Polemicky o TTIP: Vladimír Bärtl

Reklama


„Jednání o dohodě TTIP nejsou v žádném případě uzavřena a ani se uzavření zatím neblíží. Právě nyní je příležitost pro věcnou diskusi o tom, jaké závazky by dohoda zahrnovat měla, a které oblasti by naopak z jejího obsahu měly být vyjmuty. Proto mne skutečně těší zájem o tuto problematiku z řad odborné veřejnosti a doufám, že budeme moci navázat další spolupráci,“ napsal Květě Lauterbachové Ing. Vladimír Bärtl, náměstek ministra průmyslu a obchodu v dopise, ke kterému připojil následující text polemizující s některými pasážemi včera na OM zveřejněného článku (zde).

Vše, co nebude explicitně vyňato ze smluv, bude podřízeno plné liberalizaci“

Je pravda, že dohoda CETA využívá tzv. negativní seznam závazků, tedy způsob, kdy se závazek liberalizace obchodu vztahuje na všechny sektory služeb s výjimkou pouze výslovně uvedených omezení.

Liberalizace obchodu službami fakticky znamená, že státy nebudou omezovat počet poskytovatelů služeb v jednotlivých sektorech (tzv. závazek přístupu na trh) a nebudou tyto poskytovatele na trhu diskriminovat oproti domácím subjektům (tzv. závazek národního zacházení). Výsledkem takové dohody tak je vpuštění zahraniční konkurence na trh a uplatňování shodných podmínek vůči všem.

Státy však mají volnost v rozhodování a přijímání libovolných opatření k regulaci trhu jednotlivých služeb, pokud tato opatření neodporují uvedeným principům. Přijímaná pravidla, podmínky či omezení tedy musí platit pro domácí i zahraniční subjekty stejně. Stát (případně kraji či obce) tedy mohou nadále určovat kvalifikační požadavky pro poskytovatele služeb či jiná pravidla zaručující kvalitu služeb a ochranu spotřebitele.

Pokud však stát považuje některé oblasti za příliš citlivé a nechce do nich vpouštět zahraniční subjekty vůbec, pak je možné uplatnit výjimky i z výše uvedených závazků. ČR (i EU jako celek) je velmi otevřenou ekonomikou, která se neuzavírá před vnější konkurencí a naopak z přístupu na zahraniční trhy významně profituje.

EU nicméně uplatňuje výjimky z výše uvedených závazků, především v oblasti „veřejných služeb“. Členské státy EU na jejím základě mohou ponechat služby veřejného zájmu zcela uzavřeny konkurenci. Žádné závazky z obchodních dohod se nevztahují na zdravotní, sociální a vzdělávací služby, které jsou financovány z veřejných zdrojů.

ČR také uplatňuje samostatně řadu dalších výjimek ze závazků, například u soukromých zdravotních či sociálních služeb. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je gestorem vyjednávání obchodních dohod za ČR, potřebu veškerých výjimek s příslušnými rezorty a nezávislými regulátory podrobně konzultuje.

Za celých 20 let, kdy byl proces liberalizace služeb zahájen mnohostrannou dohodou o obchodu službami GATS a pokračoval řadou dalších dvoustranných dohod mezi EU a třetími zeměmi, se neprojevily žádné negativní dopady této liberalizace. Ekonomika ČR je navíc reálně daleko více liberální vůči zahraničním subjektům, než k čemu je zavázána ve stávajících obchodních dohodách.

Pro běžného občana v ČR představuje otevřenost trhu zahraničním subjektům významné přínosy. Nárůst konkurence vede k tlaku na zlepšení kvality a pokles cen služeb. Příliv investic přispívá k tvorbě pracovních míst. Navíc jsme přesvědčeni, že vystavení konkurenci je v konečném důsledku přínosné také pro české podniky, přestože některé v této soutěži nemusí uspět. Pozitivní vliv liberalizace trhu pro prosperitu ekonomiky je na příkladu České republiky v polistopadové éře jasně patrný.

Obce a města nebudou moci rozhodovat o svých záležitostech a komunální politika nebude reagovat na tlak obyvatel a připomínkování zdola“, „Negativní důsledky pro demokratické rozhodování na úrovni samosprávy“. „Masivní vliv na svobodu komunální organizace služeb (voda, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, odpadové hospodářství atd..)“, „Zásadní útok na právo na samosprávu“, „mnohonásobný zásah do práv místních samospráv“

Komunální politika není obchodními dohodami omezena. Platí pravidla, která jsou zmíněna výše. Ta však již nyní musí být dodržována na základě české legislativy. Pro většinu služeb tedy nelze omezovat přístup zahraničních subjektů na trh (tzn. místní vyhláška nemůže zakazovat činnost zahraničních subjektů) nebo je neznevýhodňovat (např. přísnějšími podmínkami či požadavky). Nejedná se tedy o nové povinnosti plynoucí z mezinárodních obchodních dohod, ale právo na rovné podmínky pro podnikání.

Přesto platí řada výjimek, které umožňují upřednostnit domácí subjekty (či dokonce monopolní postavení domácího poskytovatele) např. u veřejných služeb, služeb distribuce pitné vody, veřejného zdravotnictví, vzdělávání či sociálních služeb apod.

Vzhledem k tomu, že se místní samosprávy řídí zákony České republiky, které v převážné většině nepočítají s možností omezit aktivity zahraničních subjektů nad rámec obecné regulace platné pro domácí subjekty, neznamenají tyto obchodní dohody pro místní samosprávy žádná omezení. Případná omezení, obsažená v české legislativě, která nejsou slučitelná se závazky obchodních dohod, jsou již v existujících dohodách chráněna příslušnými výjimkami a bude tomu tak i nadále.

Veřejné služby by neměly být předmětem výprodeje. Mají přispívat k občanské sounáležitosti a mají být prospěšné a dostupné všem. Ať už jde o zásobování vodou, odpadové hospodářství, zdravotnictví, vzdělání, bytovou výstavbu či kulturu“

Pro veřejné služby je na úrovni EU uplatňována výjimka. I bez této výjimky by však dohody zavazovaly státy pouze k tomu, aby zahraničním subjektům umožnily na komerční bázi poskytovat dané služby, bez nároku na jakékoli veřejné zdroje, popř. soutěžit s ostatními domácími soukromými subjekty v rámci veřejných zakázek na poskytování daných služeb.

Pro zahraniční subjekty by platila totožná pravidla, podmínky, i nároky na kvalitu daných služeb, jako pro subjekty domácí. Vlády by navíc nadále mohly do trhu zasahovat v zájmu zajištění dostupnosti daných služeb všem občanům. Příklad toho, že se veřejné i soukromé služby mohou úspěšně doplňovat, lze již dnes vidět např. v oblasti vzdělávání.

Dohody CETA a TTIP způsobí ztrátu 600 tisíc pracovních míst v Evropě a mzdový dumping“

Uvedená prognóza je nepodložená. Liberalizace obchodu s sebou obecně přináší nárůst efektivity, konkurenceschopnosti a prosperity u všech účastníků, stejně jako příliv zahraničních investic, tedy faktory, které zpravidla vedou k tvorbě nových pracovních míst. Problematika mzdového dumpingu nijak nesouvisí s obchodními dohodami, tyto dohody usnadňují pouze dočasný pobyt odborníků či vedoucích pracovníků ze zahraničí za účelem realizace určitého kontraktu či zřízení investice. Kromě toho, ze zřejmých důvodů nelze ve vztahu k regionu Severní Ameriky o eventuálním mzdovém dumpingu vůbec uvažovat.

On si v podstatě nikdo nepřeje, aby naši lékaři byli nahrazováni lékaři z Bangladéše. Pokud mají kvalitní vzdělání a jsou dobří, tak je to v pořádku. Pokud ale přijdou jen proto, že jsou podstatně levnější, tak s tím problém máme. A to je součást těchto velkých smluv typu TISA“, „Cílem politiky TISA je například umožnit, aby si soukromé podniky investující v některém ze smluvních států mohly do země přivézt vlastní personál, který bude ovšem podléhat standardům v zemi původu firmy. To by znamenalo konec sociálních, pojišťovacích a zdravotních systémů a ochrany práv zaměstnanců“

Obchodní dohody usnadňují podmínky pouze pro dočasný pobyt odborníků či vedoucích pracovníků ze zahraničí za účelem realizace určitého kontraktu či zřízení investice. Tyto osoby musí splňovat stejná kvalifikační kritéria a podmínky, jako občané ČR pracující ve stejné oblasti (např. doklad o vzdělání a praxi, členství v komorách, které určitou kvalifikaci vyžadují ad.). Dále je zakotvena podmínka předchozí praxe v daném oboru v délce několika let a podmínka vysokoškolského vzdělání. V žádném případě se tedy nejedná o problematiku agenturních pracovních sil.

Smlouvy navíc nemají vliv na vízový režim uplatňovaný přijímající stranou ani na regulaci trvalého pobytu, nabývání občanství či na povolení k zaměstnání na trvalé bázi. Nevztahují se ani na cizince, kteří zaměstnání hledají. Obchodní dohody nijak nenarušují zákonné povinnosti týkající se pracovních a sociálních opatření, minimálních mezd či ujednání o kolektivních smlouvách. Zaměstnání pracovníků na území ČR, ať se jedná o domácí či zahraniční subjekty, vždy bude podléhat standardům a pravidlům pracovního trhu ČR.

Pokud jde o hypotetický příklad lékaře z Bangladéše (ačkoli s Bangladéšem není žádná obchodní dohoda vyjednávána a navíc ve všech stávajících i vyjednávaných dohodách ČR zachovává výjimku ze závazků pro poskytování zdravotnických a lékařských služeb), případná obchodní dohoda by mohla umožnit, aby tento lékař dočasně přicestoval do ČR (za předpokladu splnění podmínek pro udělení víza) za účelem provedení určitého lékařského úkonu na základě krátkodobé smlouvy mezi tímto lékařem (jako podnikatelem) či jeho zaměstnavatelem (zahraniční nemocnicí) a českým odběratelem (např. českým zdravotnickým zařízením). Před prováděním daného lékařského úkonu by tento lékař nicméně musel doložit splnění veškerých kvalifikačních požadavků, uplatňovaných v ČR vůči všem osobám provádějícím daný úkon. Přestože k umožnění nastíněného scénáře není ČR žádnou obchodní dohodou vázána, neviděli bychom v tom vzhledem k dočasnému charakteru takového pobytu a nutnosti splnit kvalifikační požadavky žádná rizika, naopak považujeme spolupráci specialistů za velmi žádoucí.

Smlouvy určují, které druhy služeb budou podléhat vypisování veřejných zakázek přístupných koncernům ze zámoří v rámci globalizace. Tak prý bude zajištěna maximální konkurenceschopnost“

Spíše než o konkurenceschopnost jde o co nejefektivnější nakládání s veřejnými prostředky, k němuž zásadně přispívá otevřenost veřejných soutěží co nejširšímu spektru možných dodavatelů z domova i ze zahraničí. Samozřejmostí pak je princip, že vítěznou se stává nejvýhodnější nabídka splňující veškerá zadaná kritéria. Pravidla EU nás již dnes zavazují k výrazné otevřenosti veřejných zakázek zahraničním uchazečům. Obchodní dohody, obsahující závazky v této oblasti, tak pro ČR nepředstavují zásadní nároky. Jsou naopak příležitostí, jak zajistit přístup k veřejným zakázkám druhé strany také našim dodavatelům.

Co je jednou zprivatizováno, to se vrátí státu jen válkou nebo revolucí“, „Jde o ovládnutí světa nadnárodními koncerny a odstranění veškerých sociálních a funkčních kontrolních mechanismů ve prospěch nekontrolovatelného byznysu korporací. Již dnes jsme svědkem privatizace armád a projektů, které by měly být ve skutečnosti plně v gesci státu“, „privatizované podniky nebude možné vrátit zpět do rukou státu“

Z obchodních dohod nevyplývá žádný požadavek na privatizaci státních podniků. Pouze v nich bývají stanovena pravidla pro fungování těchto podniků tak, aby nezneužívaly své postavení a neomezovaly soukromé domácí či zahraniční subjekty působící na trhu. V některých sektorech, např. u veřejných služeb, lze navíc na základě příslušných výjimek zachovávat veřejné monopoly či udělená práva výhradního poskytování a případně zamezit vstupu domácí či zahraniční konkurence na daný trh.

Pokud jde o otázku vracení již zprivatizovaných podniků do rukou státu, obchodní dohody tuto možnost nezakazují, nicméně znárodnění je možné pouze za náhradu. Takový krok by tak s sebou nesl značné náklady a nemělo by k němu docházet s výjimkou velmi závažných důvodů (např. z důvodu zajištění bezpečnosti státu). Rozsáhlé převádění soukromého majetku do rukou státu by znamenalo nejen náklady za zmařené investice, ale především dlouhodobé ekonomické a politické důsledky zpochybnění kredibility státu v očích zahraničních i domácích soukromých investorů.

