Boj o Evropu a naše peníze

Reklama


Měření sil

Jde o vše

„Boj o Evropu a naše peníze“

Evropa je v nebezpečí. Je schopna čelit výzvě k boji v podobě bankovní krize a státních dluhů?

Řecko a Kypr stojí nad propastí. Hrozí jim vystoupení z Eura a z Evropské unie. Obě země přitom disponují nepředstavitelně velkými dosud skrytými nalezišti zemního plynu. Nabízí se otázka, kdo má zájem na čerpání tak obrovských zdrojů, když oba státy vystoupí z EU? USA? Rusko? Čína?

Po téměř 20 let byla pracovištěm Dirka Müllera burza ve Frankfurtu nad Mohanem. Dnes je jedním z nejrenomovanějších burzovních expertů, poskytuje rozhovory televizím, rádiím i tisku, velké návštěvnosti se těší jeho četné přednášky k ekonomickým a politickým tématům. Je považován za „tlumočníka mezi finančními trhy a lidmi mimo prostředí burz“. Burzovní kariéru začal v roce 1992, nyní je jednou z nejznámějších tváří světa burz. Média jej s oblibou citují jako Mr. DAXE. Müllerova jedinečná schopnost, vyjádřit srozumitelně a s hravou vtipnou lehkostí podstatu souvislostí informací a faktů v jejich komplexitě, je charakteristická i pro zpravodajský server Cashkurs.com, jehož je zakladatelem.

Již první Müllerova kniha “Crashkurz“ [Směr krach] se roce 2009 stává bestsellerem. Popisuje cestu do stále aktuální hospodářské krize. V roce 2011 pak navazuje „Cashkurz“ [Kurz finanční hotovosti], alias obsáhlý finanční poradce pro začátečníky i pokročilé, dlouhou dobu číslo 1 na seznamu literárních bestsellerů Německého Zpravodajského Magazínu Der Spiegel.

Ve své poslední knize Showdown [Měření sil) předkládá jeden z nejprestižnějších nezávislých ekonomických analytiků Německa, Dirk Müller, výsledky dlouholetých rešerší, které vyráží dech:

Celé Východní Středomoří se současnými doutnajícími ohnisky krizí, Řeckem, Tureckem, Kyprem, Sýrií, Libanonem, Izraelí, Egyptem a Lýbií, je dle Müllera obrovským nalezištěm ropy, zemního plynu a dalších strategických surovin. Hodnota a geostrategický význam využití otevírajícího se „nového Perského zálivu“ je hybatelem vývoje ve východní oblasti Středozemí. Krize v Řecku, dovozuje Müller, byla vyvolána účelově Spojenými státy.

Evropské vlády zmíněná bohatá naleziště naprosto ignorují a některá média, včetně magazínu Der Spiegel, téma knihy agresivně napadají. Výskyt zásob plynu i jejich dimenzi zarputile a s posměchem popírají.

Krizi v Řecku srovnává Müller s Německem Výmarské republiky, demokracie je ohrožena a nikdo neví, co bude následovat. Řecko by přitom své dluhy mohlo nejen bez problémů financovat, ale dokonce i splácet! Jenže! USA si nechtějí nechat ujít „svůj desátek“ ze slibných zisků. A Evropa? Nečinně přihlíží! Evropská veřejnost nemá o nerostném bohatství Řecka potuchy. Přitom by zásoby zemního plynu podle aktuálních odhadů expertů vystačily celé Evropě na dlouhá desetiletí.

I krize Eura je z Müllerova pohledu střetem geopolitických zájmů. Strategií USA je izolovat Řecko od zbytku EU a zajistit si tak pro sebe gigantické zásoby ropy a plynu na východě Středozemního moře. Destabilizace Eurozóny je k tomu ještě i zárukou, že se Euro nestane stabilní silnou měnou dominující světu, to by USA rovněž nerady!

Kniha „Měření sil“ rekapituluje základní chybná rozhodnutí při konstrukci Eura. Odkrývá hybné síly v pozadí, v čí prospěch byla hra hrána a kdo má v současnosti enormní zájem na rozpadu silné evropské měny a hospodářského prostoru. Popisuje také praktiky, jakými Mezinárodní měnový fond ovládaný Spojenými státy svrhává do bezvýchodné ekonomické závislosti na USA země, především třetího světa, které jsou nuceny přijmout jeho finanční „pomoc“. Aktuální krize totiž není pouze výsledkem nezměrných státních dluhů, je zároveň projekcí americko-evropské hospodářské války, která zuří v zákulisí:

Jaká hra se tady vlastně hraje? „Necháme vysávat řeckou ekonomiku drakonickými úspornými balíčky, převádíme stovky miliard, abychom ukolébali konzervativce. Mrháme přitom miliardami z peněz daňových poplatníků na obchodní transakce bez návratnosti, včetně restrukturalizace dluhů a Řecko zatím spočívá na nerostných surovinách, jejichž hodnota rozsah dluhů mnohonásobně převyšuje. Ale jak média, tak politici o těchto poznatcích ani nehlesnou!“ To rozum nějak nebere!

