Doplavali
Ivan Jakovina
Září 2, 2011
Turecko vyhostilo izraelského velvyslance z Ankary a odvolalo své diplomaty z Tel Avivu. Veškeré vojenské kontrakty a kontakty mezi oběma zeměmi jsou zmrazeny. Proti Izraeli budou podány žaloby k mezinárodním soudům. To je důsledek odmítnutí Jeruzaléma omluvit se za vraždu devíti Turků v květnu 2010. A mohou přijít ještě další následky.
Historie zajetí lodí a vražd lidí na nich je známá. Obě země případ šetřily, ale jejich závěry jsou protichůdné.
Jeruzalém prohlásil, že konal přísně podle zákona, neb lodě vjely do sektoru oficiálně (ovšem jednostranně) vyhlášeného uzavřenou zónou. Kapitáni o tom byli předem informováni i o případném útoku na jejich lodě. Izrael tvrdí, že jeho speciální oddíly byly při výsadku na lodě napadeny, proto (čistě z obranných důvodů) zahájily palbu. Dále prý na komando zaútočili lidé z lodi a několik Izraelců bylo zraněno. Takto Izraelci užití zbraní odůvodnili.
Ankara toto vyjádření kategoricky odmítá. Podle ní je blokáda Gazy nezákonná. Dopravní lodě byly napadeny v mezinárodních vodách. Ovšem zvláštní pobouření Turecka vyvolala střelba na turecké občany na palubě turecké lodě. Navíc Ankara tvrdí, že izraelské oddíly začaly námořníky ostřelovat ještě před výsadkem na palubu a zabíjely ty, kteří chtěli utéci. Podle Turecka bylo několik Izraelců zraněno při sebeobraně Turků a ne naopak.
OSN vytvořila komisi k vyšetření událostí. Do komise byl jmenován bývalý premiér Nového Zélandu Palmer, bývalý prezident Kolumbie Uribe a po jednom zástupci z Turecka a Izraele. Komise zplodila zprávu o 105 stranách. Její zveřejnění se třikrát odložilo v naději, že se zatím obě země dohodnou. K tomu silně tlačil Washington. Američané se obávali přerušení dříve výborných vztahů mezi dvěma klíčovými státy, až dosud spojenci.
Ankara žádala od Izraele formální omuvu za smrt svých občanů, zaplacení odškodného postiženým rodinám a zraněným občanům a zrušení blokády sektoru Gaza. Jenomže Izraelci byli ochotni pouze vyjářit politování, že k události došlo a dát rodinám zavražděných něco peněz. Omluvy žádné. Prý by to podrylo morální statečnost národa, diskreditovalo jeho ozbrojené síly a znamenalo přiznání viny. Blokáda Gazy musí trvat nadále.
Ke kompromisu nedošlo a Turecko se rozhodlo zprávu zveřejnit. Její podstata je následující. Blokáda Gazy je zákonná, turecké lodě konaly vědomě k vyostření a provokaci tím, že odmítly změnit kurs. Proto podle autorů zprávy byla abordáž zcela zákonná. Užití síly speciálními jednotkami prý bylo zbytečné a rovněž nepřípustné bylo otočení lodi s pasažéry a spec. jednotkou. Je zřejmé, že komise chtěla vyhovět jak Turkům, tak Izraelcům a navzájem tyto americké spojence smířit.
Izraeli zpráva celkem vyhovuje, je v ní přiznáno to, co sám přiznává. V Ankaře zpráva způsobila zuřivost. Prezident Gul ji nazval prázdnou a bez právní síly. Ministerský předseda Erdogan se rozčilil natolik, že v první chvíli nedokázal reagovat. Hlavním mluvčím Turecka se stal ministr zahraničí Davutoglu.
Za prvé zhodnotil situaci tak, že autoři zprávy neměli právo určovat zákonnost či nezákonnost blokády Gazy, to je v kompetenci mezinárodních institucí. Zde komisaři překročili své kompetence.
Za druhé, komise neměla přístup k utajovaným materiálům a ani se nesměla dotazovat svědků události. Proto zpráva nemohla být seriozní dokument, ale jen výplod fantazie členů komise založené na zprávách ze sdělovacích prostředků a na pověstech.
Za třetí na Jeruzalému leží odpovědnost za další zhoršení vztahů Turecko – Izrael.
Za čtvrté – Turecko ponechalo v Tel Avivu z diplomatů až druhého tajemníka velvyslanectví a od Izraele žádá totéž. Veškeré obranné kontrakty byly zmrazeny a kontakty mezi obrannými a zpravodajskými institucemi byly ukončeny. Zvažuje se ukončit veškeré styky a uvalit sankce na izraelské společnosti.
