Svět ruskýma očima 387

Reklama


Trump vyburcoval evropskou opozici: politická elita je vystrašená

23. ledna 2017

Evropští vůdci opozičních stran se pokusili vypracovat politickou strategii k mobilizování milionů zklamaných voličů v nadcházejících volbách v Německu, Nizozemsku a Francii.

Na veřejnosti jako první vystoupili Marine Le Penová (francouzská Národní fronta), Franke Petryová (Alternativa pro Německo), Gert Wilders (nizozemská Strana svobody), Salvini (italská Liga severu) a Harold Vilimski (rakouská Strana svobody). Sešli se 21. ledna na kongresu v německém Koblenzi. Vyzvali evropské voliče, aby se zúčastnili „vlasteneckého jara“ s cílem zrušit EU, obnovit národní svrchovanost a zabezpečit národní hranice. Pod heslem Evropské národy a svoboda se konal dvouhodinový mítink. Skupina, kterou vytvořili členové devíti zemí Evropského parlamentu v roce 2015 bude vystupovat proti evropskému federalismu a odebírání politické moci voličů byrokraty v Bruselu.

Le Penová uvedla: „Prožíváme konec jednoho světa a narození jiného. Prožíváme návrat národních států. Rok 2016 byl rokem probuzení anglosaského světa. Doufám, že rok 2017 bude rokem, kdy povstanou národy evropského kontinentu.“ K takovému prohlášení byla inspirována rozhodnutím britských voličů a vzrůstem popularity Trumpa. Wilders k tomu dodal, že „džin se vrátí do lahve zpět, ať se to komu líbí nebo nelíbí. Lidé Západu se probouzejí, chtějí se zbavit jařma politické korektnosti.“

Podle průzkumů veřejného mínění podněcují politické změny v USA také projevy opozičních stran, které se staví proti establishmentu v Evropě. Stále více Evropanů je proti oslabování suverenity, proti multikulturalismu zaváděném státy během desetiletí, proti politicky výhodné rétorice a masové migraci muslimů. Ve Francii se ukázalo, že Marine Le Penová by zvítězila v dubnovém prvním kole francouzské volební kampaně. Má podporu 25 až 26 %. V Nizozemsku má Strana svobody podporu 29 až 33 %, zatímco vládnoucí Národní strana za svobodu a demokracii jen 23 až 27 %. V Německu je Alternativa pro Německo na třetím místě s podporou 15 %. V deseti ze šestnácti zemských parlamentů je zastoupena a po zářijových volbách by mohla zaujmout místa v Bundestagu.

Evropské strany, které nemají chuť se zajímat o problémy obyčejných voličů, mají snahu utlumit jiné názory, označujíce je za skeptické, xenofobní, islamofobní a neonacistické. Pokud politické změny v USA ovlivní dostatečné množství evropských voličů, může balancování evropské politické vlády pracovat proti současnému establishmentu. Evropské politické a mediální elity budou na Trumpa určitě pohlížet jako na nebezpečí zavedenému pořádku v Evropě. Vyhlásil, že v konečném výsledku považuje Brexit za „velký krok“. Doplnil, že Merkelová udělala „naprosto katastrofální chybu, když pustila všechny ty ilegály do země“. Dále řekl, že NATO je pro něho krajně důležité, ale nazval jej zastaralým, když nedokáže odolávat nebezpečí islámského terorismu. Postěžoval si, že některé země „neplatí za to, za co jsou povinny platit“. Z 28 zemí aliance dosáhlo jen 5 zemí požadovaného ukazatele výdajů na obranu, který je 2 % HDP. Jsou to Velká Británie, Estonsko, Řecko, Polsko a USA.

Evropští komentátoři Trumpa ostře zkritizovali, někteří napadli USA, že se mohou stát „nespolehlivým partnerem“. Evropští vůdci zopakovali, že evropská armáda, dávná meta federalistů, by napomohla předání svrchovanosti evropských národních států do EU.

