Svět ruskýma očima 323

Reklama


Hra podle ruských pravidel

Washington ztrácí tvář, jeho spojenci ztrácí materiálně

Jevgenij Satanovskij, prezident Ústavu Blízkého východu

21. října 2015

Není nikterak důležité, jak hodnotí ruskou operaci v Sýrii světové sdělovací prostředky, politici a politologové. Stejně tak není důležité, co ti všichni, od prezidenta USA, až po jeho početnou skupinu příznivců, předpovídají. K názoru spojence a partnera má smysl přihlížet. K názoru protivníka také, pokud je kompetentní a profesionální a nejen diktovaný závistivou řevnivostí. Avšak kompetentnost USA a jimi vedené koalice v otázkách boje s terorismem na Blízkém východě nemá smysl probírat. Ovšem vojenští profesionálové zaznamenali vysokou úroveň ruských leteckých a kosmických sil (VKS). To principiálně změnilo jejich vztah k Rusku a jeho možnostem už dnes.

Zahájení útoků VKS na postavení bojovníků v Sýrii aktivizovalo ty, kteří se tohoto boje  účastní, ale i ty, kteří se tváří, že se boje účastní, a také ty, kteří bojovníky podporují a řídí, tváříce se, že s nimi bojují. V prvním případě jde o Írán, oficiální Bagdád a Damašek, šíitské milice v Libanonu a Iráku, Drúzy, křesťany a Kurdy, ve druhém případě o USA a ve třetím o Saúdskou Arábii, Katar a Turecko. Saúdskoarabští monarchové vedou válku na několika frontách, Turecko má před parlamentními volbami a Spojené stáy musí předvést nějaké výsledky v boji s teroristy už jen proto, aby se světu ukázaly v ještě hloupějším postavení než v jakém jsou nyní.

Vyzbrojovat IS je dražší

Byly ukončeny  návštěvy následníka saúdského korunního prince Mohameda bin Salmana a korunního prince SAE bin Nahyana v Soči, kde jednali s prezidentem Putinem. V otázce syrského konfliktu byl závažný rozpor. Arabští monarchové potvrdili, že budou nadále spojenci opozičních skupin, budou zvyšovat jejich materiálně-technické zásobování, a to včetně systémů protivzdušné obrany na boj proti ruskému letectvu. Rijád a Abú Dhabí nejsou připraveny k organizaci vnitřních syrských jednání za současné vlády Bašara Asada při jeho podpoře Ruskem. Vzhledem ke slabému vojenskému potenciálu Saúdské Arábie i SAE hledí tyto země na spojenectví Íránu s Ruskem jako na hrozbu jejich národní bezpečnosti.

Lze předpokládat, že v této situaci zůstane Egypt stranou. Nedávná návštěva koordinátora syrských zvláštních služeb Alí Mamlúka v Káhiře a jeho jednání se svými protějšky z vedení egyptských zvláštních služeb zjistila shodu jejich postojů „v otázce nutnosti boje s islámskými skupinami v Sýrii“, což bylo oficiálně potvrzeno v prohlášení ministra zahraničí Egypta. Egyptské vedení se distancovalo od jakéhokoliv míchání se do vnitřního konfliktu v Sýrii na straně jednoho či druhého hráče. Vždyť Saúdská Arábie je hlavní sponzor hospodářských a vojenských projektů Egypta a Rusko zase po uvalení amerického embarga na vojenskou pomoc Káhiře je hlavní dodavatel zbraní.

Rijád ví, že USA i Rusko mají na zřeteli jeho destruktivní sílu, kterou je potřeba při řešení regionálních konfliktů ignorovat. Ukázalo se to při řešení íránského jaderného programu, u Sýrie i v Jemenu, kdy Spojené státy nedokázaly poskytnout arabské koalici žádnou významnou podporu. Washington dnes přísně zakázal export přenosných systémů protivzdušné obrany islamistům, i těm „umírněným“ syrským. Ti obchodují se zbraněmi, které dostali a přecházejí z jedné skupiny ke druhé. Spojené státy se poučily v Afghánistánu, když se po odchodu sovětských vojsk střetly s nebezpečím pro vlastní letectvo.  Sumy, které Američané utratili, aby vykoupili přenosné systémy protivzdušné obrany Stinger v Afghánistánu a Strela v Libyi nejsou dosud vyčísleny.

