Velice doporučuji, aby si daný text přečetli všichni, kdo si myslí, že na Ukrajině nejsou žádní banderovci.
Internetové noviny v Ternopoli„DOBA“ oznamují, že se v Ternopoli objevilo druhé vydání „Povstalecké azbuky“, kde jsou hlavními hrdiny – Alarmik, Adolfík, Liliputin a jiní. Autor knihy je historik a veřejný činitel Oleg Vitvickij. Tato abeceda poprvé vyšla na podzim minulého roku, ale zařídit prezentaci knihy autor nestihnul, protože v zemi začala revoluce a následně válka. Kniha se rychle vyprodala, proto ji dopracovali a přidali strany o „Nebeské setnině“. Nové knihy budou brzy rozdistribuovány po státu a objeví se i v obchodech či knihovnách na východě Ukrajiny.
Hlavním hrdinou knihy je malý voják UPA (Ukrajinské povstalecké armády – tj. banderovců), který se jmenuje Alarmik (z německého Alarm – poplašný signál) a vítězí nad všemi nepřáteli včetně imperátora, který se jmenuje Liliputin. Autor knihy píše:
- „Možná, že to bude znít kategoricky, ale při svém vlastním vyhledávání a analýze možných vzorů pro napodobování jsem pochopil, že na poli vytváření nejnovějších literárních hrdinů pro naše děti panuje prázdnota a málokdo se snaží tuto mezeru vyplnit nestandardními odvážnými formami. Takže přesně na této hranici prázdnoty, na hranici mezi historikem a otcem, mě napadlo nabídnout dětem Ukrajince Alarmika – národního superhrdinu, mladého trubače z UPA, který se stal hlavní osobou „Povstalecké azbuky“. Proto, jak se říká, bych vám ho chtěl představit. Alarmik je voják Ukrajinské povstalecké armády. Opravdový Ukrajinec, mládežnický člen OUN /Organizace ukrajinských nacionalistů/(Bandery) od roku 1942. Charakter má pevný, veselý a neohrožený. Je to věrný a správný kamarád, žák z povstalecké školy „Oleni“. Má rád sport, zeměpis, dějepis a vojenství.“
Autor slabikáře tvrdí, že není určen jenom pro děti, ale i pro dospělé. Každé písmeno ilustruje slovo spojené s historií UPA.
- „Já sám jsem kandidát historických věd, proto jsem k tomu přistupoval jako historik. Dostal jsem ten nápad poté, kdy jsem nějakou dobu strávil mezi dětmi. Viděl jsem, že se dívají, čtou, zajímají se o samé Gubki Boby, Máši, Luntiky. A žádná ukrajinská postava mezi nimi nebyla. Název Alarmik je inspirován „alarmem“, který jsme jako mladí měli v dětském táboře. Takové poplašné signály Alarmik jako trubač své setniny vytrubuje na své trubce, když hrozí nebezpečí. Takže tato postavička je vymyšlená a kniha je literárně historická. Jsou tam vymyšlené postavy jako třeba Adolfík, kde je jasné, kdo byl předlohou a u Liliputina také. Medvědčukovič je kombinace Medvědčuka a Janukoviče“, vypráví Oleg Vitvickij.
Autor říká, že knihu napsal ve formátu slabikáře, protože v obchodech nenašel žádné zajímavé analogie.
- „Když jsem přišel do knižního obchodu, abych koupil svému mladšímu synovi slabikář, ukázalo se, že mají buď nová vydání těch starých, nebo je to něco typu „Ema má mísu“. Jako historik a veřejný činitel jsem nemohl udělat výlučně dětskou abecedu, takže jsou tam promítnuta témata současné politiky. Povstalci bojují nejenom s Adolfíkem a Stalinem, ale také se současnými osobami, jako jsou Medvědčukovičové s Liliputinem.“
- „Již zítra se tisíc nových Alarmiků vydá na svůj vítězný pochod Ukrajinou! Kniha vyšla v poněkud jednoduché formě, ale její podstata se nezměnila. Povedlo se nám dokonce zakomponovat památku na naše hrdiny z Nebeské Setniny. Plánujeme, že kromě Ternopolu se „Povstalecká azbuka“ dostane i k dětem na ukrajinský východ, do škol i knihoven“, sdělil nám Vitvickij o novém vydání „Povstalecké azbuky.“
Ta charakteristika Alarmika mi něco připomněla:
Z politické charakteristiky člena NSDAP z roku 1933 von Stierlitz, Standartenführera SS (VI. RSHA /Reichssicherheitshauptamt/): Opravdový Árijec. Charakter – nordický, disciplinovaný. Výborný sportovec: berlínský šampión v tenisu.
Porovnejte s charakteristikou Alarmika viz výše.
PS: Jedním z hlavních důvodů současných fašistických bakchanálií je mnoholetá systematická práce při výchově mladých generací obyvatel Ukrajiny v nenávisti k Rusku, Sovětskému svazu a Rusům jako takovým. Rusko to zanedbalo, nechalo tomu volný průběh a umožnilo Američanům, aby mohli fakticky beztrestně vytvářet prostřednictvím vzdělávacího systému a médií budoucí „Alarmiky“, jejichž mrtvoly jsou teď poházeny na polích Donbasu.
Převzato z Novosti Novorossii
Překlad: Irena
Pozn. překl. k tomu PS:
To je výborné. Tak Rusko se mělo postarat, aby ho Ukrajinci měli rádi. Ono nestačilo, že dostali k dispozici celou svou Ukrajinu bez jakýchkoliv dluhů, s veškerým průmyslem, zemědělstvím…., kterého nebylo málo. Všechny dluhy respektive závazky SSSR převzala na sebe Ruská federace. Mělo jim říkat: Američané a Západ jsou fuj, oni vás okradou, nevěřte jim.
Takže se podívejme, jak to bylo. Sami Rusové měli dost těch dvou antagonistických táborů a na začátku si mysleli, že je USA a Evropa opravdu přijmou za rovnocenné partnery. Uvěřili všem těm jejich pohádkám stejně jako třeba Češi. Když zjistili, jak to je, měli na krku skvělá 90. léta a dost starostí vyhrabat se ze svého svrabu, než aby se ještě stačili starat o to, co vyvádějí jejich ukrajinští bratři. Oni sami mají učebnice dějepisu sponzorované Američany, ale pomalu se z toho dostávají. Ukrajincům potom neustále znova a znova nabízeli podanou ruku, kterou oni nikdy nepřijali. Asi jako bychom ji nepřijali ani my v zastoupení různých Topolánků, Klauzů, Kalousků, Sobotků a podobných „zástupců lidu“ a po mediální výchově, jaké se většině našeho národa dostalo. Národ je stádo, a komu není rady, tomu není pomoci. Tou banderovskou nemocí si Ukrajinci musí projít sami, stejně jako my tou naší demokratickou.
