Rusko zahajuje boj o cenu ropy

Igor Tomberg

22. února 2016

Rusko učinilo důležitý krok ve snaze o stabilizaci ropného trhu a cen na něm. Na jednání v katarském hlavním městě Dauhá dne 16. února, jehož se účastnili ruský ministr energetiky Novak, ministr ropy Saúdské Arábie al-Naimi, ministr veřejné kontroly nad ropným průmyslem a nerostnými zdroji Venezuely del Pino a ministr ropy Kataru bin Saleh as-Sada, bylo dojednáno zmrazení těžby ropy na úroveň z 11. ledna 2016. Dosud není nic vyřešeno, protože bez dalších velkých producentů jejich omezení sotva dokáže podstatně snížit současný přebytek ropy na trhu, což má být asi 2 miliony barelů za den. Druhý den po setkání v Dauhá sdělil Írán a Irák, že jejich země nemají možnost se k ujednání připojit, takže svůj podíl na trhu zachovají při jakýchkoliv cenách ropy.

Ruský rozpočet se ze 40 % opírá o ropu a plyn. Je obtížné domoci se snížení těžby v podmínkách existujících finančních a hospodářských problémů. V ruské vládě panuje názor, že na stabilizaci těžby nejsou potřeba doplňující dohody s ropnými společnostmi. Vicepremiér Dvorkovič, odpovídající za palivo-energetický komplex uvedl: „Celkově by u nás měla zůstat těžba na stabilní úrovni. Některá ložiska těžbu snižují, jiná ji zvyšují. Pro nás by bylo složité brát na sebe takové povinnosti.“

V roce 2015 Rusko v těžbě ropy vedlo (10,91 milionů barelů za den), avšak postupně by se mohly začít projevovat nedostatečné investice spolu se západními sankcemi a ruská těžba ropy by se mohla snížit, aniž by se přijímala jakákoliv administrativní opatření. Silný tlak na snížení těžby mohou mít daňové regulace vlády.

Ministerstvo financí oznámilo svůj plán snížení ceny za ropu tak, že ropné společnosti RF, které nyní neplatí daň na těžbu při ceně 15 USD za barel, ji nebudou platit při ceně 7,5 USD za barel. To zachová příliv peněz do rozpočtu, avšak zároveň vyvolá významné snížení těžby. V každém případě se ropné společnosti budou vyhýbat zpracování málo vydatných nebo těžko zpracovatelných ložisek.

Ruská vláda je přesvědčena, že je možno ovlivnit těžbu ropy bez mimořádných opatření a dosáhnout zvýšení cen. Jinak by odvětví utrpělo dost výraznou škodu. Ministr energetiky představil tísňový scénář v energetické strategii do roku 2035. V něm je posuzována varianta při ceně ropy 31 až 33 USD za barel. Těžba ropy se může snížit na 460 milionů tun za rok v letech 2020 až 2025, s následným  malým růstem, průměrně o 14 %  vzhledem k úrovni roku 2015.

I přes politický význam čtyřstranné dohody je omezení těžby velmi malé. Velké omezení by se mohlo obrátit proti zemím, které těžbu omezily. Dosud mírný pokles cen vedl k omezení břidličného průmyslu v USA. Tyto společnosti stále častěji bankrotují a zastavují vrtací soupravy. Až 74 % severoamerických těžařů zažívá vážné těžkosti. Břidličná těžba se začne obnovovat, jestliže ropa podraží na 58 USD za barel, jak uvedl šéf Vital Group ještě před oznámením saúdsko-ruských jednání. Americkému břidličnému průmyslu umožní získat nazpět ztracené pozice 4 tisíce vrtů připravených k těžbě, porostou-li ceny.

Míra úspěchu dohod z Dauhá je nyní nejistá. To, co se dnes děje na trhu s ropou, je navzájem propojené a snaha o ovlivnění cen nemusí být úspěšná. Předpovědět cenu ropy na několik měsíců dopředu, natož na několik let je nemožné. Přesto byl v boji za stabilitu cen ropy učiněn důležitý krok.

Starost o dynamiku rozvoje ropného trhu mají i jiné státy, nejen ty, které 16. února podepsaly dohodu v Dauhá. Nedávno druhá v pořadí čínská ropná společnost Sinopec uzavřela čtyři místa těžby na jednom z největších čínských ložisek Stengli na východě země. Důvod – snaha o zastavení poklesu cen ropy.

Převzato z Fondsk.ru

***

Evo Moralese zachránil selský rozum

Ljubov Ljulko

19. února 2016

Dne 21. 2. proběhlo v Bolívii ústavní referendum, které by mohlo Evu Moralesovi umožnit ucházet se o čtvrtý mandát ve volbách v roce 2019. Sám prezident nepochybuje o tom, že od obyvatel mandát dostane. Jeho podpora je podle posledních průzkumů okolo 60 %. Jak k ní přišel?