Držení velkého množství přenosných systémů protivzdušné obrany Asadovými nepřáteli je málo pravděpodobné, neboť v Sýrii nejsou jen ruské VKS, ale i letadla koalice v čele s USA. Nicméně moderní protitankové komplexy půjdou do Sýrie ve velkém. Rijád se nyní rozhodl poslat skupině Džabhát an-Nusrá 500 protitankových raketových komplexů (PTRK). Aktivita Saúdské Arábie se musí očekávat i v Rusku. Bude zde snaha o placení teroristických akcí a stimulaci vzplanutí džihádismu na Severním Kavkaze, zejména v Dagestánu. Indikátorem je fatwa 52 náboženských učenců a imámů Saúdské Arábie, která vybízí schopné muže, „aby se přidali k bojovníkům stojícím proti ruským vojákům v Sýrii“. Pro syrskou armádu je prvořadé zahájení kampaně k náboru dobrovolníků a k dodávkám zbraní prosaúdovským skupinám Džabhát an-Nusrá a Ahrar al-Šam, které udržují idlíbské předpolí, a jejich vytlačení do Turecka.

Spojené státy 12. září přepravily svým dopravním letectvem „umírněné opozici“ padesát tun palných zbraní a munice.

Připravuje se rozsáhlý útok na hlavní město IS Rakka. Jeho pád bude znamenat ukončení financování IS a organizaci nárazníkové zóny kontrolované Kurdy, znemožňující zásobování islamistů přes Turecko. Jordánsko v této věci může sehrát jen druhořadou roli. Hlavní boj prosaúdovských militantů s vojsky v Sýrii probíhá v Idlíbu na severu a přepravovat zbraně přes celou zemi je drahé a složité. Krom toho Ammán neplane touhou nechat svou zemi změnit na kanál pro přepravu salafistických bojovníků a přitom zostřovat vztahy s Moskvou.

Je potřebné vítězství, byť maličké

Předpokládal se útok na město Rakka a byl vytvořen plán na koalici „Vulkán Eufratu“, v níž mají být Kurdové, křesťanští Asyřané, syrští Turkomané a některé skupiny syrské svobodné armády. Ty zahrnují málo známé „umírněné“ islamistické skupiny Hazm, Fronta syrských revolucionářů a Jaiš al-Tuuvar. Je to určeno k vyvolání dojmu masového charakteru hnutí spojujícího širokou vrstvu Asadových oponentů – od etnických skupin, přes sekulární, až po umírněné islamistické. Ve skutečnosti se jedná o zbytky programu „nové syrské opozice“ uvedené ve známost jako Džabhát an-Nusrá. Ve skutečnosti se sází na syrské Kurdy, potom by Ankara a Washington fungovaly v Sýrii v mnohém odlišně.

Předpolí k nástupu, město Rakka – sever a východ od Eufratu. Přeprava zbraní a koordinace spolupráce s letectvem koalice povedou přes základnu Incirlik se štábem v Kataru. Zbraně přijdou přes irácký Kurdistán, s čímž souhlasil prezident Barzání v Erbilu při jednání s delegací Pentagonu minulý měsíc. Přitom odmítl účast na útoku na Mosul. Celé to koordinuje CIA. V programu je kromě Rakky zábor Deir ez-Zoru, ačkoliv Američany tak tak slepená koalice sotva může současně vést dvě útočné operace. Dobytí Deir ez-Zoru odsekne islamisty od základen na severovýchodě Aleppa, naruší jejich ústřední velení a zásobování z Turecka. Kurdové do arabských rajonů země nepůjdou.

Financování záškodnických operací v Sýrii i za jejími hranicemi je limitováno cenami za ropu. Saúdský rozpočet je napjatý, jejich zlaté rezervy jsou vážně ohroženy sociálními programy, válkou v Jemenu, dumpingovými cenami ropy vyvážené do Asie při nevýhodné konjunktuře. Přitom USA nebudou království pomáhat. Jejich strategie v regionu se stále na Saúdskou Arábii orientuje. Projevuje se to i v americké strategii v Iráku. Tam USA připravují útok irácké armády na Ramádí.

Mosul byl pro Pentagon propagandisticky i strategicky na prvním místě. Nicméně ruská vojenská operace v Sýrii by od USA žádala okamžitou reakci. Na dva útoky irácké armádě nestačily síly. Hlavně tehdy, když vedení iráckých Kurdů odmítlo nastoupit na Mosul nejméně do konce roku pod záminkou, že Pešmergové (kurdské ozbrojené milice) nejsou připraveni. Ve skutečnosti se Erbíl nehodlá zapojit do bojů v neznámém a pro budování nezávislého Kurdistánu nepotřebném terénu. Šetří si síly před nevyhnutelným střetem s Araby o Kirkúk bohatý na ropu.

V Kurdské autonomii probíhá ostrý vnitropolitický boj. Barzání se v září setkal s vážnými problémy ohledně prodloužení svých pravomocí vůdce a nyní se snaží odstranit z vlády ty, kteří přešli do opoziční strany Gorran napojené na Írán. Chce vytvořit koalici s Vlasteneckým svazem Kurdistánu a Islámským svazem Kurdistánu. To zde může vyvolat zpětnou reakci a zesílení vlivu Íránu. Ale Barzání nemá prostor pro manévrování, proto se mu do útoku na IS nechce. Poté, co mise Pentagonu ztratila několik týdnů na jeho přesvědčení, bylo přijato rozhodnutí přeorientovat se na Ramádí. Tím spíš, že útok na Mosul hrozí velkými oběťmi mezi civilisty, když se použije letectvo mezinárodní koalice.

Pro Washington je důležitý propagandistický aspekt. Potřebuje vítěznou, byť maličkou operaci, aby vyrovnal rozdíl ve srovnání s Ruskem a Íránem v Sýrii. Irácká armáda stojí 14 km od Ramádí a může jej ostřelovat děly. Zabrání města má vyvolat zlom v náladách sunnitských kmenů v provincii Anbar a včlenit kmenové domobrany do silových orgánů Iráku. Spojené státy v minulosti slibovaly sunnitům z provincie Anbar, že je začlení do iráckých ozbrojených sil, ale přes vládu Malíkího se jim to nepodařilo.

Ramádí bylo pro útok vybráno také proto, že irácká armáda a šíitské milice se v posledních měsících nepřesouvaly k severu přes provincii Salah ed-Dain k Mosulu, jak se dříve předpokládalo a nevytvořila se předpolí kolem iráckého „hlavního města“ IS. Zde se šíité buď nezapojují, anebo se omezují na malé síly. Jestliže se obyvatelé setkají se zvěrstvy ze stran šíitů, ztratí Američané zbytky loajality sunnitských kmenů. Šejkové sunnitských kmenů Anbaru jsou kategoricky proti jejich účasti v bojích v jejich provincii. Neženou se do řad vládních sil. Irácká armáda se v Ramádí může setkat s vážnými problémy, dokonce i když ji podpoří americké letectvo, jako tomu bylo v Tikrítu.

Nová blízkovýchodní realita

Z vojenského hlediska má držení administrativního centra provincie Anbar malý význam. Iráčtí šíité a Írán jsou nejvíce zaujati Sýrií. Kontakty s Washingtonem Teherán zmrazuje a vztahy s iráckým premiérem Abádím jsou chladné kvůli jeho konfliktu s předchůdcem Malíkím podporovaným Íránem. Ukrývá se na jihu Iráku a současně se v Bagdádu připravuje obžaloba za snahu organizovat jím státní převrat.

