Svět ruskýma očima 361

Reklama


Nice: kousek budoucnosti Evropy

Jelena Pustovojtova

16. července 2016

Kolikrát si ještě budou muset Evropané nabít nos o hrábě, aby se naučili na ně nestoupat? To, co se stalo 14. července v Nice, neponižuje jen Francouze. Kleknout na kolena je uloženo celé Evropě.

Evropané zatvrzele nechtějí vidět, že je jim vyhlášena válka a že trvá už dlouho. Je důkladně promyšlená. Teroristické útoky v evropských městech a urážky žen v Berlíně jsou akcemi této války. Bezpočet bitev je prohraných a co je hlavní, že není naděje na nalezení síly, která zastaví zmar evropské civilizace.

Něco podobného jsem viděla během deseti let v Austrálii. Pozorovala jsem zde tenký proud migrantů. Austrálie má nejpřísnější pravidla pro adaptaci cizinců, přesto se objevila nemoc, z níž tomuto již smrtelně nemocnému kontinentu není pomoci.

Začínalo to tak …

V prosinci 2005 se sebralo přes 5 tisíc obyvatel předměstí Sydney Cronall. Přišli na pláž a vyhnali z ní „lebanese“. Tak tam nazývají přistěhovalce z Blízkého východu. Potom šli na zastávku městské dráhy a tam šest hodin protestovali s požadavkem: „Lebanese pryč!“ Proč to bylo?

Týden před tím, 4. prosince, tlupa mladých lebanesů ztloukla na pláži dva záchranáře za to, že jim zakázali nad hlavami rekreantů hrát fotbal. Byl tam i velký počet dětí. Tentýž den jeden z nich napadl pracovníka místní televize a ten skončil v nemocnici. Nelíbilo se mu, že jej natáčí. Jeden z obyvatel obvodu uvedl, že události z prosince byly demonstrací solidarity lidí proti řádění etnických band, terorizujících veřejnost na sydneyských plážích již po několik let. Tehdy protestovaly spolu s lidmi z předměstí Cronalla i další regiony města.

A co dál …

Výsledkem protestů místních bylo … jejich zbití sydneyskou policií. Ozbrojeni obušky a rozprašovači se slzným plynem na demonstranty zaútočili.

Příští den se okolo mešity shromáždilo asi 200 lidí, někteří měli policejní pistole a mířili na Maroubra Road. Kolem mešity byly desítky policejních aut, ale nikoho nezatkli. Za půldruhé hodiny dorazilo asi 50 aut plných lebanesů s baseballovými pálkami, holemi a palicemi, prodrali se na Maroubra Road a po cestě roztloukli všechna auta a výkladní skříně. Večer místní zorganizovali obranu, obklopili auta s lebanese, avšak zde policie zasáhla a rozhodla se vandaly propustit. Téhož večera se desítka aut s lebanesi vrátila do Cronally a rozbíjela obchody a auta na Elouera Road a na každého na ulici útočila. Během hodiny asi stovka místních obklíčila jedno z aut s lebanesi, ale policie je rozehnala a auto nechala odjet. Australská vláda tak dala najevo, na čí straně stojí.

Podoba Evropy za 10 let, nebo tak nějak….

Země prožívající nápor imigrace dobře vědí, že přistěhovalci z první generace jsou nejloajálnější skupinou k vládě. Jakmile dostanou (v Austrálii) útočiště a s ním i podporu v nezaměstnanosti, podporu na každé dítě, výhody ve zdravotní péči, levnou veřejnou dopravu, slevy na komunální platby a často i téměř bezplatné bydlení ve státním bytě, žijí vděčni vládě a ochotni takovou vládu podporovat. Nezajímají se, kde se na takové výhody berou peníze. Mnohé tyto rodiny z Blízkého východu nebo z Indočíny přivádějí v Austrálii na svět jedno dítě za druhým a na každé dostávají týdně 180 dolarů. Během tří, čtyř let jejich celkový příjem převyšuje příjem rodin domorodých obyvatel, kteří státní kasu, z níž stát platí výhody migrantů, plní.

Ti, kteří v Austrálii žijí v levných bytech poskytovaných imigrantům z Blízkého východu (Hausen kommishen), si už za 5 až 7 let kupují nebo staví pompézní domy, aniž by přestali dostávat podpory od státu jako nemajetní a bezdomovci. Jako dárek od nich Austrálie obdržela obchod s drogami, ilegální trh práce a uzavřená sídliště ve městech, kde není možno mít vliv. Etnická ghetta.

To ale není hlavní potíž. Za desítky let nastoupila druhá generace lebanese, kteří již vyrostli v Austrálii, již v ghettech v jejich tradicích s neměnným, nezměněným a hlubokým ignorováním norem domácího obyvatelstva. V tom je kořen problému. Tato generace vstupuje do života s pocitem vlastní nadřazenosti nad vším, co je obklopuje.

Druhá generace mluví dobře anglicky, má v oblibě lekce bezpečného sexu ve škole a využívá znalosti v praxi, dědí domy, auta a podnikání svých otců, tak proč by nepřetvořili Austrálii podle sebe?

Ve Francii se příliš neliší obraz z Clichy-sous-Bois a Saint -Denis od australských scén. Také reakce vlád je ve Francii, Německu, Itálii stejná jako v Austrálii. Tady je příčina toho, že události, které v prosinci 2005 prožilo Sydney, se jeví jako přesná předpověď pro Evropu za 10 let. Těžko věřit, že v sobě Evropa najde sílu k odporu.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/07/16/nicca-fragment-buduschego-evropy-41446.html

***

Tajemství vojenského převratu v Turecku

Ljubov Ljulko

18. července 2016

Existují tři hlavní pohledy na turecký převrat. Každý z nich je dobře podložený fakty. Světské síly také začínají prohrávat.

Podle první verze byl převrat organizován nevelkou částí vojska z letectva, tankových vojsk a četnictva. Generální štáb odmítl pučisty podpořit a zaujal vyčkávací pozici. Známí generálové v řadách „zachránců lidu“ nefigurovali. Ve prospěch verze mluví i ta skutečnost, že Turecko má s podobnými převraty zkušenosti. Ještě donedávna bylo v ústavě ukotveno, že kurs „světského státu“ v zemi kontroluje armáda. Střední článek armády byl nespokojen s odstoupením od Atatürkova odkazu a čistkami v armádě, které Erdogan provedl před třemi léty. Mezi obyvateli byla asi jedna třetina jejich spojenců, kemalistů.

Erdogan se snaží opět udělat z Turecka „islámský stát“. Izraelský expert na Blízký východ Arutz Sheva uvádí, že Erdogan je napojen na Muslimské bratrstvo, což přívrženci Atatürkova hnutí nevítají. Atatürk oddělil islám od turecké politiky.

Podle autora knihy „Státní převrat: Praktický návod“ Edwarda Luttwaka se převrat nezdařil proto, že povstalci za prvé nezajali nebo nezlikvidovali vůdce země a za druhé nezajistili izolaci vojáků věrných režimu. Tím, že Erdogan mohl své věrné v armádě a mezi lidmi povolat na ulici, byla věc rozhodnuta v jeho prospěch.

Čistka jednotlivých částí vlády

Druhý názor podezírá samotného prezidenta, že si převrat vymyslel sám. V dubnu popřel generální štáb zvěsti o tom, že nejvyšší vojenské velení země připravovalo státní převrat. Nebezpečí existovalo, ale při nestabilitě na všech úrovních dokázal Erdogan vyřadit oponenty. Dostal volnou ruku k čistce v armádě, jak se domnívá šéf Centra politických informací Alexej Muchin. Tím se vysvětluje i neschopnost spiklenců a to, že se Erdogan vypařil z hotelu, ve kterém odpočíval, půl hodiny před přepadením rukojmích.

V krátkodobém výhledu se skutečně prezident Turecka jeví jako vítěz incidentu. Získal volnou ruku k tomu, aby si v zemi dělal, co se mu zachce, a toho skutečně využívá.

Probíhají hromadné čistky nejen mezi vojáky, ale i v jiných odvětvích moci, včetně moci soudní. Kemalisté a Gülenovi příznivci (druhá islamistická politická větev) jsou ničeni. Nakonec bude mít Erdogan ve státní ideologii a jejím pojetí monopol.

Jsou vším vinny Spojené státy?

Tato verze přiznává intriky Washingtonu. Turecká vláda přímo označuje za organizátora převratu opozičního islámského kazatele Gülena žijícího v USA. Bez obalu to řekl turecký ministr práce Soylu. Předseda turecké vlády Yildirim k tomu dodal, že Gülen je vůdcem teroristické organizace. A pokud nějaká země teroristu ukrývá, není přítelem Turecka a vede proti němu tajnou válku.

Obama na rozdíl od Putina nezavolal po potlačení převratu Erdoganovi s blahopřáním k vítězství demokraticky zvoleného vůdce. Avšak v neděli Američanům uzavřená letecká základna v Incirliku jim může už zase sloužit k bombardování IS. V dlouhodobé perspektivě bude mít Erdogan s ohledem na oslabení armády problémy v ekonomice a s Kurdy. Mnohé bude záviset na občanech. Nyní podporují prezidenta. Ale jak dlouho budou trpěliví? Jestliže nebudou, čeká Turecko rozpad země a pro Rusko to bude znamenat destabilizaci poblíž jeho hranic.

Převzato z Pravda.ru

http://www.pravda.ru/world/asia/middleeast/18-07-2016/1307038-rebeldes-0/

***

Průzkum bojem: jak bombardéry vojenských a kosmických sil RF počítali bojovníky IS v Homsu

Dmitrij Pjatov

21. července 2016

Nové útoky na pozice teroristů v Sýrii umožnil kosmický průzkum. Ruské ministerstvo obrany uvádí, že šest ruských bombardérů Tu-22M3 zaútočilo na východ od Palmýry a v obvodech měst Es Suhne, Arak a Et Teybe v provincii Homs na objekty IS. Palbou ruského letectva byly za několik vteřin zničeny dva kontaktní body, seskupení bojovníků a jejich technika. Ochranu bombardérů zajistily stíhačky Su-35 ze základny Hmejnim. O akci byli předem informováni zástupci mezinárodní koalice. Všechna letadla se v pořádku vrátila na letiště.

Alexandr Perendžijev, vojenský odborník z ruské ekonomické univerzity dává komentář: „Probíhá kosmická rozvědka. Z kosmu se přesněji určuje rozložení a pohyb bojovníků, jejich stálá místa rozložení, pokud ne přímo skupin, potom jejich štábů a středisek řízení, soustředění techniky a sklady potravin. Pokud se ukáže, že objekt bude na místě alespoň den – dva, je možno na něj zaútočit a zničit ho. Uvedou se souřadnice příslušných úderů až do sekund, nejen zeměpisná šířka a délka, ale i minuty a sekundy umístění toho kterého bodu, aby útok přišel na správné místo. Používá se špičková technologie systému bezkontaktní války.“

Podle Perendžijeva se Rusko učí od západních partnerů, jako jsou Spojené státy. Američané jsou ohledně toho nespokojeni a obávají se, že Rusko může získané znalosti dobře využít a následně Ameriku v této věci předstihnout.

Perendžijev dodává: „S teroristy IS se těžko bojuje. Jen diletanti si myslí, že se jednoduše bombarduje: přiletí se a pustí se munice. Ve skutečnosti se bojovníci mísí s civilním obyvatelstvem, snaží se ochránit se a ukrýt a velmi rychle se přesunují. Je možné je bombardovat jen pokud jsou zablokovaní na dobře ohraničeném místě a nemohou se nikam pohnout. Sama operace vojenských a kosmických sil hovoří o tom, že jsme systém nejen vytvořili, ale prověřujeme je i v praxi. Spojené státy vytvořily IS a my získáváme zkušenost z bojů našich vojenských a kosmických sil proti terorismu. IS je jedna z viditelných částí terorismu, který funguje v síťové i skryté části. Je potřeba jej oslabit především politickými způsoby, eliminovat příčiny a podmínky jeho vzniku. Musejí být přerušeny sponzorské kanály od západních partnerů. Pouze vojensky se otázka řešit, bohužel, nedá.“

Převzato z Warfiles.ru

http://warfiles.ru/show-124032-razvedka-boem-kak-bombardirovschiki-vks-rf-vychislili-boevikov-ig-v-homse.html

***

Theresa Mayová: Rakety Trident a diplomatický duel na kontinentě

Vladimir Něstěrov

22. července 2016

Nová předsedkyně vlády Velké Británie provedla ve své nové funkci první návštěvy v Německu a ve Francii. Od postoje Merkelové a Hollanda  závisejí do značné míry podmínky odchodu Spojeného království z EU a rovněž další vztahy Londýna a kontinentální Evropy.

Cestě Mayové předcházelo projednání obnovy jaderného potenciálu Británie, včetně výstavby čtyř nových atomových ponorek osazených raketami Trident D5. Nahradí dřívější ponorky Vanguard. Proti byli v parlamentu zástupci Skotské národní strany, někteří labouristé a zelení, avšak vládní návrh byl odhlasován 472 hlasy oproti 117. Modernizace má stát za období 32 let 220 miliard USD. Má Velké Británii zajistit zachování statusu světové mocnosti i po odchodu z EU, tvrdí Londýn. Sama Mayová prohlásila, že jaderný štít má „zabezpečit Británii před rostoucím nebezpečím z Ruska a Severní Koreje“. Toto podivné prohlášení vypadá jako přiřazení Ruska k proslulé „ose zla“ a je třeba jej chápat především s ohledem na Washington, neboť upevnění „zvláštních vztahů“ má pro Londýn nyní ještě větší význam, než tomu bylo dříve.

