Noví zaměstnavatelé, kteří oficiálně nabízejí práci a kterým jsem rozeslal svůj profesní životopis ( dokonce i s nabídkou finanční dotace – SÚPM ) jednoduše nereagují. Vůbec. Ani zamítavá odpověď. Prostě žádná. Kdybych si toto dovolil já, jako jeden z partnerů formální komunikace, tak mám za pár dnů ve schránce obálku s modrým pruhem.
Pomalu začínám rezignovat na THP uplatnění ( na něž mám kvalifikaci ) a tak jsem se vydal na adresu, kde bylo nabízeno místo obsluhy obráběcího stroje.
No a zjistil jsem, že na dotyčné adrese se tato firma nevyskytuje. Nemá tam ani dílny, ani kancelář a nikdo je tam nezná. Těsně před odchodem z budovy jsem narazil na člověka, který zaslechl můj rozhovor s vrátnou a vzpomněl si na firmu toho jména asi 400 metrů od této adresy. Po delším hledání jsem jejich objekt skutečně našel. Byla tam i kancelář. Vedoucí přítomen nebyl, ale jedna ze tří sekretářek ( pro firmu kde bylo cca 5 dělníků ! ) mi tvrdila, že ten inzerát už dávno není aktuální a prý ho už stahovali. Přesto byl na včerejší nabídce z Úřadu Práce. Je to už poněkolikáté, co jsem zjistil, že v oficiálním seznamu nabídek ÚP jsou mrtvé duše – dávno neplatné inzeráty. Podobně jako při vyhledávání podle oborů bývá někdy inzerát uveden duplicitně v různých odvětvích. Nedávno jsem našel jedno místo sekretářky pro konkrétní pobočku ministerstva zemědělství, které bylo nabízeno jak v kategorii „administrativa“, tak „zdravotnictví“ a dokonce „stavebnictví“. Někomu se to může zdát jako drobnost, ale z jednoho místa tak v celkovém souhrnu nabídek vyčarujete místa tři. A pak, že není práce 
Ale dost už bylo sklíčených úvah. Ve snaze přece jen zúročit zabitý čas i kilometry jsem se rozhodl týž den, co jsem byl na ÚP, navštívit další z nabízených dělnických míst a rozjel se tam i s písemnou doporučenkou. Montážní práce. Obsluhovat nýtovací kleště, kladívko a vrtačku snad zvládnu… Paní z personálního mi tam ( trošku po Julínkovsku ) vysvětluje, že jejich inzerát je sice aktuální, ale nikoho neberou. Mají stop stav nejméně na dva měsíce, spíš déle. Tak proč ho nestáhnete, divím se, pak ho přece můžete dát znovu. Její odpověď byla opět cosi v jazyce bývalého ministra, a tak jsem jí nerozuměl a nemohu proto přesně tlumočit.
Čili znovu na ÚP, kde jsem slavnostně obdržel : Individuální akční plán. Je to takový záložní trumf, který ÚP zpracovává pro uchazeče, který je v evidenci víc než 5 měsíců. Já ho dostal už po devíti měsících…
Je fakt šitý na míru a přináší do mé situace přece jen něco nového. Má celkem 4 odstavce :
V prvním se lze dočíst jak se jmenuju, kdy mám narozeniny a jak dlouho jsem v evidenci ÚP.
V druhém je vyhrožováno, že pokud neposkytnu součinnost s ÚP – budu vyřazen z evidence.
Třetí odstavec se zdá být těžištěm celého textu a má název : JEDNOTLIVÁ OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE – POSTUP A ČASOVÝ HARMONOGRAM JEJICH PLNĚNÍ. Vlastní obsah je však kratší než jeho nadpis. Obsahuje jen větu : „Budu samostatně vyhledávat volná pracovní místa“.
