Hlasy lidí, hlas lidu

Ankety typu Český slavík (nebo snad Zlatý slavík či prostě Slavík? – vidíte, ani pořádně nevím, jak se to jmenuje) mě nikdy nijak zvlášť nebraly, tím spíš, že dokud bude naživu Karel Gott, stejně budou o ničem.

Letos jsem ovšem její existenci zaregistrovat musel, protože už měsíc před vyhlášením se leckde řešilo, co dělat, jestli vyhraje jakýsi Tomáš Ortel a jeho kapela. Ortel je totiž takový Orlík 21. století a tudíž není salonfähig a mohl by Slavíkovi zkazit značku a kšefty, kdyby se od něj sponzoři Slavíka rozhodli distancovat.

Mezi navrhovanými opatřeními tehdy byla falzifikace hlasů, jejich konfiskace, či prostě cenzura, vše samozřejmě na tržní a občanskoprávní bázi, takže s demokracií stoprocentně kompatibilní. Už jsem si tehdy sumíroval, co k tomu napíšu, takže se mi docela ulevilo, když jsem zjistil, že Ortel nevyhrál. Bude klid, nic se řešit nebude a já si ušetřím psaní.

Chyba lávky. Munici připravenou pro případ vítězství Ortelu bylo nutné vystřílet, takže to na sociálních sítích vypadá, jako kdyby nakonec vyhrál, a kde kdo se spravedlivě pohoršuje nad tím, jaký jsme to zvrácený a defektní národ, že u něj boduje taková nenávistná militantní fašistická hudební bojůvka, jako je Ortel. Přiznávám, že i mě jeho tvorba připadá blbá, nenávistná, štvavá a agresivní a slyšet Mešitu mi jednou úplně stačilo a nic jiného už od něj slyšet nemusím a nechci.

Jenže je tu jedno velké ale: Tomáš Ortel není problém sám o sobě, není příčinou, jen jen projevem. Je nástrojem, skrze který mohou lidé, kteří se cítí umlčovaní a utlačování, dát najevo, že jsou pořád tady, že také chtějí mluvit do toho, jakou politikou se bude Česká republika řídit, že je něco trápí, že se něčeho bojí a že chtějí, aby si jich konečně někdo všiml a začal je brát vážně.

Snobské povyšování se pražských „kavárenských“ elit nad lidi, kteří si za svého mluvčího zvolili někoho, o koho by si oni ani kolo neopřeli, je totiž přesně tím důvodem, který lidi k hlasům pro Ortela vedl. Samozřejmě, že nálady, které se skrze Orela ventilují, jsou nebezpečné a je s nimi třeba bojovat – ale komunikací a kultivací, nikoliv zakazováním a zesměšňováním.

Nakonec je dobře, že v tom Slavíkovi Ortel takhle zabodoval, protože některé věci teď už nebude tak snadné bagatelizovat a zametat pod koberec.  Hlasy pro Ortel/a jsou zatím jen voláním o pomoc, ale jestli elity nezačnou ty volající brát hodně rychle vážně, tak příště to místo hlasů do ankety budou hlasy do volební urny.

Převzato z blogu Tribun