Madurova maturita: Absolutní propadák

Reklama


U první pořádné zátěžové zkoušky Chávezův venezuelský dědic, Nicolás Maduro, propadl. Problémem jeho osobního propadu je ovšem to, že v dějinách se reparát připouští pouze výjimečně.

Pokud bychom se rychle podívali na venezuelskou realitu bolivariánského socialismu, která, po drtivém vítězství opozice- protichávezovské. zřejmě končí, museli bychom konstatovat dvě věci. Venezuela a její bolivariánství doběhlo v cíli dějin poslední především proto, že se nezdařilo zásobování obyvatelstva základními potřebami, ale především- potravinami. Dvě procenta osob totiž přes všechny revoluční řeči i nadále vlastní osmdesát procent zemědělské půdy.

Země, která za Cháveze tento problém obcházela dolarovými dovozy ze zahraničí, protože si neodvážila vyvlastnit velkostatkáře, doplatila na to, že venezuelská ropa, která se ještě před rokem prodávala za osmaosmdesát dolarů za barel, cenově spadla nejprve na čtyřicet, a nyní osciluje snad někde kolem třiceti dolarů za barel. Země, tak jako jiné ropné ekonomiky, nemůže nakupovat, neboť prodejní cena komodit padá, celosvětově vlivem OPEC a zejména Saúdské Arábie, snad ku dvaceti dolarům.

Uvážíme-li, že ropné ekonomiky, včetně Ruska, počítaly ještě v roce 2014 s příjmem 110 dolarů za barel ropy Brent, dnes sčítají výrazné ztráty a škrtají v rozpočtech. Ropa a kovy, včetně uhlí, jsou téměř bezcenné a stojí více jejich těžba. Výpadek ve venezuelské importní schopnosti, včetně necharismatičnosti vůdce, ukončil existenci bolivariánského socialismu, oné, zdálo se, unikátní třetí cesty v Latinské Americe.

Ropná krize podlomila ekonomiky řady zemí, od Venezuely přes Ekvádor až po Mexiko. Z Mexika měsíčně utíká pět tisíc bezprizorných dětí do USA, utíkají také Kubánci z Kuby, momentálně se Nikaragua brání znovuotevření kostaricko-nikaragujské hranice pro tři tisíce kubánských migrantů. kteří zemí chtějí jenom projít směrem do USA a bivakují na hraniční čáře.

Je zřejmé, že do USA je pro Kubánce, tedy alespoň pro tyto, ještě dlouhá cesta. Co se děje s Kubánci ve Venezuele, není známo. Má se za to, že oněch deset tisíc kubánských lékařů, které kontrahoval Chávez, opustilo zemi také směrem Miami. Latinskou Ameriku zachvátil strach. Nastupují pravicoví politici. V Argentině prezident Macri minulý měsíc, rozvojové a sociální programy se škrtají, ba dokonce i ona výstavba již dohodnutého kanálu napříč Nikaraguou je Číňany z Hongkongu odložena, což prezident Daniel Ortega bere jako osobní pohanu.

Letos tedy překvapil pouze nález španělské galeony se zlatem, snad prý v hodnotě sedmnácti miliard dolarů kdesi u břehů Kolumbie, výnos chilské prezidentky Bacheletové, že marihuana není droga, čemuž se má přizpůsobit zákonodárství, a prohlášení UNESCO, že typ hudby podobný mexickému mariachi jest kulturním dědictvím světa.

Rok 2016, zdá se, zřejmě zacvičí s národy Latinské Ameriky, ostatně s Brazilci už předolympijsky cvičí. Salta mortale prezidentky Rousseffové nemusí totiž skončit dobře. Krátce řečeno – je to kapitál, kdo opět tančí sambu v Riu.

Přejít do diskuze k článku 99 komentářů