Diskuze k článku


  • LiL • 27. března 2018

    Nedivím se,že má někdo oprávněnou obavu z provozu a zabezpečením jaderné elektrárny. Ale popravdě ,ono žádné zařízení není 100 % bezpečné. Vždy se volí varianta kompromisu. Nejbezpečnější by bylo tyto elektrárny neprovozovat, ale čím je nahradíme. V úvodu se uvádí,že v německu reagovali okamžitě,jen chybí jak německo řeší svou energetickou politiku a kolik energie nakupuje z našeho jádra.

  • Pavel Nedbal • 27. března 2018

    Vážený pane Umlaufe,
    ono je to opravdu složité, a pro každou činnost je potřeba si přijmout určité předpoklady a s tím spojená rizika.
    První předpoklad je, že po dobu životnosti jaderné elektrárny nevypukne válečný konflikt, který by „horká“ zařízení mohl i záměrně destruovat. Je to tedy jen pro dobu míru.
    Druhý předpoklad je, že zařízení je správně dimenzované a provádí se pečlivé kontroly (viz známý incident s špatnými rentgenovými snímky svárů).
    Jako třetí je nutnost správné funkce všech záchranných zařízení, které by měly zafungovat v případě porušení integrity zařízení, a záložní systémy napájení všech zařízení pro dochlazování.
    A konečně čtvrtou podmínkou je dobrá schopnost posádky řešit všechny standardní i nestandardní situace, včetně schopnosti improvizace. Zde se možná (nechci je obviňovat) ve Fukušimě projevila typická vlastnost Japonců (jen) dokonale plnit rozkazy. Ještě několik hodin jely čerpadla na bateriové zdroje, kdyby vedoucí směny zavolal, aby jim fofrem na dvůr vrtulníkem šoupli 500kW dieselagregát, cívku kabelu a čtyři elektrikáře, a poslal „mladé“ preventivně vytlouct horní okna haly, mohl být problém zažehnán.

  • racek • 28. března 2018

    Pavel Nedbal napsal

    Vážený pane Umlaufe,
    ono je to opravdu složité, a pro každou činnost je potřeba si přijmout určité předpoklady a s tím spojená rizika.
    První předpoklad je, že po dobuživotnosti jaderné elektrárny nevypukne válečný konflikt, který by „horká“ zařízení mohl i záměrně destruovat. Je to tedy jen pro dobu míru.
    Druhý předpoklad je, že zařízení je správně dimenzované a provádí se pečlivé kontroly (viz známý incident s špatnými rentgenovými snímky svárů).
    Jako třetí je nutnost správné funkce všech záchranných zařízení, které by měly zafungovat v případě porušení integrity zařízení, a záložní systémy napájení všech zařízení pro dochlazování.
    A konečně čtvrtou podmínkou je dobrá schopnost posádky řešit všechny standardní i nestandardní situace, včetně schopnosti improvizace. Zde se možná (nechci je obviňovat) ve Fukušimě projevila typická vlastnost Japonců (jen) dokonale plnit rozkazy. Ještě několik hodin jely čerpadla na bateriové zdroje, kdyby vedoucí směny zavolal, aby jim fofrem na dvůr vrtulníkem šoupli 500kW dieselagregát, cívku kabelu a čtyři elektrikáře, a poslal „mladé“ preventivně vytlouct horní okna haly, mohl být problém zažehnán.

    No, víte, Takhle velký stacionární agregát je nekolikatunové monstrum (plus palivo) a nejde je položit jen tak na zem. A převozné agregáty zas jen tak vrtulník neuveze. Také tyto agregáty nejsou jen tak v nejbližší samoobsluze, objednávají se u výrobců dopředu. Možná by se dal použít agregát někde s vojenského skladu, ovšem to se za několik hodin stihnout nedá, navíc jsou jen někde. A připojení do záložní UPSky nebude jen záležitost strčení kabelu do zásuvky. Obávám se, že by tato možnost byla reálná, pokud by věděli o pohromě několik dní předem.
    Fukušima byla prostě příkladem toho, když minimální možnost se stane skutečností. Kalkulované riziko, které nevyšlo. Jako když se staví opatření proti staleté vodě a ona přijde pětisetletá. A třeba dvakrát za sebou. Stálo to moc peněz, lidského utrpení, ale Japonci to nakonec zvládli velice dobře. Oni také umějí improvizovat, víte? Třeba taková sonda kosmická Hayabusa a její osudy jsou ilustrací. To by vydalo na román.