Je prioritní změnit systém změnou politické hry?

Proč neustále kloužeme po povrchu a nejdeme přímo k podstatě systému? A co je tou podstatou systému, jež je prioritní změnit?

Proměna o.s. uvádí sérii článků, proč je nutná systémová změna a jak ji lze jednoduše provést (3).

O tom, že změna dnešního korporátně-úroko-exponenciálně-růstového systému, ve kterém všichni přežíváme, kde bohatí bohatnou, chudí chudnou, drancuje se planeta a člověk se stává otrokem, je nutná, snad alespoň z těch uvědomělejších už nikdo nepochybuje.

Většina z těch uvědomělejších se však nebetyčně plácá v hledání způsobu, jak by bylo nejlepší změnu provést. Bohužel však jen málo z nich dokáže dohlédnout k hlavní příčině potíží dnešního systému, na jejímž základě by potom mohl definovat řešení, a proto povětšinou přicházejí s celkem logickými, leč jen velmi málo řešícími, nebo pro společnost spíše až nebezpečnými návrhy, které v konečném důsledku mohou stávající stav ještě více prohloubit a změnu tím tak oddálit, nebo do budoucna znemožnit, aniž by si to byli schopni v dobré víře svého konání uvědomit.

Například různí aktivisti se dnes domnívají, že změna systému by mohla přijít, když se jim podaří svolat velké množství lidí na demonstrace, nebo na různé jiné akce včetně vzdělávacích, především proto, aby ti nahoře, kteří jako jediní mají dnes tu moc provádět změny, pocítili velký tlak od spodu a pod tímto nátlakem k potřebným změnám svolili. Pomineme-li jejich náročné úsilí, jež svým aktivismem otevírají široké veřejnosti oči a snaží se nás nezaujatě informovat o tom, jak nespravedlivě funguje tento svět a burcují nás přinejmenším k zamyšlení, jsou stále ještě naivní v názoru, že politici by podle vůle občanů něco zásadního změnili.

Svolat však tak velké množství lidí není vůbec jednoduché (navzdory tomu, že lid zatím není na jedné či dvou základních myšlenkách změny ujednocen). Takováto uvědomělá aktivistická práce a osvěta je tedy často velmi náročná, protože se v relativně krátkém časovém období musí oslovit najednou velké množství lidí. Z těchto náročných aktivit (byť jsou často i velmi prospěšné) povětšinou zatím (ale již dlouhodobě) vycházejí jen chabé výsledky už podle toho, jak málo lidí tyto akce navštěvuje. A víte proč tomu tak je a na co si nakonec všichni aktivisti, ale i ti, kteří by se rádi aktivně zapojili, shodně postěžují? Pozornější už jistě chápou, ale nechám Vás ještě chvíli napínat.

Další nemalá skupina aktivnějších zastává názor, že aby došlo k pozitivní změně systému, musí se prioritně začít změnou systému politického respektive volebního (to v tom lepším případě. Bohužel je tady i dost lidí, kteří si stále ještě myslí, že stačí vyměnit pouze figurky na stejné šachovnici.). Aby se však ve výše zmíněném smyslu mohla prosadit jakákoli změna, musí se učinit schválením navrhovaných zákonů, tedy zase ze shora politiky, kteří by podle dnešních pravidel politické hry museli takovouto změnu do sněmovny ke schválení přinést. (Opět naivní to představa vzhledem v ČR k dvacetipětileté a v zahraničí ještě mnohem delší zkušenosti.)

Vzhledem k faktu, že momentálně žádná parlamentní strana nenabízí ve svém programu výraznou systémovou změnu, tak někteří navrhují vytvoření politického subjektu, který by s programem změny společensko-ekonomického systému šel do voleb a mají představu, že by tyto volby dokázali vyhrát takovým způsobem, že by měl mandát tyto změny realizovat. Zdá se, že nereálné to být nemusí a s potřebnou dávkou podpory od občanů, by tu jistá šance mohla být. Ano, i zde narážíme na masovou podporu a tudíž nejdříve masovou osvětu. To si však vyžaduje opět obrovskou, především mediální práci. Tady se už pomalu dostáváme k oné příčině.

Kvůli výše zmíněnému, se opět nemalá skupina domnívá, (jako přes kopírák :), že aby došlo k pozitivní změně systému, musí se prioritně začít vytvářením nezávislých médií, aby mohla vůbec nejprve být ona potřebná většina správně informována. Neboť, jak všichni víme, ta mainstreamová média nás spíše dezinformují.

Asi víte, co by politický subjekt přinášející změnu ve svém programu v dnešním systému potřeboval k tomu, aby se o něm dozvědělo a volilo jej co největší množství lidí a co by potřebovali zase jiní zapálení a zodpovědní, kteří by ostatní prostřednictvím nezávislých médií rádi informovali a potřebnou většinu současné společnosti tak oslovili?

Právě jsme se dostali k onomu společnému a překvapivě jednoduchému jmenovateli a tím jsou peníze! Ke tvorbě čehokoli nového jsou zapotřebí právě peníze a není otázka jen kdo je vlastní, ale také jakým způsobem ve společnosti obíhají.

Myslíte si, že finanční podporovatelé/sponzoři politických stran, kteří jsou v dnešním systému jako jediní ochotni a schopni financovat předvolební kampaně, budou ochotni zafinancovat kampaň politického subjektu, který ve svém programu navrhuje takovou systémovou změnu, jejíž realizací by svým podporovatelům/sponzorům jejich nespravedlivé zvýhodnění a moc, které takto získávají, výrazně omezila, když ze stávajícího systému žijí? Navíc, ani v tomto případě není zaručené, že by subjekt ve volbách dosáhl dostatečného mandátu k uskutečnění navrhovaných systémových změn.

Určitě může existovat i argument, který ale považujeme za málo pravděpodobný, že předvolební kampaň výše zmíněného politického subjektu by zafinancovali samotní občani, nebo by na základě nějakého zázraku tento subjekt opravdu podporu většiny dostal. Níže uvádíme hned další argument, proč je varianta změny systému ze shora prakticky nemožná a proč bychom se konečně měli poohlédnout také jiným, potřebnějším směrem, jež by mohl kýženou změnu uskutečnit.

Představme si, navzdory výše zmíněným argumentům, že se podaří novému politickému subjektu, který prosazuje změny systému, opravdu ve volbách zvítězit a to takovým způsobem, že svými členy obsadí takový počet křesel v parlamentu, že budou moci navrhované změny odsouhlasit. Co myslíte, že bude tou energií, která změnám nakonec zabrání? Jsou to opět peníze!

Zde nechám každému prostor, aby se vžil do role zákonodárce a sám popřemýšlel, jak velké lákadlo by pro něj bylo vzít úplatek (aby nehlasoval pro navrhované změny), který by mu vyřešil jeho bídnou životní situaci, popřípadě, zdali by byl ochoten akceptovat například ohrožení bezpečnosti svojí rodiny, když by navrhované změny měl odhlasovat. Určitě existují i jiné, nám neznámé, ale snadno domyslitelné mechanismy ovlivňování, to je už jedno, ale nebuďme opět naivní, že se tomu tak neděje.

Překážek k uskutečnění změn volební, či politickou cestou je opravdu mnoho na to, aby mohly být v nějakém reálném, dejme tomu jednogeneračním, nebo i kratším čase, realizovány. Když bychom to mohli shrnout do jediné nedoceněné a také už zprofanované věty, tak: „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili.“

Co je tedy ten hlavní zdroj problému, který by byl hybatelem změny a proč je nutné začít u něj a teprve na něj navázat všechny ostatní systémové změny (včetně změny volebního zákona, zavedení zákona o referendu, vytvoření skutečně nezávislých médií atp.), aby mohla vzniknout komplexní proměna společnosti k lepšímu?

Přesně jak se říká: „za vším hledej peníze“, protože vlastnosti peněz, jejich tvůrci a vlastníci ovládají chování celé společnosti! Řekneme-li to ještě jinými slovy, veškeré chování, ať už firem, společností, nebo jednotlivých lidí, je přizpůsobované vlastnostem, vlastníkům a tvůrcům peněz, kteří ovládají dnešní finanční systém, a všichni jsme nuceni se mu přizpůsobovat, i když vnímáme, že jde proti většině ve prospěch menšiny.

Všichni tedy, kteří by dnes chtěli vykonat nějakou pozitivní změnu ve společnosti, nakonec skončí u toho, že k tomu potřebují nějaké peníze, bez kterých se nemohou pohnout dál. Proto vše stagnuje, nebo jde jen velmi pomalu, protože stagnuje i tok peněz, které jsou energií ke všemu. Tato, naší prací vydělaná energie je dnes odváděna pryč ze země a je odsávána především komerčními bankami a nadnárodními korporacemi, které opět skrze tuto energii mají vliv na to, jaké zákony se, především opět pro jejich prospěch, uzákoní.

Peníze samy o sobě špatné nejsou, jak se z výše uvedeného může zdát a jak je mnohými často předkládáno i nedobře chápáno. Peníze jsou naopak velmi dobrý a v dnešní době prakticky nepostradatelný nástroj přerozdělování bohatství země a přesného určování ceny každé užitečné potřeby našeho života. Nástroj směny sahá daleko do historie a to ještě do dob, kdy na světě žádná politika nebyla. Lidé a trh si sám určoval, jak se bude obchodovat, než se do toho vložili ti, kteří si nástroj přivlastnili k ovládání ostatních. Jako u každého nástroje tedy záleží na tom, kdo a jakým způsobem jej drží v rukou, protože stejně tak jako v jedněch rukou může sloužit užitečně, v druhých rukou může fungovat jako zbraň proti nám samým.

Je tedy nejprve nutné, aby peníze byly kontrolovány a vlastněny celou společností a aby peníze měly takovou vlastnost, která bude prospěšná vyrovnaně všem. Nastává čas vzít si zpět to, co nám všem dávno patří, protože už víme, kde je podstata problému, čím a kým jsme drženi v šachu.

Ano, i k takové změně je zapotřebí podpory velkého množství lidí, ale už to nemusí být miliony, nebo statisíce, ale v případě paralelního a tudíž pozvolného a zároveň tedy nenásilného zavádění finančního systému Volník by ze začátku stačilo pár desítek tisíc lidí (a to dokonce v každém jednom státě zvlášť), ke kterým by se ostatní už tak, jak by na jeho výhody přicházeli, sami postupně přidávali. Další informace o systému Volník najdete zde.

Kdyby bylo nastavení dnešního finančního systému spravedlivé, nemuseli bychom se snad politikou ani příliš zabývat, neboť ta se dnes pouze snaží nedostatky dnešního nespravedlivého, či záměrně jednostranně nastaveného finančního systému, různými složitými zákony a nálepkami záměrně neustále neúspěšně napravovat, a možná právě jen proto, aby z toho měli pouze jistí vlivní neustálý, především finanční prospěch. Zjevně proto je politika jen hra, které je všude plno jenom proto, že má za úkol odvrátit naši pozornost od skutečného problému, kterým bychom se měli ve vlastním zájmu zabývat.