Svět ruskýma očima 307

Reklama


Banka BRICS zahajuje globální dedolarizaci

Natalija Grablevskaja

23. června 2015

Současný systém bankovních převodů SWIFT, na němž závisí realizace mezinárodních transakcí, sice o sobě tvrdí, že je nezávislý, avšak může být využit pro politické cíle. Už přibližně půldruhého roku činí američtí a evropští politici a media nátlak na Rusko prostřednictvím vyhrožování o omezení či odpojení jeho bank od tohoto systému.

Lež o apolitičnosti SWIFT se ukázala už při sankcích proti Íránu, kdy byly jeho banky odpojeny od možnosti převádět platby. V Rusku je SWIFT využíván více než šesti sty organizacemi a k nátlaku tak může být využit. Hovořilo se o tom už dříve, naposledy v Evropském parlamentu loni na podzim. Mluví se také o jeho nezávislosti jen do určité míry, a to je zřetelné. Podstata je v tom, že v důsledku chování vlády USA mohou být dolarové transakce kdykoliv „sankcionovány“. Její přístup je takový, že veškeré transakce prováděné v dolarech spadají pod právní systém USA a vláda může nasadit libovolné omezení na převody a kontrakty.

Vedení SWIFT je v Belgii. Před nedávnem došlo k provokaci ohledně majetku ruského Jukosu. Přestože je zabavení formální a nemůže vést k vyvlastnění, vyhodnotilo ho Rusko a země BRICS za politický akt směřující k poklesu reputace Ruska. Nakonec Evropané dostali to, co v poslední době věrně následuje jejich politiku – zrcadlový efekt. Země BRICS předvedly, že vychvalovaná evropská pověst je silně diskreditovaná podřízením se Washingtonu. Přicházejí signály o celkovém ignorování podnikatelské etiky a obecných zájmů. Závislost k ničemu dobrému nevede. Patrně si to Evropa ještě neuvědomila. USA mají pro západní vůdce jakási kouzelná slova a zaklínadla.

Došlo k situaci, která zrála už dávno – stále více zemí s rozvíjející se ekonomikou má snahu vymanit se z vlivu dolaru. K tomu je potřeba zorganizovat vlastní mezinárodní strukturní banku, přijmout několik vlastních rezervních měn a vytvořit systém analogický systému SWIFT, nezávislý na dolaru a na amerických politických proudech.

Na čem se domluvily země BRICS minulou neděli

Na posledním ekonomickém fóru v ruském Petrohradě došlo k několika významným událostem. Ministři financí BRICS nejprve uvážili perspektivy spolupráce v oblasti systémového vystoupení ze závislosti na dolaru a poté přijali principiální rozhodnutí – vytvořit mezinárodní banku pro své státy a zahájit práci na systému nezávislých plateb. Ve dnech 17. a 18. června se událo to, co se připravovalo už dávno – bylo zahájeno formování silné alternativy dolarové systému v rámci společné finanční strategie dedolarizace.

Počátkem července bude zasedat rada manažerů nové banky. Počáteční kapitál má být 10 miliard dolarů, z toho 2 miliardy ruských. Na rozvoj banky a svazu států se bude kapitál zvyšovat do 10 miliard dolarů (ekvivalent), většina vypořádání bude v národních měnách.

Dedolarizace začala již dříve. Čína a Jižní Korea vedou platby v čínských jüanech, Rusko dostává platby za ropu v rublech. Nyní budou tyto dohody na úrovni systémových, strategických. V roce 2014 vytvořily Rusko a Čína vlastní ratingovou agenturu jako protiváhu atlantickému systému prognóz. Ten předvedl svoji politickou závislost tím, že snižoval nebo zvyšoval nezávislé ratingy zemí ve snaze ovlivňovat jejich ekonomiku.

