Diskuze k článku


  • Sasin • 2. srpna 2015

    Základem všech škol je zpřetrhání rodičovského pouta a uvést potomky do závažné neznalosti vlastních komplikovaných rodiných svazků, gde se mají cítit jako spolubydlící, což zásadně k výchově normálních lidí nestačí. Deficity potřebných rodinných znalostí a empatických návyků nenahradí žádná škola, byť by mohli děti malovat přímo na nebesá, válet se po zemi při odříkávání učiva nebo skákat dle vlastního uvážení s matematickou přesností z jedné větve na druhou.

    V těchto chvílích se z dětí stávají třídní nepřátelé rodičů a prarodičů, jdoucí po jakési svojí cestě objevováni nepotřebných znalostí pro úspěšný chod rodiny v celém širokém kontextu. Rodina zůstává jen jakýmsi zákonem ubřemeněným koKONem k materiálnímu zabezpečení osob, ze kterých nebude mít rodinný ani rodový užitek.

    Něco podobného je i Ruská rodová škola, ale děti se učí bez rozdílu věku nějaký předmět, nepotřebují devítimetrový strop pro deváťáky. Čili, gdyž deváťák nechápe kvantový rozdíl, může se to doučovat od čtvrťáka, čímž žádný třídní rozdíl nevzniká. Jen jsou z domu a učí se jakési lehčí verzi soběstačnosti. Muheeeeeeee
    http://www.youtube.com/watch?v=A_88x8SZTSY

  • Sio • 2. srpna 2015

    Pokud je řeč o waldorfské škole, tak mám nějaké informace a znám nejméně tři absolventy a jejich matku, co tam učila. Tedy žádný zázrak, spíše naopak. Zřejmě se předpokládalo, že po waldorfské střední příjde waldorfská vysoká a pak se jich ujme waldorfský zaměstnavatel. Jaksi pochyběl trénink volních vlastností vznikajících při překonávání překážek. A i ty faktické znalosti a dovednosti při přechodu na vyšší stupeň jaksi chyběly …
    Takže mám své pochybnosti.

  • mirror • 2. srpna 2015

    Mně se Waldorfská a Ruská škola nelíbí. Obě jsou určeny rodičům, kteří na svoje děti nemají čas. Produktem těchto škol bude konfekce. Moji rodiče byli naprosto obyčejní obyvatelé malého města. Dostal jsem v mládí tolik, kolik žáci vychvalovaných škol nikdy nedostanou. Od svých školských let jsem měl už svou malou knihovnu o matematice, geometrii, elektrotechnice a rádiových přijímačích. Rozebral jsem několik rádií. Měl jsem sbírku částí strojů a eklektického materiálu ze smetiště. Nosil jsem si domů staré časopisy. Sestavil jsem krystalku a elektronkový voltmetr s magickým okem. Vyrobil jsem si pistolovou páječku. Dokázal jsem navrhnout a vyrobit transformátor. K tomu jsem si nanosil domů cívky relé z výrobní praxe. S kamarádem jsme měli elektrický telefon, postavil jsem několik kár, ze dřeva jsem měl samopal a těžký kulomet. V lese jsme měli vykopaný bunkr. Účastnil jsem se několika bitev, později jsem dokázal vyměnit ložiska ve svém pionýru. Vyvíjeli jsme s kamarádem náporový motor. Slibné výsledky jsme měli v malých raketách, bohužel před dokončením vývoje došlo palivo, celuloidové negativy. S ničím takovým se chovanci elitních škol nepotkají. Na filmu jsem viděl stolařskou, kde si mohli dovolit vyrobit nanejvýše ptačí budku.

    Nechápu, jak se může někdo nadchnout naprostou hovadinou nebo volem?

  • Georgius z Raduně • 2. srpna 2015

    Sio a Mirrore! Vaše pochybnosti sdílím a o té slaboduché konfekčnosti výsledného myšlení žáků jsem přesvědčen. Co těžký individualista jsem odmítal ve škole organizovanou spolupráci s ostatními žáky – poněvadž mne zbytečně rozptylovali. Nebyl jsem však nikdy samotář, poněvadž v každé škole, kterou jsem při stěhovavé způsobu života rodičů navštěvoval, jsem si našel minimálně tři stejně postižené jedince, se kterými se dalo spolupracovat na úrovni – ovšem pouze výměnou svých individuálně nabytých zkušeností. O té spolupráci v duševní činnosti se neustále tradují nesmysly, které údajně i Hitlerovi vyvracel nějaký konstruktér tvrzením, že i když se nažene do houfu devět těhotných žen, tak se nikdy dítě za měsíc nenarodí.

