„Pražský kotel“: proč Čechy osvobodili tři dny po kapitulaci Německa

Překlad Janika, převzato odtud.

1945

Na začátku května 1945 bylo starobylé hlavní město České republiky Praha „průchozí branou“ pro německá vojska ustupující na západ. Na předměstí města se usadily vojenské jednotky Vlasovovy armády. Soudě podle mnoha fotografií pořízených v těchto dnech, cítili se naprosto v bezpečí a dokonce bavili místní děti ruskými tanci.

Po porážce Němců ve směru Berlína jedinou silou, která mohla klást vážný odpor našim vojskům, byla na začátku května 1945 skupina armád „Střed“ a část skupiny „Österreich“ soustředěné na československém území. Bylo to 900 000 vojáků a důstojníků, téměř 10 tisíc zbraní a minometů, asi 2000 tanků a útočných zbraní a tisíc bojových letounů.

„Pražské jaro“ roku 1945

V noci na 5. května se v Praze dozvěděli o obsazení Berlína Sovětskou armádou, a ráno  z rádia Praha zazněly výzvy k všeobecnému povstání. Německé vojenské jednotky byly vyzvány ke kapitulaci a čeští vojáci a policie byli vyzváni, aby se přidali k povstání. Mnoho Čechů začalo strhávat německé nápisy a vyvěšovat na ulicích československé vlajky.

Jako odpověď německá policie zahájila palbu, a čeští policisté a četníci, podporovaní odbojáři a dobrovolníky, začali střílet své bývalé kolegy.

Povstalci obsadili poštu, centrální telegraf, elektrocentrálu, mosty přes řeku Vltavu, železniční stanice se stojícími tam vlaky včetně německého vlaku, několik velkých továren a německý štáb.

Velitel skupiny armád „Střed“ polní maršál Schörner nařídil rozdrtit povstání, které přerušilo hlavní trasu plánovaného stažení německých vojsk na západ. 6.května Němci používali proti povstalcům tanky a letadla a znovu ovládli část města. Povstalci, kteří měli těžké ztráty, se obrátili rádiem „ke všem, kdo slyší“ o pomoc.

„Smrt Hitlerovi!“, „Smrt Stalinovi!“

Nejblíže Prahy se nacházela Koněvova vojska, byli 200 km od města. Takto to popisuje velitel 1. ukrajinského frontu, Ivan Stěpanovič Koněv: „Obdrželi jsme zprávu zpravodajských služeb, že polní maršál Schörner narychlo stahuje vojska do Prahy. 5. května jsem nařídil vojákům zahájit ofenzívu 6. května v dopoledních hodinách.“

Volání o pomoc uslyšeli i Vlasovci, ale velitel takzvané ruské osvobozenecké armády (ROA), generálporučík Vlasov, Čechům odmítl pomoci. Velitel 1. divize ROA, která čítala 18.000 mužů, generálmajor Bunjačenko, však nařídil svým vojákům jít na podporu povstání. Vlasovci šli do bitvy proti bývalým spojencům pod hesly „Smrt Hitlerovi!“, „Smrt Stalinovi.“

Boje v Praze

Vojáci divize Sergeje Bunjačenka obsadili letiště v Ruzyni, kde se nacházely bombardéry Luftwaffe připravené k bombardování Prahy, a také pražský Smíchov, přičemž měli pod kontrolou dva mosty přes Vltavu. 7. května pronikla 1. divize ROA do centra Prahy a rozdělila německou skupinu na levém břehu řeky Vltavy, a také obsadila Petřín a Holešovice a zajala asi 10 000 německých vojáků. Obávajíce se negativní reakce sovětského velení na spojení povstalců s Vlasovci, Česká národní rada požadovala stažení 1. divize ROA Prahy. V noci z 7. na 8. května všechny divize opustily své pozice v Praze a ustoupily na západ.

Naši, vaši – tancujme!

Abychom pochopili, jak se to mohlo stát, že vojáci Vlasovovy armády obrátili své zbraně proti těm, kteří jim je dali, musíme si objasnit několik bodů. Za prvé, většina z těch, kdo byli členy ROA, nechovala žádné sympatie k myšlenkám národního socialismu, se kterým neměli žádné zkušenosti. Byli to buď spolehliví antikomunisté, nebo lidé,  kteří doufali, že  se zachrání v armádě před hrůzami koncentračních táborů. Za druhé, jakmile se porážka Říše ve válce stala zjevnou, Vlasov začal aktivně demonstrovat své nepřátelství k Němcům.

Ignorujíc příkazy německého velení se 1. divize začala přesouvat do Rakouska, kde se chtěla spojit s kozáckými jednotkami 15. sboru SS, ustupujícími z Jugoslávie. Na cestě vznikaly neustále konflikty mezi Vlasovci a německými vojsky. V důsledku toho se velení německé skupiny armád „Střed“ rozhodlo odzbrojit divizi, která v té době byla v okolí Prahy a mířila se vzdát do amerického okupačního pásma, aby se tak vyhnula spravedlivému procesu pro zrazení své země a porušování vojenské přísahy, danou Sovětské vládě.

Nečekaná žádost Čechů o pomoc nicméně přiměla Bunjačenka změnit své původní plány a zapojit se do bojů v Praze. Věřil, že první do města vejdou Američané, kteří ocení účast Vlasovců na jeho osvobození a odmítnou je vydat do SSSR. Většina vojáků a velitelů divizí uvažovala stejným způsobem. Takže jakmile v Praze začaly vážné boje, vstoupili do města.

 „Podivné“ povstání

Myšlenka vzpoury, která vznikla v myslích českého undergroundu v posledních dnech války, kdy německá kapitulace byla otázkou několika dní, přišla jako překvapení pro všechny – Němce i Rusy. To proto, že od samého počátku, co Československo přešlo pod dohled Říše roku 1939 jako protektorát Čechy a Morava, bylo po celou dobu války spolehlivým a silným zázemím nacistického Německa. Místní továrny dodávaly potřebné materiály pro válečné potřeby. Obyvatelstvo okupované země žádné aktivní opatření proti okupantům nečinila a pokojně vycházela s novými vládci.

Důkazem toho je minimálně ta skutečnost, že neexistovaly žádné podzemní struktury více či méně srovnatelné se Zemskou armádou (Armia Krajowa) v sousedním Polsku.

Situace se změnila až na začátku května 1945, kdy sovětská vojska obsadila město Brno, a Američané, postupující z opačné strany, se přiblížili k Praze na vzdálenost 80 km. Tyto události přiměly především příslušníky policie a ozbrojených sil protektorátu uvědomit si svou úlohu a dokázat spojencům, že i oni bojovali se zbraní proti nacistům a neseděli v týle.

9. květen 1945, Praha

9. května 1945 ráno ve 4 hodiny vstoupil do Prahy gardový tankový sbor a přemístil se na severovýchodní, východní a jihovýchodní okraj města. 6. gardový mechanizovaný sbor vstoupil na jižní a jihozápadní okraj české metropole, 5. gardový mechanizovaný sbor vstoupil na západní okraj. Velitel 4. gardové tankové armády Dmitrij Leljušenko o tom poslal naléhavou zprávu veliteli frontu Koněvovi. „Bylo zajato mnoho zajatců a získáno mnoho trofejí. Odpor byl zničen. Komunikace s povstalci probíhá přes brigádního generála Vedera. Americká vojska tam nejsou. Provádím průzkum v severovýchodní části, směrem na jih. Zavádím pořádek. Jsem s operativní skupinou na západním okraji Prahy.“

Nicméně ve městě ještě zůstaly rozptýlené části SS divizí „Reich“, „Viking“ a „Wallenstein“, které pokračovaly v boji. Přestali až ve večerních hodinách. V boji se zbytky nepřátelských skupin ve městě padlo 30 našich vojáků. V úhrnu v Pražské operaci sovětská armáda ztratila 11 997 zabitých, 40 501 Rudoarmějců bylo zraněno. Naše materiální ztráty činily 373 tanků a samohybných děl, 1 006 zbraní a 80 letadel.

Německé ztráty pouze v Praze v té době se počítaly v tisících. Během Pražské operace bylo sovětskými vojsky zajato asi 860.000 vojáků a důstojníků a 35 generálů. Povstalci ve 4 dnech bojů ztratili asi 1 400 bojujících. Bylo zabito také 4 000 civilistů.

O tom, co se stalo v Praze 9. 5. 1945 v exkluzivním rozhovoru pro televizní kanál „Hvězda“ řekl účastník událostí, veterán z Velké vlastenecké války Nikolaj Melnikov: „Tehdy jsem sloužil v 23. pěchotní brigádě zvláštního určení. Vstoupili jsme do města v 11 hodin – všude byl klid, žádné boje, vítali nás tak, jako za celou válku v žádné jiné zemi.“

„Spěchali jsme jim na pomoc, ale oni to všechno udělali sami… Měli jsme porouchané auto, něco se stalo s motorem, oni nám dali zbrusu novou „Tatru“, dali jsme na ni naše číslo a odjeli.“

„Vlasovce jsme nestříleli na místě, co myslíte! Ale oni se na nás dívali, víte jak? Jako zvířata. Povím vám příhodu: míjíme Vlasovce a kolem jednoho z nich běžela kočka, tak ji chytil a zubama roztrhal na kusy, a díval se na nás. Jak se říká „voják Švejk“ Rudé armády, ale řeknu vám, oni byli jako zvířata, tihle Vlasovci, co se jim nepodařilo uniknout do zajetí k Američanům.“

12. května američtí vojáci předali SMERŠi generála Vlasova, ve stejný den se zrádci vlasti, kteří sloužili pod jeho velením, začali masově vzdávat sovětským vojskům. Tento den může být skutečně považován za poslední den druhé světové války.

