Vláda je nesmrtelná. Tolikrát se zdálo, že má na kahánku, přišla o tolik důležitých personálních údů!
Dokázala se tolikrát do krve rozhádat, pozurážet a povydírat. Porušit tolik slibů a daných slov, úřady zahltit nezamýšleným chaosem (a věrné kumpány současně odměnit tolika promyšlenými odklony), že znechutila i valnou část svých voličů. Už jí skoro nikdo nedůvěřuje, už ji téměř nikdo nechce. Průzkumy mínění vždy nutno vnímat obezřetně, ale mizivá podpora kabinetu je dávno mimo veškeré meze statistických chyb.
Vláda ovšem projevuje až bakteriální schopnosti přežít v podmínkách nepřízně. Dokonce v oné nepřízni umí spatřit důkaz kvalitní práce a najít důvod k přežívání dalšímu… Povolební jásot nad silným mandátem se proměnil v dnešní jásot nad svou neoblíbeností. Kam bychom došli, kdyby hloupá masa velebila své bystré politiky, kteří dohlédnou mnohem dál a vědí, co je třeba! A tak se kolektiv Petra Nečase chystá nadále zachraňovat většinu občanů proti jejich vůli a před jejich vlastní vůlí.
Hledá se nyní deset statečných, kteří rovněž cítí to břímě zodpovědnosti.
A Věci Veřejně Splachovací, houfující se kolem Karoliny Peake, jistě nezklamou…
Vláda zvítězila nad všemi.
Příznivce potupila nechtěně. Při hovoru s nimi můžete občas pocítit temnou stránku své osobnosti – jistou zlomyslnost. Protože hledání koaličních kladů je od nich opravdu zoufalé. Chytání stébla. Jako když se brouk mrská na krovkách, vy mu chcete pomoci, zároveň jste zvědavi, zda to dokáže sám.
A, s prominutím, tady se každé stéblo hledá obtížně…
Jedni však stále používají řeckou berličku, ti otrlejší pak do omrzení protibolševické kolečkové křeslo.
Kritiky zas vláda smetla tak, že je zaplavila nečekanou kvantitou průserů kvalitní konzistence.
A především tím, že jde ve své smutné směšnosti tak daleko…
Řekli byste ještě před pár dny, že Dobeš z úřadu vyjde středem, jako ten, kdo se bere za učitele?
Nebo že oznámení demise je jen decentní výzvou k jednání? Čekali byste, že něco tak odporného jako je Kalousek bude z mravních pozic hodnotit míru odpornosti něčeho tak odporného. jako je jeho koaliční partner? Že lze mít standardní parlamentní stranu, jejíž část poslanců má nadstandardně nakročeno do basy?
Tušili jste, že emblematický modrý holub ODS (jehož zlovolníci měli vždy spíš za straku) je ve skutečnosti kolibřík? Že zarostlého horolezce lze oslovovat „Kotě“? Že on na oplátku na mafiána něžně zavrní „Mazánku“?
Že bývalý premier jako by nic podotkne, že ví o mnohem větších špinavostech, než jsou tyto odposlechy?
Že současný premier i po tisící osmdesáté druhé oznámí, že vše bude řádně vyšetřeno „padni, komu padni“ aniž by mu koutky zacukaly?
Co psát, když suchý popis skutečnosti vydá nad všechnu satiru a laťka přijatelného chování jde prudce dolů?
Ministři zasadili krutou ránu jízlivcům, šťourům a rejpalům, všem žertéřům, co kdy brousili ostrovtip o přehlídku vrchnostenské tuposti a neomalenosti.
Tohle už nelze ani karikovat…
A proto vláda zvítězila.