Předseda Gatestoneova institutu, velvyslanec John R. Bolton vystoupil se skutečně potřebným příspěvkem v diskusi o NATO. Nedávno napsal: „Trump podrobil v tomto roce NATO ostré kritice, čímž vyvolal bouřlivé rozhořčení ze strany předních zástupců zahraničního establishmentu. Obyvatelé vědí, že Trump prostě hlasitě říká to, co ostatní říkají mnohem mírněji. Rozhodnutí NATO se často konají čistě reflexně, její poslání se nezměnilo od doby studené války. Trump chce, aby se diskutovalo o zdokonalování a upevnění NATO, a ne aby se organizace rozbila.“ Bolton dodal: „Francie a Německo mnohdy dokazují, že nechápou smysl Brexitu. Jdou jen reflexně po cestě, která se vytvořila jako výsledek krize EU. Každý neúspěch při upevňování integrace evropského projektu vede pouze k výzvám na ještě větší integraci. Není důležité, čeho se to bude týkat, zda tvorby měny bez vlády, válečných možností, které EU nikdy nedostane, roli EU ve světových záležitostech i s tím, že Brusel už nikdo, kromě EU, nebere vážně.“

Reakce Evropy na iniciativu prezidenta Trumpa

Projev prezidenta při inauguraci byl přijat s formální slušností. Velká část evropských komentátorů zplodila proudy ostré kritiky a otevřené protiamerické proslovy.

Ve Velké Británii byly reakce na Trumpa podle toho, jak kdo podporuje britské členství v EU. Předsedkyně vlády Mayová řekla: „Z našich rozhovorů dosud vím, že my oba podporujeme rozvoj zvláštních vztahů mezi našimi zeměmi a společnou práci na rozkvětu a bezpečnosti na obou stranách Atlantiku.“ Ministr zahraničí VB Johnson uvedl: „Myslím, že nový prezident dal jasně najevo, že Spojené království je na prvním místě ve věci uzavření nové obchodní dohody. Je to pro nás mimořádně zajímavé a důležité.“ Nigel Farage, politik, který vedl úsilí VB o odchod z EU, byl jedním z nemnoha Evropanů, který dokázal pochopit rozsah vítězství Trumpa: „Existuje reálný pocit, že vítězství Trumpa je část jakéhosi většího globálního hnutí. Naši kritici, kteří včera vyslechli Trumpovo vystoupení, by to nazvali růstem populismu. Já bych jednoduše řekl, že to je návrat k demokracii. Je to opravdová politická revoluce.“

Francouzský prezident Hollande poradil Trumpovi, aby se od evropských záležitostí držel dále: „Evropa bude připravena pokračovat v transatlantické spolupráci, ale bude se zaměřovat na své zájmy a hodnoty. Nepotřebuje rady zvenku.“

Výrok Marine Le Penové: „Je naprosto očividné, že vítězství Donalda Trumpa je dalším krokem na cestě k novému světu, který změní starý pořádek.“

Převzato z Ktovkurse.com

***

U červené linie. O snížení jaderných zbraní – spravedlivém a proporcionálním

Viktor Kovaljov

23. ledna 2017

K otázce změny paradigmatu zajištění strategické stability

Donald Trump sondoval reakci Kremlu na myšlenku významného snížení jaderných zbraní ještě 5 dní před oficiálním vstupem do funkce prezidenta USA. To mluví o mnohém. Hlavně o tom, že v nové administrativě snížení jaderných zbraní zaujímá důležité místo. Samo o sobě je to pozitivní. Rusko vždycky bylo a je zastáncem snížení jaderných zbraní, avšak snížení spravedlivého, proporcionálního, které nenaruší existující rovnováhu. A zde je problém.

