Ve středu jsem se na kódovaný pokyn generálního ředitele OM zúčastnil semináře Fakta o Ukrajině. Ještě před začátkem jsem se očumoval kolem Právnické fakulty, Filosovické fakulty a UMPRUM a koukal po holkách. Připadlo mi divné, že téměř všichni mladí lidé, holky zejména, hned jak vyšli z budovy, vytáhli mobil a soustředěně do něj civěli, div je nerozmázla tramway. Jako by byli nějak sjetí, nebo dálkově řízení.
A kluci? Vyzáblí obrýlení chcípáčci, nebo oplácaní neosvalení mamánci se mátoživě potáceli k metru. Tak si říkám, že mládež byla vždycky výkvětem národa, revolučním předvojem, zejména filozofové, ale tady jsem žádný výkvět, ani revoluční potenciál neviděl. Ti dnešní mládežníci nějak nemají náboj. Viděl jsem nemocné mladé starce.
No a samotný seminář? Přednášející jsou docela zajímaví lidé, kteří se problematikou Ukrajiny, českými médii a společenskými pohyby zabývají. Trošku vázla koordinace a rozdělení témat, kdy si v komentářích ohledně médií přednášející navzájem chaoticky brakovali témata. Pro čtenáře OM sice seminář nepřinesl žádný světoborný objev, nicméně je zajímavé osobně poznat autory textů.
A ještě souvislost mezi zmíněnými fakultami a seminářem. Mladé lidi nezajímá, co se děje na Ukrajině, nebo o dvě ulice dál. Zajímá je, co se aktuálně děje na Facebooku. Reálný svět, ve kterém fyzicky žijí, považují za neměnnou normu, samozřejmost, která nestojí za pozornost. To podstatné se odehrává na internetu.
Přestože v budově VTS téměř pravidelně podobné alternativní semináře probíhají a několik vysokých škol je za rohem, věkový průměr účastníků semináře odhaduji na hluboce důchodový i navzdory tomu, že průměr vylepšovalo několik mladých komunistů a moje maličkost.
A teď k obsahu. Paní Lauterbachová zopakovala témata svých článků na e-republice, Pan Krejčí povyprávěl pár veselých historek ze života, pan Žantovský nakopal prdel mainsteramu, Tereza Spencerová by neměla tolik hulit, bo pak chaoticky mele, paní Procházková méně řečnit a pan Barabanov si utřídit myšlenky. Prostě všichni vykládali něco, co dávno už všichni víme, ale nikdo nepřinesl nové souvislosti, nové informace, nenavrhoval nějaké řešení. Nemělo to drive. Aktivismus pod bodem mrazu, program, spolupráce, vize, prostě nic. Upřímně řečeno, co taky chtít od starých dědků. Je to přesvědčování bandy individualistických zahořklých gerontů a hrstky komsomolců.
Pan David a pan Dvořák, kteří akci zřejmě spunktovali, určitě zaslouží velký dík, ale tato forma žádné přeformování názorů ani společenské pohyby nevyvolá. Je to taková dědkovská žvanírna, pro mladé lidi odporná.
