Podivnosti kolem povinného očkování

Reakce na tvrzení Ministerstva zdravotnictví a poslance Hegera o nutnosti povinného očkování v dětské skupině

Liga lidských práv spolu se sdružením Rozalio navrhly poslancům, aby v projednávaném návrhu zákona o dětské skupině zrušili podmínku povinného očkování a namísto toho nechali rozhodnutí na poskytovateli služby. K našemu návrhu se nesouhlasně vyjádřili Ministerstvo zdravotnictví a poslanec Leoš Heger. Jejich argumentace je vyhrocená a úmyslně nastavuje optiku vnímání individuálního přístupu k očkování jako kontroverzní odmítání očkování. Tímto zjednodušením dochází k odmítnutí jakékoliv diskuze nad zájmem dětí a přiměřeností navrhovaného represivního opatření.

Některá zavádějící až nepravdivá tvrzení chceme uvést na pravou míru. Žádáme poslance a poslankyně, aby se předtím, než budou pro podmínku očkování pro přístup do dětské skupiny hlasovat, seznámili i s našimi argumenty a zvážili, zda se přiklonit k liberálně-demokratickému modelu, nebo modelu, který nelze než nazvat jako represivně-totalitní.

Liberálně-demokratický model umožní předložení našeho pozměňovacího návrhu k projednání a jeho přijetí, nebo přijetí alternativního již předložených pozměňovacích návrhů č. 920, 927 a 929 poslankyně Niny Novákové.

Proč zrušit nebo pozměnit podmínku povinného očkování pro přístup do dětské skupiny?

Hlavní argumenty jsme shrnuli do pozměňovacího návrhu, ve kterém je i podrobnější vysvětlení s odkazy na zdroje. Ve stručnosti:

  1. Nebyla prokázána medicínská nezbytnost vyloučení dětí z kolektivu a s ohledem na to, že např. v Německu a Rakousku se žádné očkování pro přístup do mateřské školy či kolektivu nevyžaduje, jde jen o represivní opatření proti „neposlušným“ rodičům.
  2. Vyloučeny budou nejen zcela neočkované děti, ale i ty, které mají na přání rodičů individuální šetrnější očkovací kalendář nebo které měly nežádoucí účinky po očkování a rodiče dále proto odmítli v očkování pokračovat.
  3. Neformální dětské skupiny již existují i bez podmínky očkování a žádné problémy nebyly zaznamenány, zavedení podmínky povede k obcházení zákona, falšování dokumentace a tím i neobjektivním informacím o skutečné proočkovanosti.

Podivnosti kolem povinného očkování: Zásadní otázky

Vzhledem k tomu, že je navrhováno tak tvrdé opatření, jako vyloučení části dětí z možnosti účasti v organizovaném dětském kolektivu, a to s deklarovaným cílem ochrany veřejného zdraví, předestíráme zde základní otázky, které je potřeba si klást a žádat odpovědi po Ministerstvu zdravotnictví:

  1. Kde jsou dostupné nezávislé analýzy k medicínské nezbytnosti tohoto kroku, a to pro každou z 9 povinně očkovaných nemocí zvlášť? Proč je hepatitida typu B součástí povinného očkování a podmínkou přístupu dítěte do organizovaného kolektivu, když nezávislá analýza Státního zdravotního ústavu medicínskou nezbytnost neshledala a doporučila očkování jen rizikových skupin?
  2. Proč je podmínkou přístupu do dětské skupiny i očkování proti tetanu, které není přenosné z člověka na člověka, a očkování proti hepatitidě typu B, u kterého je s ohledem na způsob přenosu (krví, pohlavním stykem) přenos v rámci dětské skupiny prakticky vyloučen?
  3. Proč by měly být vyloučeny i děti, které byly očkovány hexavakcínou například v šetrnějším schématu 2 + 1 namísto povinného 3 + 1 (tedy dostaly o jednu dávku méně), když účinnost obou schémat je prokazatelně srovnatelná a i příbalový leták umožňuje šetrnější schéma?
  4. Proč není zaručena vyváženost systému povinného očkování a zájmu dítěte v podobě:
    • převzetí odpovědnosti státu za nežádoucí účinky očkování a odškodnění poškozených (v současné době nesou následky jednotlivci a jejich rodiny),
    • zajištění vyváženého obsazení Národní imunizační komise (bez exponentů farmaceutického průmyslu, ale za to se zastoupením odborníků na nežádoucí reakce po očkování, zejména neurologů),
    • zajištění efektivního systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a jejich pečlivého vyhodnocování (v současné době je extrémní podhlášenost, informace o skutečných rizicích tak chybí a nikdo to neřeší),
    • přiznání svobodné volby vakcín jako prevence vlivu farmaceutického průmyslu (v současné době je ve vyhlášce uvedena povinnost očkovat hexavakcínou, což je očkovací látka jen jednoho výrobce na trhu, a Národní imunizační komise vystupuje proti možnosti volby rodičů).

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Očkování je v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace

Plošné a státem doporučené a hrazené očkování je sice v souladu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, ta ovšem nedoporučuje povinné očkování. Povinnost doprovázená sankcemi nevede k lepší ochraně veřejného zdraví, ale ke striktnosti systému, omezování možných alternativ a volby a ve finále i k přehlížení skutečného zájmu dítěte.

Povinné očkování je typické pro postkomunistické země východní Evropy (Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko aj.), kde je i vysoká proočkovanost. Na druhou stranu většina západních zemí nemá žádné očkování povinné (např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Švédsko aj.) a také mají vysokou proočkovanost. Pro srovnání je možné nahlédnout do tabulky v příloze. Porovnání vyspělosti těchto dvou skupin zemí a jejich zdravotnictví ponecháváme na čtenářích.

Princip povinného očkování existuje výjimečně i ve státech západní Evropy, ale ve značně mírnějším rozsahu než je tomu v ČR. Například v Itálii jsou to očkování proti 4 nemocem, ve Francii proti 3 nemocem a v Belgii proti jedné. Nikde v západních zemích není povinné očkování proti 9 nemocem jako v ČR spolu se sankcí v podobě nepřijetí dítěte do mateřské školy a dle návrhu zákona i do dětské skupiny, pokud chybí očkování byť jen proti jedné z nemocí.

Argument Ministerstva: Očkování je povinné i na Islandu a v Norsku

Zde jde o nepravdivé tvrzení. Na Islandu a v Norsku je očkování dobrovolné, stejně jako ve většině západoevropských států (kromě zmíněné Francie, Itálie a Belgie). Dobrovolnost očkování je uvedena i na webech tamních ministerstev zdravotnictví. Pokud české Ministerstvo zdravotnictví tvrdí opak, jistě bude schopno poskytnout informace o čísle zákona a ustanovení, které takovou povinnost v těchto zemích stanoví.

Argument Ministerstva: Ohrožení kolektivní imunity

Jak již bylo uvedeno, dostatečná proočkovanost a tedy i kolektivní imunita je zajištěna jak v systému povinného očkování, tak i v systému dobrovolného státem hrazeného očkování.

Proočkovanost je v zemích s dobrovolným individuálním očkovacím přístupem je sice o něco nižší, ale stále je velmi vysoká. Výskyt nemocí, proti kterým se očkuje, je zde velmi srovnatelný a v některých případech i nižší než ve státech s očkováním povinným. Z údajů vyplývá, že omezení individuálního přístupu není oprávněné.