Obraz saúdské aktivity proti Íránu doplňuje situace v Jemenu. Oddíly vystupující proti Saúdskou Arábií podporovanému prezidentu Hádímu udeřily raketami na leteckou základnu v saúdském království. Jemenská agentura SABA kontrolovaná hnutím Ansar Alláh (housité) uvedla, že oddíly, které je podporují „vypustily balistickou raketu na leteckou základnu saúdské armády ve městě Chamis Mušját v jižní provincii Asir.“ Saúdská Arábie na to nereagovala. Je to už druhé ostřelování základny saúdského vojenského letectva od počátku intervence „arabské koalice“. Při prvním útoku byla škoda na základně velká. Byla zničena část letadel a několik vysokých saúdských důstojníků zahynulo. Západní experti z akce podezřívaly íránské poradce, kteří podle nich akci nejen naplánovali, ale také navedli střelu a synchronizovali její vypuštění s příjezdem důstojníků na základnu. Svědčí to o dobré agenturní síti housiů a elektronické špionáži.

Sám Rijád maximálně utajil informace o ostřelování. Housiové použili raketu staré modifikace a její přesný zásah cíle, nehledě na americké moderní systémy PVO vyvolal skandál a výhrady k americkým dodavatelům. Saúdská Arábie už dopracovává svůj radar PVO, ale jak dosvědčuje nový nálet, problémy s technickou výbavou nejsou dosud vyřešeny. Signál odeslaný tímto ostřelováním Rijádu a dalším členům arabské koalice ukazuje, že navzdory ujišťování saúdského vedení o zničení arzenálu zeiditů a jejich raketových stanovišť jsou tyto celé, funkce schopné a dostatečně efektivní.

Měsíc před útokem raketou Točka-U na letadla v Maribu, kde je soustředěna letecká technika a vojsko „Arabské koalice“ jsou takové signály pro hlavní města monarchií velmi bolestivé. Klid na frontách Jemenu neznamená, že se tam nebojuje. Zkrátka, boje nejsou tak rozsáhlé, jako byl ostrý střet bitvy o Aden. Místní boje jsou ve všech provinciích, ale nemívají operační plán. Výjimkou je přístav Mocha na břehu Rudého moře, kontrolovaný koaličními silami. Operace však nepokračovala, i když mohl následovat útok na Al-Hudajdá, námořní přístav, přes který mohou housiové odebírat zbraně a materiálně-technickou pomoc z Íránu. Podle expertů je však ve skladištích housiů a příznivců bývalého prezidenta Jemenu Saleha dostatek zbraní i na dlouhou válku bez doplňování zásob.

I v dalším důležitém jemenském městě Taizu je pro Hádího nedobrá situace. Vojska bývalé republikánské gardy „Kuat Chassa“, loajální Salehovi, se koncentrují do staré pevnosti imámů na kopcích v severní části Taizu a ostřelují celé město. Letectvo koalice proti nim nezasahuje a nezásobuje místní domobranu zbraněmi.

Rijád se nyní snaží připravit útok na Saná. Pokud se mu nepodaří koupit loajalitu zeidských kmenů provincie Saná, nebude hlavní město dobyto. Rijád zde funguje prostřednictvím bratří Ahmarů a nevlastního bratra Saleha Ali Mohsena. Jsou podezřelí z přetvářky. Vztahy mezi Rijádem a bratry mají složitou historii. Dnes je jeden z bratrů, Hamid, v Turecku a je opět  Rijádem žádán a je s ním v kontaktu, ale spíše se vynasnaží obnovit bojový potenciál své strany na účet Saúdů a přitom všem bude co nejdéle mimo boje.

