Svět ruskýma očima 317

Reklama


Ustojí Evropská unie testování migranty?

Inna Novikova, Maria Snytkova

6. září 2015

Pohled na situaci s uprchlíky rozhovorem s politologem Vladimirem Zorinem.

V Evropě je panika kvůli běžencům z Blízkého východu. Pro tento rok se jich předpokládá 500 tisíc, což je ale minimální cifra. Loni požádalo o status uprchlíka v Evropě celkem 620 tisíc osob a letos jen v Německu do konce první poloviny roku 200 tisíc. Jenomže když se vezme v úvahu, že do Evropy přicházejí kromě uprchlíků také pracovní migranti a gastarbeitři, je možný počet až 2 miliony. To je vážný problém a první ze všeho jsou peníze. Běženci dostávají prostředky určené na denní potřeby, na živobytí. Na západní poměry jsou dost velké. Dosud se Evropa s takovým množstvím uprchlíků nesetkala.

Kdysi vytvořil „zlý“ Muammar Kaddáfí z Libye bariéru pro nelegální migranty, jejich příliv účinně filtroval. Nejprve zůstávali na místě a potom byli rozdělováni po Africe a jen málo z nich se dostalo do Evropy. Nyní se hodně změnilo. Dnes na Blízkém východě nikdo nic nereguluje, nikdo nemá snahu tyto proudy omezovat a vše probíhá živelně. Právě živelnost Evropu leká. Věci jsou nepředvídatelné, nekontrolovatelné a přinášejí velké výdaje. V Německu počítají s tím, že je budou stát uprchlíci od roku 2000 do dneška, pokud bude vše probíhat současným tempem, desítky miliard dolarů.

Podle OSN i podle evropské praxe je běženec ten, který na určité území přijde dočasně z nějakých příčin a má v úmyslu se vrátit, jakmile se mu to bude hodit. Nepočítá se u něho s žádnou adaptací, integrací a podobně. Současní běženci jsou lidé s různým náboženským vyznáním, různé národnosti a různých jazyků. Všechno v jednom chumlu. Je evidentní, že zde vznikají podmínky pro kriminalitu a konflikty národnostní i náboženské. Všechny země, do kterých běženci míří, jsou předmětem útoku. Německo, Francie, Itálie, Maďarsko, kam vpadají. Utíkají z jihu Evropy na sever a na to není Evropa připravená. Od hladových lidí nelze čekat delikátnost a respekt před cizí kulturou. Mnozí z nich ani nemají vzdělání.

Dnes se objevilo další nebezpečí, které si veřejnost stále více uvědomuje a tím je Islámský stát.

Pokud Evropa chce, potom dokáže instalovat bez jakýchkoliv omezení železnou oponu. Cestování z Ruska do Evropy bez víza není možné. A u běženců žádná bariéra není. Možná to má svůj účel. Použít nával migrantů do Evropy jako důvod pro vtržení na Blízký východ ke zjednání pořádku.

Je zajímavé, že pokud se to netýká běženců, následuje EU ukázněně Německo. Pouze v případu běženců se země vzpírají. Například Lotyšsko fašisticky navrhlo vysídlit ze své země 650 tisíc Rusů a namísto nich přijmout 7500 běženců. Celá běženecká záležitost je test evropské jednoty. Schengen je pod útokem, ukáže se, jak to dopadne s jednotnou Evropou. Evropa, Německo i Francie z toho mohou vyváznout, ale jen tehdy, bude-li ukončena eskalace války. To však není v dohlednu. Dosud se nic nepodniká proti IS, pokračuje hra kolem Sýrie, uplatňují se různorodé vlivy a k efektivnímu boji nedojde. Zřejmě půjde dále vše k horšímu.

Prvně se musí ukončit konflikt a vypořádat se s tím, co se tam děje. Musí být jednotná politika, zemím se musí stanovit kvóty a ty se musí dodržovat.