Dirk Müller v „Měření sil“ uvádí na základě výsledků svých rešerší, že v roce 2008/2009 došlo k cíleným pokusům jedné západní výzvědné služby o destabilizaci Řecka a svržení úřadujícího prezidenta Kostase Karamanlise. Pozadí a souvislosti jsou v knize podrobně objasněny. Autor cituje mj. zprávu ruské Federální služby bezpečnosti (FSB) o těchto aktivitách. „Popis událostí zde zachycených zní tak neuvěřitelně, že jsem se dlouho zdráhal o nich informovat, ruskou tajnou službu jsem totiž nepokládal za solidní zdroj. Dodnes NETVRDÍM, že se vše událo právě takto. Nicméně skutečnost, že řecké státní zastupitelství po obsáhlém vyšetřování shledalo v roce 2012 v této věci dostatek důvodů k obvinění z velezrady, pokusu o státní převrat a pokusu o atentát na Kostase Karamanlise, bylo pro mne natolik věrohodným důkazem, abych o těchto záležitostech alespoň podal zprávu ve své knize,“ vysvětluje Mr. Dax. „Zní to stejně neuvěřitelně jako odposlechové akce Národní bezpečnostní agentury USA (NSA). Někdy je však i neuvěřitelné pravdou. Protože pravda se neřídí naší vírou, kráčí svou vlastní cestou. Jak často býváme svědky, každé svinstvo lze zakrýt tím, že je pouhá snaha o zveřejnění příslušných informací označena za konspirační teorii. Jakákoliv diskuze je tak umlčena již v zárodku.“

Samotné studium na amerických univerzitách Dirk Müller logicky nepovažuje za indicii automatického prosazování zájmů USA. Zajímavé ale je, že všichni ministerští předsedové Řecka posledních let své vzdělání absolvovali v USA. „Jsou řecké univerzity opravdu tak špatné?“ podivuje se Müller.

Kostas Karamanlis vystudoval práva v Aténách, poté politologii a mezinárodní vztahy na univerzitě Tufts v Massachusetts. V letech 2004-2009 byl ministerským předsedou řecké vlády. Je členem Řecké pravoslavné církve a konzervativní politické strany Nová demokracie sympatizující spíše s východní Evropou než s USA. Ke konci svého funkčního období začal vyjednávat s Vladimírem Putinem o trase vedení plynovodu „South Stream“.

Jeho nástupce, Jorgos Papandreou, narozen v roce 1952 v Minesotě USA, kde vystudoval Amherst College, v letech 1992-93 působil v Centru mezinárodních vztahů Harwardské univerzity. Je členem liberálního Panhelénského socialistického hnutí (PASOK), v letech 1999-2004 byl Ministrem zahraničí Řecka, 2010-2011 ministerským předsedou. Kupodivu, pouhých 14 dnů po volbách odhaluje ministr financí Papandreouovy vlády, Jorgos Papakonstantinou, že řecký deficit nečinil v roce 2009 pouhých 6 %, nýbrž pravděpodobně 12-13 %. Což promptně nahlásil v Bruselu, zatímco ostatní členové vlády ještě ani nestačili zabydlet své ministerské pracovny.

V roce 2013 podalo řecké státní zastupitelství proti tehdejšímu řediteli Helénského statistického úřadu Andreasovi Georgiousovi žalobu na zpronevěru. Finanční situaci Řecka po převzetí úřadu totiž vylíčil hůř, než ve skutečnosti byla. Georgiou vystudoval stejně jako Papandreou Amherst College v USA a promoval na Univerzitě v Michiganu, v letech 1989-2010 pracoval v Mezinárodním měnovém fondu, kde vedl Misi pro vyjednávání, plánování a kontrolu programů MMF v různých zemích. Státní zastupitelství Řecka nyní cestou žaloby vyšetřuje, kdo stál v pozadí této akce. Pozornost je zaměřena na bývalého ministra financí Papakonstantinoa a bývalého ministerského předsedu Papandrea. Členka představenstva řeckého statistického úřadu Zoe Georgantová již v rámci šetření jako svědkyně vypověděla, že údaje o deficitu státního rozpočtu Řecka byly v roce 2010 statistickým úřadem vykresleny úmyslně a uměle hůř, než byla skutečnost a to dle „něčích pokynů“: Andreas Georgiou nastoupí po 21 letech služby u MMF do čela Helénského statistického úřadu v Aténách a během několika dní zmanipuluje údaje o deficitu státního rozpočtu k obrovské škodě země.

V roce 2011 je do funkce ministerského předsedy Řecka jmenován Loukas Papadimos. Jeho Curriculum Vitae? Od roku 1966 studium na Institute of Technology v Massachussets v USA. V letech 1975-1984 profesor ekonomie na Columbia University, USA. Od roku 1980 vedoucí národohospodář Federal Reserve Bank (FED) v Bostonu, USA. V roce 1985 přechází do Centrální banky Řecka, kterou v letech 1994-2002 řídí. Hleďme, provází tedy Řecko na cestě od Drachmy k Euru. A to přesně v době době, kdy si Řecko nechává americkou bankou Goldman Sachs radit, jak upravit údaje o státním rozpočtu tak, aby vyhověly vstupu do Eurozóny. Role Loukase Papadima při zamlžení řeckého rozpočtu nebyla dodnes vyjasněna.

Avšak, Evropa dle „Mr. Daxe“ perspektivu má, globální hospodářský konflikt může vyhrát a s ním i svou budoucnost. Dirk Müller vidí pro Evropu velkou šanci. Podává návod, jak zahájit energetickou revoluci a masivními investicemi do infrastruktury navodit zlatý věk kontinentu. Upozorňuje, že šance však znamenají i nebezpečí. Kniha „Měření sil“ před nimi varuje.

Budoucnost pro Müllera představuje demokratizace Evropy decentralizací. Velkou váhu přikládá Evropské občanské iniciativě a přijímání rozhodnutí na základě referend. Pojem energetická revoluce shrnuje do 4 bodů:

  1. Výstavba jímačů obnovitelné energie v několika centrálních a miliónech decentralizovaných jednotek
  2. Vývoj a výstavba systémů akumulace energie s koncentrovaným zaměřením na vodík
  3. Výstavba inteligentní sítě elektrického vedení
  4. Vývoj a přechod automobilového průmyslu na vodíkový pohon

Za tímto účelem navrhuje Mr. Dax zřídit evropské infrastrukturní fondy garantované státem, které by financovaly převrat v získávání energií. Peníze do nich mají vkládat bohaté soukromé osoby a pojišťovací koncerny. Popsané investice by iniciovaly boom daňových příjmů, kterými by pak státy mohly lehce splatit své dluhy. Řešení je snadné, přesvědčuje Müller.

Je absolutním zastáncem Evropy! Evropa se musí integrovat! Ale není možné, aby byla Evropa udržována naživu jen pomocí obrovských peněžních transférů. K tomu lidé ochotni nejsou.

Euro není bezpodmínečně nutné pohřbívat!

„Nechme Euro žít (!)“, vyzývá Müller. Ale současně zaveďme v každé zemi znovu původní národní měnu jako jediné zákonné platidlo. Pak bude v Německu platit nová Marka, v Itálii nová Lira a tak dále. Stará konta v Eurech nicméně zůstanou, Euro rovněž. Měli bychom nadále velkou evropskou měnu, v níž bychom mohli uzavírat smlouvy s konkurenty jako USA nebo s Čínou. EU by mohla vydávat dluhopisy, každý stát, který by měl zájem, rovněž. Ale platebním prostředkem by byla domácí měna a ta by vůči Euru mohla konečně dýchat. Německá Marka by posílila na svou skutečnou tržní hodnotu, Lira nebo Španělská peseta by oslabily a svým ekonomikám přinesly nezbytně nutný příliv vzduchu. Problémem by byla pouze Drachma – ta by oslabila natolik, že by Řecko pod svými dluhy v Eurech zkolabovalo. Zde by vskutku byla nutná restrukturalizace. U všech ostatních nikolliv.

Euro není nadbytečné! „Má pouze vadnou konstrukci.“ Pro Müllera z logiky věcí vyplývá, že Evropa v rámci světového obchodu velkou společnou měnu dokonce potřebuje. Spolková republika Německo je v podstatě také měnovou unií mezi slabými a silnými zeměmi.

V době nekončící finanční krize, krize Eura a explozí dalších regionálních konfliktů ve strategických oblastech jsou podněty kritických komentátorů iniciujících kontroverzními otázkami diskuzi více než žádoucí. „Veškeré dokumenty mnou citované pocházejí ze seriózních zdrojů, jak se čtenáři sami přesvědčí. Pro mne mají tyto zdroje tak silnou výpovědní hodnotu, že jsem si jako novinář a autor dovolil, napsat o jejich obsahu ve své knize, aniž bych za to měl být postaven na pranýř posměchu“, vysvětluje pohnutky k sepsání „Měření sil“ Dirk Müller.

MÜLLER, Dirk. Showdown: der Kampf um Europa und unser Geld. München: Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, 2013, 256 pages. ISBN 978-342-6276-051.

Foto: zdroj

Knihu lze objednat například zde

Přejít do diskuze k článku 16 komentářů