  • Sio • 2. srpna 2015

    Rozumím vám, Georgu, dnes i mirrore. Taky jsem to tak měl. V sedmi jsem si usekl kus prstu, se sekyrkou pilou, pořízem a dalšími vifikundacemi jsme se s bráchanci u babičky pasovali už od pěti let. O tom, kolik času jsem strávil sám doma v garáži u ponku, s elektronikou a fotografií jsem tu Georgovi už psal. Učil jsem se sám a hrou. Občas se dostal mezi podobně jebnuté, jak zmínil Georg. To byl ale svátek, moc takových nebylo.
    Takovou výuku se nedá ve škole uskutečnit. Na druhé straně, matematiku nebo češtinu bych se takto nenaučil, to rozhodně ne. U takových předmětů to chce systematický přístup a hodně záleží na učiteli. Udělal jsem zkušenost, že ještě více na spolužácích. Neboural bych klasickou školu. Oddělil bych ne kluky a holky, ale učil bych je odděleně, to není špatný nápad. Stejně tak nejsem příznivec inkluze, trpí tím všichni.

  • Georgius z Raduně • 2. srpna 2015

    Sio, poslední dva roky devítiletky jsem byl žákem internátní školy pro slabozraké a proto mám osobní zkušenost. Pokud jsou jedinci s nějakým postižení vyučováni ve specializovaných školách je to bez debat přínosem i pro ty zdravé. Zdraví jsou totiž zbaveni možnosti snadné šikany těch postižených a postižení mají jedinečnou příležitost – a jak jsem poznal i obrovskou ctižádost – překonat při zvláštní péči všechny důsledky svého postižení a zdravé pokud možno ještě předčit. Prakticky všichni moji spolužáci byli hnáni potřebou dokázat těm zdravým, že slabozrakost neznamená slabomyslnost.

  • idiotronic • 3. srpna 2015

    Chválím Havlovýmí slovy ,,králíkárny“. Na velkých sídlištích se sejdou podobně potrefení jedinci a bývá tam dostupný i blázen, který vede třeba zájemce o elektrotechniku (i když já jsem žádný kroužek neměl, ale pecka ze 750 V zdroje měla výchovný efekt asi 8,3 ° Richter- Makarenkovy stupnice). Financováno z peněz původně určených na školní obědy,jakož i další ,,vědecký“ výzkum.
    Jsem autorem ocelových raket, neboť to, co navrhoval kolega, totiž papírové modely s prachovou náloží (v prodeji jsem objevil dusičnan draselný) jsem považoval za nedokonalé. Pokusy s ocelovými raketami naštěstí ukončil nástup na střední školu, která byla 450 km daleko (rodiče schválili). Poruchy raket byly totiž jen domnělé (mysleli jsme , že vybuchují, ozvala se vždy rána), skutečnou příčinou byla nadzvuková rychlost po startu, takže potichu to jaksi fyzikálně nebylo možné.(střední škola přinesla Newtonovy zákony a navíc jsme našli jednu raketu zapíchnutou v bříze,jako by ji tam někdo zatloukl). Pokusy s vysíláním asi nebyly na prahu roku 1970 tou nejlepší kratochvílí z pohledu zákona shodou okolností jsme vysílali ve stejném pásmu jako VB a slušným výkonem) , ale zcela obecně platí, že když na otázku ,,vysílač“ odpovíte sérií pokusů, které podle vašeho návodu provedou tzv. ,,děti“, máte autoritu, kterou třískáním pravítkem do stolu nenavodíte. Předvedete-li výrobu plošného spoje od přefotografování obrazce z časopisu zrcadlovkou Zenit přes fototechnický film až po vyvolání v kyselině dusičné, nenápadně vznikají odborníci, myslící samostatně . Tvrdím, že ne všechna zákonná nařízení je možné při tomto postupu dodržet (HNO3, UV záření). I v autoškole vás musí napřed pustit za volant bez řidičáku.
    Waldorfská škola vznikla jako hlídání dělnických dětí za velmi dlouhé pracovní
    doby.

  • mirror • 3. srpna 2015

    Rozdíly ve schopnosti se učit uvnitř skupiny jednoho pohlaví jsou mnohonásobně větší než mezi pohlavími, které bude pravděpodobně pro velké skupiny shodné. V malých skupinách s cíleným výběrem jejich složení budou náhodné rozdíly. Průměrné IQ budou mít stejné muži a ženy, tj. z definice IQ rovno 100. Předpoklady pro uplatnění se budou lišit jen u specifických činností. Chlap nedokáže kojit, žena nepředčí muže ve vzpírání. Podle zkušeností děvče na vysoké škole technické patří k nejlepším studentúm studijní skupiny. Znám inženýrka, která opravuje televizory a její manžel programuje. Nedávno jsem viděl křehké děvče Ing.Ph.D jak povoluje se stranovým klíčem šroubení. Nekoedukovanou výuku nedoporučuji.

  • Bety • 3. srpna 2015

    Poslouchala jsem jen kousek, takže se možná pletu. Ale získala jsem dojem, že největší hřích na té škole je dítěti odporovat, ať si usmyslí cokoli. Tzv. svobodný rozvoj osobnosti neomezovaný jakýmikoli pravidly a autoritou. To mi připomnělo Makarenka, který měl neustálé problémy s pedagogy podobného rázu. Makarenko se k tomu vyjádřil asi takto: Svobodně vyroste pouze plevel.

  • Sio • 3. srpna 2015

    A nejspíše měl recht. Dobrý příměr.