Čtvrtý odstavec je v podstatě tvořen jen datem, kdy byla tato revoluční myšlenka vytištěna a dostal jsem ji k podpisu…
Přiznám se, že jsem to pozorně četl až doma. A došlo mi, že za dobu evidence na ÚP jsem z vlastní iniciativy kontaktoval asi 60 zaměstnavatelů. Z popudu ÚP asi 8. Je tedy jasné, že musím přidat. Podceňoval jsem to a teď to mám černé na bílém. Je to velmi individuální a velmi akční plán. Jeho vypracování muselo určitě zaměstnat nejlepší personalisty, machry ve svém oboru a toho si vážím. Necítím se v tom tak sám. Vím, že na nás někdo myslí, a to není jen tak. Ale přestávám si být jistý, jestli se mi zdá sen, když uléhám – nebo když vstávám ?
Zmaten dosavadním vývojem jsem napsal vedení ÚP. Uvedl jsem konkrétní pochybení ze strany úřadu i firem, ke kterým došlo. Čekal jsem když ne razantní reakci, tak aspoň formální snahu o nápravu. Ale ouha – i státní správa už přejala móresy některých „takypodnikatelů“. Přesto, že můj text prokazatelně dostali 4 úředníci z kancelářské smetánky ÚP – reagoval jen jediný. A zrovna ten nejníže postavený. Poradkyně, která mi nabídla, že můžu přijít a můžem si : popovídat o mé situaci. Byl jsem zaskočen tou formulací. Představil jsem si paralelu, jak vykradený majitel domu, nebo oběť napadení oznámí událost na policii a ta mu po pár dnech oznámí, že si „můžem popovídat o vaší situaci“.
Přesto jsem šel… Setkání s inteligentně působící dámou, která mi s naučenou empatií odkývala mé postřehy, bylo jistým osvěžením a nadějí. Další vývoj se však odehrával právě tak, jako bych za ní nevážil cestu a nikdy jsme spolu nemluvili. Proto jsem jí napsal po pár týdnech znovu. Odpověděla mi velmi stručně ve smyslu, že „některé věci se dají dělat jinak“ a mám „myslet pozitivně“. Na to jsem jí odepsal, cituji :
Rozumím Vaší reakci. Na druhou stranu si nemyslím, že by mohl okatý optimismus při jakémkoli setkání změnit fakta, že zaměstnavatel uvede falešnou adresu – že na ÚP visí neplatné inzeráty – nebo že individuální akční plán jsou jen slova bez obsahu.
Nota bene k setkání většinou ani nedojde, protože na sebeneutrálnější a vstřícný mail ( klidně Vám je přepošlu ) nepřijde žádná reakce. Velmi doporučuju, aby jste si třeba založila nějaký civilní mail a zkusila jakože hledat místo. Určitě získáte řadu cenných zkušeností i pro svou práci.
Bezesporu se některé věci dají dělat jinak. To je celkem neprůstřelný výrok, dokud se jej nikdo nesnaží upřesnit. Pak totiž může recipročně vyjít najevo, že některé věci se jinak dělat nedají.
Například formální kontakt se zaměstnavateli nebo úřady. Tam moc prostoru pro originalitu nebo žoviálnost není.
Korektně, slušně – dle zákona i ústních dohod. Pokud toto nefunguje, pak uchazeč o práci není v situaci, kdy by mohl svým zářivým úsměvem změnit systémový kolaps.
Nebo neserióznost, která se rozšířila jak infekce a je k vidění i na místech, kde by to člověk vůbec nečekal.
Odplevelit inzeráty na ÚP nebo došlápnout si na nepoctivé zaměstnavatele není v mé moci.