Na otázku ohledně smrti tisíců nevinných lidí po použití jaderné zbraně odpověděla Mayová ve stylu Thatcherové: „Ano, chci připomenout, že zejména kvůli ubezpečení našich protivníků, že bez váhání odpovíme na útok, je budováno veškeré jaderné odstrašování.“ Z jejích poznámek bylo možno pochopit její lítost nad tím, že Ukrajina nevlastní jaderné zbraně..

***

Jak se dalo čekat, byly rozhovory v Berlíně tvrdé, ač navenek působily úspěšně. Londýn se staví za „konstruktivní partnerství“, za úspěchy lidu Německa a Velké Británie. Pro odchod z EU prý potřebuje čas na pečlivou přípravu. Do konce roku se nestačí zahájit procedura odchodu z EU podle článku 50 Lisabonské smlouvy. Nejdřív si potřebuje udělat jasno ve své orientaci, čili vyjednávání podmínek odchodu teprve přijde na řadu.

Merkelová potvrdila, že k žádným oficiálním jednáním nemůže dojít dřív, než započne oficiální procedura odchodu, ale dala najevo, že protahování se Berlínu nelíbí. Poté pronesla povšechné fráze o zachování dobrých vztahů a o Velké Británii jako součásti Evropy. Jak uvedl Spiegel, nejsou už Britové příbuzní, které je třeba snášet, ale již jen přátelé (taktéž ne příliš příjemní).

Lze předpokládat, že tón jednání byl podmíněn i tím, že v Berlíně počítají s Clintonovou, ale připravují se i na Trumpa. Tím, že Mayová navštívila nejprve Berlín, dala najevo, že uznává jeho prvenství v řízení Evropy, pokud se ovšem odtrhne od patronace USA. Cameron jezdil do Paříže.

***

Ani v Paříži nebyla jednání snadná. Hollande, jehož popularita se dostala na úroveň podrážky na jeho botách, musel předvést rozhodnost. Proto následoval Merkelovou a zdůraznil, že je v zájmu obou zemí zahájit oficiální jednání o odchodu co možno nejdříve. Zformuloval jakési ultimátum, těžko Brity splnitelné. Pokud si Spojené království přeje získat po odchodu z EU plnoprávný přístup na evropský trh, musí zachovat své hranice průchodné. Podtrhl, že v opačném případě dostane „nějaký jiný status“. A zde je kámen úrazu: Britové neprovedli referendum proto, aby se věhlasný „polský instalatér“ cítil u nich stejně jako u sebe doma, tak jako tomu bylo dříve.

Theresa Mayová musela lavírovat. Neřekla francouzským požadavkům ani ano, ani ne, omezila se na obecné fráze o pokračování konstruktivní spolupráce s Francií. Pro Londýn je možná pozitivní to, že se prodlužuje dohoda s Paříží o pohraničních kontrolách z roku 2003 na zadržování migrantů do Británie přes Francii.

K výsledkům návštěvy Mayové lze uvést, že v prvním souboji s Londýnem o podmínky Brexitu vedou na body Berlín a Paříž. Londýn nedosáhl ani jednoho ústupku. Nejistota potrvá do doby, dokud se v Bílém domě neusadí nový pán.

Za těchto podmínek začíná být pro Londýn důležité hledání možných hospodářských výhod po odchodu z EU za jejími hranicemi. Podle šéfa nově vytvořeného ministerstva pro zahraniční obchod Liama Foxe může být přínos nových dohod s vedoucími světovými ekonomikami desetinásobný oproti ochodu v EU. Ministr posuzuje tucet úmluv o volném obchodu mimo hranice EU a počítá s tím, že budou uzavřeny v momentu odchodu z EU. Již existují dohody s Indií, Čínou, Japonskem, Austrálií a Kanadou. Na řadě jsou USA. Fox se domnívá, že koncepce hospodářských bloků je věcí minulého století, nyní v mezinárodních hospodářských vztazích vše záleží na „pružnosti a rychlosti“.

Převzato z Fondsk.ru

http://www.fondsk.ru/news/2016/07/22/tereza-mej-rakety-trident-i-diplomaticheskij-poedinok-na-kontinente-41578.html

Přejít do diskuze k článku 11 komentářů