  • Georgius z Raduně • 3. srpna 2015

    Bety napsal

    Poslouchala jsem jen kousek, takže se možná pletu. Ale získala jsem dojem, že největší hřích na té škole je dítěti odporovat, ať si usmyslí cokoli. Tzv. svobodný rozvoj osobnosti neomezovaný jakýmikoli pravidly a autoritou. To mi připomnělo Makarenka, který měl neustálé problémy s pedagogy podobného rázu. Makarenko se k tomu vyjádřil asi takto: Svobodně vyroste pouze plevel.

    Bety, vyzkoušel jsem v praxi, že „svobodný rozvoj osobnosti“ dítěte nejlépe probíhá pod pečlivým, rozumným ale nekompromisním dohledem dospělého. Mám to i historicky ověřeno. Už v „osmdesátých letech posledního století minulého tisíciletí“ jsem vedl kroužek elektroniky pro prvňáčky. Nejdříve jsem si s nimi vlídně o elektronice a elektrotechnice porozprávěl, první dvě praktické práce jim připravil sám, ale už třetí úkol si vybrali sami a já jsem je od této chvíle naváděl tak, aby ani na chvíli nesešli z té správné cesty přesně podle zásad „učitele národů“ – zajímavou hrou. Aniž to tušili, neměli jinou možnost, než se učit a oni tak činili rádi a úspěšně i ve škole. Vyráběli jsme si zrovna z darovaných vyřazených součástek vlastní telefonní přístroje, když přišla na kontrolu vedoucí pionýrského domu – ale ta brzy odešla, když měla potíže pochopit odraz kulové vlnoplochy od rovinné překážky – vysvětlovaný těmi malými konstruktéry na hladině hranatého dřezu na nádobí. Aniž to ti totálně v nesvobodě vedení kloučci tušili, neměli už jinou možnost, než jít cestou, kterou jsem pro ně vybral. Z patnácti hochů je dnes jedenáct inženýrů a žádný z nich nevykazuje sebemenší poškození osobnosti – přestože v mém kroužku museli velmi často „držet hubu a krok“.

  • peter. • 3. srpna 2015

    Ja si myslím,že vzdelávací systém v bývalom Československu bol aj keď možno nie celkom optimálny,ale určite lepší,ako všetko,čo do nášho školstva prišlo po r.1989,nevynímajúc všetky tie západné „novinky“.Svedčia o tom výsledky našich vtedajších študentov,ktoré dosahovali na rôznych medzinárodných olympiádach a vedomostných súťažiach.Zrušenie koedukácie na stredných školách nepovažujem za múdre,lebo zo štatistík vyplýva,že na gymnáziách dosahujú dievčatá rovnaké alebo lepšie výsledky ako chlapci,a chlapci v stredoškolskom veku,ak sú v triedach spolu s dievčatami,sú kultivovanejší a menej hulvátski.Čo sa týka priemysloviek,tak tam by zrušenie koedukácie prinieslo to,že technicky nadané dievčatá,by stratili možnosť rozvinúť svoj talent pre napr.matematiku,fyziku a pod.obory,kde dominujú chlapci.

  • Bety • 3. srpna 2015

    Peter, já jsem to pochopila tak, že děti nejsou rozdělené v ničem jiném, než ve třídách. Škola je společná, mimoškolní aktivity také a suma vědomostí je předávána ve stejné výši děvčatům i chlapcům, jen metodika učení chlapců a dívek se liší. Pokud mají dobré výsledky, a po 20ti letech už by to mělo být ověřené, tak proč ne? Vzali nějakou teorii, zdála se jim nadějná a tak ji vyzkoušeli v praxi. Ne jako u nás, kde každý nový ministr školství překope celý systém jen proto, že může.
    Prý se také chlapci k dívkám chovají více rytířsky, což je možná způsobené tím, že jsou jim vzácnější a to také není zlé.

  • Georgius z Raduně • 3. srpna 2015

    Bety, o té větší rytířskosti chlapců pochybuji. V polovině druhého ročníku na střední ekonomické škole jsem „legálně desertoval“ do prvního ročníku učiliště spojů, kde na dvě třídy učňů v každém ročníku připadala třída dívek. Přišel jsem „z boudy, kde bylo katastrofálně přebuchtováno“, neboť v některých třídách byla jen samá děvčata a na celé ekonomce bylo necelých třicet hochů oproti více jak pěti stovkám příslušnic krásnějšího pohlaví. Ředitel učiliště mne jednoho dne požádal, abych s oběžníkem doslova oběhl všechny momentálně vyučující a tehdy jsem poznal markantní rozdíl. Ve třídách dívek jsem byl svědkem pubertální snahy upoutat pozornost a to i způsobem, jenž rozhodně nebylo možno nazvat mravopočestným a jenž se od reakcí mých nových spolužáků – až na ty sekundární pohlavní znaky – prakticky v ničem nelišil. Přišlo mi to tak trapné, že když se mne jeden profesor „vtipně“ ptal, kde jsou dívky hezčí, neodpustil jsem si poznámku, že zde jsou některé opravdu hezčí, ale na ekonomce se uměly všechny mnohem lépe chovat. Z těch třiceti dívek jsem si nejméně dvacet znepřátelil. Jak jsem se dověděl později, ty uražené vyzývaly k pomstě. Podle mého přesvědčení společná výuka umožňuje tím nejpřirozenějším způsobem naučit příslušníky těchto dvou „rozdílných živočišných druhů“ vzájemnému pochopení a společensky přijatelným formám soužití. Není totiž nic lepšího, než když oba „rozdílné druhy“ názorně vidí, v čem se liší a v čem ten který druh vyniká. Rozdíly v dosažené úrovni vzdělání u psychicky méně odolných jedinců jsou podle mne přiměřenou daní za morální přínosy ve výchově mladého člověka. Pokud je pedagog na úrovni svých úkolů, pak má možnost jedince s malým sebevědomím otužovat a ty příliš sebevědomé umravňovat. To žádná didaktická novinka sama o sobě nikdy nevyřeší.

  • peter. • 3. srpna 2015

    Bety napsal
    To mi připomnělo Makarenka, který měl neustálé problémy s pedagogy podobného rázu. Makarenko

    Bety:
    Keď už ste spomenula Makarenka,tak ste mi pripomenula jeho knihu,menovala sa myslím „Budú z nich ľudia“,ktorú som prečítal niekoľko krát a často som sa k nej vracal.Bolo to už dávno,mohol so mať takých 14 – 15 rokov.
    Tá kniha je o zakladaní kolónie pre bezprizorné deti a mládež,príbeh sa odohráva niekde v Charkovskej oblasti(možno sa mýlim) v období po skončení občianskej vojny v Rusku.V tej kolónii sa zišla neuveriteľná zberba bezprizornej mládeže,mladistvými banditami počnúc,cez prostitútky až po šikovných zlodejov a podvodníkov.Spomínam to preto,že jedna z epizód knihy hovorí o tom,ako sa v rámci boja proti alkoholizmu vytvorila z týchto mladistvých bývalých zločincov akási pomocná jednotka milície,pre odhaľovanie destilačných prístrojov u sedliakov ktorí tajne pálili samohonku.Dopadlo to zle pre sedliakov a ja o tom píšem hlavne preto,že to vyvracia tu prezentovanú fámu o tom,že až do Stalinovej smrti boli Rusi ľaliovo čistým a pálenkou nepobozkaným národom.Že Rusi začali slopať až počas vlády Chruščova a jeho následníkov a spôsobili to účelovo vyrábané filmy,ktoré z Rusov urobili nikým neprekonateľných svetových ožranov.
    Tiež si myslím,že Makarenko ako pedagóg je zabudnutý neprávom a ako ja vidím budúcnosť,tak aj predčasne.

  • idiotronic • 3. srpna 2015

    peter. napsal
    chlapci v stredoškolskom veku,ak sú v triedach spolu s dievčatami,sú kultivovanejší a menej hulvátski

    Ke popsané změně postačuje přítomnost jediné spolužačky (zkušenost z průmyslovky).

    • Stan • 4. srpna 2015

      Nevěřili byste, jak hulvátské a nekultivované dokážou být dnešní středoškolačky. A je jedno, jestli mají ve třídě kluky.

  • Sio • 3. srpna 2015

    idiotronic napsal
    Kepopsané změněpostačuje přítomnost jediné spolužačky (zkušenost z průmyslovky).

    Heh, to mi připomíná, nepsalo se někde, že Zeman také dělal ekonomku s převahou děvčat ve třídě? Jeho vybroušené chování mi imponuje. :-)

  • Bety • 3. srpna 2015

    Peter, já tu knihu znám, v češtině má název Začínáme žít .Z ní si také pamatuji ten citát, i ten boj proti samohonce. Její děj ale začíná ve dvacátém roce, takže je docela dobře možné, že ta snaha měla za Stalinových dob výsledky.
    Ale vzhledem k tomu, že lidstvo jako takové chlastá od té doby kdy objevilo proces kvašení, tak se to dá maximálně poněkud omezit. Jen, jak jsem napsala už jinde, je nespravedlivé ,označovat Rusy za krále pijáků, když jiní pijí přinejmenším stejně, pokud ne víc – a že je to hněte, to je pochopitelné.
    Co se týče chlapců a děvčat – myslím, že ve středoškolském věku jsou už na stejné úrovni co se týče vyspělosti, ty rozdíly jsou patrné hlavně na základce- a tam, to se nezlobte, se pozornost chlapců k dívkám projevuje hlavně v tom tahání za vlasy, strkání a podrážení nohou, případně v přiblblých poznámkách na jejich vyspělost v určitých partiích, na což kurážnější dívky reagují výhrůžkami, případně i nějakou tou fackou, což si v tomhle věku ještě mohou dovolit, protože jsou větší.

  • Sasin • 3. srpna 2015

    Chudí duchem co znají jen knihy napsané druhými chudými duchem nebo co lze vůbec napsat touto vojebanou hatlamatilkou, která je dobrá tak pro posluhy koňům? I ten Komenský se do teho vopřel a vytvořil nějaké znaky, které nemají nic společného se zvuky nebo gdyž vás něgdo praští palicí, že byste ten moment vykreslili latinskou, a zlo dějskou jazykovou sadou, na udávení původních pocitů by se jevilo stejně příliš otevřené a takzvaně excentrické protivá zaběhnutému bontónu plácat prázdnou slámu o ranách, na které nemáte ani pojmenování.
    Čeho se dožadujete, gdyž doteky, poloměry, úhly ani váhy nedokážete sformulovat do rozumného sdělení, které byste využili jako znalosti k udržení rodniny, rodu, či dokonce nedejbože národa. Muheeeeeeee

  • Georgius z Raduně • 3. srpna 2015

    Bety, Váni popisované „pozornosti“ chlapců vůči dívkám končívají tehdy, když hoši dosáhnou přibližně třinácti let a tudíž na základní škole jsou k dispozici ještě téměř dva roky ke korekci jejich chování do společensky únosné formy. A jen tak mimochodem, ten stav, kdy se dívky mohou samy fyzickým útokům ubránit, je pro mnohé budoucí „pány tvorstva“ docela užitečný. Velikou roli v tom procesu sehrává osobnost a autorita pedagoga, což je dnes problém nejen proto, že stále převládají pedagožky, ale i pro zoufalý úpadek společenské prestiže učitelského povolání.

  • Georgius z Raduně • 3. srpna 2015

    Sio napsal
    Heh, to mi připomíná, nepsalo se někde, že Zeman také dělal ekonomku s převahou děvčat ve třídě? Jeho vybroušené chování mi imponuje.

    Sio, pokud byste byl důsledným pozorovatelem všeho na této planetě dosud živého, pak byste si povšiml, že Zemanovo chování je zcela v normě. Ovšem v normě pro urostlé a obvykle marnivě ješitné alfa samce primátů. Politického bych v tom neviděl nic – i když při přehlídce do vrcholných funkcí se prodravších jedinců tito mohutní samci obvykle převládají. Ti drobní tento zejména pro voličky viditelný nedostatek musí dohánět zákeřně houževnatou úskočností, ke které je třeba značné inteligence. To, co Vás nejspíš na Zemanovi popouzí, je fakt, že on má při svém vzrůstu i všechny „kvality“ těch nedorostlých politiků. No a když tu svoji inteligenci plně zaměstnává vymýšlením podrazů na své soupeře, pak se mu jí logicky nedostává jinde a chová se často jako halama křupan.

  • Irena • 4. srpna 2015

    Georgius z Raduně napsal

    Bety, Váni popisované „pozornosti“ chlapců vůči dívkám končívají tehdy, když hoši dosáhnou přibližně třinácti let a tudíž na základní škole jsou k dispozici ještě téměř dva roky ke korekci jejich chovánído společensky únosné formy. A jen tak mimochodem, ten stav, kdy se dívky mohou samy fyzickým útokům ubránit, je pro mnohé budoucí „pány tvorstva“ docela užitečný. Velikou roli v tom procesu sehrává osobnost a autorita pedagoga, což je dnes problém nejen proto, že stále převládají pedagožky, ale i pro zoufalý úpadek společenské prestiže učitelského povolání.

    Myslím si, že vztahovat to rozdělení až na střední není dobré. Myslím, že to právě má velký vliv na ty děti na té škole základní, kdy se v podstatě začínají formovat a kdy dívky mají opravdu velký náskok, takže to klukům na sebevědomí asi moc nepřidá. Co si pamatuji já, tak v první třídě jsme ještě tak nějak byli společně kluci i holky, ale potom se to začalo rychle měnit a holky i kluci si mezi sebou drželi odstup a taky si myslím, že ta aktivita k distancování se vycházela spíše od kluků. Navíc, pokud jsou holky napřed, nevidím důvod, proč by nemohly svůj náskok využít i v učení a nechat se zpomalovat, když zrovna v té době mají očividně potenciál do sebe něco velmi rychle vstřebat a kluci ho mají trochu posunutý, takže by to dohnali v některé vyšší třídě.
    Ono se také to rytířské chování musí nějakým způsobem zformovat a pubertální věk k tomu opravdu není moc vhodný. To už je trochu pozdě, nemyslíte?

    Navíc, i když asi je to opravdu ta jeho nejkontroverznější část, tak ten školní program Bazarného nespočívá pouze v tom oddělení, které doporučuje, ale netrvá na něm, pokud na to třeba rodiče nejsou připraveni. V těch školách měli jak třídy oddělené, tak smíšené, takže nikoho k ničemu nenutili. Mě se tam zdál jeden z nejdůležitějších momentů, že trvá na tom, aby děti určitou část hodiny stály u zvýšené lavice. Každá lavice měla normální místo na sezení a vedle k stání a děti se během hodiny střídali a nevypadali, že by byly nespokojené. Také asi obzvláště pro ty mladší vymýšleli jak je učit, aby se přitom děti hýbali a neseděli jako pecky v lavicích. Člověk prostě není uzpůsobený, aby celé hodiny seděl nepohyblivý v lavicích a tím spíše dítě ve vývoji. Také jim díky liniím na stropě trénovali oči, aby stále upřeně nezírali do jednoho místa na tabuli….

