Je Eurodiva divá?

Reklama


Ve svých šedesáti letech, které Evropa v Římě slavila, by skutečně měla být světově uznávanou primadonou, neboli divou.

Primadona Evropská unie není, a tak se lze jen zeptat, zda snad není divá, bláznivá. Jak nás pilně informoval Bohumil Vostál, muž z povolaných, alespoň mezi zpravodaji ČT, před šedesáti lety, onoho 25. března 1957, podepisovali politici zvučných jmen (Adenauer, Spaak, Luns) jen svazek, mající titulní stranu, pak stoh prázdných papírů, a poslední stranu na podpisy. Politici podepisovali vlastně smlouvu, která při podpisu neměla tělo. Zajímalo by mne, jak potom probíhala její ratifikace a uložení k depozitáři, přirozeně opět italském. Mám pochyby o platnosti takto prezentované smlouvy, protože podpisy politiků stvrzují něco, co není.

Představme si, že by předseda trestního senátu vyhotovil rozsudek, kde by bylo pouze jméno obžalovaného  a text by scházel, vyjma …. a odsuzuje  se k úhrnnému trestu …. odnětí svobody ve věznici…… Smlouvy obchodní, mezinárodní, bývaly, mj. na každé stránce opatřeny parafou podepisujícího, neboť zakládaly práva a povinnosti. Povinnosti reálné a vymahatelné. Evropa, zdá se, “ jede“ v deklaracích, a proto místo Francouzů, Italů, Holanďanů, Němců, Lucemburčanů a Belgičanů byli pozváni všichni, tedy i ti, kteří EHS rozhodně nebyli v roce 1957 příznivě nakloněni.

Anticipace práva zaráží i kvůli neúčasti Britů, neboť Velká Británie  svůj Brexit ještě oficiálně  neoznámila. Oznámí, jistě, ale čekal bych, že zatím bude účastna všech jednání a aktů. Divnost, či podivnost právních kroků EU tak byla vlastně dána už při jejím zrodu. Nezrodila se Eurodiva, ale jurodivá Evropa., jak by řekli naši bývalí spoluobčané v trojúhelníku Fatra-Tatra-Mátra.

Přejít do diskuze k článku 3 komentáře