Vzpomínám si na scénku, ve které Oldřich Kaiser v roli hyperpubertální nanynky na zkušební otázku učitele dějepisu, jaká že to hesla volali studenti v roce ´89 na Národní třídě, odpovídá: „Svobodné dolby." Vzpomněl jsem si na ni v souvislosti se „studentskými volbami", jejichž výsledky ukázaly přibližně stejnou orientaci v problematice české politiky v kombinaci s aktivistickým naivismem, který média sice vydávají za důkaz zodpovědnosti, ale já za ním vidím spíše nezkušenost, větší než malou porci emocí a tlak konformity. Domnívám se totiž, že rozhodnutí člověka, jehož životní zkušenost je omezena na víceméně bezstarostné dětství a péči rodiny, není tak úplně racionální. Teprve až se budou stejně rozhodovat jako lidé, kteří se starají o vlastní rodinu a vlastní domácnost a mají intimní zkušenosti s existenciálními starostmi a nezaměstnaností, budu věřit tomu, že je jejich volba autentická, a nikoliv zvenčí implantovaná.
Ale nechci psát o tom, proč „studentské volby" dopadly, jak dopadly, ostatně s vhodně zvolenou skupinou respondentů není problém docílit v podstatě libovolný výsledek, za mnohem zajímavější totiž považuji proč byly, kdy byly a jak jsou využívány k formování veřejného mínění.
Jistě není náhoda, že „studentské volby" byly naplánovány tak, aby proběhly krátce před volbami parlamentními, vždyť jejich výsledek – tedy že výrazně uspěje pravice – se v hrubých rysech dal očekávat předem. A zde je také zakopáno jádro pudla, protože právě tento výsledek je mediálně využíván k ovlivňování zbytku populace, od primitivní figury „podívejte, jak odpovědně volí vaše děti, přeci jim to nezkazíte," přes složitější asociace „mladí a vzdělaní, kterým patří budoucnost, volí pravici," až po sofistikované podprahové konstrukce, ve kterých jsou studenti prezentováni jako „čisté, nevinné děti, nezkažené a nezkompromitované životem za minulého režimu", a ve světle toho je jejich příchylnost k pravici prezentována jako přirozenost vlastní všem lidem, na kterou by si ostatní občané měli rozpomenout."
Nedělal bych dalekosáhlé závěry z toho, jak svým rozsahem a zaměřením marginální „studentské volby" dopadly, ale v žádném případě bych nepodceňoval způsob, jakým jsou využívány k politické agitaci a zejména fakt, že se někteří naši „demokratizátoři" neštítí zneužívat studenty k přihřívání vlastní polívčičky.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
Recept na nízkonákladovou volební kampaň
Hořká příchuť studentských voleb