  • fajt • 4. srpna 2015

    měl jsem štěstí, že na základce jsem chytil od měšťanky kantora, který si nás vzal jako třídní ( do té doby děs a bída mladých zaláskovaných kantorek s rychlým ouvazkem ) a své povolání vzal do svých rukou jako poslání ( a musím říci, že na to měl ), jeho mimo školní aktivity, kterýma děsil naše rodiče i vedení školy ( ale nás naprosto fascinovaly ) měly hodně do sebe ( o každém z nás věděl všechno a taky tak s náma a pak následně i s rodiči velmi náročně pracoval ), jako třída jsme oproti ostatním měli vědomostní průměr o řád někde jinde. Samozřejmě i tady byli slabší a silnější, ale kdybychom zůstali na pospas pouhému standardu ( a ten oproti dnešku taky nebyl marný), tak hromada mých spolužáků by dnes byla ochuzena jak o vzdělání, tak i o zážitky z toho plynoucí…nikdy si nenárokoval nějakou vděčnost a ani neočekával nějaký osobní prospěch, že svá děcka pro život a tak důsledně vycepoval a poučil. ..)

  • Martin (už bez taky m) • 4. srpna 2015

    Souhlasím s Georgiusem. Třída – je-li dobře vedena je KOLEKTIV. Jeden z prvních „prostředí pro utváření týmů“ které děti poznávají – a skrze nějž poznávají nejen druhé, ale i sebe samy – a své schopnosti i možnosti
    Trvám na tom, že inspirativnost společných tříd je zásadní stejně jako možnost vidět a konat jak to vidí druhé pohlaví. Co se týče fyzických reakcí, ty nemusí vždy odpovídat získávaným návykům z vícero důvodů.
    Vydělovat nějak nadanější z „běžných“ tříd je na počátku bezesporu chyba, v různých volitelných předmětech i kroužcích by měli mít dost možností. Bohužel u mnoha těch kroužků a zájmových činností si již nejsem jist kvalitou některých vyučujících…
    Stane, Vaše poznámka k hrubosti a hulvátství dívek na SŠ je případná, ovšem na vině tam je celkové prostředí v němž vyrůstají, snaha „konkurovat“ okolí, vč. rodinné „ne- výchovy“ u většiny těchto případů, a další… Ovšem i v takovém případě si kvalitní a schopný vyučující ví alespoň částečně rady. Sám nepochybně víte či tušíte, jak by to dopadalo, kdyby tyto „případy“ nedostaly alespoň tu korekci kterou jim dávají vyučující S AUTORITOU a skutečnými schopnostmi…
    Co se týče „odezvy“ žáků, tak ta často přichází „se zpožděním let“, takže sám učitel či rodiče ji nemusí zažít. Ovšem bez tohoto kultivujícího úsilí (které je mnohdy nesmírně vyčerpávající a působí někdy i díky prostředí ostatních žáků beznadějně) by NEBYLA NADĚJE BUDOUCNOSTI ve změně, formování chování dětí…
    Je nesmírně důležité nejen usilovat o bohatý a plnohodnotný,co nejsamostatnější „život třídy“, ale také kultivovat poměry a vztahy v pedagogickém kolektivu. Tady pomáhají zejména oni „učitelé a učitelky od Boha“- a kvalitní a kvalifikovaný ředitel/ka. Nemusím asi psát co za obrovské škody zde posledních 20 let ÚPADKU SPOLEČNOSTI udělalo v ZŠ.

  • Martin (už bez taky m) • 4. srpna 2015

    fajte – asi se tady všichni shodneme na tom, že na „naše nejlepší“ učitele a učitelky vzpomínáme JAKO NA VZORY láskyplně PO CELÝ ŽIVOT – a málokdy se „suchýma očima“…
    Nepochybně i v kontrastu s jinými „takyučiteli a takyučitelkami“, které jsme zažili také. Sám mám ze ZŠ i Gymnázia k „oběma kategoriím“ bohaté zkušenosti…
    Ta motivace být opravdu dobrým PANEM UČITELEM, PANÍ UČITELKOU je jedním z nejkrásnějších stimulů tohoto nenahraditelného a jednoho z vůbec nejzáslužnějších povolání.
    Připojím jeden zážitek, který mi „způsobili“ táborníci jedné mládežnické NNO před lety…
    Vykládali jsme si o přírodě NAŠÍ VLASTI, a procházeli horami na praktické terénní exkurzi. Ve skupině jsem měl jak dospívající děti od 16 let, tak vysokoškolačky cca 27 let… Byl to nejen fyzicky náročný den…výklad jsem „opepřil“ mnoha příklady kdy zdánlivě bezmocný jedinec může dokázat zachránit mnohé z krás naší Země…
    Mládež byla nesmírně vnímavá a živá – jakmile zjistila že tímto doslova ŽIJI… Později odpoledne se mne zeptala jedna dívka kolem 20: „…pane Martine jistě jste ale zažil již nejedno zklamání – i z mladých jako jsme my. Kde berete stále tu sílu pokračovat?“ Odpověděl jsem jí, že ONI SAMI JSOU SPOLU S PŘÍRODOU KOLEM tou silou. Doslova jsem jim odpověděl (neb bylo zřejmé, že se ptá „i za ostatní“): ONI VÁS TOTIŽ NEJPRVE MUSÍ ZKAZIT – A NIKDE NENÍ PSÁNO, ŽE SE JIM TO POVEDE!
    Některé jsem po letech potkal…
    všichni mi potvrdili,
    že si to pamatují dodnes- a zkouší tak pracovat sami…
    Asi se shodneme na tom, že ač je „cestování po galaxiích“ (byť zatím virtuální a v představách) nepochybně skvělé – tak „cestování po duších“ rozvíjejících se dětí je něčím naprosto neopakovatelným – a doslova úžasným způsobem jak jim předat , či se pokusit předat – to co nejlepší na CELÝ Život…