Argument Ministerstva: Vzestup spalniček ve Velké Británii

Ministerstvo varuje před hrozbou vzestupu případů onemocnění spalničkami, pokud dojde k poklesu proočkovanosti, a upozorňuje na zvýšený výskyt spalniček ve Velké Británii v důsledku klesající proočkovanosti. Už ale neuvádí, že vzestup výskytu této dětské nemoci jde napříč zeměmi s povinným i nepovinným očkováním, jde o počet nemocných v řádu desítek až stovek na 10 milionů obyvatel a že počet nemocných nevypovídá vůbec o tom, zda se vyskytlo i nějaké trvalé poškození zdraví nebo úmrtí v důsledku nemoci. V Bulharsku je očkování proto spalničkám povinné ve schématu 1 + 1 jako v ČR, přesto je tam výskyt spalniček vyšší než ve Velké Británii.

Argument Ministerstva a poslance Hegera: Ústavní soud je pro povinné očkování

Ústavní soud sice zamítl stížnosti dvou rodičů, kteří odmítli povinné očkování, ovšem také uvedl, že ve výjimečných případech nesmí být očkování vynucováno a sankcionováno. Měl tím na mysli nejen výjimku ze zdravotních důvodů, kterou již nyní umožňuje zákon, ale výjimku z důvodu přesvědčení rodičů (III. ÚS 449/06). Kromě toho Ústavní soud dosud nepřezkoumával, zda povinné očkování, jehož rozsah je stanoven nikoliv zákoně, ale ve vyhlášce, je v souladu s ústavou. Někteří soudci Nejvyššího správního soudu jsou přesvědčeni, že nikoliv (rozsudek č. j. 3 Ads 42/2010-92, usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 7 As 88/2011-131).

Argument poslance Hegera: Naprostá bezpečnost vakcín

Podle poslance Hegera je tvrzení o nebezpečnosti očkování a komplikací po očkování „levné“ a nepodložené vědeckými studiemi, zároveň je vysoce pravděpodobné, že současné vakcíny jsou naprosto bezpečné. K tomu nelze než uvést fakta.

Pan Heger neodkazuje na konkrétní studie, ovšem podle našich poznatků žádné seriózní, nezávislé a dlouhodobé vědecké studie nežádoucí následky po očkování nezkoumají. Z našich zkušeností vyplývá, že existuje řada případů úmrtí i závažných neurologických poškození zdraví po očkování. Zcela běžné jsou pak zkušenosti rodičů s následky po očkování, jako je značný regres ve vývoji dítěte, křeče, výskyt ekzému po celém těle a jiných alergických reakcí. Tyto rodiny jsou ponechávány vlastnímu osudu, bez nároku na odškodnění. Běžná reakce lékařů je popírání souvislosti s očkováním (nebo alespoň přiznání mezi čtyřma očima, ale neuvedení v dokumentaci) a porušení povinnosti nahlásit reakci Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Pan Heger byl po tři roky ministrem zdravotnictví a za tu dobu nezajistil, aby stát převzal odpovědnost za odškodnění nežádoucích účinků povinného očkování, aby Národní imunizační komise byla obsazena vyváženým způsobem se zapojením neurologů a zbavila se osob v konfliktu zájmů, aby se zlepšil systém hlášení nežádoucích účinků a jejich vyhodnocování a aby ke každému povinnému nebo státem doporučovanému a hrazenému očkování vznikla nezávislá cost-benefit analýza.

Ke stažení:

Tabulka – přehled povinného a dobrovolného očkování v různých zemích

Tabulka – přehled proočkovanosti a nemocnosti v různých zemích

Tabulka – absolutní počty nemocných ročně v různých zemích

Zdroje:

Podklady pro strategii očkování proti virové hepatitidě typu B v ČR. Závěrečná zpráva o řešení grantu interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, registr. č. E/2478-1, oborová komise č. 8, nositel projektu: SZÚ, doba řešení 1994 – březen 1995.

Právní systémy očkování dětí – analýza právní úpravy vybraných evropských států. Liga lidských práv, 2010.

Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama. Analýza právní úpravy a praxe v České republice. Liga lidských práv, 2012.

Web Ministerstva zdravotnictví Islandu k dobrovolnému očkování.

Web Ministerstva zdraví a sociálních věcí Norska k dobrovolnému očkování.

Přejít do diskuze k článku 26 komentářů