Saúdská Arábie a SAE v Jemenu uvázly, mají tam velké ztráty i přesto, že Írán odpor proti intervenci arabských monarchií s jejich chráněncem Hádím téměř nepodporuje. Navíc hrozí přesun vojenských akcí na saúdské území. To je pro království s velkým počtem šíitského obyvatelstva smrtelně nebezpečné. Šíité Východní provincie, ismailité Najrana, zeidité Asheru a šíitské obyvatelstvo okupovaného Bahrajnu nejsou loajální. Írán to moc dobře ví a může v kritickém okamžiku vyvolat v důležitých provinciích království nepokoje. To zpochybní samu jeho existenci a téměř určitě vyloučí pokusy Rijádu jednat proti Moskvě jak v Sýrii, tak na území Ruska.

Mimo Jemenu, Iráku a Sýrie jsou Rijád a Dohá aktivní v Libyi a v Egyptě (Saúdská Arábie podporuje Káhiru a Katar bojovníky na Sinaji, bojující proti egyptské armádě), zápolí v Pákistánu, Afghánistánu, Střední Asii, Africe, v řadě zemí Asie za hranicemi Blízkého a Středního východu a rovněž vedou nepřetržité boje o politický establishment Evropy a USA. Vypadá to, že největší  vliv arabských monarchií a Turecka, které je v některých věcech podporuje a v jiných si s nimi konkuruje, na světovou politiku upadá. V roce 2015 Moskva poprvé předstihla Rijád v dodávkách ropy do Číny. Dlouhodobý rozvoj rusko – čínských vztahů při viditelném oslabení pozic USA na Blízkém východě zvyšuje nepřátelství Washingtonu k Moskvě a Pekingu. To kontrastuje s jasně příznivým zahraničně – politickým kursem Moskvy k západním hráčům, Turecku, arabským monarchiím a s aktivitou jejích VKS v Sýrii, která v regionu vytvořila jinou realitu.

Převzato z Warfiles.ru

***

Jaký příklad dala Kanada světu

Ljubov Ljulko

21. října 2015

Novým předsedou vlády v Kanadě se po parlamentních volbách stal třiačtyřicetiletý Justin Trudeau. Jeho Liberální strana získala absolutní většinu, to je ze 338 míst v parlamentě 185. Konzervativci si vybojovali jen 97 míst a Harper odstoupil. Den po parlamentních volbách řekl nový premiér na mítinku v Ottawě: „Kanada v posledních deseti letech ztratila ve světě svůj soucitný a konstruktivní hlas. Mám pro vás prosté sdělení ve jménu 35 milionů Kanaďanů. Vrátíme se.“ Dále oznámil, že vyjme kanadská letadla ze struktury západní koalice, která bombarduje pozice IS v Iráku a v Sýrii. Řekl k tomu: „Myslím , že jsme již před deseti lety měli pochopit, co se děje v Iráku a jak západní země lezou do války. Ať je to v Iráku či v Libyi, není výsledek takový, jaký čekali tamní občané.“ Trudeau řekl, že prezident Obama je zastánce takového rozhodnutí, ale nebude to mít vliv na vztahy „věrných spojenců“. Na útocích západní koalice se účastní šest letadel Kanady CF-18. Podle jeho slov již Kanada nebude od USA kupovat nové drahé stíhačky F-35.

Z těchto výroků není třeba dělat dalekosáhlé závěry. Není to ani odmítnutí podpory Ukrajiny, ani výzva k podpoře Ruska v Sýrii. Je to ale významný krok v konstruktivním směru oproti Harperovi, který v diskreditaci pozic Ruska ještě předčil Washington. V podstatě dává Kanada příklad jiným zemím v tom, že je třeba odmítat nedodržování mezinárodního práva při operaci v Sýrii. Je to také distancování se od postoje Washingtonu v Asijsko-pacifickém regionu, kde nazrává válečný konflikt s Čínou kolem jí vybudovaných umělých ostrovů v Jihočínském moři. USA hodlají zavést hlídkování ve dvanáctimílové zóně u těchto ostrovů, aby „zabezpečily volné lety i navigaci v rajonech, kde to dovoluje mezinárodní právo“. Zde je už přímé nebezpečí válečného konfliktu s Čínou. Spojenci budou muset reagovat, ale jak?