  • Georgius z Raduně • 4. srpna 2015

    Ireno, už co žáček poškoláček na základní škole jsem si všímal, že děvčata vynikala tam, kde se stačilo „nazupat“ předkládané učivo a díky vyjadřovací obratnosti je u tabule věrně reprodukovat. Jejich nedostatky pak byly viditelné – čest řídkým výjimkám – v matematice, fyzice a chemii. Měl jsem už v šesté třídě pověst technického „hračičky“ a na přání třídní jsem ty jinde tak úspěšné a „jako ty včelky pilné“ dívky – pro nás kluky však nudné „šprtny“ – v těchto předmětech doučoval. To oddělování se hochů vycházelo právě od jejich převládajících zájmů. Někteří z nás holdovali sportu a jiní – ti „sportovci“ vysmívaní „hračičkové“ – letadýlkům, vláčkům, lodičkám, autíčkům a jiným technickým „udělátkům“, což s narůstajícím zájmem dívek o oblečení a o péči o své fyzické půvaby nešlo dost dobře dohromady. Skutečnost, že jsem mohl zatím nevědomky pozorovat denně a velmi zblízka právě ty odlišnosti ve vývoji osobnosti už v útlém věku, byla pro mne užitečná později, kdy mne s těmito fakty nejdříve seznamovala v pedagogickém minimu pedagogická škola a pak každodenní realita vedoucího výrobních kolektivů, složených převážně z žen bez technického vzdělání. Na jejich psychické odolnosti vůči nudným stereotypům při malosériové výrobě elektronických přístrojů stál ekonomický přínos této činnosti – pokud se mi dařilo chápajícím a citlivým způsobem jednat z každou z nich. Tím chci říci, že oddělování obou pohlaví při školní výuce považuji za kontraproduktivní už proto, že to oddělení je překážkou v poznání objektivně existujících rozdílů, jejichž opomíjení nebo dokonce vědomé přehlížení bývá hlavní překážkou pro spokojený život člověka. Militantní feministky preventivně upozorňuji, že pojmem člověk mám na mysli obě tak pěkně rozdílná pohlaví.

  • Irena • 4. srpna 2015

    Georgiusi, zapomínáte, že je oddělují pouze na učební hodiny, jinak mají možnost se poznávat, jak chtějí. Já byla nerada, že nebude mít ve třídě ani jednu holku, a teď ráda jsem. Tečka.

  • fajt • 4. srpna 2015

    Martin (už bez taky m) napsal
    Martin (už bez taky m)

    víte, já si ho nejvíce nepamatuji ze školy ( kde tedy taky zanechal patřičnou stopu ), ale právě z akcí mimo zedeešku, a jedna taková, která se mi nesmrtelně vryla do paměti a měla opravdu zásadní vliv na mé pubertální chování nesla název putovní tábor – na tu dobu a na věk účastníků docela věc neslýchaná ( taky to byl boj než to prosadil, myslím, že se k vůli tomu stal i kandidátem partaje ). Čtrnáct dní jsme byli mimo dosah rodičů a civilizace, kterou jsme do té doby znali a byla jediným prostředím, které nás obklopovalo a formovalo – a tak jsem se jako děti vydali do jesenické divočiny po hřebeni, odkázáni hlavně na své sily a nakonec i na svou vůli a svá rozhodnutí, ke kterým jsme byli nuceni přírodními a putovními okolnostmi a našim kantorem, když to někdo nedával, tak ostatní mu museli pomáhat, jinak se nikam nešlo, když se nešlo, tak jsme nikam nedošli a neměli jsme kde spát, když se někomu nechtělo škrábat brambory a nebo mizerně míchal konzervu a nebo dokonce po tajnu zblajzl opravdu nepatrný denní příděl čokolády pro všechny, tak jsme měli hlad a nemlsali jsme všichni, tak hříšník poznal náš názor na věc okamžitě, ale to bylo tak všechno, nakonec abychom se někam dostali, museli jsme zase všichni dohromady spolupracovat a pomáhat si navzájem, i když emoce pracovaly proti. Na konci cesty, kde nás čekali nedočkaví rodiče ( všechny kontakty v době pochodu kantor striktně odmítal a jeden opravdu neodbytný trestal vyloučením našeho kolegy z vandru ) byl asi nejsilnější zážitek, a to asi pro všechny, my jsme jaksi zjistili, že to už nikdy nebude doma stejné jako před cestou a s některýma rodiči evidentně cloumal vztek ( tak trochu špinaví, pohublí, utahaní, zavšiveni a zablešeni a ve tvářích jsme prý vypadali strhaně jako malí dospělí), ale jinak real nádhera

  • Georgius z Raduně • 4. srpna 2015

    Irena napsal

    Georgiusi, zapomínáte, že je oddělují pouze na učební hodiny, jinak mají možnost se poznávat, jak chtějí. Já byla nerada, že nebude mít ve třídě ani jednu holku, a teď ráda jsem. Tečka.

