Před několika dny vyšel žebříček světových univerzit každoročně publikovaný britským týdeníkem o vysokém školství Times Higher Education (THE) ve spolupráci s agenturou Thomson Reuters. Od první publikace podobného planetárního žebříčku neuplynulo ani 10 let (vyhotovila ho univerzita ShanghaiJiao Tong v roce 2003), ale stačilo to k tomu, aby se tento fenomén proměnil v mechanismus bezprecedentně ovliňující a formující politiku vysokého školství. Nejen to – žebříčky též rafinovaně rekonstituují vědeckou a badatelskou činnost a zároveň proměňují akademickou kulturu.
Chci zde poodhalit jedno z rozhodujících kritérií THE/Thomson Reuters při sestavování žebříčku: publikační činnost jednotlivých univerzit, potažmo akademiků a badatelů. Vedle “měření” pedagogických a výzkumných aktivit – kvantifikace vědy, vědění a pedagogické činnosti je sama o sobě značně problematická, pokud ne přímo zavádějící – patří hodnocení publikační činnosti a “dopadu výzkumu” (research impact) k nejdůležitějším indikátorům při tvorbě žebříčku. Metoda měření dopadu výzkumu spočívá v monitorování počtu citací dané univerzity a jejích výzkumníků – čím vícekrát je je daná publikace citována, tím více bodů univerzita získává. Analytici TSE/Thomson Reuters čerpají z databáze a citačního indexu “ISI Web of Science” (provozovanou samotnou Thomson Reuters), který zahrnuje něco kolem 12 tisíc akademických publikací. K dalším velkým databázím patří například “SciVerse Scopus” a “Google Scholar”; ty však v THE/Thomson Reuters žebříčku pochopitelně zohledněny nejsou.
Celý článek na Britských Listech.