Lynčování „po česku“

Počínaje dnem 9. května 1945 se v České republice strhla vlna lynčování etnických Němců, kteří žili hlavně v západní části země, a německých vojáků.

O rozsahu těchto zločinů výmluvně hovoří tajná zpráva náčelníkovi politické správy gardy 1. ukrajinského frontu generálmajorovi soudruhu Jašečkinovi, sestavená 18. května plukovníkem Kladovym a podepsané náčelníkem informačního oddělení PURKKA Leonovem: „Během pobytu v Československu vojáci a důstojníci našich vojsk byli opakovaně svědkem toho, jak místní obyvatelé vyjadřovali hněv a nenávist k Němcům nejrůznějšími, někdy docela podivnými a pro nás neobvyklými formami.”

U hotelu v Praze českoslovenští vlastenci shromáždili skupinu 30 Němců, kteří se podíleli na potlačení povstání, přinutili je, aby leželi tváří dolů na silnici, a každého z nich, kdo se snažil zvednout hlavu, bili holemi. Toto trvalo po dobu 40 minut. Potom byli Němci vyvedeni z města a tam upáleni na hranici.

Při setkání s našimi prvními tanky Češi na hlavní ulici v Praze shromáždili velkou skupinu Němců, namalovali na čelo každého z nich hákový kříž. S příchodem tanků přinutili Němce klečet a pak ležet tváří dolů pod pásy.

V oblasti odborné školy svlékli do pasu 15 Němek a natřeli je barvou, přinutili je pracovat na opravě mostu za velkého shromáždění lidu.

Potom byly Němky vyvedeny z města a zastřeleny. 10. května byli v Praze zadrženi čtyři němečtí vojáci, kteří se skrývali v podkroví budovy, stříleli a zabíjeli vojáky Rudé armády a obyvatele. Zadržení Němci byli okamžitě pověšeni za nohy, politi benzínem a zapáleni.

S podobnými skutečnostmi bylo možno se setkat nejen v Praze, ale i v dalších městech Československa. Ve vesnici Luška s příchodem našich vojáků Češi vyhnali všechny Němce (290) a jejich majetek byl zabaven. Na ulici byli pověšeni za nohy a upáleni dva příslušníci gestapa.

U jejich mrtvol byl umístěn nápis „Za vraždu a smrt našich bratrů.“

To vše vysvětluje obrovský vztek a touhu po pomstě, která žila v československém lidu vůči Němcům za všechny spáchané zločiny. Obyvatel Prahy dr. Kot řekl: „Němci utlačovali československý lid po dobu šesti let. Čtyři dny před příchodem Rudé armády do Prahy se dopustili masových poprav mužů a žen. Dokonce i děti před očima rodičů věšeli na speciální háky, nebo je stavěli do řady a drtili pod pásy tanků.“ Hněv a nenávist k Němcům byla tak velká, že často naši důstojníci a vojáci drželi zpět československé obyvatelstvo od vraždění nacistů bez soudu.

Urážka osvoboditelů Evropy

Veterán z Velké vlastenecké války, osvoboditel Evropy Nikolaj Melnikov řekl, že jeho „válka“ skončila v České republice 12. května 1945: „Nepamatuji si název tohoto města, ale zapamatoval jsem si na celý život pole, na kterém seděli na mladé trávě němečtí zajatci.“

„Bylo jich mnoho tisíc. V tento den nám bylo řečeno, že pojedeme domů. Za 20 let po Velkém vítězství jsem znovu navštívil tuto zemi, a požádal, aby mě odvezli na místo, kde stál památník, na kterém bylo napsáno: Tady skončila Druhá světová válka. Bylo to pro mě velmi dojemné, dokonce jsem měl v očích slzy – taková čest pro sovětské vojáky! A v roce 2004 jsem tam jel znovu. Památník zůstal na stejném místě, jen Češi změnili nápis, tentokrát tam bylo psáno Tady byla zajata největší skupina německých vojsk. Dokážete si to představit? Přepsat dějiny je urážlivé…“

Převzato z ostrova Janiky

Přejít do diskuze k článku 4 komentáře