    Ireno, opravdu mne těší Vaše spokojenost. Jenže okamžitě mne napadlo, zda bude stejně spokojený Váš syn v době, až dospěje do věku, kdy by se měl intimně sbližovat s tím podivným člověku tak podobným živočišným druhem, před kterým byl chráněn a který doposud vídal jen na chodbách a při školou organizovaných společenských akcích. Zbytečný ostych nebo i „trapárny“ Vy s ním prožívat nejspíš už nebudete. Segregace pohlaví ve školách byla mnohde zavedena na popud církevních „otců“ s odůvodněním, že žena je plemeno hříšné a s ohledem na jeho určení je zbytečné na ně plýtvat důkladnějším vzděláním. Nemohu se zbavit přesvědčení, že se v této historicky „osvědčené“ tradici hodlá pokračovat také z těchto důvodů návratem k tzv. křesťanským hodnotám.

  • Irena • 4. srpna 2015

    Georgius z Raduně napsal
    Ireno, opravdu mne těší Vaše spokojenost. Jenže okamžitě mne napadlo, zda bude stejně spokojený Váš syn v době, až dospěje do věku, kdy by se měl intimně sbližovat s tím podivným člověku tak podobným živočišným druhem, před kterým byl chráněn a který doposud vídal jen na chodbách a při školou organizovaných společenských akcích. Zbytečný ostych nebo i „trapárny“ Vy s ním prožívat nejspíš už nebudete. Segregace pohlaví ve školách byla mnohde zavedena na popud církevních „otců“ s odůvodněním, že žena je plemeno hříšné a s ohledem na jeho určení je zbytečné na ně plýtvat důkladnějším vzděláním. Nemohu se zbavit přesvědčení, že se v této historicky „osvědčené“ tradici hodlá pokračovat také z těchto důvodů návratem k tzv. křesťanským hodnotám.

    No zaprvé s tím stejně nic nenadělám, jenom jsem teď místo rozčarované, že syn o něco přijde uklidněná, že tím asi spíš získá. Pokud vás to uklidní, tak jsem zjišťovala u staršího, který dopadl stejně, jaký na to má názor a i s kámošema z jiných škol se shodli na tom, že se jim to na střední mezi samýma klukama líbilo, že tam měli uvolněnější a celkově přátelštější atmosféru. A taky větší srandu. Vzhledem k tomu, že toho mladšího je dost, tak jsem ráda, že tam nebude mít další zbytečné důvody pro odvádění pozornosti v době, kdy má něco dostat do mozkovny. A v poznávání druhého pohlaví mu to bránit nebude ani v nejmenším, to vás můžu ujistit.

  • Aleš • 4. srpna 2015

    solidní komentáře, milý kolektive om, po delší odmlce jen na skok, jdeme s dětmi k vodě, škola (pro)hrou…

  • Georgius z Raduně • 4. srpna 2015

    Irena napsal
    No zaprvé s tím stejně nic nenadělám, jenom jsem teď místo rozčarované, že syn o něco přijde uklidněná, že tím asi spíš získá. Pokud vás to uklidní, tak jsem zjišťovala u staršího, který dopadl stejně, jaký na to má názor a i s kámošema z jiných škol se shodli na tom, že se jim to na střední mezi samýma klukama líbilo, že tam měli uvolněnější a celkově přátelštější atmosféru. A taky větší srandu.Vzhledem k tomu, že toho mladšího je dost, tak jsem ráda, že tam nebude mít další zbytečné důvody pro odvádění pozornosti v době, kdy má něco dostat do mozkovny. A v poznávání druhého pohlaví mu to bránit nebude ani v nejmenším, to vás můžu ujistit.

    Paní Ireno, já jsem předpokládal, že pro budoucího jistě že ohleduplného a chápajícího manžela nad důkladnější poznávání té krásnější poloviny lidstva už v době jeho mládí nic důležitějšího neexistuje. Jedině tak si přece může o ženách udělat realitě neodporující názor a později se pokusit o takovou, kterou bude v manželství považovat za plnohodnotného člověka. Bez důkladného přímo vědeckého a hlavně kontinuálního sledování vývoje svých vrstevnic k vrcholu své životní spokojenosti dorazí jen čirou náhodou. Nehledě na to, že i při výchově případné dcery může působit jako odbornou literaturou navedený tupec teoretik. Zřejmě se bavíme každý o něčem jiném. Vy nejspíš vycházíte z onoho biblického opisu: muž poznal ženu – kdežto já mám na mysli to poznání, jež vede ke skutečnému porozumění a které namyšlení duševně líní „páni tvorstva“ apriori vylučují. Tak tedy mi tedy – pokud můžete – promiňte.