Říjen 26, 2010
Spojené státy mají v Afghánistánu utrum, to ale neznamená, že se chystají ukončit zabíjení a ničení. Potácení v bažinách jenom tak neskončí. Všude jsou však vidět náznaky, že americký směr války v této zemi je odsouzen k zániku, že ti, kteří řídili tento zoufalý pokus o okupaci země, která nikdy žádnou okupaci netolerovala, ví moc dobře, že žádný dobrý konec se nerýsuje na obzoru, a že místní obyvatelé, počínaje presidentem Hamídem Karzáím přes jemu konkurující warlordy až po Talibán, se snaží udělat vlastní dohody založené na domněnce, že americká přání nic neznamenají.
Dalo se předvídat, že americká média pominou pondělní veřejné nařčení ze strany Karzáího, že američtí žoldáci svévolně ničí jejich společnost. „Karzáí jízlivě spílal Americe,“ byl nadpis hlavní stránky v New York Times shrnující tiskovou konferencí, a naznačující, že jeho stížnosti nejsou ničím jiným, než vztekáním nevděčného děcka.
Karzáí má ale pravdu. Američtí žoldnéři šíří v Afghánistánu chaos díky obrovským americkým výdajům pro soukromé bezpečnostní agentury, které on ze země vykázal. „Peníze se do soukromých bezpečnostních agentur cpou rovnou na chodbách vlády USA,“ tvrdil Karzáí při přímém popisu moderního fungovaní vojenskoprůmyslového komplexu, a dodal: „Zisky vznikají a domlouvají se přímo na tomto místě … potom pošlou peníze, aby tady zabíjeli lidi. … Když peníze dorazí do Afghánistánu, znamená to velké nebezpečí pro afghánské domovy, zabíjení afghánských dětí, výbuchy a terorismus v Afghánistánu.“
Naše vojenské investice spíše vytvářejí nové teroristy, než by proti nim bojovaly, a to není špatný výsledek, pokud cílem je větší nestabilita jako záminka pro to, aby se výdaje na obranu udržely neskutečně vysoko, i když studená válka skončila před dvěma desetiletími. Není tohle ten účel? Náš vojenský rozpočet, větší než u zbytku světa dohromady a o nejvyšší reálné hodnotě od 2. světové války, není ničím jiným než prostředkem pro zisky a pracovní místa ve vojenském průmyslu, který má svá tykadla v každém koutě parlamentu. Důvodem invaze do Iráku a Afghánistánu nikdy nebyl boj proti terorismu, jenž je nadnárodním jevem, a není pevně zakotven ani v jedné z těchto zemi.
Zabíjení teroristů, kteří jsou ozbrojeni plastovými noži, nevyžaduje sofistikovanou výzbroj, včetně nesmírně nákladných bezpilotních letounů, ale účinnou mezinárodní policejní práci, závislou na slídilech, kteří zvládnou místní zvyky a jazyk. Na tomto druhu detektivní práce se však moc peněz nevydělá, a proto pokračujeme ve dvou horkých válkách, i když nepřítel, al Kájda, opustil bitevní pole v Iráku i v Afghanistánu.
Karzáího vynucená obrana na tiskové konferenci, kde hájil své právo vzít si peníze od Iránu, zasadila těžkou ránu americkým představám, že ho použijí k předělání Afghánistánu podle svého vlastního obrazu. „Dávají nám pytle peněz – Ano, Ano, tak to je.“ Karzáí se přiznal a dodal k tomu jasné sdělení: „Jsme za to íránskému lidu vděční. Vlastenectví má svoji cenu.“
Vlastenectví závisí na úhlu pohledu pozorovatele, tak proč vypadá vlastenectví Karzáího efektnější, než vlastenectví vedoucích pracovníků Lockheedu a Boeingu, kteří stále staví letadla, jež jsou navržena tak, aby se vyhnula sovětské letecké obraně, která nikdy nebyla vynalezena? Karzáí si nyní hraje na vlastence, který bude cpát kapsy svým nejvlivnějším krajanům, a obrátil se k jinému zdroji, když pojal podezřením, že naše financování jej svazuje příliš mnoha uzdami. Dokazuje, že je skutečný vůdce, jakkoliv zkorumpovaný, ukazuje, že není ochoten nadále hrát roli loutky. Tento druh rebelie se stal už před Vietnamem, když se Ngo Dinh Diem, Spojenými státy podvedený osvoboditel, postavil proti nám, a naše CIA ho zavraždila. Jak dlouho bude ještě trvat, než Karzáího potká podobný osud?
…
Redakčně kráceno
Převzato z Truthdig
Překlad: Stan