Nová agentura bude nepochybně vnímána už jen proto, že na jejím hodnocení bude záviset chování investorů na burzách Tchajwanu a Šanghaje. Ty nelze ignorovat a navíc se do nich derou západní hráči, kteří dříve asijské nabídky nadutě ignorovali. Vytváří se situace připomínající opozici systémů – prudce se rozvíjející Asie vytlačuje atlantisty přivyklé svojí dominanci. Vše by mohlo být mírovým soupeřením, pokud by byla respektována mnohopolárnost světa a existence zájmů druhých. Avšak atlantická domýšlivost a snahy zachovat unipolaritu tlačí USA a Evropu ke stále podivnějším, až agresivním akcím. Pro atlantickou stranu může být ukončení smutné. Asijský tlak a úplně jiná mentalita dokáží přebudovat svět bez vstupu do otevřených konfliktů.

V poslední době dochází až ke komickým situacím z hlediska Rusů a Číňanů. Sebejistota Západu, že mohou vést sankce kdykoliv proti komukoliv a naproti tomu jejich upřímný údiv, že také mohou být sankce zbraní druhé strany proti nim.

Události, k nimž nyní dochází, musí vyvolat přebudování finančních vztahů. Jestliže by Evropa jednala rozumně, mohl by se svět stát mnohopolárním a v něm by se mohla otevřít řada možností pro všechny, kteří by se nehnali za vidinou moci a vlastní naprosté převahy.

Převzato z Politrussia.com

***

Proč je Evropa malá a Rusko velké

Oleg Makarenko

21. června 2015

Náhrada za dovoz probíhá v Rusku dobře. Pobaltí se smutkem přihlíží k budování přístavu v Usť-Lugu, který eliminuje jejich dopravní služby. Třeba Transněfť přepravovala až donedávna přes pobaltské přístavy 5,5 milionu tun ropných produktů. To už končí a vše jde přes Leningradskou oblast. Železnice a přístavy Pobaltí jsou rok co rok využívány méně.

V důsledku sankcí je pro Rusko nyní mnohem výhodnější využívat ruskou výrobu než zahraniční produkci. Asistent prezidenta Putina Bělousov nedávno oznámil, že se čistý vývoz kapitálu z RF prudce snížil, neboť byznys cítí, že přišel čas obrátit pozornost na ruská aktiva.

Pro ilustraci situace v Rusku může sloužit americký řetězec KFC, který se v Rusku a v zemích SNS chystá otevřít 150 svých jídelen. Nejsou to sice jídelny s vybraným nebo žádoucím jídlem, ale sám fakt, že jedna ze značkových amerických organizací považuje za výhodné vlézt do Ruska, a ne do Mexika či do Kanady, je příznačný.

V zahraničí s chutí kupují ruské výrobky a služby, a to nejen benzin a hnojiva. Například Saúdská Arábie hodlá v Rusku objednat výstavbu jaderné elektrárny se 16 energetickými bloky za 100 miliard USD. Zde je dobré si uvědomit, že životnost jaderné elektrárny je velmi dlouhá a pokud se Saúdská Arábie k takovému kroku rozhodla znamená to, že předpokládá dostatečnou stabilitu Ruska, aby mohlo její elektrárnu obsloužit a zásobit materiálem.

V této době ztratí Evropská unie 10 miliard EUR. Přitom v náhradu nedostane žádnou JE, budou to peníze vyhozené za sankce proti Rusku. Na Západě je nyní módní slovo grexit, kombinace slov greece a exit. Vystoupení z eurozóny je stále pravděpodobnější. Řecká centrální banka prohlašuje: Neschopnost dohodnout se bude počátkem chorobného vývoje, vedoucího nejprve k defaultu Řecka a poté k odchodu z eurozóny a podle všeho i z EU.

Pesimistický je i finský ministr, který poukazuje na to, že dohoda s Řeckem v této situaci by byl zázrak. Tsipras uvedl, že za současnou situaci v Řecku nese hlavní odpovědnost MMF. Řecko požádalo, aby MMF odložil splacení dluhu o půl roku, neboť dnes nemá volné peníze. Lagarde odpovídá, že červená čára byla stanovena na 30. 6. a potom trpělivost MMF končí.