O tom už přemýšlí nové vedení Austrálie, kde z vlády odešel další sveřepý rusofob Abbot. Na jeho místě je Malcolm Turnbull, který uvedl, že australská vláda se staví za možnost „dočasně udržet Asada v jeho funkci v rámci politického řešení syrského problému“. Turnbull dosud nezrušil rozhodnutí Abbota o účasti australského letectva na bombardování IS v Sýrii a Iráku. Možná jej bude přístup Trudeaua inspirovat.

Rusko si dělá naději, že s příchodem nového předsedy vlády v Kanadě se vztahy obou zemí poněkud zlepší. Konzervativci se zde oproti liberálům vždy jednoznačné orientovali na USA a v zahraniční politice šlapali v amerických kolejích. Liberálové mají politiku otevřenější, což ukázal již otec Trudeau. On ve skutečnosti otevřel pro Kanaďany Sovětský svaz. Svoji první návštěvu ve funkci učinil právě do Sovětského svazu, pobýval i na Sibiři.

Harper se dost spoléhal na podporu ukrajinské diaspory, což je jedna z deseti důležitých kanadských diaspor. Avšak podněcované rusofobské nálady se v Kanadě neujaly. Diaspora je jen 1,3 miliony voličů, ostatních 22 milionů nechápe, proč by jejich země měla být zatažena do konfliktu za oceánem. Krom toho občany neznepokojují zahraniční problémy, ale ty domácí. V posledních letech se v Kanadě zhoršila ekonomika vlivem pádu cen ropy. To hrálo do ruky Liberální straně. Trudeau chce dát velké prostředky na změnu ekonomické infrastruktury země, zvýšit daně bohatým a snížit chudým. I to pomohlo k vzestupu Liberální strany..

Sdělení: Justin Trudeau je synem bývalého premiéra z let 1968 až 1984, za jehož éry země získala nezávislost ne velké Británii. Svou politickou kariéru zahájil v roce 2007, kdy byl úspěšný v předvolební kampani v Montrealu. V roce 2013 se postavil do čela Liberální strany.

Převzato z Pravda.ru

***

Boj o vliv v muslimském světě: Írán odnímá iniciativu loutkám USA

23. října 2015

Nepřátelství mezi Íránem a USA po letošním říjnu znatelně stoupá. Veškeré iniciativy Saúdské Arábie, Kataru a Turecka jsou dnes v podstatě snahou překazit rostoucí vliv Íránu, a to nejen na Blízkém východě, ale v celém muslimském světě.

Úsilí Západu rozdrobit Írán využitím etnického nepřátelství selhaly. Teherán nekompromisně potlačil akce především turkotatarských nacionalistů, vytvořil atmosféru nepřátelství ke zrádcům a podpořil propagandu muslimské jednoty. Spojeným státům zůstal ještě v rukávu protikurdský faktor, ale i zde jsou jejich naděje už dost marné. Kurdové nemají tak špatnou historickou a etnickou paměť. Většinou si dobře uvědomují, jak se k nim chovají Turci a Arabové.

Dne 12. října uveřejnilo ministerstvo zahraničí USA bilanci „O náboženské svobodě ve světě“ za rok 2014. Mezi státy, které nevyhověly, jsou mezi jinými Írán, Rusko, Pákistán a Saúdská Arábie. Rusko je začleněno z důvodu nechuti Washingtonu k samostatné a přesvědčivé politice Moskvy v Sýrii. I s Íránem přestřelili. V muslimském světě by bylo těžké najít druhou tak tolerantní zemi v otázkách náboženství, jako je Írán. Nejde jen o vlastní konfesní práva, ale i o práva různých konfesí na politický život, která jsou zde zakotvena v ústavě. Mohou tu fungovat křesťané, zoroastrijánci i židé. Zakázány jsou jen totalitní a jiné sekty. Ve zprávě není zmínka o Francii, kde je například zákonem zakázána činnost Svědků Jehovových.