Struktury jaderných potenciálů Ruska a USA jsou velice odlišné, proto je jakékoliv symetrické snížení v tomto případě nemístné a nepřijatelné. Může způsobit narušení podstatné záležitosti – jaderné parity, jaderného utlumování, což je kritický moment v zajištění globální stability a bezpečnosti. Kvantitativní parametry budoucích návrhů na snížení nejsou sděleny, ale zřejmě nebude mýlka v předpokladu, že půjde o snížení na 1000 až 1100 rozmístěných jaderných hlavic. Za prezidenta Obamy se o tom již mluvilo. (Dohoda START III určuje maximální hranici 1500 jaderných hlavic)

Rusko již „kritickou mez“ svých strategických jaderných sil (SJS) dosáhlo. Jejich další silné snížení nezajistí strategickou stabilitu a povedou USA k roztočení technologických závodů v oblasti strategických nejaderných  sil (SNS), strategických obranných systémů a univerzálních sil (SON) k zostření vztahů mezi oběma velmocemi v otázce přijímání nových členů do NATO., v otázce zachování a budování nových amerických leteckých základen na území bývalého Sovětského svazu.

Jaderná politika Ruska musí zabezpečit strategickou stabilitu a k tomu je potřeba přednostně odstranit destabilizující parametry dohody START z roku 2010, platné od roku 2011 po dobu deseti let.

Při radikálním snížení SJS se bude strategická stabilita ve světě určovat, kromě stability strategické rovnováhy, i možností kompenzace destabilizujících činností vojensko-technologických skoků. Snížení počtu SJS musí být důsledně spojeno s omezením ve vojensko-technologické sféře. Takovéto nové přístupy musejí být přijaty v politice snižování jaderných zbraní.

USA mají nejintenzívněji rozpracované perspektivní válečné technologie. I přes ruské úsilí v této oblasti může technologický odstup USA narůstat. Jednání založené hlavně na snížení počtu SJS nemají vliv na rozvoj válečných technologií týkajících se nových strategických systémů, které v dohodách nejsou nijak zahrnuty. Musejí být přijata nová pravidla s ohledem na technologické faktory.

Další snižování ruských SJS musí být nekompromisně podmíněno přijetím omezení ve sféře přípravy těch základních vojenských technologií v útočné složce (námořní i letecké) SON, které mají destabilizující charakter, především v oblasti tvorby a přijímání vysokorychlostních nadzvukových a v budoucnu hyperzvukových řízených střel vzduch-země dalekého doletu do výzbroje námořnictva a taktického letectva USA.

Kromě strategické je destabilizujícím faktorem také nestrategická PRO. Je potřeba posoudit i v USA připravované standardní vojenské technologie vysokorychlostních nadzvukových i budoucích hyperzvukových útočných prostředků dalekého doletu v „běžném vybavení“ a útočné drony, včetně platforem pro rakety.

Pro Rusko je jediná odpověď  na americké iniciativy k dalšímu snižování  následující:

  1. Zachovávat horní hranici počtu SJS, kterou dohoda START umožňuje.
  2. Pokud dojde k jednání, domáhat se toho, aby podstatná jednání byla v oblasti omezení nejnebezpečnějších vojensko-technologických programů (říkáme tomu nové paradigma zajištění strategické stability) a nikoliv jen v omezování počtu.

Úsilí o odzbrojení je potřeba soustředit na odstranění „skrytých parametrů“ současné dohody START a především na snížení „vratného potenciálu“ SJS USA, který je zásadním destabilizujícím faktorem, dále na snížení destabilizujících druhů tak zvaných nestrategických jaderných zbraní, v návaznosti na strategické útočné a obranné zbraně a nepřipustit nasazení kosmické složky PRO. Další je nutné omezení nejaderné složky strategických útočných sil, omezit technické charakteristiky a možnosti strategických bezpilotních letadel, které vypadly z dohody, ale jsou stále efektivnější.

Omezení množství hyperzvukových a vysokorychlostních  nadzvukových a vysokorychlostních řízených střel velkého doletu, leteckých i námořních základen. Musejí být předloženy ještě další podmínky, týkající se deklarovaného boje s terorismem a okolností použití především řízených střel. Podrobnosti jsou uvedeny v originálu článku.