Rusko se chová hospodárně. Na Petrohradském ekonomickém fóru bylo podepsáno memorandum o pokračování Tureckého proudu na území Řecka. Jak se tato země odvrací od EU, obrací se k Rusku. Je zajímavé, že byl podepsán dokument o výstavbě nového plynovodu z Ruska do Německa. Vypadá to sice nesmyslně, ale Německo již zřejmě pohřbilo Řecko a chce se pojistit – mít dostatek ruského plynu hlavně pro sebe. Krom toho staví Rusko v přístavu Usť-Luga ještě závod na zkapalňování přírodního plynu. Znamená to, že některé evropské země daly ve známost, že chtějí kupovat plyn nejen vedený potrubím, ale také zkapalněný.

Rusko rychle rozvíjí hospodářství a navyšuje export jiný než surovinový. Je to například mírové využití jaderné energie, vojenská technika, letecká technika, metalurgické výrobky, potraviny.

Objem investic roste. Jenom Rosněfť chce do zpracovatelského odvětví investovat do roku 2020 přes 500 miliard RUB. Třicet moderních výrobních závodů je již vybudováno a v příštích dvou letech jich bude dokončeno ještě 10. Ve svých závodech na zpracování ropy vyrábí moderní palivo a motorový olej.

Závěr

Proč se stále západní dolarový svět drží na nohou? Existují poplašné příznaky jeho pádu, například útoky černých tlup na francouzských silnicích. Západní svět nedbá na své vlastní omezené možnosti a překračuje míru bezpečnosti. Pokud to potrvá určitou dobu, dopadne to podle známé pravdy o podřezání pod sebou větve. Zákony světa nemohou porušovat ani důležité osoby a neplatí na ně ani velký úplatek.

Převzato z Politrussia.com

***

Kdo potřebuje takovou Evropu?

Petr Iskenderov

25. června 2015

Události posledních dní se silně dotýkaly Srbska. V první řadě maďarský ministr zahraničí Peter Siyyarto informoval o úmyslu vybudovat stěnu podél srbských hranic v délce 175 km a výšce 4 m, aby se zabránilo pronikání nelegálních migrantů. O přípravu projektu se osobně zajímá maďarský ministr vnitra Sándor Pintér. Premiér Orbán se ve zdůvodnění odvolal na zájmy EU. Podle něho Maďarsko stěnou „pomůže Evropě“, trpící pod přívalem nelegálů. Řekl: „Myslím, že je třeba ty lidi zastavovat, dokud se nacházejí ještě v Srbsku.“ Pro Bělehrad to byla studená sprcha. Předseda srbské vlády Vučič si vzal na pomoc zeměpis a uvedl, že jeho stát „nemůže mít vinu v problému migrantů“, neboť je jenom územím tranzitu. Podle jeho slov přicházejí běženci z Bulharska a z Řecka , kteréžto země jsou členy EU a je tedy potřeba veškeré záležitosti s migranty řešit s EU.

Z pohledu geografie má Vučič pravdu, pokud ovšem nepřicházejí ze Srbska do Maďarska také obyvatelé Kosova. Jenže dnes v EU nepovažují Srby za plnohodnotné partnery ve srovnání s Bulhary a Řeky. Vinu na tom nese především srbská vláda, která místo od místa předvádí loajalitu k Bruselu a krok za krokem opouští pozice národní bezpečnosti.

Alexandr Vučič se kvůli plánům Budapešti rozhořčoval a ministr zahraničí Dačič se hlasitě divil „věrolomnosti“ Evropské komise v otázkách plynu. Vychází totiž najevo, že se bruselští úředníci za zády Bělehradu domlouvají s Ruskem a snaží se jej přesvědčit, aby se transbalkánský plynovod stavěl s obejitím Srbska. Slibují za to přestat s námitkami proti ruskému projektu.

Čemu se Dačič diví? Srbská vláda přece touží po vyslyšení svých zájmů Bruselem. Evropané chtějí ruský plyn a kvůli tomu EU lavíruje a Bělehrad pro ni v tuto chvíli nemá význam. Srbská vláda by se nyní měla zamyslet.