Írán na americký seznam ostře odpověděl 16. října. Obvinění nazval zpolitizovaným a právně neopodstatněným. To vše svědčí o křehké rovnováze ve vztazích Íránu a USA.

Policie uvěznila teroristy, kteří stříleli do šíitského smutečního obřadu. Podle vyjádření velitele íránské policie byli tito teroristé vycvičeni na americké základně v Iráku. Hranice do Íránu přešli s úmyslem provést teroristické akce v období svátků měsíce Muharram. Byl zatčen také americký špion íránského původu, který měl pomoci při realizaci spiknutí proti režimu v Íránu. Byl reportérem listu Washington Post a byl obviněn také z toho, že byl rezidentem amerického špionážního centra v Teheránu.

Americká delegace odpověděla na íránské akce na konferenci šestky o zrušení sankcí ve Vídni. Nejprve se dotázala na americké občany souzené v Íránu. Vzápětí dala vědět, že bez ohledu na prohlášení Obamy o zahájení procesu rušení sankcí vůči Íránu s tím  nebude spěchat. Američané budou hledat jakýkoliv důvod, aby se jednání o íránském atomu změnilo. Snaží se v Íránu vyprovokovat s pomocí vycvičených teroristů válku mezi šíity a sunnity. Ajatolláh Chameneí zakázal svým rozhodnutím ze 7. října pokračovat v jednání s USA o zrušení sankcí, jelikož jsou neužitečná. Je ochoten obnovit jednání, ale za podmínky, že nebudou ovlivňována zvenčí zeměmi mimo region. Byly tím myšleny USA a Izrael. V Íránu se šíří myšlenka: „Írán nepotřebuje USA“. Nehodlá přistoupit na žádné řešení syrské krize, pokud se jej neúčastní Bašár Asad. Poté Íránci navrhli, že by se mohli připojit k leteckým akcím Ruska proti teroristům v Sýrii a použít rakety.

Poradce íránského prezidenta a bývalý ministr rozvědky vyslovil domněnku, že nedávná tragédie při pouti do Mekky mohla být zinscenovaná Mossadem. Generální tajemník Celosvětového fóra na sblížení islámských mashabů (škol) vybízí muslimské vědce vytvořit svaz islámských zemí a tím zkorigovat vedoucí postavení Arabů z Arabského poloostrova i z Turecka v muslimském světě. Teherán připravuje půdu ke změně. Podle ajatolláha Chameneího pokračuje Západ v „měkké válce proti Íránu“.

Američané byli podrážděni. Jejich plány destabilizace islámských států ukázaly, že pod záminkou „porušování práv náboženských menšin“ měly konkrétně na mysli práva sunnitů v Íránu. Akce v převážně šíitské provincii byla chybná. USA také pozorují, že jejich loutka Turecko ztrácí vliv na islámský svět. Írán nyní hodlá poslat do Sýrie více vojenských poradců a s Čínou je dohodnut na zesílení  vojenské námořní spolupráce. Předvádí své válečné možnosti. Na hranici s Tureckem a Irákem proběhlo vojenské cvičení s moderními zbraněmi a s procvičováním taktik rychlého reagování. Z přístavu Anzali vypluly lodě Íránské kaspické flotily na dvoutýdenní plavbu „míru a přátelství“ do Astrachaně. Ještě do konce tohoto měsíce navštíví vysoce postavená vojenská delegace Rusko. V úmyslu má nejen připravit změnu vzorů chování v muslimském světě, ale k tomu posílit vojenskou složku s ohledem na Turecko a vojenskou spolupráci s Ruskem a Čínou. Tragédie v Dezfúlu, kde teroristé zaútočili na šíitské pohřební obřady, přičemž přišli dva lidé o život a dva byli zraněni, měla podnítit válku mezi šíity a sunnity v Sýrii a Jemenu. USA pochopily pozdě, jakého džina vypustily z láhve, když provedly otevřenou a špatně propočtenou provokaci.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 1 komentář