„Hra o trůny“ jako odraz krize Západu…

Reklama


Zajímavé zamyšlení ruského ekonoma a publicisty Vasilije Koltašova*) na zdánlivě odtažité téma

„Hra o trůny“ získala skoro mýtickou popularitu. Ale zatímco se filmoví kritici přou o technické efekty a dějové zvláštnosti seriálu, je dobře zaměřit pozornost na jeho sociální a ekonomickou podstatu. Není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, a skrývá nemálo hlubokého smyslu – problémů společnosti, kterých si na Západě nechtějí všímat.

Jen ignorant si nepovšiml takových znamení „Hry o trůny“ jako jsou krutost, nevázanost, ambicióznost a bezzásadovost většiny hrdinů. Pokud ale k uvedeným symptomům přidáme absenci skutečné aristokratičnosti, galantnosti, lásky a půvabu dam (vynášených ve středověku a v mnohých fantastických příbězích do výšin), pak před sebou vidíme korporátní kancelář, převrácenou do světa dekorativních rytířů a draků. V této „kanceláři“ vře boj o vedoucí pozice, o právo nosit bossovi kávu a odpovídat na nejdůležitější úsek práce společnosti. Není tu vnitřní motivace, ale zato zaprané uměle emocionální problémy jednotlivce, protože jeho existence je ve své podstatě nesmyslná.

V seriálu není cítit rozdíl mezi ušlechtilou vrstvou, která by měla být nositelkou rytířské etiky, lidskosti – pokud nepočítáme s namyšleností. Ale problém není v ní, rozumová rovnost „spodiny“ a „vrchnosti“ je, díky degradaci posledně jmenovaných, stále zřetelnější v Severní Americe a Západní Evropě. Mravnostně je „vrchnost“ naprosto rozložená, a „spodina“ tu vystupuje spíš v roli statistů. Veškerý boj je však v seriálu bojem o aktiva existující jen ve formě slovesných pojmů. V podstatě tento jev výborně odráží vrchnostní (financilizovanou a vládnoucí) západní ekonomiku, která většinou pozbyla výroby. Autoři seriálu dokonce nevědí, jak by měli ukázat jeho pozadí. Toto pozadí neznají ani v jeho historické, ani v dnešní formě.

Tím, že předaly výrobu zemím periferie, získaly domnělou finanční vládu na procesy ve světě. Nicméně v roce 2008 začalo být jasné, že rozvíjet se a vzkvétat budou výrobní země, zatímco bývalým lídrům zbydou dluhy, rozpočtový deficit, rozkol a degradace elity a současně i krizi „spodiny“. Copak toho všeho není víc než dost ve „Hře o trůny“, která se na obrazovkách začala objevovat v roce 2011, kdy byla velká krize už skutečností?

Dračí matka od samého počátku bojuje o svobodu zhruba tak, jako organizátoři „majdanů“ z USA a EU, když nabízejí utlačovaným takové mimoekonomické „osvobození“, které je připravuje o jejich někdejší ubohé prostředky k existenci a nedává jim nové. Copak blondýnka Daenerys neví, že otroky je třeba osvobozovat i s půdou? V posledních sériích začíná matce dračici docházet, že žádné osvobození světu nepřináší. Proto také ničí vše kolem. Pochopili to všichni? Pokud si uvědomujeme, že v hlavním mněstě, zničeném dračím ohněm, autoři odhalují scénáře falešné záchrany a osvobození, které tak často sepisují političtí technologové Západu pro jiné země? Je tu ale cítit i bezmoc osvoboditelských plánů, sotva pochopitelných pro obyvatele postsovětského světa. Ale právě Američané a občané Evropy ještě nedávno vášnivě bojovali o možnost levicového, osvoboditelského obratu ve svých zemích. Stačí si vzpomenout na vzlet Bernie Sanderse v USA, Alexise Tsiprase v Řecku a Jean-Luc Mélanchona ve Francii. Budoucnost ale, bohužel, budou tvořit úplně jiné síly, jiné osobnosti.

Přeměna paralyzovaného jasnovidného mládence ve vládce Sedmi království a odchod skutečného hrdiny Johna Snowa za zeď je možné vykládat jako signál budoucnosti anglosaského světa. Vládnout bude kdosi anonymní, který ví vše a koho příliš nezajímají myšlenková bloudění „spodiny“. On není hrdinou ve smyslu rytířském, není osvoboditel, ani ničitel, ale ani budovatel, protože tvůrčí ideje nejsou ve „Hře o trůny“ vůbec cítit. Copak jeho příchod k moci není autoritářským scénářem? A znovu si vzpomeňme, že ekonomika v tomto světě není. Copak se na něj nevalí zima?
„Zima je blízko!“, to v seriálu stále opakují. Ale nakonec se ukazuje, že hrozba vítězství jejích „pánů“ se nekoná. Po všechny sezóny hrozba střídala hrozbu, zjevovali se a zase mizeli aspiranti na moc v pohádkovém světě, tekla krev a ze scény ochdázeli mnozí, nikoli špatní, hrdinové. To vše slibovalo dobrý konec a čekali ho mnozí, v naději, že sněžný John se ožení s Daenerys a její svatební kytici chytí trpaslík nebo někdo jiný, stižený nepřízní osudu. Místo stvoření toho, pro období Velké deprese let 1929-1933 naprosto normálního, filmového scénáře, se tvůrci zachovali férově.

Autoři seriálu nedali na nápovědy fanoušků, a řekli jim pravdu: Šťastný konec ve skutečném světě být nemůže a nemůže být ani v pohádce pro dospělé. To bylo jaksi očekávatelné – pro ty, kteří pochopili, že „Hra o trůny“ není jen „nejlepší fantasy“, „revoluční sága“, atd., ale antifantasy. A to je nejdůležitější…

Žánr fantasy rozkvetl a získal si množství příznivců ve zvláštních ekonomických podmínkách. Svou pohádkovou hypnózou vystřídal hrozné sny kyberpunku osmdesátých let. Člověk s nesmyslnou činností, ale snesitelným výdělkem nacházel útočiště v knížkách, filmech, hrách a dalších fantazijních produktech. Ty zakonzervovaly jeho psychiku v komfortním dětském stavu, zatímco jeho dospělácká ekonomická činnost byla nezajímavá, jednotvárná a nijak se nepodobala hrdinství rytířů, elfů a hobbitů. Tento sen skončil, protože ampule, ve které lovil sny západní obyvatel, se dávno začala drolit. Nadbytek dluhů, škrtící smyčka daní, drahota, nezaměstnanost a nejistota zítřka – to vše je zima naší doby. Jaký tu může být šťastný konec?

Velká deprese 30. let minulého století skončila nevídaným boomem spotřeby a výroby na Západě. Divák, jehož peněžní záležitosti nebyly nejhorší, byl ochoten častěji přijímat filmy bez happyendu. Dnes taková perspektiva na Západě není vidět, protože příliš mnoho zemí dospělo k tomu, aby zopakovaly zázrak kapitalismu Severní Ameriky a Západní Evropy padesátých a šedesátých let a ponořily se do svého ráje „spotřební společnosti“, nekupovaly západní zboží, ale vyráběly svoje. Jistěže obyvatelé nových vedoucích zemí kapitalizmu ani zdaleka nežijí v ráji. Ale, upřímně řečeno, mělo by smysl pro ně natočit jiné, zvláštní finále „Hry o trůny“. Třebaže by také nebylo slaďoučké, ale určitě by bylo jiné.

*) Vasilij Koltašov (1979) – ředitel Centra ekonomických výzkumů při Ústavu globalizace a sociálních hnutí.

Zdroj: if24.ru

Překlad: st.hroch 190606

Přejít do diskuze k článku