Pád ropy Bolívii nestraší

Za prvé, ekonomika Bolívie roste i přes rekordně nízké  ceny ropy. V roce 2016 se předpokládá, že HDP poroste přibližně o 5 %, nehledě na to, že Bolívie má jako hlavní vývozní produkt plyn. Ten však již není hnací silou růstu. Bolívijský viceprezident Alvaro Garcia oznámil, že Bolívie svůj růst zachová po dobu následujících pěti let, dokonce i při  ceně 20 USD za barel ropy. Budou jej pokrývat devizové rezervy v hodnotě 13 miliard USD.

La Razon píše: „Není v tom nic divného, je to selský rozum prezidenta, který ví, že se nemůžeme spoléhat jen na jeden výrobek, musíme vždy vsadit na různé produkty, vždy musíme být připraveni na horší časy.“ Podle Národního statistického úřadu byla inflace v Bolívii v září 2015 2,4 %, stejná byla po několik posledních let.

Silný státní sektor

Taktika přežití je založena na silném státním sektoru. V roce 1952 v zemi proběhla zemědělská reforma, rolníci dostali půdu odebranou latifundistům a byla znárodněna těžba rud. Jde o olovo, stříbro a lithium, které se vyváží. V roce 1985 byly zahájeny reformy směřující k makroekonomické stabilizaci a zahraniční investoři obdrželi nejlepší podmínky v technologických odvětvích a v oboru těžby uhlovodíků.

V roce 2000 až 2002 došlo k „vodní“ a plynové válce, tehdy se znárodnily zdroje vody a přírodního plynu.

Protesty v Bolívii způsobily výměnu tří prezidentů a v roce 2006 přivedly do prezidentského křesla Evo Moralese. Ten se zaměřil na výstavbu důležitých podniků a silniční infrastruktury z domácích rezerv. V roce 2013 činily státní investice 3,7 miliard USD, 81,9 % z nich bylo z domácích zdrojů. V Rio Grande se začal stavět závod na výrobu zkapalněného plynu. V roce 2014 označila UNESCO Bolívii za zemi se zcela vymýcenou negramotností a zároveň byla politika země vysoce oceněna za likvidaci hladu.

Potomci Inků

Bolívie už není chudobná. Je to makroekonomicky stabilní stát, který zajišťuje politickou i sociální stabilitu. Má svoji národní myšlenku – Suma Qamaña (Žít naplno). Znamená to žít v pospolitosti a kontaktu s Pachamama (Matka Země) a s ostatními živými bytostmi, základ je cyklický čas, společenství, bratrství a schopnost se doplňovat. Potomky původních je devadesát procent obyvatel Bolívie.

Za druhé, Evo Morales je charismatická osobnost, což je v Jižní Americe pro politika velice důležité. Je Indián a chrání národní dědictví, nepovažuje za přestupek pěstování a žvýkání koky. Přesto se snaží, aby kokain přestal být prostředkem pro obživu rolníků. Podle OSN se v zemi podařilo snížit výměru kokových plantáží za 10 let o 30 %. Obchod s drogami už není v této zemi v ekonomice hlavní, představuje již méně než 1 % HDP. Prezident je přesvědčen, že na to měl vliv jeho rozchod s americkou Agenturou pro boj s drogami (DEA), která se ve skutečnosti obchodu s drogami účastní a krom toho provádí diverzi.

Boj o suverenitu

Za třetí, Morales prakticky vyloučil vliv „zahraničního faktoru“ na domácí život. Trefně k tomu podotkl: „Pokud v USA dosud nedošlo ke státnímu převratu, tak je to proto, že tam není velvyslanectví USA.“ V roce 2008 ze země vyhostil tehdejšího amerického velvyslance v La Pazu Philipa Goldberga a zástupce Národního úřadu pro kontrolu obchodu s drogami. V roce 2013 totéž učinil s Agenturou Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). Dnes, v období přípravy kampaně k referendu, se media kontrolovaná Washingtonem vytasila s nemanželským Moralesovým dítkem s podnikatelkou Gabrielou Morales Zapatovou, která prý situaci využívá k získání výhodných kontraktů s Čínou. Je to obvyklý prostředek amerických zpravodajských služeb k diskreditaci nežádoucího prezidenta – pošťourat se v jeho morálce a obvinit jej z korupce.

