Já vím, že vy víte, že já vím, že je to již téměř čtrnáct dní, co zemřel Umberto Eco. Co ale určitě nevíte, jak mě samotného překvapilo, že je mi to vlastně jedno, přestože jsem ho četl rád a hodně. Fenomenální Jméno růže hned několikrát, Foucaultovo kyvadlo sice jenom jednou, ale o to silněji mě zasáhlo; z těch, které jsem četl až když už jsem to provozoval zde, to byl Ostrov včerejšího dne a Pražský hřbitov. Ty knihy jsou dobré, budou se číst stále a jestli jejich autor ještě žije a píše je vlastně úplně jedno. Knihy jsou svébytné artefakty, možná by se dalo říci přímo bytosti. Spisovatel žije dál v svých knihách, podobně jako rodiče ve svých dětech, ale tak, jako mají svůj vlastní život děti, mají ho i knihy. Pro někoho může být děsivé, jak je člověk postradatelný, pro jiného to může být úleva. Umberto Eco, při vší úctě, světu chybět nebude, ale Jméno růže, to by chybělo velmi. To je půvab – a možná podstata – literatury.
Převzato z blogu Tribun
na rozdíl od předřečníka, který neocenil ani poslední Ecovo dílo Nulté číslo, ˇpatrně proto, že je k němu nutné dobře znát italské reálie/ mi Eco chybět bude. Další fejetony a další knihy které mohl a na které jsem se těšila. Eco bude chybět spoustě lidí. A komu Tribun?
vždycky když se naštvu tak to po sobě nečtu. takže fejetony eseje a knihy, které mohl napsat
merlin napsal mi Eco chybět bude. Sú spisovatelia ktorí keď odídu,čitateľovi chýbajú.Chýbajú preto,že už viac nenapíšu žiadny román,knihu,poviedku.Ku knihám takýchto spisovateľov sa človek vracia aj po rokoch a keď už aj neprečíta znovu celú knihu tak si ju aspoň otvorí na strane,kde sa nachádza príslušná kapitola,odsek alebo výrok, len aby si ich pripomenul.Je mnoho takých spisovateľov a mnoho takých kníh. Ja som veľmi dbal o to,aby moje deti čítali čo najviac a podarilo sa mi to cez dovtedy pre mňa neznámeho poľského spisovateľa Zbigniewa Nienackého.Keď sa jeho knižky o pánu Tragáčikovi (pan Auťák) dostali do rúk mojim deťom,tak bolo ťažké… Číst vice »
Jedna z mála knížek pro děti, která se mi v posledních létech líbila, a hlavně od které se můj vnuk nemohl odtrhnout, byla kniha Sergeje Lukjaněnka Trix Solier, čarodějův učeň. Už nejméně dva roky spolu čekáme, kdy vyjde dávno napsané pokračování, ale asi marně. V knihovně stále narážím na jakési paskvily také „Rusů“, jejichž jediným úkolem je představit Rusko, případně SSSR co nejhůře.
Díky Tribune, díky i vy ostatní v diskusi. Překrásně připomenuto, že březen byl měsícem knihy. Podle toho, jak je prezentován „našimi médii“ mám pocit, že březen by bylo dobře ignorovat. A do toho ještě ten „odporný“ svátek MDŽ …
Merlin, bude chybět. Bude, a moc! Autor- jméno na knize – tam je to opravdu jedno. žije -nežije, co z toho. Ale Umberto Eco, jako osobnost, zde je jeho smrt velkou ztrátou. Redukovat Umberta Eca jen na úspěšného autora, to je obrovská chyba. Pro mainstream povědomí lidí, bez literární činnosti – kdo by o něm věděl? Přitom to ostatní mi připadá ještě mnohem významnější. Skvělý mediavelista, osobnost formující univerzitní akademické prostředí. Krom jiného se zabýval i estetikou, sémantikou a sémiotikou. Schopnost velmi širokého interdisciplinárního záběru není zrovna běžná. A tak je jeho literární dílo předmětem jeho slávy, ale rozhodně ne… Číst vice »
Vyhnu se obecnejsimu pojednani … zvlastni … Faucaltovo kyvadlo me nejak neoslovilo … porad se ne a ne zacist … Podobne jako do Svateho na moste /?/ od Sotoly. Jmeno ruze je jine kafe. Kdyby se me nekdo zeptal na moje tri nejoblibenejsi knizni tituly, tak by to asi vypadalo nasledovne: A.Dumas – Hrabe Monte Christo /u me stoji vyse nez Tri musketyri/ … M. Kundera – Smesne lasky … D.Brown – Sifra Mistra Leonarda /protoze mi otevrela celou druhou polokouli novych a novych kniznich titulu/ …. A dale? Svejk, Jmeno ruze, Sovakovy pameti, Kladivo bohu, Katyne od Kohouta, Teorie… Číst vice »
Trochu jinak – poslední dobou jsem musel likvidovat několik pozůstalostí – tedy i včetně knih. Pokuk si člověk zrovna nechce založit veřejnou knihovnu, v níž má některé kousky i vícekrát, tak ty vlastní i získané stovky a stovky knih i s jejich autory a myšlenkami – jsou prostě problém.
Gatta napsal Trochu jinak – poslední dobou jsem musel likvidovat několik pozůstalostí – tedy i včetně knih. Pokuk si člověk zrovna nechce založit veřejnou knihovnu, v níž má některé kousky i vícekrát, tak ty vlastní i získané stovky a stovky knih i s jejich autory a myšlenkami – jsou prostě problém. Mám totožný problém.V dávnejších časoch som bol členom SPKK (spoločnosť priateľov krásnej knihy)odkiaľ som poštou dostával všetky knihy ktoré táto edícia vydala a z každej výplaty sme si kúpili novú knihu.Keď k tomu pripočítam knihy zdedené po otcovi a dnes drahé učebnice z ktorých som študoval na VŠ,tak sa… Číst vice »