Pane Robertsi, proč jdete proti své vládě?

Reklama


Zhruba takto položil za litevská média zvou otázku P.C. Robertsovi Kristoferis Woischka. Doslovně zněla jeho otázka takto:

Jak se stalo, že jste ze své někdejší pozice náměstka financí v Reaganově vládě přešel na pozici otevřeného kritika vládnoucího amerického establishmentu i jeho zahraniční politiky?

Dnešní vláda USA je něco zcela jiného, než byla vláda Reaganova. Reagan se staral o domácí ekonomické problémy a snažil se skoncovat se studenou válkou. Dnes – a to už od začátku 21. století – je americká vláda zaměřena na válku a na to, aby její finanční imperialismus získal vládu nad zbytkem světa. To je dramatická změna, která je samozřejmě nebezpečná nejen pro Američany, ale pro celý svět. Američané už válčí patnáct let, okupovali, rozbombardovali nebo napadli sedm zemí s následkem milionů lidí mrtvých, zmrzačených nebo zbavených domova. Nyní vyhlásili sankce Rusku, svrhli lidem zvolenou vládu Ukrajiny s cílem zastrašit a destabilizovat Rusko a zajistit tak americké hegemonii znovu vrch. Ty sankce ničí důvěryhodnost jakýchkoli ekonomických údajů a jde o akce čistě politické, které jsou bez vztahu k ekonomické realitě. Tím vším se americká vláda současná liší od americké vlády z osmdesátých let.

Rádi bychom se zeptali na váš názor k dění na Ukrajině v kontextu světové geopolitické situace i rostoucího napětí mezi Ruskem a USA, stejně jako na americký vliv při vzniku puče – tzv. Euromajdanu.

Američtí neokonzervatisté, kteří získali vliv po kolapsu Sovětského svazu, a též američtí liberální intervencionisté – tyto dvě skupiny dnes tvoří zahraniční politiku USA – jsou přesvědčeni o tom, že USA by měly být jedinou světovou velmocí a neměla by existovat už žádná jiná, která by byla schopna americké cíle a zájmy ve světovém dění blokovat. Takže vzestup Ruska a Číny se bere jako vážná výzva americké ideologii světového hegemona. Možná jste už slyšeli frázi, že Američané jsou výjimečný národ a že USA jsou nepostradatelnou zemí. To zní, jako kdyby to vyslovil Adolf Hitler. Protože jestliže jsme my výjimečný národ, co jsou pak národy jiné? Ano, znamená to, že jsou untermenschen, čili podlidé. A je to právě tato arogantní ideologie, která hlásá: Podívejte se, Rusko se za Putina zvedlo, a to jak po stránce ekonomické, politické i vojenské – tohle nemůžeme připustit. Takže co učiníme, abychom Rusku udělali vrásky? Ano, napadneme je skrze Ukrajinu!

A to je právě to, co se stalo. USA vrhly pět miliard dolarů na vytvoření nevládních organizací na Ukrajině, které povolaly lidi do ulic a vypěstovaly politické typy vhodné pro loutkovou vládu, která se pak v určený okamžik ujala úřadu a byla využita nejpodstatněji k tomu, aby svou existencí a činností hospodářsky i politicky odlomila Rusko od Evropy.

Hlavní funkcí sankcí není tedy Rusko sankcemi hospodářsky bezprostřeně zasáhnout, ale přerušit ekonomické vztahy mezi Evropou a Ruskem. Protože ty se před ukrajinskými událostmi začínaly skutečně rozvíjet, až se na to USA odmítly dále dívat a řekly si: tohle by mohlo Evropany dostat mimo naši oběžnou dráhu, mohli by volit jinou zahraniční politiku, mohli by navázat nové vztahy s Ruskem a my bychom tak mohli ztratit svou výhradní vedoucí roli. Jelikož tedy hlavním smyslem sankcí je rozmetat rostoucí politické a ekonomické vazby mezi Evropou a Ruskem, nebude už napříště možné, aby nějaký evropský vazalský stát, jak se stalo v případě Francie, vyjádřil názor odlišný od názoru amerického. Protože v takovém případě se něco stane. Např. Charlie Hebdo.

Ať už šlo o skutečný teroristický útok nebo akci uskutečněnou pod cizí vlajkou, důležitý je výsledek akce. A ten je jasný: USA se podařilo stáhnout Francii na stejnou oběžnou dráhu, na které krouží ony. Od francouzského prezidenta tak už neuslyšíme, že sankce proti Rusku musí skončit, už nezažijeme, že Francie bude v OSN hlasovat pro Palestince a proti Izraeli a USA. Takže strategie, kterou USA proti Rusku vypracovaly, funguje, a ruská odpověď na ni je pozoruhodně neprovokativní. Ve skutečnosti Rusové údery nevracejí a všechny důsledky americké politiky nelze proto dnes ještě vcelku dohlédnout.

Je možné vyhnout se válce?

Lidé se musí probudit. Vlády, které vyprodávají své občany a staví je do jedné řady s Washingtonem, musí být kritizovány, lidé se proti takovým vládám musí postavit. Washington doufá, že Evropě nedojde, že její zájmy jsou odlišné od zájmů USA a že sankce Evropu enormně poškozují. Ale bohužel, Evropané se probouzejí velmi pomalu. Rychlejší v tomto směru jsou němečtí a francouští průmyslníci, ale vlády nikoliv. Vlády se neprobouzejí. A když s tím některá začne, něco se stane. Např. Charlie Hebdo.

Převzato z webových stránek autora

Vybral a přeložil Lubomír Man

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů