Situace v Sýrii je tak zašmodrchaná, že připomíná legendární gordický uzel, a to včetně toho, že rychlé a jednoduché řešení spočívající v rozetnutí hrubou silou je v důsledku to nejhorší. Použití chemických zbraní – pokud tedy k jejich použití skutečně došlo – by asi opravdu mělo být „červenou čárou“, po jejímž překročení mezinárodní společenství zasáhne. Jenže jaké mezinárodní společenství? OSN, jejíž autoritu USA desítky let systematicky podkopávají, nebo samozvaný světový policajt USA, který od počátku konfliktu straní povstalcům a kterého k zásahu podle všeho vede spíše snaha ochránit svůj monopol na používání ZHN, než nějaké „ideály humanitní“? Ať se dnes ustaví jakýkoliv spolek, vždy z něj na hony čiší jeho vlastní zájmy, pro které je možné použití chemických zbraní jen vítaným casus belli. Jediný myslitelný zásah v Sýrii je tak dnes striktně neutrální, tj. bez souzení, moralizovaní a rozhodnutí války ve prospěch jedné či druhé strany znesvářené strany rozdělit a nastolit vlastní okupační správu (která bude ovšem s největší pravděpodobností odsouzena k nezdaru, protože znesvářené strany až do svého odchodu spolehlivě sjednotí). Vypadá to tedy, že situace v Sýrii nemá dnes dobré a rozumné vnější řešení. Válku lze rozhodnout, ale pokud se tak má stát, mělo by to být bez propagandistické lidskoprávně-demokratizační omáčky, s jasně deklarovaným postojem, že intervent využívá situace ve svůj prospěch k prosazení svých soukromých (sic!) zájmů. Cokoliv jiného bude jen přilévání oleje do ohně.
P.S. Zvolit mezi sekulárním diktátorem a náboženskými fanatiky napojenými na al-Kájdu by pro Evropana nemělo být zase až tak těžké, tak to staví prezident Zeman.
Převzato z blogu Tribun
