Dvě východiska z krize

Rusko bude potřebovat 15 let

K takovému závěru dochází ve svém článku, sestaveném z názorů různých ruských ekonomů populární ruský ekonom Michail Děljagin^*)…

Revoluční plán nové industrializace předpokládá snížení spotřeby o 30 %

Hloubka hospodářského propadu Ruska je taková, že se nedokážeme vyhrabat z krize do 10-15 let, a to dokonce ani za podmínky neprodleného startu programu nové industrializace a modernizace. Ztráty základních fondů země za poslední čtvrtstoletí jsou srovnatelné se škodami ze 2. světové války. A kompenzace těchto ztrát si vyžádá 27 až 28 bilionů rublů (bilion=dvanáct nul za jedničkou!). O takových hodnotách hloubky krize budou koncem února debatovat akademici z Institutu ekonomiky Ruské akademie věd (IERAN). Jako zdroj růstu investic se nabízí prudké snížení běžné spotřeby obyvatelstva. Příjmy půl milionu nejbohatších Rusů se navrhuje snížit šestkrát, ale u většiny obyvatelstva se spotřeba musí snížit o 1/3.

Na oficiálním webu IERAN jsou publikovány odhady snížení výrobních kapacit, k němuž došlo mezi léty 1991-2015. Podle doc. Dmitrije Fomina z Novosibirské státní univerzity ekonomiky a řízení jsou materiální ztráty za toto období srovnatelné se ztrátami ekonomiky SSSR za léta 2. světové války, kdy se základní fondy země snížily skoro o 33 %. Ztráty základních fondů v RF od roku 1990 překračují podle něj 422 bilionů rublů v cenách roku 2015, což překračuje 5 % ročního HDP země.

Na základě vlastních propočtů došel Fomin k závěru, že od počátku 90. let dodnes prodělala ruská ekonomika obrovské snížení základních fondů. Zůstatková hodnota fondů se snížila o 52,6%, tedy prakticky dvakrát.

Východisko ze situace vidí expert v růstu investic – a není s tím názorem jediný. Podle jeho názoru si pouhá reprodukce základního kapitálu vyžádá investice ve výši 15,4 bil. rublů v cenách roku 2015. „Při rozšířené reprodukci základních fondů zajišťující tříprocentní přírůstek k jejich zůstatkové hodnotě vyroste tato suma o dalších 11,4 bil. rublů“, pokračuje expert a poznamenává, že vcelku pro rozšířenou reprodukci základních fondů je nutné zvýšit běžné investice do základních fondů o 26,8 bilionů. Z toho vychází, že suma dodatečných finančních zdrojů potřebná k zajištění rozšířené reprodukce základních fondů, bude představovat kolem 1/3 běžného objemu ruského HDP.

Vezmeme-li v úvahu nutnost investic do lidského kapitálu cestou zvýšení státního financování vzdělávání, vědy a zdravotnictví – bude třeba kolem 38,7 bil. rublů, říká Fomin.

Naskýtá se otázka: Odkud vzít prostředky? Variant je v podstatě několik, je přesvědčen ekonom. „Finanční zdroje kterékoli země se soustředí ve třech sektorech: v podnicích, státu a obyvatelstvu. Krom toho existují možnosti zapojení finančních zdrojů ze zahraničí“, vyjmenovává. Ale hned dodává, že odejmutí rozpočtových prostředků je velmi omezené. „V současné době konsolidovaný rozpočet Ruské federace (RF), včetně rozpočtů mimorozpočtových státních fondů kontroluje kolem 1/3 HDP. Rezervy snížení jednotlivých rozpočtových kapitol jsou, a to především výdaje na propagační a sportovní akce, výdaje na obranu, vedení vojenských operací, atd.,“ celkem se podle něho může „ušetřit“ 4-5 bil. rublů.

Naše podniky příliš „přistřihnout“ nepůjde. „Odvětví ruské ekonomiky jako celek, jak ukázala alternativní hodnocení jejich finančního stavu, nedisponují nezbytnými finančními zdroji potřebnými k uskutečnění modernizace svého materiálního potenciálu“, říká Fomin a dodává, že dodatečné stažení finančních prostředků z odvětví ruského hospodářství nemohou přesáhnout 3-4 bil. rublů.

Dalším potenciálním zdrojem finančních zdrojů, nezbytných pro modernizaci ruského hospodářství jsou prostředky vyvezené z Ruska za posledních 25 let. Podle odhadů představuje objem těchto prostředků sumu kolem 1 bil. USD. Část těchto zdrojů může být při rozumné státní politice vrácena do Ruska a využita pro potřeby modernizace hospodářství.

Nicméně, to vše jsou pouhé kapky v moři, zoufají si ekonomové. „V podmínkách chronické ztrátovosti většiny odvětví ruského hospodářství a státní rozpočtové nedostatečnosti mohou být hlavním zdrojem finančního zajištění rozvoje modernizace ruské ekonomiky jen prostředky obyvatelstva“, uzavírají. Mimochodem, k „odnímání prostředků pro potřeby hospodářství“, ekonomové doporučují přistupovat diferencovaně, s přihlédnutím k „úrovni příjmů občanů“.

Ekonom Fomin má za to, že největší materiální oběti musí přinést nejbohatší vrstvy obyvatelstva. „Příjmy první, nejbohatší skupiny obyvatel, do které spadá 0,4 milionu lidí, je nutné snížit šestkrát“, vysvětluje. Příjmy druhé, kam spadá už 15 mil. lidí, – snížit třikrát. Zatímco příjmy třetí, nejpočetnější skupiny, kam patří přes 140 mil. lidí, už o 30%.

Lidi s nejnižšími příjmy, kterých je podle odhadů 7,5-22 mil., ponechat buď beze změn, nebo zvýšit jejich příjmy 1,5 krát.

V důsledku takového přerozdělení celkové příjmy obyvatelstva klesnou více než dvakrát a objem uvolněných tak prostředků přesáhne 22 bil. rublů. „Tyto zdroje přibližně z 60% zajistí potřeby ekonomiky, spojené s investicemi do materiálního a lidského kapitálu“, poznamenává Fomin. Takto získané prostředky musí jít na financování tak prvořadých odvětví, jakými jsou investiční strojírenství, průmyslová výstavba, vzdělání, věda, projekční a konstrukční činnost, geologický průzkum. Ale rozvoj investiční a reálné výroby musí být kryt na úkor odvětví hospodářství, sloužících spotřebnímu sektoru (malo- a velkoobchod, veřejné stravování, cestovní ruch, zábava), domnívá se expert, ale dodává, že dokonce i v případě takového „střihu“ má RF málo šancí vymanit se z krize dřív než za 10-15 let.

Návrhy nezávislých ekonomů možná vypadají revolučně a dokonce až divoce, nicméně stejně tak lze označit i jednotlivé návrhy vládních a provládních struktur. Například šéf „Centra strategických výzkumů“ Alexej Kudrin rád kategoricky opakuje „nevyhnutelnost zvýšení penzijního věku v Rusku, nevyhnutelnost velkých investic do rozvoje lidského potenciálu na úkor přerozdělení rozpočtových výdajů na vzdělání, zdravotnictví, v neprospěch sociálních výdajů.“

Na jedné straně je taková reindustrializace Ruska nezbytná, jak se shodují i experti deníku „Nezavisimaja gazeta“, ale „Rusko potřebuje hospodářskou politiku, ale nasměrování rozvoje závisí na detailnější analýze. Takže je možné, že některých případech je potřebná reindustrializace určitých sektorů, ale v jiných případech to může být sázka na novou ekonomiku, sázka na taková odvětví, jakými jsou IT, finanční sektor, atd.“, míní vedoucí laboratoře analýzy institucí a finančních trhů Ústavu aplikovaných ekonomických výzkumů A. Abramov, a doporučuje nevztahovat vše jen k termínu „reindustrializace“. Podle jeho mínění nás vládou navržená koncepce vede k zaostalosti: „Tyto návrhy rozvoje investiční a reálné výroby na účet diskriminace odvětví ekonomiky sloužících spotřebnímu sektoru, velmi připomínají metody Stalinovy industrializace. Zdá se mi, že dnes je tato strategie nefunkční“ domnívá se Abramov a dodává: „Za prvé – důležitým faktorem růstu ekonomiky jsou lidský kapitál a nové technologie. Ale omezováním financování lidského kapitálu dosáhneme opačného efektu v rozvoji a naopak zafixujeme svou zaostalost. Plus k tomu – svět je samozřejmě dnes otevřený, a já se domnívám, že vybudovat ekonomiku, kde se budou příjmy občanů uměle snižovat, bez umělé izolace, bez uzavření hranic, bude poněkud složité. Takže tento návrh je navíc i málo realistický, pokud jde o jeho proveditelnost“, uzavírá Abramov.

Sergej Zvenigorodskij, ředitel rozvoje sítě společnosti „Solid Management“ se domnívá, že omezení spotřebního sektoru a obchodu zasáhne společnosti, vycházející „ze stínu“ a ty, které pracují v zemi – zatímco zahraniční organizace získají převahu a neobsazený trh…

Diskuzi uzavírá Michail Děljagin a dodává, že o žádném normálním rozvoji společnosti bez reindustrializace hovořit nelze, a nejzřetelněji to ukazuje politika Trumpa, o Číně nemluvě. To ale nestačí. Pokud u sebe rozvineme pouze mohutnou reindustrializaci a nic víc, ocitneme se v postavení Číny před 20 lety, dodává tento ředitel Ústavu pro výzkum problémů globalizace.

Zdroj: Deljagin.ru

Jak z výše uvedeného vyplývá, je situace ruského hospodářství kritická a názory nezávislých ekonomů jsou pestré, i když si v podstatě nejsou příliš vzdáleny. Všichni se ale shodují na tom, že vládou navrhovaná „strategie“ není cestou k rozvoji Ruska. (překl.)

*) Michail Děljagin (1968) – ekonom a popularizátor, poradce řady ministrů a vicepremiérů, aktuálně člen horní sněmovny Svazového státu Ruska a Běloruska, člen vědecké rady při Radě bezpečnosti RF.

Překlad: st.hroch 180215