Totální mlčení, které po mé reakci zavládlo ze strany ÚP bylo ohlušující…
Ubíhaly další týdny a kromě zhoršujícího se počasí i rodinného rozpočtu se nedělo nic. I zvažoval jsem, jestli bych si nemohl kdesi cosi vydělat. Samozřejmě legálně. Úřednice na ÚP mi k tomu, kupodivu dost podrážděně, „vysvětlila“, že pokud jim donesu lejstro z něhož vyplyne, že jsem za brigádu dostal víc jak 4 tisíce, tak mě zruší z evidence, přestanou za mě platit zdravotní a sociální ( podporu už neberu dávno – takže tu mi vzít nemůžou ) a tyto částky budou vymáhat po mě, abych si je sám platil z tohoto „výdělku“ ( navzdory zákonnému požadavku aspoň minimální mzdy ). Že mi pak nic nezbyde je nezajímá. Pokud odmítnu, vezmou si to exekučně.
Příslušný zákon o příjmu je totiž koncipován tak, že iniciativa a pracovitost je v něm ( po překročení limitu ) vlastně trestána – propadnutím většiny mzdy ve prospěch státu.
Takže 3990 Kč mi ještě nechají jako „zanedbatelné“ přilepšení, ale když vydělám 4001 Kč, tak mi to vezmou skoro celé ( moje odvody jsou kolem 3000 Kč ) a ještě mě tím donutí k dalšímu běhání a škemrání o hmotnou nouzi na sociálce, protože z těch pár stovek, které mi zbydou, se prostě měsíc neuživím.
No, lapal jsem po dechu a hleděl… A znovu mi došlo, že tento systém rozhodně nemá za úkol nezaměstnaným pomoci. Tak jsem se jí pokusil aspoň zeptat, jestli ví, že zhruba čtvrtina inzerátů, které oficiálně nabízejí, jsou dávno neplatné ( to je totiž nejčastější problém se kterým se na ÚP setkávám ). Překvapila mě pohotovou odpovědí, že to ví, ale to není jejich chyba, protože si to mají aktualizovat zaměstnavatelé – ne úřad práce…
Není bez zajímavosti, že když jsem totéž vytýkal zaměstnavatelům, tvrdili mi, že je to chyba pracáku, protože oni inzerát už dávno rušili… Já sice dodnes nevím, kdo mi lhal, ale vím, kdo je tímto úřednickým lhaním poškozován.
Myslel jsem si, naivka, že tím už je snad žumpa byrokratické arogance a slepoty naplněna. Ale opět jsem se mýlil. Mám známou, která teď dělá rekvalifikační kurz na účetní. Není levný. Pokud ho přiznají člověku, který je v evidenci ÚP, dostane během jeho trvání ( kromě úhrady nákladů ) i další peníze – obnovenou podporu v nezaměstnanosti. Čili když někomu z prominentů ( ano – i takoví dnes na ÚP jsou ) skončí po půl roce podpora, tak plynule a bez škemrání nastoupí na nějaký rekvalifikační kurz.
Po pár dnech mi totiž známá s údivem sděluje, že ÚP přiznal a zaplatil tyto kurzy i docela čerstvým absolventkám ekonomických, středních a dokonce vysokých škol. Je to podobné, jako by zaplatili strojnímu inženýrovi rekvalifikaci na zámečníka… Takže ty ženské si chodí na kurz posedět, poklábosit, vypít kafe, u výuky se nudí, ale na kurzovné a jejich konta odplavaly ze státní kasy stovky tisíc, které dle veškeré logiky měly skončit úplně jinde…
Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou – ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou..
Za zmínku ještě stojí, že paleta kurzů, ze kterých je možnost si na ÚP vybrat, často pochází z doby před krizí, tedy z doby, kdy byla situace na trhu práce zcela jiná. Takže ani po rekvalifikaci pak nenajde práci zhruba 92% absolventů těchto kurzů. (Oficiální údaj totiž je, že rekvalifikační kurzy mají pro vznik následného pracovního poměru 8% úspěšnost, což zní sice lépe, ale význam je stejný… ) Řešením však asi nebude jen větší pružnost v nabídce rekvalifikací, protože zatím nikdo neobjasnil, jak rekvalifikovat 550 tisíc uchazečů, aby mohli pracovat na 36 tisících místech.
Převzato ze Svíce.cz
