Srpen 26, 2009
Oponenti Obamovy plánované reformy zdravotnictví namítají, že „převzetí zdravotnictví státem“ bude milníkem na cestě k „zestátněné medicíně“ – a Wendell Potter se přikrčí, když slyší tento termín. Je mu trapně z toho, že odpůrci reformy používají příručku, kterou sám pomáhal vytvořit.
„Před lety jsem pomáhal cizelovat a šířit tuhle propagandu,“ poznamenává.
Potter byl vedoucím pracovníkem v oboru zdravotního pojištění takřka dvacet let, a to až do doby, kdy se v něm pohnulo svědomí. Pracoval jako šéf firemní komunikace u amerických zdravotních pojišťoven Humana a Cigna.
Říká, že létal ve firemních tryskáčích na porady, na nichž plánovali, jak zablokovat zdravotní reformu. Jezdil v limuzínách, aby se domluvil, jak připravit dezinformace, které vyděsí veřejnost ve vztahu k reformě. V srdci však začal mít pochybnosti o obchodních praktikách v pojišťovnictví, jež se v posledních letech stupňovaly od rozšiřování rizika až po přímou podporu riskantního chování.
Pak se v roce 2007 stalo, že navštívil premiéru filmu „Sicko“, v němž Michael Moore podal neúprosné svědectví o americkém zdravotnickém systému. Potter si sice z filmu udělal poznámky, jež mu pomohy připravit propagandistický protiútok, současně si však uvědomil, že vnitřně souhlasí s hlavním poselstvím tohoto filmu.
O měsíc později byl Wendell Potter doma v Tenneseee, kde navštívil své rodiče, přičemž narazil na třídenní charitativní program, který se konal na městském tržišti, a jenž poskytoval zdravotní péči pacientům, kteří si nemohli dovolit lékaře. Dlouhá fronta lidí čekala v dešti, pacienti poté byli diagnostikováni a ošetřováni na veřejnosti v prostorách, které byly původně určeny jako přístřešky pro dobytek.
„Sledování této události změnilo můj život,“ vzpomíná. Stále více začal sám sebou opovrhovat za to, že pomáhá blokovat reformy zdravotnictví. „Zní to sentimentálně, ale jak se budu moci dívat do zrcadla a přitom přemýšlet, co se to se mnou vlastně stalo?“
Potter miloval svoji kancelář, svůj šéfovský plat, bonusy, opce na akcie. „Jak bych mohl odejít z práce, která mě tak dobře živí?“ zněly jeho pochybnosti. Minulý rok, ve svých šestapadesáti letech, však oznámil, že odchází do důchodu, a opustil pojišťovnu Cigna.
A tento rok se svěřil se svým znepokojením na veřejnosti, když svědčil před senátní komisí, jež vyšetřovala postupy v pojišťovnictví.
„Věděl jsem, že když to udělám, tak se můj život změní,“ řekl. „Že už mi nikdy nezavolá nikdo z náborářů ze zdravotnické branže. Byla to ta nejděsivější věc, kterou jsem v životě udělal, ale bylo správné to udělat.“
Pan Potteř říká, že má rád své kolegy a šéfy z pojišťovnictví, a že je respektuje. Oni nejsou zlí. Dodává však, že na ně nedopadají následky jejich rozhodnutí, tak jako tomu bylo u něj, a že jsou posedlí udržením cen akcií jejich firem na burze, což znamená proplácet méně účtů za zdravotní péči.
Jedním způsobem je odmítání požadavků na drahé procedury. Druhým je „vyloučení“ – bazírování na formalitách, jež slouží k rušení pojistky každému, kdo platil pojistné a nakonec dostane rakovinu nebo nějakou jinou nemoc s nákladnou léčbou. Vyšetřování o vyloučení ze strany Kongresu zjistilo, že tři pojišťovatelé, včetně společnosti Blue Cross of California, používali tyto techniky k tomu, aby zrušily více než dvacet tisíc pojistek během pěti let, čímž ušetřily 300 milionů dolarů na náhradách.
Deník Los Angeles Times informoval o tom, že pojišťovatelé podporují toto úsilí prostřednictvím hodnocení výkonnosti. Jeden ze zaměstnanců Blue Cross obdržel skvělý posudek poté, co odmítl tisíce pojištěnců, kteří měli celkové výdaje za zdravotní péči ve výši dosahující 10 milionů dolarů.
Potter také svědčil třetí fintě pojišťovatelů, která spočívá v tom, že astronomicky zvýší pojistné pro malé firmy poté, co se zjistí, že nějaký zaměstnanec má nemoc, jejíž vyléčení bude velmi finančně náročné. To nutí tyto firmy k tomu, aby buď vypověděly pojistky pro všechny své zaměstnance, nebo šly jinam.
Všechno je to obludné, a popírá to podstatu pojištění, jíž je rozprostírat riziko.
Pojišťovatelé jsou přístupni jen jednomu způsobu reforem – všeobecnému pojištění, jež samy zprostředkují se státní dotací, a které jim dá více zákazníků a vyšší zisky. Nechtějí ovšem takové reformy, jež více pomohou pacientům, jako je například možnost veřejného pojištění, jež posiluje konkurenci a utužuje regulaci.
Potter tvrdí, že mnohem tužší regulace je nezbytná. Věří, že masivní možnost volby veřejné pojišťovny, jež soutěží s komerčními pojišťovateli a nutí je k čestnému jednání, je klíčovou součástí každé reformy zdravotnictví.
Jako národ se nacházíme na klíčové křižovatce. Všeobecné zdravotní pojištění je ve Spojených státech navrhováno už asi sto let. Vyskytovalo se už v jednom z prvních návrhů na zavedení systému sociálního zabezpečení.
Vždy znova a znova jsou však tyto návrhy zamítány kvůli lobbistům tohoto odvětví, kteří šíří hrůzyplnou propagandu. A to se může stejně tak dobře stát i teď – pokud Obamova vláda a Kongres neporazí tyto manipulativní zájmové skupiny. Neamerickou není větší úloha státu v poskytování zdravotní péče, ale existující systém, v němž Američané bez pojištění, a pokud jsou vůbec ošetřeni, tak v ohradách pro dobytek.
Nicolas D. Kristof je sloupkařem New York Times a dvojnásobným nositelem Pulitzerovy ceny.
Navštivte blog autora On the Ground, můžete také sledovat jeho videa na YouTube nebo si najít jeho profil na Facebooku či Twitteru.
Zdroj: New York Times
Překlad: Stan
President Obama diskutuje s občany na mítinku o zdravotní reformě v Montaně
Charitativní organizace poskytuje zdravotní péče v Kalifornii
Foto: Tržiště v Tennessee
