Čekání na černou labuť

Reklama


Drahou vlast už zase vovinuly nějaký mraky. To máte krize v Řecku, válka na Ukrajině, do toho imigranti a jako pevný bod ve vesmíru daně a Cikáni. Není toho na jednu drahou vlast už trochu moc? Kupodivu není, alespoň podle novin, kterým jasně dominuje bulvárek a soudničky a jinak je vše při starém, voda teče, slunce svítí, výplata chodí, pivo zdražuje, ale pořád se ještě nestřílí a nehladoví.

Ne, že by mě to mrzelo, naopak, jsem tomu věru rád, ale nemohu nevidět, že míra stresu ve světě výrazně stoupá a neuralgických bodů napjatých k prasknutí přibývá. Pohár trpělivost osudu zdá se být naplněn po okraj a ucho drží u džbánu už jen silou vůle. To nejde do nekonečna, jednou to přece musí prasknout!

Ale ještě to neprasklo. Všechny ty mračna jsou totiž svým způsobem staří známí – už víme, kdy z nich asi tak zaprší a co to bude za déšť, víme, jak reagují na vítr a jak jim správně dávkovat jodid stříbrný (peníze, deriváty, investice, svobodu, demokracii a válku proti terorismu), aby se vypršely někde jinde, než nad drahou vlastí. Nebo si alespoň myslíme, že to víme, ale každopádně máme situaci pod kontrolou ve větší míře, než se může zdát.

Ten pocit napětí, které se dříve nebo později musí někde vybít, ale nemizí. A je nakonec celkem jedno, jestli to napětí objektivně existuje, nebo je to jen subjektivní sebenaplňující se proroctví, ta poslední kapka jednou kápne a pak to bude mazec. Jsme sice možná odolnější, než před 100 lety, ale rozumnější nejsme. A je naivní se domnívat, že tu poslední kapku včas poznáme a zachytíme.

Jsme připraveni na kapky krizí, o kterých víme, ne na ty, které si neuvědomujeme. Jestli nám něco zlomí vaz, nebude to žádná ze zjevných krizí, které svými mračny vovinuly drahou vlast na všech televizních kanálech, ty poslouží maximálně jako katalyzátor, bude nějaká Talebova černá labuť. Nevíme, kdy přiletí, ani odkud přiletí a bůh ví, jestli ji vůbec poznáme, až přiletí, jediné, co můžeme dělat, je stoicky čekat, přiletí.

Kdo chce, může se zatím bát mračen, která jsou vidět, ale větší smysl by mělo se na přílet černé labutě připravovat, začít diverzifikovat naše společenské a ekonomické struktury, protože ve své současné monokultuře jsme velmi zranitelní. Můžeme být připraveni, jde jen o to chtít a umět – umět vymyslet jiné strategie, než zbrojení a utahování šroubů. A to my umíme, zbývá tedy jediné – dovolit si to.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku 50 komentářů