Nový vzorec předpokládá současné zahájení jednání o návratu do režimu dohody o PRO z roku 1972. Jako přechodné opatření se může posoudit zavedení limitů počtu osazených systémů PRO na leteckých platformách s bezpodmínečným zákazem jejich nasazení na bezpilotníky.  Zároveň musejí být zakázány všechny přípravy (včetně zkoušek) nadzvukových raket na vzdušných zařízeních a analogické přípravy víceúčelových řízených střel nové třídy „vzduch – vzduch/země s doletem nad 100 km. Je nezbytné omezení bojových strategických bezpilotníků a bezpodmínečný zákaz bezpilotníků vybavených vysoce přesnými zbraněmi  založenými na technologiích STEALTH.

Podle vojenských analytiků už závody ve zbrojení začaly. Zahájily je USA, když roztočily technologické závody  ve sféře strategických nejaderných útočných i obranných systémů, zajišťujíce si možnosti svých SON (síly univerzálního určení) a boříce tím strategickou stabilitu. Při snaze o snížení jaderných zbraní je potřeba řídit se „principem Sacharova“, který v jednom svém díle napsal: „Rovnováha v oblasti konvenčních zbraní je nezbytnou podmínkou ke snížení počtu jaderných zbraní.“

V roce 2008 ruský Akademik Šmeljov a profesor Fjodorov napsali: „Analyzujíce jednání USA nelze nedojít k následujícím závěrům. Spojené státy svým strategickým cílem stanovily  likvidaci Ruska jako adekvátního konkurenta, jako stejně silného hráče, schopného nanést smrtelný odvetný úder. Zajistit se pro všechny případy tím, že se bude Rusko stávat neschopným – taková je úmluva americké politické elity, a to bez ohledu na stranickou příslušnost i osobu prezidenta.“

Ve skutečnosti se realizace a strategie nových jednání mezi Ruskem a USA o snížení jaderných zbraní nakonec určí tím, jestli se vztahuje k období mezinárodních vztahů, které je podle některých politiků po příchodu Trumpa do Bílého domu minulostí, nebo zda skutečně jde o „konsensus americké politické elity“, jednající „nezávisle na stranické příslušnosti a jménu prezidenta“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Převlékají se všichni – od Říma po Varšavu

Ljubov Stěpušova

24.ledna 2017

Pán Evropy ve Washingtonu změnil chutě, nepotřebuje ty, kteří mají za národní ideu nenávist k Rusku. Evropané se převlékají za pochodu a chtějí se s Ruskem přátelit. Rusko se nehodlá přátelit s těmi, kteří Rusy urážejí a démonizují jeho prezidenta.

Jací jsou nyní míroví ruští sousedé!

Ještě nejsou zapomenuty předpovědi, že by Rusko mohlo uchvátit Polsko v jednom dni a Pobaltí během šedesáti hodin, doby, kdy americké tanky jely po Východní Evropě, ale zdá se, že se situace mění. Ke změně dochází dokonce i ve Varšavě, hlavní služebnici Washingtonu ve Východní Evropě.

Ministr zahraničí Polska se podle agentury PAP vyjádřil, že byl před devíti lety započat návrat k proruské politice. Přitom ještě nedávno vyzýval země Východní Evropy ke vstupu do NATO a tvrdil, že pro Polsko je Rusko existenčním nebezpečím horším než IS. V odtajněném dokumentu Teze o politice republiky Polsko ve vztahu k Rusku a Ukrajině se říká, že „vztahy s Moskvou jsou přednější než s Ukrajinou, protože Rusko je zcela oprávněno směřovat  k obnově postavení velké mocnosti.“ Moskva může být užitečná v boji s radikalizací Jihu a je „zásobárnou surovin“ pro Západ. Varšava se zřejmě začala obávat o svůj osud, když se strýček Sam nehodlá plést do evropských věcí. Tím spíš, že vedle bouří fašistická Ukrajina a Merkelová UNA-UNSO nezastaví.

O žádné menší změny nejde v Estonsku. Premiér Ratas na tiskové konferenci v Talinu uvedl, že řeči o možné ruské agresi na Pobaltí se negativně odrážejí na hospodářském klimatu země. Podle něho tvrzení, že je Rusko v poslední době zvláštním nebezpečím pro Pobaltí nejsou podložené. Řekl, že je v zemi klid a pokoj.

Všichni chtějí odvolávat sankce, i Ukrajina

Ministr zahraničí Maďarska prohlásil, že jeho země utrpěla po třech letech protiruských sankcí škodu 6,5 miliardy dolarů. Podle něho je to citelná ztráta, když jejich roční export je 90 miliard dolarů. Otázka je proč Maďarsko ještě ani jednou nevyužilo své právo veta, aby znemožnilo pokračování sankcí a předešlo ztrátám? Možná se Budapešť nyní odváží, po prohlášení prezidenta Parlamentního shromáždění Rady Evropy Agramunta, to udělat. Agramunt řekl: „Myslím, že Rusové zde musejí být, zde ve shromáždění, s plnými právy.“ Uvedl, že pokračující „anexe“ Krymu není důvodem k pokračování sankčních omezení i přesto, že odsuzuje akce RF. Vysvětlil: „Rada Evropy nebude stát na obou nohách bez spolupráce s RF.“

Všechno toto neříkají politici bývalí, ale aktivní vůdci nejvyšší třídy. Nebo budoucí vůdci.

Republikánský kandidát na úřad prezidenta Francie Francois Fillon prohlásil, že EU potřebuje obnovit vztahy s Ruskem.. Poznamenal, že v minulosti udělala mnoho chyb. Vztahy s Ruskem jsou otázkou strategické budoucnosti Evropy.

Italský ministr zahraničí Alfano uvedl pro La Stampa, že Evropa spolu s USA musí rezolutně rozhodnout o zrušení protiruských sankcí, protože situace připomíná Římem zaplacený účet za bytové a komunální služby, které ale využívá Washington. Podle něho USA, které více než ostatní trvají na sankcích, jdou na snížení a ti kteří za sankce zaplatili značný účet, t.j. EU a také Itálie „jim zůstanou jako rukojmí“. Ovšem vy, pane Alfano, máte také právo veta.

Představitelé ukrajinských vládnoucích struktur na Ukrajině dosud nepochopili situci. Ještě tam směřují k sebevraždě. Ale oligarchové, kteří jsou zastoupeni v Radě, mají návrhy rozumné. Oligarcha Pinčuk zaslal dopis Wall Street Journal s tím, že by Ukrajina měla Rusku ustoupit ve věci Krymu, uznat výsledky místních voleb v Donbasu a netrvat na snaze o členství v EU i v NATO pro dosažení míru na východě Ukrajiny. Vyzýval k vybvudování evropské země, k privilegovanému partnerství s EU a teprve potom pomýšlet na připojení.

Přátelit se s Putinem? Popořádku!

Všechny tyto tektonické otřesy jsou výsledkem politiky Trumpa, který snadno odhodil Transpacifickou dohodu a vyhlásil, že od nynějška se bude sázet na dvoustranné vztahy. Nyní je potřebné být užitečným Americe a neškodit Rusku. Čím Polsko, Estonsko, Ukrajina, Francie a Německo mohou Americe být užitečné? Ničím. Naopak Trump chce zajistit americký trh před německými auty a francouzskou kosmetikou.

Být užiteční Rusku mohou. Je zde společný územní prostor, společná nebezpečí islamismu a fašismu a spolehlivé partnerství ohledně přírodního plynu. Je jen otázka, pokud by se všichni postavili do řady a chtěli dávat do pořádku vztahy s Putinem, koho zvolit za partnery. Tak jako tomu bylo v Ruské říši, je potřeba volit silné – Francie, Velká Británie, Německo, USA. Zde budou nové mezinárodní vztahy, kdy budou svou vůli prosazovat silnější a Polsko bude své místo znát – být hlavní ve Visegrádské skupině. Avšak i ona se brzy rozpadne.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů