Bruselské grilování: Jourová se poučila od svatého Petra!

Nebyl jsem u dnešního „grilování“ p. Jourové v Bruselu. Navíc jsem přesvědčený ateista, takže odvolávat se na evangelisty popisující ve svých textech, jak pozdější sv. Petr se údajně distancoval od svého guru Ježíše Nazaretského tím, že jej zapřel, dokonce třikrát, není asi pro mne přiměřené, i když proč ne? Tenhle příběh, byť s nejvyšší pravděpodobností fiktivní, kde kdo zná. Člověku se s tím spojená scéna se hned vybaví, když čte na Novinkách cz., co se v Bruselu údajně dělo.

Nepochybuji, že jde o atraktivní flek pro p. Jourovou, tedy být eurokomisařkou. Být viděna se známými osobami, cestovat po Evropě, mít svůj tým atd. Samozřejmě i luxusní doživotní zajištění s vysokou penzí atd. atd. A v neposlední řadě i nezávislost na tom, co jí její – ještě nedávno – partajní šéf nařídí (byla ještě před pár měsíci místopředsedkyní ANO). To za trochu zapírání a trochu červeně na tváři (pokud je toho ještě schopna) stojí. To, že je její kariéra založena na spojenectví s A. Babišem, snad ani nemůže popřít. Těžko může také vyvracet tvrzení, že by bez jeho podpory vůbec nominaci na eurokomisařku nedostala. Nota bene pro resorty, kterým zjevně nerozumí víc než kterýkoliv laik. Nepochybuji, že má své zkušenosti s životem ve vazební věznici, ale to ještě neznamená, že ví něco o problémech justice a jiných otázkách, které s jejím nadcházejícím zařazením souvisejí.

Paní Jourová směřuje nesporně do obrovské nadkariéry, ale nevadí jí to. Naopak, touží po tom. Navzdory tomu, že nebyla k ní nijak připravovaná, a není tedy jasné, zda si tam neuřízne ostudu. Nesporně musí mít nějaké (druhá věc je jaké?) kvality. Jinak by se před europoslance v Bruselu ani nedostala. Ale vykládat jim, jak je nezávislá na Andrejovi B., to je přece jen silné kafe. To by mohla zrovna tak popřít nos mezi očima. Když se někdo v politice dá zlákat k tomu, aby chtěl zastávat vysoký post spojený s jistou mocí, měl by k tomu disponovat i jistou autoritou. Řekl bych, že někdejší děkan právnické fakulty v Plzni, M. Kindl, by měl – jak bych jinak vůči němu zaujal velmi kritická stanoviska v jiných ohledech – formálně větší kompetenci k tomu, být takovým eurokomisařem. Druhá věc je, jestli by na to měl i neformálně. Zda by jej lidi, s kterými by přišel do styku při výkonu takové funkce, uznávali. V tom právě spočívá podstata autority – disponovat mocí, a být svým okolím v tomto ohledu respektován.

Jinými slovy chci říci toto: p. Jourová asi přežije tu chvíli ostudy, kdy musí tváří v tvář lhát europoslancům dotírajícím na ni otázkami, jak je na tom ve vztahu k druhému největšímu oligarchovi v Čechách a zároveň českému ministrovi financí s jeho složitou a pohnutou politickou minulostí (mě by úplně stačilo, že byl v KSČ). Zkusme si představit sebe jako občany tohoto státu, že bychom chtěli čelit dotazům svých známých zvenčí, jak je to možné, že tento člověk a jím založené a řízené hnutí získalo tolik hlasů ve volbách. Asi bychom to vzdali a řekli jim, že to je o něčem jiném.

Na rozdíl od V. Špidly, který se ucházel o stejnou pozici jako p. Jourová (i když v jiném resortu), a který v té době klidně mohl odmítnout názor, že s tou vlčí smečkou, která tehdy (ale i potom) vládla ve straně prohlašující o sobě, že vychází ze sociálně demokratického myšlení. On jim mohl říci, že se s nimi rozešel, ona musí lhát. Musí říkat (chce-li být doporučena do pozice eurokomisařky), že už je mimo vliv Babišových struktur. Možná, že oni zase budou muset dělat, že jí to věří. Kdyby se jí zeptali, jaký je názor na riziko berlusconizace evropské politiky, určitě by vyjádřila jejich, tedy ten správný názor, že je zásadně proti něčemu takovému. Na snahu ji prezentovat jako jednu z žen jeho harému by odpověděla nanejvýše pohoršeně. Faktem ale je, že pravda by v takovém případě nebyla a není její hobby.

Dala se na politiku v době, kdy politika a pravda k sobě nějak nepatří. Určitě ne v současné české politice. Slavné Husovo heslo „Pravda vítězí“ na vlajce vlající nad Pražským hradem je tam proto trochu jako pěst na oku.