Podmínky kladené Komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem (Trojkou) jsou vnímané jako jasný diktát z ciziny. Na Řeky plivou bulváry v celé Evropě a jsou terčem nadávek rasistů i vtipů z úst obyčejných pracovitých Evropanů. V tomto kontextu bychom za oněch rozumně nerozumných sedm procent pro řeckou neonacistickou stranu měli být ještě rádi.
Větším problémem je interpretace voleb jako zoufalého volání o pomoc. Řecko nyní prochází pátým rokem recese. Jen za poslední dva roky se reálné důchody snížily o 37 %. Ve státní správě, odkud bylo propuštěno více jak sto třicet tisíc zaměstnanců, se snížily platy o celých 56 %. Po započtení inflace to dělá neuvěřitelných 70 %. Stejnou měrou klesly dolů platy ve státních podnicích. Celková nezaměstnanost dosahuje dvaadvaceti a u mládeže 52 %.
Ještě větším problémem je, že většina Evropanů toto volání o pomoc bere jako nářek rozmazlených fracků. Fracků, kteří si zvykli na smetanu a teď křičí, když jim Trojka ordinuje mléko.
Proč si Řekové mají válet šunky a my na ně makat?
O těch základních mýtech už se něco ví, i když jsou fakta často ignorována. Řekové do důchodu odcházejí později než my a jen o dva měsíce dřív než Němci, které teď díky reformám překonávají. Za celý život pracují nejvíce čistého času ze všech Evropanů a jejich sociální výdaje jako část národního bohatství byly dlouhodobě zhruba o pětinu nižší než v Německu a na stejné úrovni jako v České republice.
„Dobrá, ale přece není možné, aby chudí a pracovití čeští občané přispívali na bohaté a líné Řeky!”
Odhlédněme od toho, že k žádným platbám Řekům nedochází. Pro vyznavače této logiky mám totiž velice příjemnou zprávu.Vynikající znalec řecké situace Mezinárodní měnový fond zveřejnil v dubnu datasety, podle kterých je kvůli propadu hospodářské činnosti Řecko od roku 2011 reálně chudší než Česká republika. I pro Slováky, kteří platí (sic) Řekům víc než Češi, mám obdobně dobrou zprávu. Řekové totiž budou od příštího roku stejně chudí jako Slováci a další roky jednoznačně chudší. No a jestli Řecko vystoupí z eura, tak může za chvíli podobně soutěžit třeba s Maďarskem nebo i Rumunskem.
Až nám budou spílat Rumuni
Jaké by to opravdu bylo, kdybychom se – zcela nereálně – vydali řeckou cestou, jak nás straší vláda? Představte si, že je těsně po volbách 2014. Ukázalo se, že ministerstvo financí falšovalo statistiky a že má česká vláda dluhy stejně vysoké jako ta řecká. Náš rozpočet byl prošustrován v korupčních praktikách, pro privilegovanou třídu, vlivné podnikatele a politickou elitu. Plýtvalo se prý i na platech běžných občanů, kteří se léta domnívali, že odvádějí poctivou a pilnou práci. Po propuštění se jim ale řeklo, že náplň jejich života byla zbytečná, neproduktivní a stát si na ni musel půjčovat.
Do Strakovky brzy nastoupí Trojka a nadiktuje úsporná opatření tak účinná, že by náš domácí produkt během roku či dvou dostala na úroveň Maďarska. Šetřením ovšem vyvolají hlubší krizi poptávky, podnikatelé se začnou přizpůsobovat a omezovat své aktivity. Investice ze strachu z bankrotu utečou ze země. Nezaměstnanost zvýší sociální výdaje, přestože se individuální dávky sníží. Trojka uvidí, že deficity neklesají dost rychle a že poměr dluhu k HDP roste. Ha! Nedodrželi jsme plán, dostaneme vynadáno a budeme muset šetřit ještě víc. A takhle můžeme pokračovat dál a znovu, dokud nebudeme chudší než Maďaří a dokud se nebudeme blížit Balkánu.
Po celou dobu tohoto šetření, snižování platů a propouštění bychom navíc od našich chudších evropských kolegů poslouchali nadávky a obvinění, že na nás nechtějí platit, protože jsme bohatší než oni. Prý si máme sníst, co jsme si nadrobili. Především konečně zaplatit za dlouhá léta zahálky. Statistiky o naší pilnosti bychom na ně tahali zbytečně. O Češích se přece obecně ví, že jsou holota líná (Trautenberk) a banda simulantů (Bautze).
Takto i hůř se cítí Řekové dnes. V takovéto situaci bychom měli být rádi za výsledek řeckých voleb. Je zázrak, že celá třetina voličů stále trvala na pokračování úsporných opatření, jejichž tempo zemi dusí a na dlouhá léta ničí potenciál celé generace.
Morální ruiny
Lidské štěstí závisí na absolutním bohatství jen velice vzdáleně. Místo toho je ale úzce spjato s derivací bohatství, tedy s jeho růstem nebo poklesem. Psychický stav člověka, který zakusil průměrný plat a pak se musel vrátit k podprůměrnému, bude proto mnohem horší než u toho, kdo svou podprůměrně placenou práci nikdy neopustil.
Ještě horší je, když se podobné pohyby dějí s celou společností, ve které lepkavé ceny v době snižování platů vedou k nerovnováhám v rozpočtu domácností. Jeden příklad za všechny: neflexibilní náklady na bydlení vedou buď k hlubšímu zhoršení životní úrovně, než by odpovídalo snížení platu (pamatujte na těch výše uvedených 70%), nebo k nucenému stěhování a tím i k destrukci společenských vztahů a k ekonomické fragmentaci.
Přestože jsou Řekové technicky jen o trošku chudší než Češi, jejich země je morálně v troskách. Bezprostřední zodpovědnost nese příliš rychlý postup Trojky pod nepřímým vedením Angely Merkelové a jejích kamarádů z Bundesbanky.
Nedávné volby ve Francii a především volby v Řecku jsou nadějí, že se toto změní, že dojde k vyjednání lidštějšího plánu škrtů, k ústupkům z německé strany ve věcích inflace a k obdobě Marshallova plánu pro Řecko.
Článek byl napsán pro
Deník ReferendumPřevzato z blogu autora na Aktuálně