Korporátním médiím jde o to, aby se o ničem důležitém ani nevědělo, natož aby se o tom mluvilo“

Obdobné obavy, poukazující na údajné záměrné zamlčování informací, lze mírnit pouze snahou o transparentnost a komunikaci. Ministerstvo průmyslu a obchodu jako gestor vyjednávání obchodních dohod se snaží o otevřený dialog s veřejností. Za tímto účelem jsou pravidelně pořádána setkání se zainteresovanými osobami z řad úřadů, podnikatelů i občanské společnosti. Veškeré věcné připomínky jsou vítány a případně uplatňovány na Výboru pro obchodní politiku Rady EU.

Evropská komise také věnuje značné úsilí transparentnosti vyjednávání. Za tímto účelem jsou mj. na jejích webových stránkách zveřejňovány nejrůznější vyjednávací dokumenty či mandáty pro vyjednávání. Text dohody CETA, jejíž vyjednávání již bylo dokončeno, je řadu měsíců veřejnosti volně přístupný a o výsledku jednání se tak může každý přesvědčit již dnes, přestože dohoda dosud nebyla podepsána.

Iniciátory smlouvy TISA jsou USA a Austrálie, které prosadily, že vyjednávání musí být přísně tajné a smlouva musí zůstat tajnou ještě pět let po jejím uzavření“

Vyjednávání dohody TiSA se dnes vedle EU účastní dalších 23 ekonomik z celého světa, přičemž výsledek těchto jednání bude konsensem všech signatářů. Nelze tedy hovořit o nějakém vleku ze strany silnějších států. Dohoda je navíc sjednávána tak, aby byla přijatelná pro všechny členy Světové obchodní organizace a aby v budoucnu mohla nahradit stávající Dohodu o obchodu službami GATS, na jejíchž základech je stavěna.

Není pravda, že by smlouva měla být po svém uzavření jakkoli tajena. Právě naopak, již dnes EU i řada dalších účastníků zveřejňuje své návrhy textů, předkládané na jednací stůl. Tlak na transparentnost těchto vyjednávání navíc nepřichází pouze ze strany občanské společnosti, ale také ze samotné Světové obchodní organizace. Její členové, kteří se dosud vyjednávání neúčastní, chtějí mít aktuální přehled o jejich vývoji. Obdobně jako u dohody CETA, lze předpokládat zveřejnění celé dohody neprodleně po uzavření vyjednávání.

Koncerny budou přejímat služby nejen v oblasti bankovnictví, kde jim již dnes úspěšně umetává cestičku Evropská centrální banka, ale ovládnou komunikace, informatiku, zásobování vodou a elektrickou energií, poštu, ale i oblast školství a zdravotnictví, vězeňství, bezpečnostní služby atd.“, „Vše je uděláno tak, aby korporace odstranily všechny „překážky“ ze strany národních států a jejich regulátorů, které by jim stály v cestě“

Volný trh s sebou přináší zásadní tlak na konkurenceschopnost. V dnešní době, i s ohledem na rozvoj moderních technologií a pomyslné zkracování vzdáleností mezi dodavatelem a zákazníkem na globálním trhu, však již zdaleka v soutěži konkurenceschopnosti nevítězí jenom velké nadnárodní koncerny, ale čím dál více se prosazují i malé a střední podniky, které dříve mohly operovat pouze lokálně. Tyto nové a otevřené podmínky české podniky úspěšně využívají a prosazují se tak na celém světě. Naopak alternativní scénář protekcionismu není cestou, kterou by si středně velká a exportně orientovaná ekonomika, jako je ČR, mohla dovolit. Pokud jde o citlivé sektory služeb, jako je zdravotnictví, školství, distribuce vody apod., zde je liberalizace prostřednictvím obchodních dohod omezena příslušnými výjimkami.

Zahraniční monopoly budou diktovat ceny základních životních potřeb, vody, elektrické energie a paliv“

Otevřením trhu zahraničním subjektům dochází naopak ke snižování cen, které dosud byly vlivem omezené konkurence či dokonce existence lokálních monopolů neúměrně vysoké. Na globálním trhu si lze jen obtížně představit, že by některý subjekt dosáhl monopolního postavení a mohl tak zákazníkům diktovat libovolné podmínky. Obchodní dohody naopak často obsahují ustanovení proti zneužívání monopolního postavení či praktikám narušujícím konkurenční prostředí.

Přejít do diskuze k článku 30 komentářů