Za páté Turecko právně i finančně podpoří příbuzné zavražděných a zraněných z 21. května 2010, kteří podají žaloby proti Izraeli k mezinárodním soudům s požadavkem na výplatu kompenzací. Zároveň bude přitom u soudu žádat o uznání blokády Gazy za nezákonné.
Do ukončení soudních procesů Turecko oficiálně uzná mořskou blokádu sektoru za nezákonnou a přijme nutná opatření k udržení klidu a svobody pohybu lodí ve východním Středomoří.
Bez toho, co je uvedeno v prvních pěti bodech, se Izrael obejde. Horší to bude bez vojenské, zpravodajské, ekonomické a diplomatické spolupráce s Tureckem, ale také to se dá přežít.
Existuje ještě další bod Davutogluho vystoupení, ve kterém je teprve skryto nebezpečí. Po nadcházejícím uznání nezávislosti Palestiny VS OSN (v nějaké formě k němu dojde), mohou Turci zcela zákonným způsobem vyslat své lodě do Gazy, jejíž blokádu Ankara neuznává. Aby se předešlo incidentu, podobnému tomu z minula, budou lodě vyzbrojené. Třeba právě kvůli "udržení klidu a svobody lodní dopravy".
Pro Netanjahua může být situace zapeklitá. Bude to přímé porušení blokády vyhlášené Jeruzalémem a ponížení Izraele. Jenže Turecko má velmi bojeschopnou flotilu a je členem NATO. V ustanovení NATO existuje článek, že napadení jednoho člena je napadením celé aliance. Výsadek tlup ze zemí NATO do Haify je z oblastí fantazie. Ale čistě teoreticky to možné je.
Situace se stává absurdní, a to Washington nemůže dopustit. Turci jsou však v této chvíli naladěni velmi vážně. Mezinárodní právo bude formálně na jejich straně. Podle posledního vývoje událostí bude Turkům zatěžko odolat pokušení plivnout Izraeli do tváře. Z tohoto důvodu vyloučit vyslání vojenských lodí Turecka k sektoru Gaza nelze.
Ke všemu jsou nyní v Turecku u vlády islamisté, i když umírnění. Pro ně jsou náboženské hodnoty důležitější než ty, které vyznávají západní liberálové. Větina tureckého obyvatelstva protiizraelské akce své vlády podpoří.
Washington je z toho na nervy. Není jisté, že se všechno takto stane, ale určitě budou mít v Ankaře i Jeruzalémě zaoceánské hosty. Bývalé přátele je třeba smířit do 20.září, kdy proběhne v New Yorku pravidelné zasedání VS OSN.
Clintonové a jejím podřízeným není co závidět. Pokud se nepodaří všechno do termínu urovnat, může vzniknout na Blízkém východě další ohnisko napětí.
Převzato z Lenta.ru
Doplňující zpráva z 6. 9.
Erdogan uvažuje o návštěvě Gazy, ale rozhodnuto ještě není. Zatím se záležitost projednává s egyptskými protějšky. Podle místních sdělovadel by k návštěvě mohlo dojít po návštěvě Egypta ve dnech 12. a 13. září.
Převzato z Rian.ru
***
Irsko mezi defaultem a klatbou
Vadim Truchačev
Září 06, 2011
Irsko se potýká s ohromnou dluhovou jámou, EU a MMF se snaží ho z ní vytáhnout. Stejnou snahu má i irská vláda, která však způsobila hotový skandál. Ten se týká Vatikánu.
Irsko v poslední době přišlo s několika novinkami. V září schválila Rada Evropy půjčku Irsku 19 miliard euro. Má být uvolňována po částech. Na první měsíce bylo plánováno 7,5 miliard euro, avšak MMF částku pokrátil na něco přes dvě miliardy.
Ještě před třemi léty rostla ekonomika Irska o 9 % za rok, což bylo nejvíce z celé Evropy. Smaragdový ostrov prožíval hypotéční a investiční rozmach. Příjmy Irů byly srovnatelné s příjmy Němců a Švédů. Do Irska po statisících přicházeli lidé z bývalých socialistických zemí, zejména Litevci a Lotyši. Byl to však hospodářský zázrak na povrchu, uvnitř bylo prázdno. Vláda si při pumpování investic do země neuvědomila, že je většina ekonomiky v rukou cizinců a z nich především finančních spekulantů. Neexistovala vysokotechnologická odvětví. Irsko mělo nadále své pivo, whisky a slavnosti ke dni svatého Patrika. Jakmile dorazila krize, zahraniční investoři dali Irsku sbohem a nastaly zlé časy.