Za čtvrté, Evo Morales zajistil zemi suverenitu. Spolu s Hugo Chavezem a Fidelem Castrem je architektem latinskoamerické integrace. Je jedním ze zakladatelů bloku ALBA, který se snaží najít cestu k sociální spravedlnosti prostřednictvím bolívarského socialismu. Země je členem UNASUR, MERCOSUR a SELAC, integračních asociací Jižní Ameriky. Je kritická k „mechanismu regionálního rozpadu“ známého jako Pacifická aliance (Chile, Kolumbie, Mexiko, Peru). Má vynikající vztahy s Čínou (první bolivijský sputnik TKSAT-1) i s Ruskem, s nímž má podepsané smlouvy na vybudování centra jaderných výzkumů a přípravy kádrů pro rozvoj mírové jaderné energetiky. A poznámka nakonec – Evo Morales uznal nezávislost Jižní Osetie a Abcházie.

Převzato z Pravda.ru

***

Jižní Osetie vyhlásí referendum o vstupu do struktury RF

19. února 2016

Vstup Jižní Osetie do struktury RF bude posuzován výhradně referendem, k němuž může dojít v nejbližší době. S tím se obrátil k lidu a parlamentu republiky její prezident Leonid Tibilov. Oznámil: „V tomto roce hodláme pokračovat v konzultacích s ruskou stranou v otázce zorganizování referenda. Chápu celou složitost a delikátnost záležitosti, a protože si nepřeji působit  našemu strategickému partnerovi komplikace na světové scéně, počítám s tím, že referendum bude provedeno zvláštní formou.“

Tabilov uvedl, že bude nejdříve posouzeno začlenění věci do ústavy Jižní Osetie zvláštní formou, která umožní prezidentu dát lidu republiky návrh k posouzení. Umožní to také Rusku, aby nemuselo na výsledky celonárodního referenda reagovat okamžitě. Jihoosetský prezident přímo řekl: „Nemohou nás neznepokojovat stále častější požadavky vůdců západních zemí odvolat uznání naší republiky. Obáváme se veškerého prudkého zkomplikování mezinárodní situace, událostí na Ukrajině, v Sýrii a na celém Blízkém Východě, přiblížení NATO k ruským hranicím, pokračující válečné protiruské rétoriky i protiosetinské rétoriky našich jižních sousedů. V takových podmínkách pociťujeme ještě naléhavěji nezbytnost naplnění naší dávné touhy – spojení s Velkým Ruskem a řešení problému rozděleného osetinského lidu.“

Tak jako tak má už značné procento obyvatel Jižní Osetie ruský pas, ruské občanství získávají po soukromé linii. Krom toho bylo ihned po rozpadu Sovětského svazu rozhodnuto žít v Jižní Osetii podle zákonodárství RF a od roku 1992 se zde používá ruská měna.

Převzato z Pravda.ru

***

Společné prohlášení RF a USA, společně předsedajících Mezinárodní skupině pro podporu Sýrie (MGPS) k zastavení bojových akcí v Sýrii

22. února 2016

Prohlášení i s přílohou bylo přijato 22. února. Navrhuje se v něm zastavení bojových akcí 27. února 1 minutu po půlnoci damašského času. Jak již vešlo ve známost, tak jsou z přerušení bojových akcí vyloučeny Islámský stát, Džabhat an-Nusra a teroristické skupiny určené OSN. Všechny bojující strany, které nemají být vyloučeny z přerušení bojových akcí, musejí nejpozději do 26. února, 12 hodin damašského času vyslovit souhlas s přijetím podmínek pro zastavení bojů a s jejich plněním.

Pod vedením Ruska a USA je vytvořena pracovní skupina MGPS, kterou tvoří politické a vojenské osobnosti. Její sekretariát bude v kanceláři zvláštního vyslance generálního tajemníka OSN pro Sýrii.

Hlavní pracovní náplň pracovní skupiny:

a) stanovení hranic území v držení IS, Džabhat an-Nusry a dalších organizací stanovených RB OSN za teroristické;
b) pro zajištění společné činnosti ve prospěch příměří  a rychlého uvolnění napětí vytvořit spojení mezi všemi stranami;
c) řešit spory týkající se obvinění z nedodržování příměří;
d) informovat ministry nebo jimi pověřené osoby o systematickém porušování příměří kteroukoliv ze stran, aby bylo možno přijmout  patřičná opatření, včetně vyloučení takových stran ze skupiny účastníků dohod o příměří a zrušení jejich odpovídající ochrany.

Mezi Ruskem a USA bude zřízena horká linka a v případě nutnosti bude vytvořena také pracovní skupina pro výměnu příslušných informací poté, kdy vstoupí v platnost zastavení bojů. Při řešení sporů je nezbytné vyčerpat všechny možné mírové prostředky dříve než by byla použita síla.

Rusko a USA společně vyzývají všechny země syrského konfliktu, země regionu i ostatní zástupce mezinárodního společenství k podpoře snah o ukončení násilí a prolévání krve v Sýrii.

Jako příloha jsou uvedeny podmínky příměří v Sýrii v konkrétní formě.

Převzato z Fondsk.ru

***

Příměří odsouzené k záhubě

Nikolaj Bobkin

26. února 2016

První zasedání rusko-americké pracovní skupiny pro podporu Sýrie musí být v nejbližších dnech. Bojující strany jsou povinny k poledni 26. 2. sdělit, zda jsou připraveny respektovat mezinárodní dohodu o přerušení války a ukončit střelbu k půlnoci 27. 2. Zástupci opozičních oddílů v Sýrii, které se rozhodly ukončit bojové akce a zahájit mírová jednání se mohou nepřetržitě obracet ke Koordinačnímu středisku na ruské letecké základně Hmeimim. Všem se dostane pomoc v organizování kontaktů se zástupci syrské vlády.

Damašek souhlasil spolu se zástupci Ruska a USA se zvoleným algoritmem akcí. Vláda SAR je připravena koordinovat akce s ruskými zástupci při stanovení území, na němž budou přerušeny vojenské akce a při určení skupin opozice pro příměří. Tento postoj ovlivnila Moskva a Teherán, který neplánovaně navštívil ministr obrany RF Šojgu a přivezl poselství pro íránského prezidenta Rouháního od prezidenta Putina.

Syrská vláda předpokládá, že Spojené státy, jako stálý člen RB OSN, zajistí realizaci rozhodnutí OSN o boji s terorismem a dosáhnou ukončení podpory extrémistů v syrské opozici od Saúdské Arábie a Turecka. V poslední době Ankara i Rijád těsněji spolupracují, vytvořily válečný koordinační výbor a vyhrožují Sýrii vpádem svých vojsk. V tomto případě syrská vláda nesouhlasí s Ruskem a Spojenými státy iniciovaným příměřím, které vidí jako výhodný oddech prohrávajících protureckých a prosaúdských sil. Dokud si Saúdská Arábie a Turecko neuvědomí, že nemohou vyhrát, dotud kompromisy k ničemu nepovedou.

Kolem Sýrie je na Blízkém Východě prapodivná situace, na které by měl Obama se svými partnery bez otálení zapracovat. USA vyzbrojují syrské Kurdy (prý pro boj s IS) a spojenec USA a NATO Turecko je považuje za teroristy. Kerry informoval Kongres o vojenské pomoci oddílům kurdské domobrany, které by měly narůstat a vypočítává konkrétní počty dodaných zbraní a munice .

Dne 25. února oznámil Davutoglu, že Turecko nebude respektovat ruský a americký plán na zrušení střelby. Řekl: „Jediným místem, kde jsou přijímána rozhodnutí o akcích týkajících se bezpečnosti Turecka, je Ankara.“ Podle Davutoglu budou Turci nadále bojovat v Sýrii proti Kurdům a IS jen „v případě nutnosti“. Turci se snaží získat co nejrychleji vojenský kontingent ze Saúdské Arábie. Saúdské stíhačky FG15 by měly být v Incirliku 26. února. Zde jsou rozmístěny americké jaderné zbraně, avšak nikoliv trvale, nemají vlastní nosiče – stíhací bombardéry. V roce 2015 umožnila turecká vláda Američanům využívat leteckou základnu pro bombardování cílů v Sýrii, ale americkou žádost o trvalou přítomnost leteckých svazů zde odmítla. Vypadá to tak, že USA v představě porážky syrských protivládních sil aktualizují variantu vojenské intervence.

Ve Washingtonu neopustili myšlenku, že je možno Asada svrhnout i za přítomnosti ruských leteckých a kosmických sil. Generál Wesley Clark vyzývá Obamu, aby vzdoroval „ambicím Putina“ na Blízkém východě a ve Východní Evropě a aby nalezl páky na snížení vlivu Ruska v regionu. Tvrdí: „Dokud nebude Asadův režim opět v nebezpečí, nemají Rusko ani Írán důvod ustupovat.“ Dále říká, že pro USA je Rusko nebezpečnější než IS. Takže se Amerika na Blízkém východě zabývá spíše omezováním ruského vlivu, než boji s terorismem.

Ohledně příměří se vyslovil Obama. Řekl, že je velmi opatrný v očekávání dohodnutého zastavení války v Sýrii.

Ve zprávě Nejvyššího výboru pro vyjednávání, podporovaného Saúdskou Arábií se uvádí, že „výbor posuzuje dočasné dvouleté příměří“. O obnově jednání není ani slovo. Znamená to jen oddech, obnovení sil a potom znovu válku ….

Převzato z Fondsk.ru