Palestinci. To tam je období OOP. Díky štědrým americkým a evropským přísunům peněz do mírotvorných iniciativ na Blízkém východě je elita Palestinské národní autonomie rozvrácená a zcela zkorumpovaná. Prakticky dva palestinské státy – Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu zapříčinila klanová válka mezi palestinskými oligarchy a ideové rozpory mezi Hammasem a Fatahem. Nerozděluje je jenom území obývané Židy, ale i snaha být na prvním místě a získávat výhody z "mírové pomoci" Západu. Ukazuje se ale, že pomoc je potřebná především pro předvolební kampaně USA.


Bílý dům potřebuje mohutný zahraniční úspěch. Tím může být podpis jakékoliv dohody mezi Židy a Palestinci za zprostředkování Washingtonem, která sice nepřinese řešení, ale prý k němu povede v budoucnu. Nikdo ji nebude brát vážně, ani ve Washingtonu, ani v Jeruzalému, ani v obou hlavních městech Palestiny – Gaze a Ramalláhu. Obama potřebuje, aby Palestinci sedli za jednací stůl. Avšak potřebuje jen jednu palestinskou delegaci. proto je třeba vytvořit vládu PNA. Světe div se, začátkem května se v Káhiře usmířili dřívější nepřátelé na život a na smrt – Hamás a Fatáh. Tato předvolební akce bude zaplacena z rozpočtu USA, nikoliv z volebního fondu prezidenta.


Netanjahu nese s nelibostí návrh Bílého domu na návrat do hranic z roku 1967. Dá se předpokládat, že Jeruzalém se dočká odpuštění hříchů a oficiálního souhlasu s další židovskou okupací palestinských území. Je obtížné spolehnout se na Palestince, kteří nechtějí uznat právo Izraele na existenci, kteří nechtějí, aby Palestina byla v budoucnosti demilitarizovaná a odmítají kontrolu tohoto stavu Izraelci. Jordánsko odmítá vracet odtržená území a nechce pod svá ochranná křídla brát PNA a opatrně doporučuje nevracet se do roku 1967. Má na paměti "černé září" roku 1970, kdy palestinští bojovníci chtěli v Jordánsku vytvořit svůj stát ve státě.


I kdyby se PNA zřekla myšlenky navrácení palestinských uprchlíků do domova předků, může izraelská vláda podle zákona 2010 postoupit teritorium pod izraelskou jurisdikcí jen po rozhodnutí referendem, anebo 2/3 většinou poslanců Knessetu. Přitom tato záležitost je "iniciativou Obamy". Krom toho je Jeruzalém, včetně východní části, určen za nedělitelné hlavní město židovského státu. Židé dělají všechno pro jeho rozšíření. Lze si představit Palestinu bez Jeruzaléma? V záloze je ještě Chrámová Hora se svými symboly pro Izraelity i Palestince.


Washingtonu je jasné, že "blízkovýchodní iniciativy" jsou pro blízkovýchodní mírový proces k ničemu. Slouží jen volební kampani Obamy. Židé mohou být klidní, nikdo je k míru nutit nebude. Existence Izraele jakožto židovského státu je podmíněna penězi amerického, britského a francouzského židovstva.


V hebrejštině se údolí na hranici Izraele s budoucí Palestinou nazývá Megiddo. My jej nazýváme Armageddon. Bože, ochraňuj nás!


Převzato z Fondsk.ru


***

Strauss – Kahna podrazila pokojská – agent?

Vadim Truchačev


Červen 1, 2011


Strauss-Kahnovi hrozí 74 roky vězení. Nabízí se souvislost s činností amerických tajných služeb. Podle The Wall Street Journal nabrala obhajoba nový směr. Zejména se opatrně začíná zabývat životopisem třicetidvouleté pokojské, která na finančníka podala žalobu. Pokud se prokáže, že imigrantka z Guinei není tak nevinná (jak tvrdí obžaloba – pozn. edit.), všechna obvinění proti S-K se sesypou a bude se muset sama obhajovat. V Evropě už se probírá verze, že S-K se mohl stát obětí spiknutí. Je to dávný politický protivník Sarkozyho. USA se také mohly snažit zbavit se nežádoucího člověka. Je možné, že pokojská byla návnadou na záletného politika, přičemž byla zároveň tajným agentem.


Zvyklosti v prvotřídních hotelích v článku popisuje bývalá správcová prestižního hotelu v Moskvě. Podle ní je vyloučeno, aby pokojské uklízely v přítomnosti hosta. V ruských hotelích musejí pokojské nechat otevřené dveře jsou-li v pokoji. Na Západě to tak není.


Pokojská, která vstoupila do pokoje S-K, mohla být spolupracovnicí tajných služeb. Pokud se v neobvyklou dobu objevila v pokoji, měla k tomu důvod. Buď tam byla pozvána, anebo tam byla poslána pod záminkou něco tam zařídit. Je vyloučené, aby normálně v přítomnosti hosta odemkla pokoj a vešla. Pokud si ji S-K objednal, lze to zjistit.


Postavení takového hosta předpokládá maximálně vyloučit diskomfort v jeho přítomnosti. S-K bezpochyby nebyl z těch, kteří by seděli v pokoji a čekali až k nim zajde pokojská. Natož aby ještě v jeho přítomnosti umývala koupelnu. To je směšné.


Převzato z Pravda.ru


***

Sarkozy pohřbil svoji kariéru v Libyii


Darja Sivašenková


Květen 31, 2011


Libyjská válka se z blitzkriegu změnila na ostudu. Hrozí změna politického směru Francie. Sarkozy už před libyjským dobrodružstvím silně ztrácel pozici. Nyní se však může ocitnout až na lavici obžalovaných. Dva socialističtí advokáti, kteří navštívili Tripolis, obviňují francouzského vůdce ze zločinů proti lidskosti. Tím se zcela ztrácí šance Sarkozyho na druhé zvolení do prezidentského úřadu. Běžní voliči už mají akcí v Libyi dost. NATO ve slepé uličce vypadá rozpačitě a peníze se ztrácejí. Lidé jsou zmatení a rozhořčení. To co pro Sarkozyho mělo představovat Slavkov se změnilo ve Waterloo.


Dva ve Francii známí socialističtí advokáti – Jacques Verger a Roland Dumas (bývalý ministr francouzské vlády)  – mají v úmyslu podat proti Sarkozymu žalobu a obvinit jej ze zločinů proti lidskosti. Dumas řekl, že byl ohromen, když viděl, že akce NATO, která měla chránit civilisty, je usmrcuje a že neustálé bombardování pokojných měst očividně podporuje povstalecké bandity. Dá se říci, že návštěva francouzských socialistických advokátů v Tripolisu je jasný signál změny francouzského politického kurzu.


Dumas řekl, že po tom co v Libyi viděl, pojal hluboké sympatie k libyjskému vůdci a slíbil jej bránit, pokud by se přece jen objevil před haagským soudem.


Jacques Verger byl ještě ostřejší. Nazval státy NATO vrahy a nezdvořile se vyjádřil o vládě vlastní země. Řekl, že "Francie je řízena podvodníky." Oba advokáti se shodli na tom, že Sarkozy zasluhuje obvinit ze zločinů proti lidskosti.


Podle libyjského ministerstva zahraničí podají advokáti žalobu k francouzskému soudu ve jménu libyjských rodin, které utrpěly ztráty svých členů v důsledku bombardování NATO. Kampaň proti Sarkozymu nebude třeba úspěšná u justice, ale určitě se projeví v politice Francie a politickém postavení současného prezidenta.


Převzato z Newsinfo.ru

Přejít do diskuze k článku