Dluhy Irů z hypotéčních půjček jsou jedenáctinásobkem HDP země. Ceny za nemovitosti padly o 37 % a banky se potápěly jedna za druhou. Splácení bankovních úvěrů státem vedlo k deficitu rozpočtu v roce 2009 ve výši 9,5 % z HDP. Vláda zvýšila daně z příjmu a spotřební daň na cigarety a benzin. Snížila i počet ministrů, ale nic nepomohlo. Rozpočtový schodek už přesáhl 14 % a země patří do skupiny PIGS vedle Řecka, Portugalska a Španělska.
Bývalý irský premiér se odmítl vydat cestou Řecka a žádat o pomoc. Když se ale situace mimořádně zhoršila, obrátili se i Irové na EU a MMF. Dostali 85 miliard euro, ale s tvrdými podmínkami: rozpočtový deficit snížit na 15 miliard euro a zvýšit daně. Deficit 3 % HDP, platný pro všechny země EU, musejí dosáhnout do roku 2014. Kvůli tomu se musejí snížit výdaje a provést důkladná bankovní reforma. Vláda nyní křečovitě hledá zdroj příjmů. Předseda vlády Kenny přišel na to, že je možno omezit katolickou církev, k níž se hlásí 90 % obyvatel ostrova. V srpnu vystoupil na půdě parlamentu v bloku rozprav o pedofilii mezi kněžími, do které byli namočeni i kněží irští. Obvinil Vatikán z utajování informací o násilí na dětech v irských farnostech. Řekl, že církevní moc má větší zájem na udržení prestiže své struktury, než se postavit proti násilí páchanému jejími hodnostáři na dětech.
Reakce Vatikánu byla rychlá. Z Dublinu byl do Říma povolán papežský nuncius v Irsku. Vatikán dal najevo, že se Kenny takto snaží odvést pozornost od hospodářských potíží. Irský kněz Daly řekl, že takto se s církví odvážil hovořit jen Hitler.
Vyžehlit konflikt se podařilo až 4. září, kdy Vatikán poslal do Dublinu dopis s omluvou za činy pedofilních kněží v diecézi Kloyn. Bylo zdůrazněno, že Svatý stolec se nikdy nemíchá do občanské vlády, která plní své povinnosti. Ministr zahraničí v odpovědi přivítal pokračování dialogu, ale od plánů na vyvlastnění dosud irští vůdcové neupustili.
Kenny si v tomto případě hraje s ohněm. Irsko je jedna z nejreligioznějších zemí Evropy. Pro Kelty je katolictví hned za národností. Zde je opakem Angličanů, dávných a horlivých nepřátel Vatikánu, kteří bojovali s papežem už před pěti sty lety. Současný premiér může na nápad sebrat půdu církvi doplatit. Avšak sedí-li země v dluhové jámě, hledá vláda jakékoliv prostředky získat peníze, třeba i prostředky extrémní. Zabavenou půdu lze prodat. Kupec nepochybně upadne do klatby. Je otázka, zda bude většina Irů ochotna bojovat s krizí za tuto cenu. Nikde není jistota, že se Irsko neocitne znovu nad propastí. Navíc je možné zkazit si vztahy s tak vlivnou a v Irsku populární silou, jakou je Vatikán, na hodně dlouho.
Převzato z Pravda.ru
***
Libyjsko-nigerskou hranici překročila karavana se zlatem
Září 6, 2011
Prozatímní národní rada Libye (PNRL) dnes oznámila, že příznivci Muammara Kaddáfího převážejí automobily do sousedního Nigeru peníze v hotovosti a zlato. PNRL se přitom odvolává na pouštní saharské Tuaregy, odkud informace pocházejí.
V noci na úterý přejela karavana deseti aut nigerskou hranici. Vezla krabice s hotovostí v dolarech a eurech i se zlatými slitky. Místní jim v přejezdu pomáhali. Ujížděli Libyjci, kteří zůstali věrní Kaddáfímu a kteří se obávali pronásledování ze strany nové vlády. Ještě před tím proběhla zpráva, že z Libye do Nigeru přejelo více než 200 aut s vojáky a úředníky dřívějšího režimu. Tam také unikl vůdce Kaddáfího gardy Mansúr Dao. Kaddáfí se doposud nachází na neznámém místě.
Převzato z Lenta.ru
***
Nigerie převedla část svých měnových rezerv z dolaru na jüan
Září 07, 2011
Centrální nigerijská banka tak učinila kvůli nedůvěře k ekonomickému potenciálu USA, sdělil její nejvyšší představitel. Konkretním důvodem je snížení ratingu USA a jejich vysoký rozpočtový deficit. Nigerie je první z afrických států, který tento krok učinil.
Během posledních deseti let Čína systematicky hospodářsky proniká do Afriky. Příčinou je potřeba surovin.
Je dobré připomenout, že Čína vyjádřila důvěru k americké ekonomice, stejně tak jako evropské státy.
Převzato z Fondsk.ru