Přední turecký list Yeni Safak uvedl: „Po vyhlášení Ruska o opuštění projektu Jižní proud a po počátku realizace Tureckého proudu se aréna mezinárodních energetických vztahů změnila na skutečnou šachovnici.“ Podle deníku nyní stabilizující úloha v systému těchto vztahů v regionu připadá Turecku.

Analytik dalšího tureckého listu Star Gazete Ardan Zentyurk píše: „EU se ukázala jako forma integrace, která nevznikla v důsledku společné vlny na kontinentu, ale byla vytvořena politickými elitami. Proto dospěla do současnosti nikoliv jako konstrukt, jehož existenci podmiňují politické požadavky národů EU, ale je útvarem kontrolovaným elitními kruhy trčícími v Bruselu a ve Štrasburku, které se postupně změnily na poručníky celého kontinentu.“

Nadřazený a zákulisní charakter EU neodpovídá přání jejích občanů. Její rozšíření, provedené za účelem upevnění politických hranic Západu pod vedením NATO zosnovala elita. Poslední summit G7 byl vydáním Boulevard Voltaire nazván „summit nemohoucnosti“. List uvádí: „Za půl století válek, do nichž Evropa zatáhla svět, ztratila panství i kolonie. Summit „sedmičky“ v Bavorsku za nepřítomnosti Ruska byl logickým ukončením procesu. Americký vítěz organizuje konec legrace v Evropě sjednocené nemohoucností. … Sedmička by ve skutečnosti měla být shromážděním ekonomicky nejrozvinutějších zemí, které mají největší HDP. Nepřítomnost Číny, Indie, Brazílie a dokonce Mexika a hloupé vyloučení Ruska svědčí o jiné realitě – je to klub západních satelitů USA (mezi ně patří i Japonsko). Sedmička se jeví jako uzavřený klub hlavních demokracií. Z tohoto pohledu je zábavné pozorovat předsedu Evropské rady, jehož strana nedávno prohrála prezidentské volby v Polsku a vedoucího Evropské komise, který byl neúspěšný ve svém malém vévodství. Je zajímavá koncepce demokracie, kdy lidi odstrkují kamsi stranou, aby mohli protlačovat hospodářské a sociální představy, které vládnoucí oligarchie považuje za jediné správné.“

Před pěti léty položil jeden z architektů „jednotné Evropy“, bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors, otázku: Je pro evropskou mládež potřebná taková Evropa? Na tuto otázku dává jasnou odpověď rostoucí nezaměstnanost, stále masovější protest proti politice bruselské byrokracie a nárůst popularity stran a hnutí odmítajících EU. A je potřeba podobná Evropa Srbům, které chtějí nyní oddělit plotem?

Převzato z Fondsk.ru

***

Západ píše učebnici pro svůj vlastní rozvrat

Ljubov Ljulko

26. června 2015

USA vyvolávají na postsovětském území barevné revoluce, dusí Rusko sankcemi a ohrožují jeho celistvost. Rusko musí najít patřičnou odpověď. Napovídá ji sám Západ. Západní media píší učebnici o rozvratu svých států a spojenectví.

Sky News oznamuje, že se jeden z hlavních poradců Merkelové Norbert Röttgen obává snahy ruské vlády platit protievropskou lobby ve Velké Británii. Toto vyhlášení není neopodstatněné. V říjnu 2012 jeden z vůdců Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Farage řekl, že Rusko a Velká Británie mají společný úkol – zastavovat německou hegemonii. Dnes je možno najít společné zájmy i se skotskými nacionalisty, například ve věci využití precedentu Krymu pro zdůvodnění odchodu Skotska ze Spojeného království.

Možná už Rusko na takové strany platí. Proběhla informace o půjčce straně Marine Le Penové (NF) První česko-ruskou bankou, jejíž hlavní úřadovna je v Moskvě. Le Penová nazvala tyto řeči urážlivými. Ale kdo ví…  Alexej Fenenko z fakulty světové politiky Moskevské státní univerzity se ptá: „Co je špatného na tom, že Rusko bude platit protievropskou lobby? Když oni platí ruskou opozici, nemá Rusko právo platit protievropskou lobby?“

Kandidáty na takovou podporu mohu vedle francouzské Národní fronty být ještě maďarská Jobbik, bulharská Ataka, italská Pět hvězd nebo španělská PODEMOS. Tyto strany představují ve svých zemích reálnou politickou sílu a podporují Rusko v záležitosti Krymu. je třeba s poslanci těchto stran pracovat a zvát je do Ruska.