Jak se může takovému přílivu běženců vyhnout Rusko? Ruská migrační politika byla přijata v roce 2012 a podepsal ji prezident. Její cíle jsou jasné. Zajišťuje regulaci migrace, příchod do Ruska takových lidí, kteří budou jeho ekonomice k užitku. Využívají se k tomu dvoustranné dohody. Ovšem také se formuje Eurasijský svaz a tady jsou zvláštní podmínky.

Ve výsledku musí být zajištěna národní bezpečnost státu. Nesmí být narušován ruský pracovní trh. Ruský model z roku 2012 funguje, na rozdíl od Evropy, která nyní stojí před nutností revize své migrační politiky.

Převzato z Pravda.ru

***

Puč v Dušanbe – odplata za holení vousů?

Ljubov Ljulko

7. září 2015

Generál Nazarzoda se pojistil podporou parašutistů a pokusil se v Tádžikistánu zorganizovat vojenský převrat. Avšak generál má jinou verzi: je to evidentní provokace vlády s účelem potlačit islámskou opozici. „Povstalce“ dosud nepodporují Američané, což je podivné, neboť prezidenta Rachmona považují za „proruského diktátora“. Rachmon naopak vidí v puči ruce Islámského státu.

K událostem došlo minulý pátek ve městě Vahdat a v Dušanbe. Bylo několik mrtvých na straně ochránců zákona i na straně Nazarzody. Někteří pučisté byli zadrženi. Sedm lidí bylo obviněno z toho, že přímo nebo nepřímo napomáhali bývalému náměstkovi ministra obrany Nazarzodovi. Dva z obviněných jsou vysocí důstojníci ministerstva obrany. Sám Nazarzoda, po němž se pátrá, se nyní ukrývá v horách.

V Tádžikistánu byla v létech 1992 až 1994 občanská válka klanového charakteru. Hodži Halim byl polním velitelem a bojoval proti Emomali Rachmonovi, nynějšímu prezidentovi země. Po mírové dohodě, podepsané po zprostředkování Ruskem, dostala Spojená tádžická opozice (OTO) kvóty na ministerské úřady. Z Halima se stal Nazarov a později Nazarzoda. Vstoupil do armády a tam udělal kariéru. V té době byla Strana islámské obrody, hlavní složka OTO, prohlášena za nezákonnou.

Halim rozšířil dne 6. září na internetu prohlášení (nepotvrzené), že události byly provokací Rachmona, který se tak pokusil likvidovat některé bývalé velitele OTO, kteří nesouhlasili s odstraněním Strany islámské obrody. Shodě s Halimovým prohlášením by napovídala snaha vlády přesvědčit o tom, že dříve zabití velitelé byli zabiti až během bojů ve Vahdatu. V prohlášení se také uvádí, že generálovi lidé neměli jinou možnost, než odzbrojit vojáky a zabavit jim zbraně.

Na setkání s obyvateli Vahdatu tádžický prezident řekl, že za pučem lze vypozorovat stopu IS. Podle něho bojuje na straně IS 46 obyvatel Vahdatu a z nich 11 padlo v Sýrii a v Iráku.

Expert Centra studia současného Afghánistánu Verchoturov uvedl: „IS funguje nyní, zvláště v takovém regionu jakým je Tádžikistán, spíše jako potřebný strašák, než jako skutečná síla. Nemyslím, že by se Nazarzoda připojil k IS. Podle mne se spíš jedná o snahu vysvětlit to, co se stalo.“

Historik a politolog Kurtov si myslí, že si tádžický prezident nepřeje opozici, se kterou kdysi jako velitel válčil a nyní postupně čistí vlastní mocenskou strukturu. Uvedl: „Uvnitř země postupně zrál konflikt. Strana islámské obrody se administrativním postupem nedostala do parlamentu a část muslimů to považovala za počátek nové války proti islámu a začala se obracet o pomoc do zahraničí.“ Dále uvedl, že je docela možné, že se situace chopil IS, aby v Tádžikistánu našel společníky a příznivce.

Nemyslí si, že půjde o vleklý konflikt. V zemi jsou v několika městech vojenské základny RF a to je zárukou bezpečnosti. V nejbližších dnech bude nejspíš skupina Nazarzody likvidována a on sám zajat.

Co na to Západ? Washington uzavřel své velvyslanectví v Dušanbe, zřejmě se bojí dalšího islámského puče. Raději diktátora loajálního k USA ponechá a demokracie ať si dělá, co umí.

New York Times píší: „V prvních etapách války v Afghánistánu pomáhal Rachmon americkým vojákům, když pouštěl přes Tádžikistán speciální oddíly do Afghánistánu. Země je rovněž jedním z článků severní cesty pro zásobování USA do válečné zóny (Afghánistánu) a jednou z možných tras pro dodávky těžkých zbraní, jako je obrněná technika.“ Znamená to, že Washington puč Nazarzody nepodporuje a nepřeje si rozšiřování IS.

Západní analytici mají zato, že Rachmonova represívní politika může mít nepříjemné následky v radikalizaci muslimů v zemi. Jenže k radikalizaci tak jako tak došlo. V internetu se objevila diskuse o údajně zabitém milicionáři z Vahdatu kvůli jeho vousům. Takové náhody náhodné nebývají.

Polemika ohledně náboženských obřadů v Tádžikistánu roste a pokud prezident neukončí zneužívání této otázky, potom jeho sekulární vládě hrozí islámská vzpoura vedená IS, nebo nějakou jinou silou, která potřebuje nové území s pravověrnými a na vše připravenými muslimy.

Převzato z Pravda.ru

***

Rusko ohlásilo vojenské cvičení u břehů Sýrie

10. září 2015

Rusko varovalo letecké dopravce s tím, že se bude konat vojenské námořní cvičení s raketovými střelbami ve východním Středomoří u břehů Sýrie. Oznámení pro piloty (NOTAM) je ve Federální správě civilního letectví (FAA). Cvičení probíhá v termínu 8. až 17. září, přibližně 70 km od přístavu Tartus. V něm je jediné zahraniční středisko materiálně-technické základny válečného námořního flotu RF. Centrum oblasti cvičení je mezi Kyprem a Sýrií, asi 70 km západně od Tartusu.

V průběhu cvičení se budou zkoušet rakety, dojde ke zkušební střelbě, z tohoto důvodu je určena nebezpečná zóna. Analogické oznámení platí pro stejnou oblast v termínu od 30. září do 7. října 2015. Ruské ministerstvo obrany zatím nehodlá akce komentovat.

Počátkem roku 2013 provedlo Rusko poprvé od sovětských dob rozsáhlé cvičení u břehů Sýrie a později ještě několik dalších.

Převzato z News.mail.ru

***

Cena Tsiprasových slibů

Vladimir Něstěrov

11. září 2015

Mimořádné parlamentní volby v Řecku jsou naplánovány na 20. září. Vůdce strany SYRIZA Tsipras se bude opět ucházet o křeslo ministerského předsedy. S tímto úmyslem vystoupil na tradičním obchodním a průmyslovém veletrhu v Soluni.

Jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby nepodepsal pro Řeky ponižující smlouvu s věřiteli a jako kdyby nesouhlasil s tvrdou ekonomikou, která znemožňuje postupný rozvoj země na nejméně 20 příštích let. Opět sliboval téměř to samé, co před předešlými volbami, kdy mu jeho sliby přinesly vítězství. Prý dosáhne zmírnění dluhové zátěže Řecka, většího počtu pracovních míst a zesílí boj proti korupci. Diskuse o odchodu Řecka z eurozóny se už nekoná. Podle jeho slov ještě není zakončen boj za změny a opravy v dohodách přijatých v srpnu. Po svém zvolení se chce zasazovat o „restrukturalizaci“ dluhů a proti „prodeji“ státního majetku. Jak to chce udělat, neuvedl, o svých jednáních s Trojkou nemluvil.

Podle něho je hlavní, že boj těžce pracujícího řeckého lidu vyburcoval Evropu (?) a nejpřísnější Německo ztratilo část svého politického kapitálu. Uvedl: „Evropa už není ta, která byla před sedmi měsíci. Byla překvapena bitvou, kterou jí vnutil náš semknutý národ.“

Tsipras i přes prázdnou pokladnu a pokračující zahraniční řízení trojkou věřitelů štědře sliboval. Bude nová investiční banka, šlápne se na krk korupci a nezaměstnanosti, atd. Je to skoro jako přes kopírák slibů z minulé zimy, jenom ve slabší podobě. Minule sliboval 300 tisíc nových pracovních míst, nyní jen 150. Zapomněl přislíbit ukončení rekonstrukce Akropole, která se už táhne desítky let.

Mezi Tsiprasovými sliby je také zlepšení vztahů s Ruskem. Řekl, že byl v Rusku dvakrát a má připraven plán k restartu vztahů mezi Řeckem a Ruskem. Týkalo se to plynovodu a ruských turistů. Ovšem Řecko se podílí na sankcích proti Rusku a v červnu jeho vláda souhlasila s jejich prodloužením. Při své dubnové návštěvě v Rusku jaksi mlhavě prohlásil, že „Řecko je suverénní země (!) se svým bezvýhradným právem vést mnohostrannou zahraniční politiku.“ Avšak účast Athén v projektu Turecký proud není řešena. Tak se předvádí cena řecké „suverenity“.

Proslov Tsiprase je místními pozorovateli přijímán skepticky. Jeden z politických analytiků ohodnotil mlhavost programu: „Slibuje změnit zemi, ale neříká, co to konkrétně bude znamenat pro občany.“ Připomenul, že kdo chce změnit zemi, musí to dělat, a ne jen o tom hovořit.

Rovněž komunisté odsoudili Tsiprasův oportunismus. V předvečer jeho předvolebního projevu v Soluni proběhl velký mítink levicového odborového sdružení PAME. Vůdce řecké komunistické strany Kocumbas podtrhl, že jen „konečné zrušení memorand (trojky) … otevře cestu k osvobození země z vlčích spojenectví, k úplnému odepsání státního dluhu a otevře cestu k lepší budoucnosti“.

Dne 9. září uveřejnila Lafazanisova Národní jednota volební program této strany. Má v čele legendárního Manolise Glezose (93 let). Lafazanis je jedním z vůdců koalice SYRIZA, který nesouhlasí s Tsiprasovou politikou. V jeho programu je odchod z eurozóny, návrat drachmy, rozvoj a upevnění hospodářské, politické a vojenské spolupráce s Ruskem a zeměmi BRICS.

Podle současných sociologických průzkumů by stranu SYRIZA podpořilo 26,5 % dotázaných, jejího hlavního oponenta Národní demokracii 25,9 %. Další strany jsou pod 10 %, nerozhodnutých je 11,6 %. Nacistická strana Chrisi Avgi (Zlatý úsvit), mající útočné oddíly a neformální skupiny příznivců v policii a armádě, je schopna ovlivnit další události.

Tsipras doufá ve vytvoření koaliční vlády. Přesvědčuje, že rozkol ve straně SYRIZA přinesl „kladný výsledek“. SYRIZA má prý pevnou ideologickou základnu a není už „stranou drachmy“. Je tedy pevný kurs na eurozónu. I přesto jsou v Bruselu znepokojeni. Juncker Řeky varoval: „Nová vláda, ať je to jak chce, bude muset respektovat dohodu o záchraně, jinak se může rozhodnutí EU o udržení Řecka v eurozóně změnit.“ Znělo to jako výhrůžka. Nikdo neví, co všechno ještě Řecko čeká.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 14 komentářů