Otec Alexandra Turčinova byl zrádcem své vlasti, byl to karatel Valentin Turčinov

„V Zabajkalí si svůj trest odpykával vlastizrádce, karatel Valentin Turčinov.“

Dvojnásob zajímavou byla ta skutečnost, že Alexandr Turčinov, který je v současnosti organizátorem opravdového teroru proti ukrajinskému obyvatelstvu, pocházel stejně jako Valentin Turčinov z Dněpropetrovska…

Tato shoda okolností upoutala pozornost komunity na internetu, přičemž jeden z jeho důslednějších členů z Čity provedl vlastní vyšetřování, objevil zajímavé dokumenty a o své úvahy se podělil s novináři.

Alexandr Valentinovič Turčinov, který před nedávnem dočasně zastupoval ukrajinského prezidenta, o svém otci mluví nerad, prý kvůli tomu, že brzy opustil rodinu. Současný mluvčí Nejvyšší rady nejednou otevřeně demonstroval své opovržení k vlastním kořenům, ale i k ukrajinskému národu obecně. Mezi jeho hlasitá prohlášení patří například toto: „Ukrajinci jsou zbabělým, nevděčným, skuhrajícím národem, který se nečekaně dostal na svobodu… Je samozřejmě velice těžké je nazvat velkým národem“. V národě Turčinova jinak než jako karatele a stoupence antiukrajinských idejí nenazývají. Právě na jeho příkaz byl svátek „Dne vítězství“ nahrazen suchým a nevýrazným „ukončením 2. světové války“. Nevysvětlitelná nenávist ke Dni vítězství, k veteránům…

V roce 1943 se rudoarmějec Valentin Turčinov nejenom vzdal do zajetí, ale dokonce přísahal svou věrnost fašistickému Německu. To poslední vyšlo na světlo zcela nedávno… Další zjištěná fakta podstatně změnila pohled na tohoto vlastizrádce.

Kým vlastně byl Turčinov?

Valentin Ivanovič Turčinov se narodil v roce 1909 v Dněpropetrovské oblasti. V roce 1941 byl povolán do řad Sovětské armády a již v srpnu následujícího roku se vzdal do zajetí a tři měsíce na to vstoupil do služby k Němcům. V roce 1945 se na výslechu přiznal, že byl vlasovcem (tj. byl členem „Ruské osvoboditelské armády“ založené generálem A. Vlasovem) a vyprávěl, že pouze sloužil v konírně, vozil Němcům potraviny a vykonával jiné práce. V sestavě Vlasovské armády ustoupil do Polska, načež se ocitnul ve Francii.

Tam se v roce 1944 Valentin Turčinov dostal do zajetí k Američanům, když spojenecká vojska obsazovala území tohoto státu. Pobýval ve spojeneckých táborech v Belgii a Francii. V dubnu 1945 byl Turčinov převezen z Marseille do Oděsy a předán Sovětské armádě. Po ukončení vyšetřování byl odeslán do místa speciálního určení, do obce Novopavlovka v Petrovsk-Zabajkalském okrese v Zabajkalí. Tam pracoval na šachtě jako přitloukač od roku 1946 do roku 1949, načež byl převeden do obce Bukačača v Černyševském okrese. V Novopavlovce se jen tak mimochodem Turčinov oženil se svou zabajkalskou ženou Natalií (přestože byl již oficiálně ženatý v Dněpropetrovsku).

Zdálo by se, že se jedná o celkem nezajímavý životopis obyčejného, neideového zrádce, který kvůli své zbabělosti přešel na stranu nepřítele, avšak v roce 1950 vyšlo na světlo, že obyvatel speciálního místa určení Bukačače není jenom obyčejným vlasovcem, ale krutým karatelem!

Krvavý karatel

V materiálech, které korespondent viděl na vlastní oči, byla mezi jiným i zpráva o krvavé pouti 447. trestního praporu: „… ,který zcela zničil vesnice: Ivotok, Romanicha, Krasnyj potok, obce Barsov, Ljubegoď, část obce Star, vesnici Černjatiči, obec Zněber. Část obyvatelstva byla přestěhována do obce Ivot, ostatní byli odvezeni do koncentračních táborů. Vojáci praporu zatýkali, okrádali a stříleli civilní sovětské obyvatelstvo. 28. dubna 1943 postříleli okolo 70 lidí.“

Nehledě na to, že 447. prapor Brjanskou oblast doslova zalil krví, Valentin Turčinov na výslechu provedeném dne 18. května 1945 tvrdil: „Od listopadu 1942 do srpna 1944 jsem sloužil u trénu německé armády, rozvážel rotám potraviny a hlídal konírnu. V oblasti Rogačeva jsem pracoval na stavbě obrany.“

Na jednom z následujících výslechů mu již nezbylo než se přiznat, že byl karatelem i se všemi podrobnostmi.

„Náš prapor se skládal výlučně z vlastizrádců“

Po pěti letech, při provedení nových výslechů, musel Turčinov usvědčený svými spolubojovníky učinit úplně jinou, tentokrát pravdivou výpověď: „Do služby v německé armádě jsem vstoupil dobrovolně… přísahal jsem věrnost fašistickému Německu. Společně s ostatními mě poslali do města Žizdra v Kalužské oblasti, kde nás Němci měsíc cvičili ve vojenství. Potom jsem byl zařazen do 447. roty trestního praporu německé armády.“

„447. prapor byl cele tvořen pouze vlastizrádci, kterých bylo přibližně 500-600“, pokračuje Turčinov. „Byl určen pro ozbrojený boj proti sovětským partyzánům a pro ochranu německých objektů před partyzány… Němci nám každý měsíc vypláceli asi 30 marek… německé velení mě dalo dovolenku na 12 dnů, kterou jsem strávil se svou ženou Turčinovou E.A., která v té době žila v Dněpropetrovsku. Musím říci, že německé velení na dovolenku pouštělo pouze ty vojáky, kteří v německé armádě sloužili čestně a poctivě.“ Tak jaképak zvláštní zásluhy měl karatel Turčinov uprostřed vrcholící Veliké vlastenecké války? Čím si zasloužil takovou přízeň německého velení? Vždyť v době války vojáci nemají čas ani se pořádně vyspat, natož přemýšlet o dovolence.

Zásluhy vlastizrádce

Při výslechu mezi jiným karatel odpovídá na vyšetřovatelovu otázku: „Kdy a kam jste vyjížděli na trestné výpravy proti sovětským partyzánům, když jste sloužili u 447. praporu?“

„S tímto praporem jsme na trestné výpravy vyjížděli nejednou …“, odpovídá Turčinov. „V červnu 1943 jsem se účastnil s 447. praporem trestní výpravy proti sovětským partyzánům v Djaťkovských lesích v Brjanské oblasti. Operace trvala asi 7 dnů… Úkolem bylo nalézt a zlikvidovat sovětské partyzány ukrývající se v lese. Třetí nebo čtvrtý den jsme v lese objevili partyzánský oddíl a zahájili palbu. Partyzáni nám také odpověděli palbou a tvrdý boj trval více než 24 hodin… Ten partyzánský oddíl jsme zničili. V boji jsme zajali sovětské partyzány i sovětské občany, kteří se před Němci ukrývali v lese a předali je na štábu praporu.“

V obžalobě je vyjmenováno 11 epizod, kdy se Turčinov účastnil trestních výprav proti partyzánům. 10. února 1951 byl Valentin Turčinov odsouzen vojenským soudem Zabajkalského vojenského okruhu na základě paragrafu 58-1 písmeno „b“ trestního zákoníku RSFSR (vlastizrada – přechod na stranu nepřítele). Byl odsouzen na 25 let. Propuštěn byl v roce 1955 na základě hromadné amnestie.

Takže to vypadá, že jak Valentin Turčinov, tak i Alexandr Valentinovič Turčinov byli svou podstatou karateli vlastního národa. Je to velmi symbolické, pokud vezmeme v úvahu krutou trestní operaci vedenou na jihovýchodě Ukrajiny.

Syn překonal svého otce!

Zdroj: Komsomolskaja pravda

Překlad: Irena