Fenenko dále uvedl, že se ze současného Ruska vytratila zkušenost pro práci s opozicí v jiných zemích. Sovětský svaz vydatně financoval komunistické hnutí ve světě a sám měl podporu. Dnešní Rusko nepracuje dokonce ani v Německu s tamní sociální demokracií, přičemž jsou tam s toto stranou tradičně přátelské vztahy. Putin nezve vůdce německé sociální demokracie do Kremlu. Prezident Hollande tak učinil utajeně před Merkelovou ihned po svém nástupu do funkce.

Fenenko upozornil: „Je třeba se učit u Američanů neukládat všechna vejce do jednoho košíku. To, co děláme pouze se současnou vládou, v tom je samozřejmě plus – naděje, že získáme partnera. Na druhou stranu je v tom mínus – nemáme pojistku pro případ, že přijde k vládě opozice a vláda náhle změní svůj přístup.“

Musí se také podporovat občanská hnutí. Vydání Politico se domnívá, že ruská vláda podporuje hnutí za odtržení Texasu. Prý v poslední době dochází k „nezadržitelnému oživení“ péče Ruska o jihozápad USA. Jeden z vůdců Texaského nacionalistického hnutí Nathan Smith byl nedávno v Petrohradě na fóru hnutí podporujících Rusko. Přitom list připomenul, že předseda čečenského parlamentu Abdurachmanov vyzval k dodávkám zbraní Mexiku, jestliže USA zásobují zbraněmi Ukrajinu. Území Kalifornie, Nového Mexika, Arizona, Nevady, Utahu, Colorada a část Wyomingu byla podle vyjádření Abdurachmanova Spojenými státy anektována.

Ano, i takto se může jejich loď rozhoupat. Mnohokrát v minulosti to fungovalo. Například německý ministr zahraničí Zimmerman před první světovou válkou sdělil mexické vládě, že pokud USA vstoupí do války, dá Německo Mexiku peníze na dobytí ztracených území – států Nové Mexiko, Texas a Arizona. Politico má zato, že to oddálilo vstup USA do války.

Nějaké snahy o vliv zde již jsou, například Řecko – patrně vůlí boží dosazená SYRIZA, země pravoslavná, kolébka slovanské písemnosti, historický přítel Ruska. Zde se už Západ škubnul: kvůli obavám z posílení vlivu Ruska na Řecko může Evropa žádostem Řecka o pomoc vyjít vstříc, jak píše Focus Online v článku „Takto zákeřně rozkládá Putin Evropu“.

Autor uvažuje, že Putin dokonce nemusí dělat nic. Může jen využívat sympatie, které má. Ovšem konat je třeba. Například půjčka 5 miliard na potrubí Tureckého proudu. Není přímá, ale v dlouhodobé perspektivě je to pozitivní pro tvářnost Ruska. A právě toto nemůže Řecku poskytnout Evropská unie. Podpora Řecka je pro Rusko velmi perspektivní kartou.

V Rusku existuje i opačný názor. Například poslanec Státní dumy Fjodorov je přesvědčen, že Rusko je stát nasměrovaný na vnitřní rozvoj. Německo, Francie, Anglie, USA jsou orientovány k rozvoji na úkor druhých národů. V technologii svého státního zřízení mají zakomponován fašismus. Podle nich mají lidé v Americe žít lépe z kořistění jiných zemí, Číny, Indie, atd.

Přirozeně by západní media ráda převedla na Rusko své technologie. Jenže ruská technologie je jiná. Rusko je největší země světa zásluhou obranné politiky a ochrany národů před agresí Anglie, Německa a jiných loupeživých chytráků.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů